Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Druhé dítě?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
19.11.20 23:33
Tak ja mam bezva vztah se segrou, takze ja jsem vzdy pro sourozence 
. Podruhe je to vse snadnejsi, protoze uz to vse znas, ale zase tezsi, ze se tam je to prvni dite, ze. Takze se to tak vyrovna. Clovek uz spoustu veci neresi, nehroti a ono to taky jde. Kazde dite je jine, takze nove zazitky a zkusenosti. Mit jedinacka je taky uplne v poradku. Mozna je to i v urcitych ohledech tezsi mit jedinacka. Zivot je ruznorody a neni na nej univerzalni navod. Jak se rika, clocek spis lituje toho, co neudelal, nez toho, co udelal. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.11.20 23:37
Pak bych ještě počkala a zkusila s tou psychikou pracovat. Za mě je psychika opravdu důležitá a jít do druhého dítěte s těmito obavami není úplně nejšťastnější. Aby sis nezadělala na poporodní depresi. Děti mám tři, první dcera hodně uplakaná, přesto jsem si obavy, že to nezvládnu, nepřipouštěla. A i tak to bylo náročné. Takže si nedovedu představit mít druhé ve tvém psychickém rozpoložení. To nic ve zlém.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.11.20 23:39
Ty tři roky je ještě docela malý rozdíl, pokud to máš tak jak píšeš. Já mám 3lety rozdíl, starší nastoupil do školky a jen nosil nemoci a vše chytalo mimino..peklo na zemi ten první půlrok, to mi věř a to jsem si to taky malovala růžově, jak bude chodit do školky a ja budu mít dopoledna pro miminko..nakonec to odnesla i psychika..první rok jsem si říkala, že jsem měla ještě rok počkat! Teď jsou super partaci, ale az ted začínám byt pomalu z nejhoršího venku, kdy jsou mladší skoro 2..
- Citovat
- Upravit
20.11.20 00:15
Pockej aspon rok mozna i dva jeste. Jestli jsi slabsi na nervy, 3 roky rozdil mezi detmi bude pro tebe dost malo. Lepsi aby decka mely matku v pohode, nez vystresovanou ne? Jestli tobe bude o rok nebo dva vic, na tom uz nesejde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.11.20 04:53
Ví to manžel? Třeba byste společně vymysleli vhodné řešení tak, aby ses zbavila obav z výchovy dvou dětí. Třeba pravidelné hlídání od prarodičů, nadšených příbuzných, chůvy. Úprava pracovní doby. Dětská skupina… Zmíněná dula, porodní asistentka, předem vybraný porodník (což není oficiální možnost, ale jde to).
Dopředu to prověřit, ujistit se, že když Ti bude nejhůř, něco tohoto máš v rukávu… Čekám druhé dítě, budou od sebe 22měs., bydlím sama, muž pracuje v Africe na rok, také pracuji, z prvního porodu mám doslova trauma a budí mě to ještě dnes ze spaní, je mi dost přes 30. Nemyslím na to v běžném provozu. Mám pocit, že vlastně není nic co by žena matka nezvládla. Spoustu věcí jsem musela začít házet za hlavu, víc se uvolnit. Syn je pak mnohem tvárnější a já méně úzkostná. V průběhu těhotenství ho maximálně připravuji na samostatnost, snažím se odbourat a naučit co jde.
Jen doufám, že k druhému synovi si najdu cestu mnohem dříve než k prvnímu. Po prvním porodu ve mě totiž rostla mateřská láska strašně pomalu…
Teď napodruhé jsem byla ušetřena myšlenek jaké máš Ty, jestli ano/ne, prostě jsem otěhotněla. A jsem za to ráda?, věřím, že to bude pro manžela i syna skvělé, a pro mne vlastně také. Jsem asi dost sebeobětující se typ, snad je tedy můj příspěvek alespoň trochu relevantní. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.11.20 05:55
Souhlasím s ostatními. Pokud to necítíš, že ty ho chceš, ale spíš že se to očekává, tak bych do druhého nešla
Z čeho konkrétně máš kolem porodu strach? Co bylo peklo?
