Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Dcera ode mě dostala výprask
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
pet p
30.12.21 07:42
- Citovat
- Upravit
pet p
30.12.21 08:05
@Venetia píše:
Ja vychovala deti celjem bez trestu, ale nerozumim tomu, jak se to v te nevychove resi, jaka moznost jeste zbyva.
Dite prijde pozde, pres upozorneni, ze to neni povoleno.
Nedostane, nic se mu nezakaze ani se mu nebude kazat pro urazlivky vysvetlovat, tak co se udela v te nevychove?
Udela to priste znova, pak bude co?
Pokud rodiče praktikují respektující výchovu (řekněme řádově aspoň pár týdnů nebo měsíců), tak ta situace, na kterou se ptáš, nejspíš vůbec nenastane. V takové rodině se celkově komunikuje jinak. Dítě by nejspíš zavolalo, že by chtělo zůstat o hodinu dýl u kámošky, protože… Rodič by mu např. řekl, že to nejde, že v 5 je tma, bojí se o něho a nemá ho kdo vyzvednout. Po tomto rozhovoru by dítě s největší pravděpodobností přišlo včas. Příp. by při tom rozhovoru třeba došli k tomu, že dítě může zůstat dýl a rodič pro dítě zajede nebo brácha ho vyzvedne, aby nešlo potmě samo. Zkrátka na obou stranách je snaha o nějakou dohodu, která by byla ok pro všechny.
Pokud by přesto dítě přišlo pozdě, tak rodič se v první řadě musí naučit zklidnit a neseřezat ho vařečkou (zvládání vlastních emocí je velká kapitola respektujícího rodičovství). V klidu si pak s dítětem promluví. Zeptá se, proč se zdrželo. Třeba zapomnělo na čas - jde z toho udělat dohoda, že si příště bude nastavovat budík na mobilu, aby nezapomnělo. Nebo řekne, že se mu nechtělo, že se dobře bavili. Rodič reaguje, ok, chápu, že když je dobrá zábava, nechtělo se ti domů. Ale měla jsem o tebe velký strach, protože je už tma. A domluvili jsme se na 5 hodin a já se potřebuju spolehnout na to, že na čem se dohodneme, to platí.
Opět - po takovém rozhovoru, kdy se k dítěti chováme s respektem, chápeme ho, ale zároveň trváme na svém stanovisku (aby nechodilo potmě, dodržovalo dohody) je velká pravděpodobnost, že si dítě dá příště pozor na to, aby přišlo včas.
Pokud by se to opakovalo znova a znova, je to pak na větší rozhovor, kdy si nejlépe sednou společně oba rodiče, řeknou, že tohle jim vadí a proč a že je potřeba to vyřešit a nechat dítě, ať se k tomu vyjádří. Mělo by samo navrhnout, co dělat, aby se to neopakovalo. Většinou za takovým chováním dítěte stojí nějaký jiný problém (třeba se může stydět před kamarády, že musí chodit domů nejdřív ze všech - ale to by nejspíš rodičům už dřív řeklo). Děti jsou od přírody nastavené na spolupráci a na to, že chtějí s rodiči vycházet.
Respektující rodičovství nefunguje ze dne na den. A pokud se s tím v rodině začíná a dítě bylo doposud zvyklé na křik a tresty, tak je to pro rodiče docela zkouška.
Tady jsem o tom před časem sepsala článek: https://petrush-cz.blogspot.com/…guje-ze.html
Příp. můžeš na tom blogu projít i jiné články, kde jsou popsané příklady komunikace ad.
