Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj,
já jsem jedináček a vždy mi to bylo moc moc líto - neměla jsem se sice s kým hádat a měla obrovský pokoj sama pro sebe..ale taky jsem si neměla s kým hrát a o koho se opřít, komu se svěřit..Byla jsem jako dítě spíše uzavřená a navazovat vztahy s cizími dětmi mi dělalo problém..Jak já bych byla vděčná tenkrát za sestru nebo bráchu..Navíc se veškerá pozornost rodičů soustředila na mě, což mi bylo později spíš na obtíž.
Takže Biance rozhodně plánuju sourozence- nejméně jednoho (ale spíš víc - holt kompenzace jedináčka
) a pokud vše půjde dobře tak u nás bude věkový rozdíl něco přes dva roky..
Klaris
Ahoj,
ja to vezmu jen z pohledu meho syna (10let), ktery je doted jedinackem, protoze az ted nedavno se mi zacalo opet chtit do dalsiho mimi (ale konkretni „akci“ porad odkladame
- nejnovejsi termin snazeni se je leto …).
Vubec na svym synovi nespatruju nejaky spatny stopy toho, ze nema sourozence. S manzelem se mu venujeme jak jen to jde - hraje zavodne fotbal (syn) = jezdime s nim na treninky, na zapasy, manzel s nim jezdi lyzovat, v lete jezdime na dovoleny, behem roku na prodlouzeny vikendy (dneska jdeme na Slavii na hokej
… Ve skole ma spousty kamaradu (preci to jsou jeho vrstevnici), jelikoz ja chodim do prace tak chodi i do druziny denne (mame vybornou!), proste myslim si, ze zivot ma dost pestry. Doma s nim taky dokazu zablbnout, dokonce uz jsem ho vzala i na akci (parbu
) se znamejma, proste si to uzivame.
Jak tu nekdo napsal, ze jedinacek nevi, jak reagovat na stejne stare deti (nevim uz presne jak to bylo) - vzdyt to je nesmysl ! Preci chodi do skolky, do skoly, kde je porad v kolektivu. Doma ma pak klid na uceni, na svoje zaliby, jde s kamarady ven … (tim nechci rict, ze proto je lepsi mit jedinacka, aby mel doma klid ! - jen davam priklad, jak to u nas vypada …)
Proste nemyslim si, ze bych syna o neco ochudila.
Moje sestra ma ted miminko - a ja vidim, ze mymu synovi se jeji chlapecek moc libi, hezky se na nej kouka, pohladi ho, rozumne mu poda dudlik
- je to strasne roztomily …
A me az v poslednim roce a pul napada, ze bych si to treba ted uz hezky uzila, byt doma s mimi.
Mam sestru o 6 let mladsi - zadny problem.
Manzel ma bratra o 12 let starsiho - zadny problem (driv se mi to zdalo hrozny, ale ted budu rada, kdyz to taky tak stihnu
).
Ja navic nejsem moc trpelivej clovek, takze pro me predstava, jak jedno dite vezu v kocarku a druhy nesu na zadech (obrazne receno) je proste nestravitelna. Na to nemam.
Nejdriv jsem si rikala, ze tak za 5-6 let. Jenze porad to clovek odklada, doma pohoda, klidek, hodny dite, spousta casu - proste znovu do tech plinkovych a kojicich starosti se mi dlooouho nechtelo. Az ted mi to vrta v kebuli ![]()
Rozhodne si ale nemyslim, ze tim muj syn nejak trpi. Je to chytrej a sikovnej kluk, a co vic ! - ve skole mi rekla ucitelka i druzinarka,
nezavisle na sobe, jak je spravnackej a oblibenej … takze holky zadnej zakriknutej podivin
![]()
Zaverem chci jenom rict, ze urcite je to super, kdyz je doma deti vic, a obdivuju Vas vsechny, ktere se do toho vrhate, ale opravdu si myslim, ze hlavne zalezi na vychove a na pristupu rodicu k detem a na tom, kolik si na ne udelaji casu a co jim do hlavy vstipi.