Mám děti po 18m. Je to název, ale jednou to bude podle mě super. Neexistuje ideální rozmezí, ale neumím si představit dělat se starším do školy a mít miminko. Zároveň sourozenci s věkovým rozdílem 5 let už podle mě nemůžou mít tak blízký vztah..:)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.11.20 06:02
Určitě bych počkala ještě cca 2 roky. Jestli máš slabé nervy, je lepší rozestup mezi dětmi minimálně 5 let.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.11.20 06:47
Než mít děti takhle za sebou, to bych radši zůstala u jednoho. Pro mě tohle byla noční můra.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
20.11.20 08:11
Holky díky, aspoňmi to pomůže trošku utřídit myšlenky. Manžel o tom ví, nechává to na mě a netlačí. Řekl mi, že kdyžtak bude jen jedno a že si to mám hlavně ujasnit sama. Hlídání nemáme, babičky jsou pracující a nemají čas nebo sílu, což chápu a nijak se za to nezlobím. Dítě jsme si udělali my… Připadá v úvahu jedině chůva, tu jsme už taky řešili. Možná je ten můj strach z toho, že se o malou starám sama. Nemám chvilku oddychu. Manžel se postará, zabaví to jo, ale jinak má dcera prakticky neutišitelnej hysterak, když si potřebuji odjet. Zkoušela jsem I hlídání od místní slečny, dcera jí ma ráda, přivítá prohraje si, ale jakmile odejdu spustí hysterak do omdleni. Tak mam asi strach, jak by to s ní bylo a plus ještě prcka. Ohledně toho porodu, bylo to docela rychlý, žádné komplikace u prvního, ale prostě byl to porod já bolest nedávám a byl to pro mě nejhorší zážitek… Dcera mi navíc dost brnká na nervy, držím se, ale občas se musím chodit vydýchat, je taková uřvaná, urážlivá a tak a to jsou jí jen dva 
Ale tohle už je nejspíš ponorka z toho, že jsem furt s ní. Když to píšu, tak si říkám jak sobecké a nablblé mám některé argumenty
- Citovat
- Upravit
20.11.20 09:04
Pokud by ses rozhodla mít ještě jedno dítě, bylo by super se smířit s tím, že bude potřeba zapracovat na nějakých vnitřních obranných mechanismech, aby ses z toho nezcvokla, dřina to totiž bude i za pár let, a povaha dcery je už do velké míry založená..
Lehce se to říká… myslím tím, méně tlačit na pilu, snížit nároky se sebe, méně se bát. Třeba mě pomáhá říkat si, že to zvládly mnohem větší šmudly než jsem já, mnohem méně opatrné maminky a že když synovi pustím pohádku, abych alespoň vynesla odpadky, že nejsem špatná matka.