- Citovat
- Upravit
30.12.21 09:51
@pet p píše:
Pokud rodiče praktikují respektující výchovu (řekněme řádově aspoň pár týdnů nebo měsíců), tak ta situace, na kterou se ptáš, nejspíš vůbec nenastane. V takové rodině se celkově komunikuje jinak. Dítě by nejspíš zavolalo, že by chtělo zůstat o hodinu dýl u kámošky, protože… Rodič by mu např. řekl, že to nejde, že v 5 je tma, bojí se o něho a nemá ho kdo vyzvednout. Po tomto rozhovoru by dítě s největší pravděpodobností přišlo včas. Příp. by při tom rozhovoru třeba došli k tomu, že dítě může zůstat dýl a rodič pro dítě zajede nebo brácha ho vyzvedne, aby nešlo potmě samo. Zkrátka na obou stranách je snaha o nějakou dohodu, která by byla ok pro všechny.
Pokud by přesto dítě přišlo pozdě, tak rodič se v první řadě musí naučit zklidnit a neseřezat ho vařečkou (zvládání vlastních emocí je velká kapitola respektujícího rodičovství). V klidu si pak s dítětem promluví. Zeptá se, proč se zdrželo. Třeba zapomnělo na čas - jde z toho udělat dohoda, že si příště bude nastavovat budík na mobilu, aby nezapomnělo. Nebo řekne, že se mu nechtělo, že se dobře bavili. Rodič reaguje, ok, chápu, že když je dobrá zábava, nechtělo se ti domů. Ale měla jsem o tebe velký strach, protože je už tma. A domluvili jsme se na 5 hodin a já se potřebuju spolehnout na to, že na čem se dohodneme, to platí.
Opět - po takovém rozhovoru, kdy se k dítěti chováme s respektem, chápeme ho, ale zároveň trváme na svém stanovisku (aby nechodilo potmě, dodržovalo dohody) je velká pravděpodobnost, že si dítě dá příště pozor na to, aby přišlo včas.
Pokud by se to opakovalo znova a znova, je to pak na větší rozhovor, kdy si nejlépe sednou společně oba rodiče, řeknou, že tohle jim vadí a proč a že je potřeba to vyřešit a nechat dítě, ať se k tomu vyjádří. Mělo by samo navrhnout, co dělat, aby se to neopakovalo. Většinou za takovým chováním dítěte stojí nějaký jiný problém (třeba se může stydět před kamarády, že musí chodit domů nejdřív ze všech - ale to by nejspíš rodičům už dřív řeklo). Děti jsou od přírody nastavené na spolupráci a na to, že chtějí s rodiči vycházet.
Respektující rodičovství nefunguje ze dne na den. A pokud se s tím v rodině začíná a dítě bylo doposud zvyklé na křik a tresty, tak je to pro rodiče docela zkouška.
Tady jsem o tom před časem sepsala článek: https://petrush-cz.blogspot.com/…guje-ze.html
Příp. můžeš na tom blogu projít i jiné články, kde jsou popsané příklady komunikace ad.
Je vyloženě strašidelný, že někdo považuje za normální (a snad ještě vrchol výchovy), že dítě „poslechne“ rodiče, pokud samo vyhodnotí, že je jeho požadavek oprávněnej 
Pokud to tak nevyhodnotí, udělá si, co chce a párkrát si o tom budou povídat. Brrr. Tak to naštěstí děti pochopily už ve školce, že co řeknem, to se poslechne, diskutovat o tom můžem pozděj (on totiž kolikrát v danou chvíli není čas nebo situace diskutovat o věci na místě). Myslim, že přesně takhle by většina normálních lidí nechtěla s autoritou u dětí dopadnout.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Capelucia
30.12.21 10:11
@annlady já mám pocit, že tohle tady těm agresivním jedincům nevysvětlíš. Musí si za každou cenu dokázat, i urážkama, že mají pravdu. Jistě stejně, jak to mají doma. Slepé, hluché na cokoliv jiného než agresi a slabé na to, aby se naučili ovládat své emoce - co ovšem vyžadují od svých dětí nejpozději od batolecího věku.
