Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Dotaz na macechy
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
25.5.20 00:50
@Anonymní píše:
Nejde mi o vděk, ale třeba situace… Něco mu koupím já osobně, on to ví, že je to ode mě a slyším díky tati… Nebo mi napíše je táta doma? Třeba není, tak napíšu ne, přijde až večer, potřebuješ něco? Nene nepotřebuju, já jen tak. A pak mi večer manžel řekne, že mu psal, že něco chce. A já si pak připadám jak úplný blb… Jsem mu i já sama říkala, že když bude něco chtít, nemusí čekat na tátu a může mi zavolat nebo napsat, ale pořád stejný. Jako neříkám, alespoň díky by mě potěšilo, to neříkám, že ne. Už kolikrát jak v duchu za tohle zuřím si říkám, že řeknu prostě ne. Ne neobjednám to, ne nepošlu žádné peníze nebo prostě nebudu měnit svůj program. Ale ono mi to prostě nedá to udělat. Naši byli taky rozvedení a od táty manželka… S ní jezdil a chodil po všech čertech a mě si nevzal ani na hřiště a když mi v pozdějším věku na něco dal, tak jí zrudly i uši, protože ubylo z rozpočtu pro její děti. A když jsem si našla muže s dítětem, tak jsem se zařekla, že nikdy nedovolím, aby se cítilo jako já tehdy bez ohledu na to, kolik budu mít vlastních dětí.
Já z vlastní zkušenosti tu situaci neznám. Jen z toho popisu mám pocit, že to dítě má potřebu vše řešit hlavně se svým rodičem(tátou). S tebou normálně komunikuje, ale pokud něco žádá, tak preferuje domluvu s tátou. Možná mu přijde snažší požádat o něco tátu než,,cizího,, člověka.
Připomíná mi to vztah zeť(snacha)-tchán, tchýně. Rodiče se obvykle obrací na svoje děti a přes ně vlastně oslovují i jejich partnera. Předpokládají, že to spolu proberou a pak se uvidí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.20 00:52
@Venetia píše:
No ale nebere, přece není vyrizovacka vzkazů
A když si ho zablokuje v telefonu, jak to posílí jejich komunikaci?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.20 01:01
@Maartina7 píše:
A když si ho zablokuje v telefonu, jak to posílí jejich komunikaci?
Nijak, bude to muset řešit s tátou, s kterým to řešit chce, bez zbytečného prohozu s macechou
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.20 01:06
@Venetia píše:
Nijak, bude to muset řešit s tátou, s kterým to řešit chce, bez zbytečného prohozu s macechou
Ale macecha by byla ráda, kdyby to řešil s ní…
Takže tvé doporučení je nesmysl.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Modrásek modrý
25.5.20 05:27
Syn je trošku vyčúraný a využívá tě k tomu, aby rychleji dosáhl toho, co potřebuje. Říkáš, že případné výdaje navíc ti nevadí. Pokud jsi se se synem pokoušela na to téma bavit a odezva žádná, přestala bych se angažovat a dopřála jim, ať se spolu naučí komunikovat sami. Když by mi zase psal, řekni tátovi, že jsem mu psal, napsala bych mu, tak mu znovu napiš /zavolej/přijď sám. Ad balík z pošty - až to přijde, dáme ti vědět a přijď si pro to. Proč byste mu to měli nosit, to vůbec nechápu. Podle toho, jak dlouho jsi s jeho otcem, to nebude žádné malé dítě.
Prostě, když něco chce, ať se snaží. Druhá věc, v životě to nefunguje tak, že si dupne a teď hned to bude mít naservírováno - proč ho to učit?
- Citovat
- Upravit
25.5.20 07:29
Radu jak toho docílit úplně nemám, ale chci napsat, že mě velmi těší, že se snažíš a jak se k němu chováš. Tady na emimi se to moc nevidí.
Já to mám opačně, nevlastní většinu věcí řeší spíše se mnou ( asi pochopil, kdo doma kroutí krkem 
) a manžela ve výsledku občas mrzi, že má pocit, že syn řeší více věcí se mnou než s ním a občas ho proto musím postrčit ať to řeší s tátou. Tím chci vlastně říct, že možná to je dobře, že by ho to třeba taky pak mrzelo. otec je prece jen více, než my 
Tím neříkám, že chování dítěte je v pořádku. Pro balík by si musel sám přijít nebo počkat. Na druhou stranu já balíky posílám rovnou na jeho adresu, protože sama mám doma kojence, takže já objednám a on u sebe doma převezme. Ale to je většinou naše iniciativa mu něco koupit, on většinou o nic mimo narozeniny a Vánoce neskemra 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.20 07:53
Mně kluk přijde rozmazlezlený. Řekne si, dostane. A ještě mu to přinesou až pod nos. Já bych začala používat slovo ne.
