Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Finanční výpomoc dětem
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
1.11.21 16:11
@Anonymní píše:
@zrcadlo vy jste museli tedy splatit výdaje během studia a pak vám to rodiče vrátili i s nějakou sumou navíc, jestli jsem to správně pochopila? Asi dobrý způsob, to by mě nenapadlo, spíš jsem měla v plánu, pokud by tady děti byly i po studiích a pracovaly, tak by platily nějaký menší nájem a výdaj na jídlo, ty peníze bychom odkládali a pak jim je též dali…
Ano, už před začátkem studia nejstaršího nám naši řekli, že protože jsme s minimálními věkovými rozestupy, budou muset podporovat několik let 3 děti najednou a tím pádem už si nevydělají moc na nic jiného, a že je varianta posílat nám jen minimální částku, ke které bychom si museli vydělávat, nebo posílat částku, ze které lze vyžít a věnovat se naplno studiu, ale třetina té částky by byla půjčkou, kterou splatíme, až začneme pracovat (podobně jako se splácí půjčky na studium v zahraničí). Zároveň nám řekli, že nehodlají podporovat flákače, kteří každé dva roky mění obor studia a vystudují bakaláře za 6 let, takže stanovili i ty další podmínky. Po diskuzi jsme si vybrali tu komfortnější cestu.
Tím, že jsme si rychlost splácení stanovovali sami, ale měli jsme zájem vrátit to našim co nejdřív, jsme se všichni naučili fakt máknout a šetřit, nenabírat si žádné další půjčky, odložit spotřebu (já si třeba koupila jeden měsíc matraci, a až za půl roku postel). Takže jsme si vlastně každý slušnou sumu našetřili sami, a naši nám k tomu dost přihodili a ještě nám řekli, jak jsou na nás hrdí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.11.21 16:15
Každý extrém škodí…
zařídit komplet dětem život je špatně stejně jako je špatně jim nedat ani nějaké stavebko, investice apod. v případě nemajetných aspoň to věno v podobě materiálních věcí, které se do domácnosti potřebují..
já se vdávala v 18 a od matky jsem dostala JEDNO - slovy jedno povlečení…
táta zaplatil svatbu (každý měl už tehdy svou rodinu) a nastěhovala jsem se do bytu po manželově babičce, který byl de facto zařízený, jen jsme si koupili novou sedačku, opravili skříně, začli jsme prostě skromně a ze svých výplat…
takže vím, jaké to je muset se postarat sám..
až mi bylo skoro 40 tak táta měl vážnou operaci srdce, vše se u přeskládalo v životě, včetně hodnot a nám všem dětem pořídil nějaké nemovitosti.. my už je samozřejmě pro sebe nepotřebujeme, ale jsme rádi, protože tím jsou zajištěné naše děti (nebo cokoliv jiného a neříkám, že vše dostanou „jen tak“) čili styl ode zdi-ke zdi dobře znám a fakt to není dobrý…
navíc v dnešní době není dobré dětem spořit (vysoká inflace, která devalvuje naspořenou částku), je lepší za to nakoupit spolehlivé akcie, zlato nebo pozemky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.11.21 16:17
Zakladatelko, tohle jsem v sobě taky řešila. Mě rodiče relativně nic nenasporili. Dostala jsem 10 tisíc. A za to jsem si koupila pc do školy. Při škole jsem musela chodit na brigády. Platili mi ošacení, cesty do školy a věci do školy. Zbytek nic.
Na vše jsem si vydělala sama. A vážím si toho asi o to víc.
Ve svém okolí mám lidi, co jim rodiče nemovitost koupili a nebo dali docela velký obnos. Bohužel ty lidi z velké části za to nejsou vděčný. Řeknou třeba že ségra dostala víc atd. A berou to jako samozřejmost. Když mají nečekane finanční výdaje, tak pomalu hned letí za rodičema.
Takže jsem si řekla, že dětem něco nasporim, ale uvidím, zda-li a kolik jim dám. 