Agresí vynucená poslušnost nemá z dobrým vychováním ani autoritou nic. Pro život jsou důležitější hodnoty jako zdravé sebavědomí, sebeláska, pocit spokojenosti, spolupatřičnosti, emocionální stabilita… ale tohle se bohužel do nikoho vtlouct nedá, zato vytlouct úplně snadno. A pak si dítko jdi do světa a hledaj důvod, proč si tak celkem nevěříš…
- Citovat
- Upravit
30.12.21 10:11
@pet p píše:
Pokud rodiče praktikují respektující výchovu (řekněme řádově aspoň pár týdnů nebo měsíců), tak ta situace, na kterou se ptáš, nejspíš vůbec nenastane. V takové rodině se celkově komunikuje jinak. Dítě by nejspíš zavolalo, že by chtělo zůstat o hodinu dýl u kámošky, protože… Rodič by mu např. řekl, že to nejde, že v 5 je tma, bojí se o něho a nemá ho kdo vyzvednout. Po tomto rozhovoru by dítě s největší pravděpodobností přišlo včas. Příp. by při tom rozhovoru třeba došli k tomu, že dítě může zůstat dýl a rodič pro dítě zajede nebo brácha ho vyzvedne, aby nešlo potmě samo. Zkrátka na obou stranách je snaha o nějakou dohodu, která by byla ok pro všechny.
Pokud by přesto dítě přišlo pozdě, tak rodič se v první řadě musí naučit zklidnit a neseřezat ho vařečkou (zvládání vlastních emocí je velká kapitola respektujícího rodičovství). V klidu si pak s dítětem promluví. Zeptá se, proč se zdrželo. Třeba zapomnělo na čas - jde z toho udělat dohoda, že si příště bude nastavovat budík na mobilu, aby nezapomnělo. Nebo řekne, že se mu nechtělo, že se dobře bavili. Rodič reaguje, ok, chápu, že když je dobrá zábava, nechtělo se ti domů. Ale měla jsem o tebe velký strach, protože je už tma. A domluvili jsme se na 5 hodin a já se potřebuju spolehnout na to, že na čem se dohodneme, to platí.
Opět - po takovém rozhovoru, kdy se k dítěti chováme s respektem, chápeme ho, ale zároveň trváme na svém stanovisku (aby nechodilo potmě, dodržovalo dohody) je velká pravděpodobnost, že si dítě dá příště pozor na to, aby přišlo včas.
Pokud by se to opakovalo znova a znova, je to pak na větší rozhovor, kdy si nejlépe sednou společně oba rodiče, řeknou, že tohle jim vadí a proč a že je potřeba to vyřešit a nechat dítě, ať se k tomu vyjádří. Mělo by samo navrhnout, co dělat, aby se to neopakovalo. Většinou za takovým chováním dítěte stojí nějaký jiný problém (třeba se může stydět před kamarády, že musí chodit domů nejdřív ze všech - ale to by nejspíš rodičům už dřív řeklo). Děti jsou od přírody nastavené na spolupráci a na to, že chtějí s rodiči vycházet.
Respektující rodičovství nefunguje ze dne na den. A pokud se s tím v rodině začíná a dítě bylo doposud zvyklé na křik a tresty, tak je to pro rodiče docela zkouška.
Tady jsem o tom před časem sepsala článek: https://petrush-cz.blogspot.com/…guje-ze.html
Příp. můžeš na tom blogu projít i jiné články, kde jsou popsané příklady komunikace ad.
To zní krásně a bylo by to fajn, kdyby to takhle fungovalo. Ovšem, je dítě už v 10 letech dostatečně rozumné, aby bylo schopné tomu porozumět? Moc si to neumím představit. A pořád do dítěte něco hustit, promlouvat, ať se k tomu vyjádří? To musí za chvilku přestat bavit obě strany.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.12.21 10:57
@Kuba25 píše:
To zní krásně a bylo by to fajn, kdyby to takhle fungovalo. Ovšem, je dítě už v 10 letech dostatečně rozumné, aby bylo schopné tomu porozumět? Moc si to neumím představit. A pořád do dítěte něco hustit, promlouvat, ať se k tomu vyjádří? To musí za chvilku přestat bavit obě strany.