Moje děti taky nedostanou všechno chtějí a rozhodně ne hned. I když by na to bylo. A to jsou to moje děti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.5.20 08:22
Mám také partnera s dětmi, dvěma plnoletymi kluky. Zemřela jim mamka před deseti lety a jak zjišťuji, tatínek se rozhodl nahradit i mámu se vším všudy. Kluci jsou hodní, slušní, šikovní, ale naprosto si zvykli a berou to jako normu, co všechno pro ně táta dělá. Od vaření, praní, úklid, nákupy… S partnerem jsme byli tři dny u mne doma, poté jsme přejeli k němu. Kluci odcestovali za zábavou, doma halda nádobí, oblečení, chlupy od psa, na zahradě neuklizene exkrementy, zkrátka binec. Partner začal kmitat, prádlo do pračky, vysavač, já dala do kupy kuchyň, on běhal po domě celé dopoledne, já navařila. Po obědě naběhl do zahrady, sekat trávník atd. Nezastavil se. Večer jsem to nevydržela, protože to nebylo poprvé a řekla mu, že to co dělá chápu, ale není to dobře ani z výchovných důvodu ani pro kluky do života. Mít dva dospělé chlapy doma, na trávník ani nesáhnu, tuplem když jsou teď doma. Že je fajn, že oba si navaří, ale tu spoušť by měli po sobě uklidit. A snažit se, aby jsme se i my vraceli do čisté domácnosti, měli čas na sebe ne stále na úklid po nich. Řekl mi, že to ví, ale nic s tím nenadělá. Mám obavy, že tady vzniká pomaličku velká třecí plocha.
- Citovat
- Upravit
25.5.20 08:27
Svět není dokonalý. Možná bych trochu omezil to zasypávání syna dárky, ale jinak pohoda. Buďte rádi, že nedroguje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.20 08:34
@Anonymní píše:
Dobrý večer, ahoj. Mám manžela s dítětem. Jako zatím je vše fajn, nemám si ani nic moc na co stěžovat, ale je tu jedna věc, která mě už fakt štve. Vlastně dvě. První je obcházení mojí osoby. S jeho tátou jsem bezmála deset let, nikdy jsem neřekla na nic ne. Ale nehorázně mě štve, že mě vždycky úplně obejde, jako bych tu byla vzduch, který nemá do čeho co mluvit a že se tátovi ozve, jen když chce něco koupit. Nikdy se nestalo, že by přišla SMS tati, jak se máš nebo třeba zítra mám trénink, přijď se podívat. To ne. Ale třeba mě od něj pípne sms řekni tátovi, že jsem mu psal, nevím jestli není v práci. Manžel je třeba zrovna doma, tak mu říkám např. Honza mi píše, že ti psal. Tak manžel si to přečte a prý pošli např. Janě 300. Na můj dotaz proč, že výživné jsem poslala, tak jestli je nějaký problém mi řekne, že mu píše, že chce peníze na něco co viděl u kamaráda a máma řekla, že jestli to chce, tak ať o část peněz poprosí tátu. To mi jako nemůže napsat rovnou ahoj, potřeboval bych tolik a tolik? Já samozřejmě peníze ihned poslala, ale díky slyšel jen táta. Nejde mi o vděk, ale o to obcházení. Řekni tátovi, že jsem mu psal… Ani ahoj. Nebo mu něco společně dáme a jen díky tati. To samé, jak se domlouvá, kdy sem přijde. Nikdy ne přede mnou. Vždycky jak jsem třeba v kuchyni a pak mi to až manžel tlumočí, protože se přijde zeptat, jestli mi to vyhovuje. Vždycky řeknu ano i když jsem třeba chtěla ten den podniknout něco jiného. Přitom spolu vycházíme dobře… Ale prostě mám pocit, že mě bere jako někoho, kdo přece do toho co se týká domácnosti a peněz jeho táty nemá co mluvit. Ale já do toho tátova rozpočtu přispívám taky, není jen jeho, ale je náš společný, tak samo domácnost. Mrzí mě to. Už jsem o tom mluvila i s manželem a on mi jen řekl já s tím nic neudělám, nevím proč to tak dělá. Další věc že všechno je samozřejmost… Chce po nás, tedy po tátovi něco koupit. Ale jde to třeba jen objednat přes net, protože tu u nás to neseženeme. Od druhého dne nás oba začne bombardovat zpráváma, jestli už to máme a když ne tak kdy to bude. Když napíšu, že už to mám na poště, tak se mi dostane odpovědi tak mi to doneste tam a tam nebo kdy mi to jako odnesete. Teď jsme mu taky něco koupili a odpověď a jako kdy to budu mít. To už se manžel ale naštval a řekl, až si pro to přijde. Jsou to čtyři dny a ještě si pro to nebyl. Jinak nemám problém. Chová se ke mě i k našim dětem moc hezky, nejsou s ním žádné výchovné problémy, je slušný, uklidí si sám od sebe po sobě. Ale tohle mě prostě strašně štve a mrzí. Takže bych se ráda zeptala těch z vás, které máte také dlouhodobé partnery s dítětem, jestli je to u vás nějak podobně nebo se prostě takto obcházet nenecháte a dupnete si, že snad také máte nějaké slovo?
