Reklama

Problémy s otcem

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
sedmi033
Nováček 2 příspěvky 09.10.18 07:50
Problémy s otcem

Dobrý den, musím se podělit o problémy, které mám doma. Mám otce (alkoholika), mamka se s ním nechce rozvést asi kvůli majetku (myslím, že ani nechce). Otec je dost egoistický, cholerický musí mít ve všem pravdu a vše se musí točit kolem něj, doma nic nedělá, všechno děláme s mamkou. Nikdo jiný nesmí mít jiný názor jinak je to deb… Je to s ním čím dál horší.

Od malička na mě má vysoké, skrz školu, sport. Když se mi nedařilo, bylo vše špatně, klidně na mě i křičel, hlavně, když byl opilý. Se sportem jsem kvůli tomu skončila, tak doma prohlásil, že jsem ho zklamala a nemůže mi to odpustit, myslí si, že jsem skončila kvůli bývalému příteli. Nedá si vysvětlit, že je to kvůli němu. Po čase se to chvíli urovnalo.

Minulý týden se stal problém, měla jsem autonehodu s mamky autem, auto je na odpis samozřejmě mamce koupím auto nové. Otec mi vyhrožoval, že můžu být ráda, že mě nevyhodí z domu, že jsem kr… pak do mě strčil. Tak jsem se mu postavila a pohádali jsme se. Od té doby spolu nemluvíme. Šel se do hospody ujistit ke svým kumpánům, že udělal správně, že je v právu být na mě naštvaný. Já si myslím, že tohle není důvod k takové reakci.

Vůbec neví proč se nehoda stala ani ho nezajímalo, zda jsem v pořádku, jen jsem špatná kvůli autu. Dokud se mi neomluví a to se neomluví tak mu to neodpustím.

Mám teď hodně velký problém jak si otce v životě postavit. S přítelem jsme již nějakou dobu a hodně mluvíme o svatbě, bydlení a časem i dítěti. Ani nevím zda bych otce na svatbě chtěla. Nemáte někdo podobné zkušenosti? :( :(


Reklama

Reakce:
 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 09.10.18 08:05

Jo, kompikovaný vztah s otcem alkoholikem znám.

Koukej se co nejdřív odstěhovat, dost se Ti uleví. On přestane řešit tebe (nebo alespon to nebude na denním pořádku) a ty jeho.

Já taky dost řešila, co s tátou a svatbou. Nakonec a) odstěhování pomohlo trochu obrousit hrany, takže jsem si řekla, že i přežiju, když me povede k oltáři b) do svatby stihl vážně onemocnět (takže té nenávsti z mé strany bylo taky trochu méně).

Nicméně doporučuji co nejdřív zajít za psychologem a trochuse v tom pošťourat. Ono se to totiž v tvém životě někde dříve nebo později asi projeví (že na tebe řval, že jsi nebyla nikdy dost dobrá apod.). Jen to čeká na „ideální“ spouštěč. Můj táta je už skoro 10 let po smrti, ale to děsné dětství s ním se ke mně vrátilo jako buerang po narození mých dětí, začalo se projevovat v psychosomatické rovině a aktuálně s tím už pár měsíců bojuji.

Posím o anonym, důvěrné info.

 
Kakika
Extra třída :D 14878 příspěvků 09.10.18 08:15

@sedmi033 Primárně bych vyřešila bydlení s přítelem. Svatbu si nechte na později, až spolu budete chvíli bydlet a uvidíte, že to spolu zvládnete (ono je to dost jiné, než když se jen vídáte a pak jdete každý jinam). Do té doby možná vychladneš a na té svatbě ho i strpíš. Možná to trochu pomůže i vztahu mezi tebou a otcem, když na sebe nebudete doma neustále narážet. Mně to třeba pomohlo hodně v tom, že jsem si ty hádky přestala brát osobně. Jsem také jeho zklamáním, ale to spíš proto, že už mi neubližuje to, když mě nazve krávou/no jo, zase nejchytřejší/děláš ze mě akorát deb-la (pozn. nikdy jsem k němu na rozdíl od něj nebyla vulgární).

Teď jsem se svým životem spokojená a jeho beru jako nemocného člověka. Nemocného tím, že je alkoholik a manipulátor. A tobě doporučuji něco podobného. Nenechávat si trávit život a vysávat energii. Chovej se k němu slušně a když nebudeš mít co říct hezkého, raději neříkej nic a odejdi. Snad ti to nebude trvat tak dlouho, jako mně :hug:

 
Hanka1
Extra třída :D 13512 příspěvků 09.10.18 08:21

Odstehuj se, jina rada neni.

 
Kazimíra Olejovka
Kecalka 304 příspěvků 09.10.18 08:58

Ahoj,

kolik ti je let? Máš na nové auto, tak se můžeš i odstěhovat. Jiné řešení není, bohužel. Dovedu si představit, že třeba setrváváš kvůli mamce, ale věř mi, kdo nechce pomoct s ním nikdo nehne. Nemůžeš nikomu nutit svou pomoc.