Pohodový den!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
20.11.20 10:50
@Mellam souhlasím, že bych měla zapracovat na své psychické vyváženosti. Vím, že to nebude jednoduché nikdy a přijdou jiná období i starosti. Dcera je vesměs samostatná, nijak ji neochraňuji, občas ji nechám nabít si nos, nechám ji samotnou, abych vynesla koš, neustupuji a trvám si na svém, nerozmazluji, i ty odchody dělám, aby si zvykala. S tatínkem je ok, ale s někým jiným je to průser a to i s babičkami se kterými se stykame fakt hodně… Ono je pro druhé totiž problém hlídat dítě co vříská jako na lesy, že chce mámu. Upřímně nevím jak s tímhle naložit. Je jí jedno jestli je s dětmi, s lidmi, které zná, jakmile se ztratím tak si za 20 minut vzpomene řekne „máma“ a začne hledat. Jakmile nejsem v dosahu začne řvát až nemůže dýchat a je schopna hulakat i tri hodiny a neuklidní se, dokud nepřijedu. Rozhodně se nevracim na první zaknourani, myslela jsem, že ji to přejde, ale bohužel ne. Slečna co mi ji občas hlídá říká, že to je na palici a nikdy to nezažila, že se většina dětí po par hlídáních uklidní. Nejsem žádná máma co musí mít děti stále při sobě, ráda bych si mentálně odpočinula. Nicméně když přijdu domů z pochůzky po hodině a vidím jak je malá zchvácená od pláče, tak se snažím výjezdy minimalizovat, no. Z tohohle všeho asi prostě prameni strach z druhého a toho jak bych to zvladala a jak by sourozence a dělbu o mě zvládala dcera. Možná by ji to naučilo, ale ty její záchvaty pláče jsou fakt na palici, ten vysokofrekvenční tón mi skoro žere mozkový buňky Přitom je tak šikovná, sama si vyhraje, je napřed. Pokud jsem v dosahu je to ok, samozřejmě s ohledem na běžné vývojové strasti tohoto věku jako občasné odmítání či nechuť dělat co je třeba nebo chce něco co nemůže mít… Jakmile ji má někdo pohlídat je to konečná. Což mě třeba trápí v tom, jak to zvládne až budu v porodnici…
- Citovat
- Upravit
20.11.20 16:12
Fíha, a to jsem svého syna považovala za na mě závislého.. strašně se to zhoršilo, když manžel odjel do zahraničí, to začal spát jedině se mnou pod jednou peřinou, nesnese mne zajít ani za dveře. Uvědomil si, že někdo z jeho dvou nejbližších může zmizet a velmi si mne hlídá. Ale hlavně dědu bere, zřejmě absence muže.
Jistě se to u dcery dřív nebo později zlomí. Samozřejmě je otázka kdy. Napadá mě, co třeba probrat to s vhodným dětským psychologem..? Třeba by dal tip, jak na to… kdyby to mělo postupně řešení, jistě by se ulevilo nejen Tobě ale i široké rodině..a hlavně dodalo Ti to odvahy, že i tvá šikulka ti bude chtít být oporou a že to pro ni nebude po porodu stres, který bude její pláče spíš zhoršovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.11.20 17:01
@Anonymní píše:
Holky díky, aspoňmi to pomůže trošku utřídit myšlenky. Manžel o tom ví, nechává to na mě a netlačí. Řekl mi, že kdyžtak bude jen jedno a že si to mám hlavně ujasnit sama. Hlídání nemáme, babičky jsou pracující a nemají čas nebo sílu, což chápu a nijak se za to nezlobím. Dítě jsme si udělali my… Připadá v úvahu jedině chůva, tu jsme už taky řešili. Možná je ten můj strach z toho, že se o malou starám sama. Nemám chvilku oddychu. Manžel se postará, zabaví to jo, ale jinak má dcera prakticky neutišitelnej hysterak, když si potřebuji odjet. Zkoušela jsem I hlídání od místní slečny, dcera jí ma ráda, přivítá prohraje si, ale jakmile odejdu spustí hysterak do omdleni. Tak mam asi strach, jak by to s ní bylo a plus ještě prcka. Ohledně toho porodu, bylo to docela rychlý, žádné komplikace u prvního, ale prostě byl to porod já bolest nedávám a byl to pro mě nejhorší zážitek… Dcera mi navíc dost brnká na nervy, držím se, ale občas se musím chodit vydýchat, je taková uřvaná, urážlivá a tak a to jsou jí jen dva
Holka je prostě na tebe fixovaná. Není zvyklá se o tebe „dělit“ a svět se točí kolem ní. Alespoň takhle to na mě působí. Prostě jedináček. Sourozenec má své klady i zápory (i když dle mého názoru ty klady jednoznačně převažují). Záleží na co se cítíš ty. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Aktuálně na Instagramu
Podle rozsáhlé norské studie mají nejstarší děti v rodině v průměru vyšší IQ než jejich mladší sourozenci. Důvod? Najdete na Instagramu.
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