Některé prvky nevýchovi zjevně praktikuju, aniž bych to věděl. A relativně to dokáže fungovat u mladších. Akorát jsem zjistil, že pokud je potřeba splnit něco na obou stranách, je výrazně pravděpodobnější že to děti dodrží, když mají tu část dohody dodržet nejprve oni a pak až já. Protože, když dostanou co chtějí dřív, mají výrazně menší ochotu už něco dodržet jen na své slovo, ale musí se zase začít rozkazovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.12.21 11:10
@pet p Tak to se vším souhlasím. Jen mi věř, že jsem viděla ty rozdíly na vlastní oči. Jsou opravdud ěti, kterým párkrát řekneš nene a tím to hasne. A pak jsou děti jako můj starší, který prostě systematicky budou testovat hranice, dokud opravdu nenarazí. A myslím, že je v pořádku, když uslyší, že pokud budou systematicky dělat něco opravdu fakt blbýho, že druzí na něj prostě zařvou. To by se mu stalo i v dospělým životě 
To není žádnej konflikt nebo autoritářská výchova, pro mé dítě je to prostě forma experimentu. Pak už mu to většinou stačí a je po problému 
Na zadek ještě nedostal. Ale rozhodně si myslím, že některé děti by měly vidět, jak to vypadá, když se rodiče DOOPRAVDY hodne naštvou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.12.21 12:21
@Capelucia mam pocit, ze jediny kdo tu agresivne urazi jste vy, i presto, ze je to diskuse, kde neni vitez a porazeny, maximalne se obe strany mohou necim obohatit, pokud budou mit mysl otevrenou 
@pet p Verim, ze to na nektere deti muze fungovat, ale ja zazila neco podobneho, spoustu vysvetlovani, a celou dobu jsem si rikala tak uz dokecej at muzu jit a priste kdyz jsem resila jestli poslechnout nebo ne, tak jsem si rikala, ze o nic nejde, zas jen prijde ta hodinova prednaska, vysvetlovani a nutnost tvarit se ze mi to je lito a chapu to. Stejne to vidim u sve netere. A jeji segra u toho vysvetlovani naopak desne place a je litostinek, ktere to rozhodne dlouhodobe neprospeje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.12.21 12:25
@annlady píše:Je to těžké, rodice si nevybiras
ne, efekt to mělo a má ten, že u každé věci, kde o něco jde, jsem vygumovaná strachy, že to pokazím, na VŠ jsem do slova učila celý kruh třeba matematiku, ale sama se kvůli téhle hrůze nedokázala propsat zkouškovou písemkou a zkoušku jsem musela opakovatdo dneška bojuju s pocitem, že nejsem a nikdy nebudu dost dobrá, přestože „papírově“ jsem třeba nejlepší na svém oddělení v práci
motivace klackem je motivace od jedinců, kteří byli takhle vychováváni a nedokáží překročit svůj stín a udělat to jinak, nebo od primitivů, kteří jsou příliš hloupí na to, aby si dokázali představit, že to jde jinak
nemluvím o občasném plácnutí přes zadek v případě, že dítěti hrozí nebezpečí ohrožující zdraví či život, ale tohle to seřezání vařečkou, když člověk neumí dítě vychovat a motivovat
Ja jsem zase moc hodna a nedusledna, a moje deti VS nemaji. To si fakt nevyberes.
@_.Emilyyy píše:
Jak mluveni ne? Komunikace je rozhpdne dulezita, ale to mluveni nesmi dojit do psychickeho teroru a nebo aby se to nepretocilo ve kriceni.
Zakazy mi neprisly efektivni a mlaceni deti he fakt desny
A mluveni tedy jakeho typu?
Kazani, vyvolavani viny?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.12.21 12:32
@Kuba25 píše:
To zní krásně a bylo by to fajn, kdyby to takhle fungovalo. Ovšem, je dítě už v 10 letech dostatečně rozumné, aby bylo schopné tomu porozumět? Moc si to neumím představit. A pořád do dítěte něco hustit, promlouvat, ať se k tomu vyjádří? To musí za chvilku přestat bavit obě strany.