Ze byt plny deti jeste neni zarukou stastneho detstvi a zivota.
Ahoj
Lenoska
Ahoj,určitě sourozence! Mám kluky 3 roky od sebe-přesně na den! Je to v pohodě,teď jim jsou 2 a 5,bezvadně si hrajou. Nedělala bych větší věkový rozdíl,čím blíž jsou k sobě,tím lepší program můžeš vymyslet-Oba jezdí na lyžích,oba baví zoo,stejný pohádky atd. Myslím,že sourozenec je největší luxus co jim můžeš dopřát. Plánujeme třetí!
Ahoj
Ja sama jsem jedinacek
a vubec mi to nevadilo,nejsem nejak poznamenana ![]()
Mam skoro 7letou dceru,tad jsem tehotna,takze docela velky vekovy rozdil,ale proste jsem se necitila na to mit drive druhy miminko.Podle me zalezi na tom jak se citis ty a jestli ho chces,ne jenom proto aby jsi nemela doma jedinacka.
Moje dcera je moc spokojena,ma spoustu kamaradu,chodi na karate a na tanec,takze kdyz prijde domu,tak je rada,ze je sama.
Na miminko se tesi,dokonce i rika,ze je rada,ze prijde takto,ze mi bude moct pomahat(ono ji to prejde,to pomahani
)
Proste to zalazi na kazdym jinak,ja osobne bych nechtela drive druhy.
Ahoj, jsem zastánce názoru, že by děti neměli být jedináčci, ale je to samozřejmě každého věc a každého rozhodnutí, já osobně mám 2 andílky je mezi nimi rozdíl 5 let. Vím, že by bylo možná lepší, kdyby byl věkový rozdíl menší, ale já jsem si prostě dříve netroufla. Uvidím jak to mezi nima bude fungovat až budou větší, ale zatím je to v pohodě. Já sama jsem se svou sestrou také o pět let a společnou řeč jsme našli až poté co u mě proběhla puberta, ale musím uznat , že teď je pro mě ségra nepostradatelná a jsem velci ráda, že jí mám. Já mám holku a kluka, takže to asi bude úplně jiné, sama jsem na to zvědavá no uvidíme časem. ![]()
Já jsem určitě pro sourozence. A věkový rozdíl fakt nevím…
Asi 3-4 roky ![]()
Ahoj, pocházím ze tří dětí-brácha je o 10 let starší, druhý je o šest let mladší. Moje máma pořád říká, jak nás v pohodě zvládla, ale zároveň uznává, že vlastně měla tři jedináčky, takže to pro ni bylo o dost snažší-krom toho jí babičky pomáhali. Každopádně můj starší bratr se s námi moc nestýká (což dřív nebylo), řekla, bych, že na nás žárlí, honí majetek a když může, z rodičů tahá peníze. Naše vztahy jsou na bodu mrazu.S mladším se vídáme skoro denně, super spolu vycházíme a navzájem se držíme, ale až po tom, co jsme měli dost těžké dětství a to nás hodně spojilo.Rozhodně chci dvě děti a plánuju tak 2,5-3 roky rozdíl. Podle mě je max 6 let, ale to si pak rozumí spíš v pozdějším věku, což u dětí s 3 letým rozdílem je asi taky. Já jsem ráda, že mám bráchy (i když ten starší zlobí) a je pravda, že v krizi se vždycky sejdeme a pomůžeme si.
Můj táta je jedináček a celý život tím docela trpěl a proto ty tři děti
A můj bratranec je taky sám, máma mu umřela strašně brzo, s tátou se vidí minimálně a taky má 2 děti, protože chtěl velkou rodinu, aby už jeho kluci nebyli tak sami, jako on. ![]()
Ahoj, taky se přidám.
Jsem jedináček, naši už další dítě mít neměli (nedoporučil jim to lékař).
Zatím máme jen jedno dítko, druhé ještě neplánujeme. Jsem teď ráda, že si odpočinu, že se v noci vyspím,…prostě jsem zpohodlněla.
