Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@mejdylko píše:
Ne… brácha leží daleko a nechci jezdit na hřbitov, protože se to musí a má se to. My zapálili svíčku, a vzpomínali jsme na něj. Pojedeme v létě.
přesně. A babky ze vsi to tam sledují ostřížím zrakem a pomluví každého, kdo tam dal málo kytek a svíček, nebo to tam dostatečně neopucoval. Osobně radši řeknu svým dětem, ať mé tělo někam zahodí, než aby chodily pak do vlastní smrti šůrovat kus kamene
@Lenka002 nebyla jsem, nechodím. Mám to 450 km, to prostě nedám. Jdu tam vždy, jak jedu k rodičům.
Všichni svatí nejsou Dušičky, jedná se o dva různé dny, svátky (to jen tak mimochodem a pro doplnění). Na hřbitov chodím rozjímat během teplých měsíců, je tam klid, ticho a popravdě by se tam na lavičce dobře spalo. ![]()
@Antonie Bolavá
Tak o tomhle se s kamarádkama taky furt dohadujeme. Mám to stejně jako ty, navíc se mi nechce vzpomínat a zapalovat svíčku v nějaký daný den, který s nimi nijak nesouvisí. Dělám to ve dnech, kdy by měli blízcí narozeniny a kdy odešli, v klidu si posedím, zavzpomínám. Taky mě neoslovuje stání před kamenem a ještě když nás tam stojí jak při slevách v Globusu. Ale taky jsem si od kamarádek poslechla, že jsem neuctivá k zemřelým.
@Angua píše:
Ale každý den si vzpomenu na některého nebo i všechny z nich - nějakou drobnůstkou, zážitkem, tím, co říkali, dělali… To je pro mě víc.
Presne tak, kazdny den na ne nejak vzpominam, presne jak rikas, zazitky, vzpominky, vcem jsem si jich vazila apod.
Jinak na hroby nechodim, o udrzbu se stara teta, ta chodi nejmene kazdy mesic, takze hroby jsou stale ciste. Ja jdu pouze, pokud treba tam potrebuje dovest. Nejak me prijde dulezitelsi starat se o zive a ke vzpominkam navstevu hrobu nepotrebuji.
@Antonie Bolavá Já budu chtít shodit tady ze skaly, akorát budu muset zdůraznit, ze ne vcelku, protože to by rybaři dole asi dost cumeli. ![]()
@Camael právě, no. To je škoda, že to spousta lidí bere tak, že když tam nejdeš, tak nevzpomínáš, nebo jsi neměla ráda, nebo nemáš úctu
Jako to jako myslí, úcta k zemřelým? To je něco jako úcta ke stáří? Měli jsme ty lidi rádi, milovali jsme je, smáli jsme se s nimi a teď je máme ctít? Nebo uctívat?
Mi to přijde pošahané.
@Cuddy @Anqua
Taky každý den? Já jsem si říkala, jestli už nejsem na hlavu, když denně vzpomínám, nejvíc v klidu před usnutím.
Ale abych upřesnila, nezdá se mi pošahané, že někdo na ten hřbitov chodí. Pošahané je, že se to od všech očekává a člověk je následně podle toho hodnocen
@Antonie Bolavá
Mně taky, navíc to diktování kdy. Úcta…tu jsem k nim cítila celý život, teď se mi jen kurevsky stýská.
@Camael píše:
@Cuddy @Anqua
Taky každý den? Já jsem si říkala, jestli už nejsem na hlavu, když denně vzpomínám, nejvíc v klidu před usnutím.
Presne, nejvic pred usnutim a nebo naopak ve stresovych situacich-pred nejakou neprijemnou prezentaci, pri cekani na nejake vysledky apod.
Mám to podobně, nemám nic proti hřbitovům, jeden čas jsem tam chodila na rande, protže tam byl klid a celkem hezky na procházky, ale aby mi někdo určoval, kdy mám uctívat památku těch, kteří už mezi námi nejsou to fakt ne. Na hroby nejbližších nechodím skoro vůbec. Zapaluju svíčky doma, na vánoce a narozeniny. Spíš na ně vzpomínám, na to krásné a vykládám dětem historky, které jsem s nima zažila. Až jednou zemřu já, tak žádný hrob nechci a bude mi bohatě stačit když si na mě někdy vzpomenou a snad v dobrém ![]()
Byli jsme, ale už minulý týden. Nerada jezdím v době, kdy na silnice vyráží spoustu spoustu svátečních řidičů.
Jinak ale na hřbitov příbuzným, které jsem znala, chodím několikrát ročně (i s klukem). V období dušiček jezdíme i na hřbitovy se vzdálenějšími příbuznými + zapaluju svíčku na hrobě nejlepší kamarádky mojí prababičky (zemřela v 17 na zápal plic a už o hrob nikdo nepečuje…už i někdo odvezl její sochu z hrobu)
Já bych ráda šla, klidně i nařízeně- „je dušičkový den, mazej uctít památku“ ale strašně mi vadí že 90% národa vtrhne na hřbitovy, tahaj za sebou věnce jak kola od traktoru, děti lítají a piští, všichni z toho mají velkou hrrr akci a uctívají památku ![]()
raději půjdu třeba ve středu, koupím svíčku a sama, v klidu, bez obecenstva posedím u hrobu mých drahých.
Já chodím vícekrát do roka a i s dětmi. Cestou se zastavíme u velikého kříže, na kterém je Ježíš a na zemi hoří svíčky do kříže. Taky si tam každý z nás jednu dáme. Chodit na hřbitov s dětmi mi nepřijde špatné. Beru to a i svým dětem to od mala tak vysvětluji, že jako k životu patří narození, tak i smrt…,že neumírají jenom lidé, ale i zvířátka, rostliny. Nemám pocit, že by je to nějak poznamenalo. Pamatuji si na své dětství, když jsem s rodiči objížděla Dušičky. Vždycky jsem si sebou brala batůžek a do něj dala nashromážděné svíčičky za celý rok, které jsem pak právě na Dušičky rozsvěcela na opuštěných hrobech, mezitím, co naši upravovali náš hrob. A je to zvláštní, ale moje děti (hlavně syn) to dělá taky. V době, kdy začal rozsvěcet sám od sebe, nevěděl, že já to taky jako malá dělala.