Nepovažuji to za obcházení. ON je rodič, takže si to domlouvají s ním. Nechápu, proč by řikali mě. Je to o tom, že u Vás sedíš na penězích ty, ale to není jejich věc, to si musíte vyřešit vy, jak si to vykomunikujete. Peníze chtějí děti od svého táty, proto mu řeknou. Alimenty si posílá sám a na tři kila pro dít se mi ptát nemusí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.20 08:38
@Netopirek píše:NO, ale to je věc táty, ne? Ona může říct ne za sebe.
Mně kluk přijde rozmazlezlený. Řekne si, dostane. A ještě mu to přinesou až pod nos. Já bych začala používat slovo ne.
Moje děti taky nedostanou všechno chtějí a rozhodně ne hned. I když by na to bylo. A to jsou to moje děti.
@Maartina7 píše:
Ale macecha by byla ráda, kdyby to řešil s ní…
Takže tvé doporučení je nesmysl.
NO, tak má třeba smůlu, no. Se prostě se.re do něčeho, co nikdo kromě ní nechce.
Může řešit sebe - Tak at se zkrátka neangažuje. třeba si pak všimnou, že jim chybí a začnou to s ní komunikovat. A nebo ne a poradí si i bez její pomoci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Kettlery
25.5.20 08:49
Zakladatelko, kolik je synovi od manžela? Předpuberťák, puberťák? Chápu, že tě to mrzí, ale nepřijde mi až tak divně, že syn chce všechny své záležitosti řešit s otcem. On je rodič, to tak prostě je… 
Co by ale štvalo mě osobně, je styl, jakým si o všechno říká. Rozkazovací způsob, který používá v komunikaci vůči vám oběma. Prý doneste mi to sem a sem. 
Nejsi jeho máma, holt máte karty rozdány tak, že vychovává a zařizuje tvůj muž. Ale chovat se slušně je snad základ. U svých dětí, u nevlastních, u každého. Začala bych občas říkat ne. Ne kvůli trucu, ale když se mi to zkrátka nebude hodit. Ty nebudeš mít pocit, že se přemáháš a vrací se ti jen nevděk. Zkrátka se přestaň přemáhat, dělej jen to, co chceš a vymez se proti poroučivému chování. Míň se investuj a nebudeš pak tolik smutná, že se ti to nevrací.
- Citovat
- Upravit
25.5.20 08:58
Tohle by mi taky vadilo. Pokud by mě takhle stavěl stranou, tak bych mu řekla, nebo napsala, že nejsem jeho sekretářka a atˇsi to vyřizuje s tátou
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.20 09:49
@Lama Lama
Ano může říct názor za sebe. Přišlo mi, že ani on už není z chování syna nadšený. Takže by třeba i souhlasil. Ale dokud to nezkusí, nezjistí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Modrásek modrý
25.5.20 11:09
@Kettlery
Ad
Míň investuj a nebudeš pak tolik smutná, že se ti to nevrací.
Potvrzuji. Byla jsem v podobné situaci a mohla jsem se přetrhnout, ať vše funguje a všichni kolem jsou spokojeni… Končilo to mou frustrací, mimo jiné, že se mi to,, nevrací,,. Tak se angažuji méně, mám méně očekávání a žije se mi líp.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