Druhé dítě chceme, ale momentálně stavíme a budeme potřebovat zařizovat. Syn ještě nemá dětský pokoj, v tom také vidím nevýhodu (spoust hraček, obečení, atd…a svůj klid když mimi začne plakat). Navíc je raubíř. Takže když si představím, že kojím miminko a syn skáče z okna mě docela děsí ![]()
Navíc opět než si s miminkem sehrajeme režim, zase prdíky, růst zoubků, blinkání, kočárek a kam druhé dítě,…
Já se teď na druhé necítím. A věkový rozdíl je podle mě jedno, jde o to, jak rodiče děti vychovají.
Přikláním se tímto k názoru anonymní Lenosky ![]()
Zatím raději anonymně, chodí sem moje kamarádky a nechci, aby věděly, že začínáme plánovat druhé dítě. Malému jsou 2 roky a 3 měsíce. A začínáme vážně uvažovat, že mu pořídíme sourozence. Chtěla jsem se zeptat, jak to vaše děti zvládaly bez maminek, když jste byli v porodnici? Rodila jsem prvního sc, a upřímně si nedovedu představit nebýt 5 dní se synem. A žárlily vaše prvorozené děti na miminko? A jak jste potom doma zvládaly? Děkuji předem za vaše zkušenosti.
Mame rozdil 3roky bez jednoho mesice. Byka jsem v porodnici presne dva dny. On to s babi a tetou zvladl, je zvykly. Me bylo trochu smutbo ale dalo se zvladnout. Na mimi zezacatku byl hrrr a mozna i zarli protoze obcas je na odstrel. Ale je to o povaze ditete. A hlavne neodstrkovat od mimi a snazit se vse delat spolecne
My máme rozdíl 2 roky a 4 měsíce. V porodnici jsem byla 6 dní, staršího syna hlídala babička u nás, aby byl ve svém prostředí a tatínka viděl každý den po práci. Já jsem to moc nezvládala, hrozně se mi po něm stýskalo, bylo to poprvé co jsme nebyli spolu. Po návratu domu jsem s ním spala v posteli (a spim do teď), v noci se pořád budil a hledal mě. Měsíc mu trvalo než se mě přestal držet jako klíště. I když si to s babičkou užíval, tak to těžce nesl. První měsíc byl hrozný. Mrnous měl převrácený režim, tak jsem celé noci chodila po bytě a chovala ho. Starší vstává každý den v pět ráno, po obědě nespí a do 7 do večera se nezastaví. Ze začátku hodně žárlil, hlavně při krmení a taky se začal pocuravat. Teď jsou mladšímu 4 měsíce, spí celou noc, už jsme se všichni krásně sžili a starší je zase bez plen:) ale kdyby mi ten první měsíc nepomáhaly babičky, tak nevím, jak bych to zvládla: (
Já mám dva kluky, a rozestup máme 7,5 roku. No, žádnej med, kluci jsou užasný ale lituji, že jsem druháčka neměla dříve, blíž k bráškovi. Ted za ním jen prdolka běha, pořád by si chtěl hrát a starší mu s kamošema utíká. Ale má to i nějaké výhody, někdy jsem i na záchodě sama
Jelikož starší s ním pár minut vydrží bez úrazu. Mrzí mě to kvůli prdolkoj, nemá si krom mě a tatky s kým hrát, nemáme čas pořád někde lítat po kámoškách a centrech.
Jak to tady tak čtu tak začínám mít obavy :-/ bohůžel mně rodina jen tak nepomůže a ani nepomáhá kor s hlídáním dítěte tak snad to pak taky nějak zvládneme.
@veeerry Když to tak čtu, takže jsi jedna z těch maminek, která by měla nejraději rozestup ty cca 3 roky? Myslíš že by to bylo lepší?
Tak pardooon, přečetla jsem si příspěvek na první stránce
rozdíl znáte, s klukem byl přítel doma tři dny a zvládli to až neumytý nadobí perfektně.
Podle rozsáhlé norské studie mají nejstarší děti v rodině v průměru vyšší IQ než jejich mladší sourozenci. Důvod? Najdete na Instagramu.