Můj otec, alkoholik, nás týral celý život. Bohužel i tak, že jsme se jako děti dívali na to, jak drží mámě nůž pod krkem a řve, že jí zabije, topil jí ve vaně…a jiné „lahůdky“. No, je mi 32 a následky se v plné palbě začaly projevovat hned po porodu prvního dítěte před 6ti lety.

Moje máma s ním byla skoro 30 let i přes to všechno… Snažila jsem se, aby odešla, domlouvala jí, radila…když jsem za ní přijela, slyšela jsme jen stížnosti na tátu, ale odejít nechtěla. Nakonec odešla, ale šťastná nebyla…vše mi dávala za vinu…prý odešla kvůli mě, že já jí přemluvila atd. Vyhrožovala sebevraždou, chtěla se vrátit k tátovi. Vyskakovala z auta za jízdy apod.

S otcem jsem utnula vztah před 5ti lety, kdy udělal velkou násilnou scénu před mým malým synkem. Od té doby jsem ho viděla asi 4×, nemá větší snahu mě kontaktovat a zajímat se o vnoučata. Mámu nechal s prázdnou, svůj dům přepsal na novou manželku, dům, ve kterém jsme vyrostli a byl naším domovem - aby máma náhodou nechtěla vyrovnání (ta rezignovala, že se nebude dohadovat a soudit).

Moje máma má teď nového partnera, práci…bere antidepresiva a pravidelně každý měsíc vytahuje minulost a vyčítá mi kde co, třeba že jsem si za dobu, kdy se naši rvali mezi sebou, vytvořila vztah k babičce a měla jí jako mámu…apod.

Otec chlastá dodnes i přes prodělaná onemocnění, kdy to má zakázané. Já si prošla dlouhou psychoterapií a dala se do kupy. Následky budu mít navždy, ale naučila jsem se s nimi docela dobře žít, i když stále je co zlepšovat. Rodiče mi chybí…chybí mi normální dětství, táta, který by stál za svou malou holčičkou a chránil jí… Čas nevrátím.

Tobě radím jediné: vypadni! Mámu nedonutíš, otce nezměníš. Nic není tvoje vina, nejsi za ně zodpovědná. Jestli máš na to, koupit auto, máš i na to odejít. Už tak budeš mít následky celý život, tak to neprodlužuj.

:kytka: :hug:
 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 09.10.18 09:16

@sedmi033 Jennom se ti divím, že pořád bydlíš s ním. :zed: Já bych se okamžitě odstěhovala. Já se radši vdala v 17 letech (před 30lety) než s ním zůstat v JEHO domě. Týral nás všechny psychycky i fyzicky. Před 11 lety umřel (uchlastal se). Máma už má asi špatnou paměť, protože pořád říká, jak byl otec hodnej atd.. Nikdy jsem nepochopila, proč s ním byla, celé dětsví jsem si přála, aby se rozvedli a my se odstěhovali.
Pokud jen maličko vyděláváš, sežeń si bydlení a rychle od něj pryč!

 
sedmi033
Nováček 2 příspěvky 09.10.18 09:21

Děkuji :kytka: :hug: , odstěhovaná jsem byla s bývalým přítelem, zpět jsem se vrátila jen kvůli tomu, že bych sama byt neutáhla. S novým přítelem bydlení řešíme. Na nové auto mám díky tomu, že jsem šetřila (myslela jsem, že to použiji na bydlení). Otce se snažím neřešit. Jen člověk zůstane koukat, že pro někoho je důležitější auto, které mělo hodnotu max. 30 000 Kč než život své dcery. Přijde mi to hodně nízké a ubohé.

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 09.10.18 09:37
@Kazimíra Olejovka píše:
No, je mi 32 a následky se v plné palbě začaly projevovat hned po porodu prvního dítěte před 6ti lety.

Vadilo by Ti napsat v čem konkrétně se to nedořešené dětství projevilo po narození dětí? Asi by mi pomohlo vědět, že v tom nejsem sama. :oops:

 
Kazimíra Olejovka
Kecalka 304 příspěvků 09.10.18 10:21

Pochybnosti, žádné sebevědomí, nedotahování věcí do konce, agrese (slovní) v případě nějakých nesnází. Neustálý pocit viny za svou matku (byla jsem neplánované dítě) - já za všechno můžu, za to, že jí bil, za to že odešla…trvalá síla, která mě nutila jí pořád nějak pomáhat - ona měla problém a já ho prožívala, jako by byl můj - i fyzicky. Neschopnost ve výchově dětí, nedokázala jsem běžnou logistiku s dítětem k lékaři apod. Vše musel obstarávat manžel. Bála jsem se všeho - hodnocení, že budu špatná, tak jsem raději nedělala nic. Když mi něco šlo a zjistila jsem, že mě něco baví a jsem v tom dobrá, přestala jsem se tomu věnovat. Ne cíleně, ale nějak tomu vždycky došlo, že najednou nebyl čas…a spousta výmluv. Mě úspěch a uznání? Ne, to není pro mě, takže jsem se tomu nevědomě bránila. Krom toho jsem dostávala silné záchvaty úzkosti, kdy jsem nemohla dýchat a celá se třásla. Jakýkoli problém u mých dětí jsem viděla jako problém, za který můžu já. Sebepoškozování. Neustálé nutkání někoho zachraňovat, pomáhat, obětovat se. Skončila jsem jako úplně vyčerpaná troska u kolejí. Bylo to za zatáčkou a strojvedoucí by neměl šanci cokoli udělat.

Do prvního porodu jsem se snažila být úspěšná, nejlepší, nejveselejší…čekala jsem uznání rodičů, že mě budou mít rádi. Dnes už vím, že jsem za vším honila zbytečně a ve svých 32 letech neumím nic. Co jsem začala, nedotáhla - „jsi blbá kr.va jako tvoje máma“ atd. Angličtina, účetnictví…nic… Začínám s novým štítem. Pořád mám tendenci své děti zahrnovat až možná nezdravou láskou, bránit je, když na ně manžel křičí, když zlobí (a křičí právem, to zas se musí nechat :mrgreen: ) - je to zakódované chování, které mi už asi zůstane.

A nejlepší na tom je, že teď, když jsem to vše pochopila, poznala a začala se věnovat skutečně tomu, co mě baví, přestala jsem také řešit, co si ostatní myslí. Takže už žádné drastické úklidy předtím, než přijede matka na návštěvu. Vždycky jsem tu všechno leštila, čančala, abych byla super hosodyňka a slyšela tu chválu - máme dům 7+2 s velkou zahradou. Přestala jsem to dělat. Takže naposledy mamka přijela do totálního chaosu a bordelu a výsledkem bylo, že mi řekla, že se mám věnovat rodině a domácnosti a vykašlat se na školu, na kterou jsem se dostala, abych mohla dělat to, co potěší mé srdce, odpočinu si u toho od všeho a budu se rozvíjet a realizovat. Aneb jak jinak…pochopení a láska od maminky vždycky potěší ne? A za normáních okolností bych brečela, školy nechala a považovala se za blbce, který to stejně nedotáhne. Tentokrát jsem už silnější a nenechám si vzít své odhodlání a radost.

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 09.10.18 10:44

@Kazimíra Olejovka Díky, že jsi se podělila. Klobouk před tebou dolů, je vidět, že jsi ušla obrovskou cestu. :kytka: :hug:

U mě to tedy bylo jinak. Snaha nebýt jako otec, takže být perfektní matkou, věnovat se dětem nad rámec a na úkor sebe, zajistit finance, aby děti nemusely prožívat co já v dětství. aKlidně za cenu velkého vyčerpání. Že všechno musím vydržet. Snaha se zavděčit, pocit, že lásku si musím zasloužit. velká závsilost na ocenění okolí.

Jedno z dětí má v něčem povahové rysy dědečka, takže nastartování starých vzorců chování a problém mít ho ráda v určitých situacích a při určitém chování. Následné sebeobviňování, že to nezvládám jinak.

Takže se taky učím mít se ráda, myslet na to, co MĚ dělá dobře a že ze spusty věcí se nestřílí.


Reklama

 Váš příspěvek
Reklama

Reklama

Poslední články

České porodnice nedodržují standardy pro podporu kojení, ukázal průzkum

Jak před pár dny informoval portál iDNES.cz, porodnice by podle UNICEF a... číst dále >

Rakovina prsu může postihnout každou ženu. Včasné odhalení je klíčové

Říjen je celosvětově označován jako měsíc boje proti rakovině prsu. Cílem... číst dále >

Články z Expres.cz

Novak Djokovič je v Praze! Na rozlučku Štěpánka si přivezl manželku Jelenu

Legendární český tenista Radek Štěpánek sice kariéru ukončil už loni v... číst dále >

Syn Špinarové: Chci novou sochu, ve hře je právník. Úřad: Sochař peníze vracet nebude

Sochař David Moješčík možná pro Ostravu udělal velkou kulturní službu, když... číst dále >

Články z Ona Dnes

Superpotravina mák v hlavní roli. Upečte si bábovku, makovník či závin

Česká republika je makovou velmocí a mák je jednou z nejtradičnějších surovin... číst dále >

Jsem zvědavá, do světa mě to táhne pořád, říká Marta Jandová

Její kapela Die Happy patřila k nejpracovitějším v Německu, za pětadvacet let... číst dále >