Presne, mne by tohle otravilo vic nez nejaka facka.
Se svoji povahou bych se asi zatvrdila a prestala komunikovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
pet p
30.12.21 12:40
@Kuba25 píše:Úměrně věku. S 5letým budeš mluvit jinak než s 10letým.
To zní krásně a bylo by to fajn, kdyby to takhle fungovalo. Ovšem, je dítě už v 10 letech dostatečně rozumné, aby bylo schopné tomu porozumět? Moc si to neumím představit. A pořád do dítěte něco hustit, promlouvat, ať se k tomu vyjádří? To musí za chvilku přestat bavit obě strany.
A ty do dítěte pořád nehustíš, nepromlouváš a nevyžaduješ jeho vyjádření. Ty s ním KOMUNIKUJEŠ. Úměrně věku.
- Citovat
- Upravit
pet p
30.12.21 12:46
@gabrriel píše:
Některé prvky nevýchovi zjevně praktikuju, aniž bych to věděl. A relativně to dokáže fungovat u mladších. Akorát jsem zjistil, že pokud je potřeba splnit něco na obou stranách, je výrazně pravděpodobnější že to děti dodrží, když mají tu část dohody dodržet nejprve oni a pak až já. Protože, když dostanou co chtějí dřív, mají výrazně menší ochotu už něco dodržet jen na své slovo, ale musí se zase začít rozkazovat.
Celé je to postupný a pomalý proces. Dítě se dohody nenaučí dodržovat hned, ale postupně. Musí si uvědomit, jak ty dohody fungují, zažít si pocit, když dohodu dodrží, že je to pro něj samotného jakýsi opěrný bod a něco, na co se dá spolehnout, musí vidět, že rodič dohody vždy dodrží atd. Prostě to dítě to musí opakovaně zažívat.
Když se učíš něco nového, musí se ti v mozku „prochodit“ ty správné cestičky. A to se děje tréninkem, opakováním. Takže neházej flintu do žita 
- Citovat
- Upravit
30.12.21 12:54
@Kuba25 píše:
To zní krásně a bylo by to fajn, kdyby to takhle fungovalo. Ovšem, je dítě už v 10 letech dostatečně rozumné, aby bylo schopné tomu porozumět? Moc si to neumím představit. A pořád do dítěte něco hustit, promlouvat, ať se k tomu vyjádří? To musí za chvilku přestat bavit obě strany.
Nic mezi neexistuje? Já nevím - u nás vždycky ne znamenalo Ne. Když byly holky malé, o některých věcech se nediskutovalo a co řekli máma s tátou, přes to nejel vlak. Když byly větší, potřebovaly ty věci vysvětlit, což ale neznamenalo, že jsme do nich něco dlouze hustili. Prošly dětstvím, dospíváním i pubertou bez dramat a scén. Tak já nevím, jestli to byla nebo nebyla nevýchova a je mi to jedno.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
pet p
30.12.21 13:06
@Dobrej_tym Děti jsou různé, to je jasné. A obecně kluci kvůli svému testosteronu jsou většinou bojovnější a méně poddajní než holčičky. A je asi taky rozdíl, jestli na syna musíš občas zakřičet, protože na nic jiného nereaguje a nic jiného v tu chvíli nevymyslíš, nebo jestli je křičení na děti doma standardem a je to forma trestu.
- Citovat
- Upravit
pet p
30.12.21 13:12
@Petraph píše:
@Capelucia mam pocit, ze jediny kdo tu agresivne urazi jste vy, i presto, ze je to diskuse, kde neni vitez a porazeny, maximalne se obe strany mohou necim obohatit, pokud budou mit mysl otevrenou
A můžeš prosím zkopírovat, co agresivně urážlivého sem uživatelka @Capelucia napsala? Díky.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Cože? Mělo to efekt a něco z ní je? ALE ZA JAKOU CENU??? O to přece jde!