- Citovat
- Upravit
1.11.21 16:20
Zadne penize jsem nedostala. Na detstvi mam spousty skvelych vzpominek na ruzne zazitky. Furt jsme byli nekde na vylete, na koupalisti, v zoo, u rybnika, na pouti atd. Stalo to taky dost penez a jsem rada, ze jsme je utratili a uzili si to. Ty vzpominky mi nikdo nevezme. Do noveho bytu nam nasi koupili lednicku. Nasetrit zaklad hypoteky jsme si zvladli sami. Manzel detem chtel zacit sporit, takze neco sporime. Me prijde, ze to stejne ztrati hodnotu, takze to nema moc smysl. Nejak dobre investovat to stejne neumime a zase to neni tolik penez, aby se za to dalo koupit neco, co netraci hodnotu (nemovitost). Investuji do deti furu casu 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.11.21 16:27
@Anonymní píše:
@Monchichik právě i do studia, to jsem taky zmiňovala, ale u nich to tak bohužel nebylo, museli během studií pracovat (tedy částečně, nějaké brigády), navíc muž nejdřív studoval jednu VŠ, ale nesedla mu (stavební obor, že to prostě nedával, měl gympl a byli tam kluci ze střední stavební a to byl teda sakra rozdíl, ti kluci že měli velkou výhodu), tak chtěl na ekonomku, ale rodiče mu řekli, že ne, tak šel pracovat a VŠ si pak dodělal dálkově. Švagr dal VŠ napoprvéale musel tedy brigádničit, aby se uživil (doprava, koleje…)
Mne to přijde normální, naši také mají pravidla, že platí jen 1 VŠ resp. standardní dobu studia (tj. pokud změnis, musíš platit to, o co budeš studovat déle). VŠ nám zaplatili tolik, abychom přežili (cca 4-6 tis. měsíčně mezi lety 2004 a 2009) a zbytek jsme vydělali na brigádách.
Do začátku jsme také nic nedostali, a to naši něco zdědili. Všichni zvládáme, dopřáli nám vzdělání a zbytek je na nás. Pokud mají, tak půjčí, s úrokem, jaký by měli u banky.
Já osobně bych dětem do života ráda něco dala, když budeme mít navíc. Když nebudeme, tak nebudeme.
- Citovat
- Upravit
1.11.21 16:29
Od jedněch rodičů jsme dostali starý byt, od druhých nové auto Beru to jako závazek, jednak se o ně ve stáří postarat a druhak našim dětem moct taky něco předat. Ne že bychom cíleně spořili, ale je to pevná součást našich dlouhodobých finančních plánů.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.11.21 16:39
Moji rodiče nas drželi zkrátka. pokud neuděláš zkoušky na VŠ, jdeš makat. Celkem jasný vzkaz. A pak nám pomohli.ale my jsme soudržná rodina, nikdy za nimi nejdu pro peníze, bratr taky ne. Pomáháme si jinak, staráme se o sebe. Já mám pro syny byty, psané na mě, pokud zblbnou, nic nedostanou. Také jim sporim, ale zatím vypadají, že nezblbnou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.11.21 17:03
Mě rodiče na VŠ nepodporovali, rovnou mi nevěřili, že ji zvládnu. Mému bratrovi studovat VŠ umožnili bez podmínek a tuším jeden rok rozvolňoval.
Je pravda, že mě třeba podpořili tak, že když jsem ještě opravdu nebyla připravena odejít, tak netlacili. Dokonce poskytli azyl i mému tenkrát příteli, teď už manželovi, když ještě dostudovával maturitu. Každopádně fakt je ten, že ten kdo jim pomáhá, když je třeba není můj bratr, nýbrž já a manžel. Takže…
Nějakou menší částku jsme si od rodičů půjčili na svatbu. To jsme vrátili. U nás se žádné extra zázraky zatím nedějí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.11.21 21:29
…me osobne rodice (restituce pozemky) koupili byt v privatizaci, dnes uz ma 6nasobnou hodnotu a dali docela vysokou castku na ucet, +(dostanu barak) ale nesaham na ne, jen si prilepsuji uroky, byla jsem samozivitelka se synem, hodne me podporovali, i kdyz jsem byla vicemene sobestacna, troufam si rici, ze i financne gramotna, nikdy zadny dluh, synovi jsem nasetrila neco na stavebni sporeni a vetsi castku ma u mych rodicu, ja ted setrim uz zase vnukovi, u nas v rodine vzdy rodice podporovali deti a ti zase sve deti, syn ma partnerku na rd, tak se take snazime hodne pomahat, mame hezke vztahy v rodine, nejsme rozmazleni, o sve rodice se postaram…
- Citovat
- Upravit
1.11.21 21:35
No u nás byla s penězma bída a moje i ségřino spoření padlo na chod domácnosti, takže jsem z domu odcházela v podstatě bez ničeho. Ne, že by naši nechtěli dat, ale prostě nebylo z čeho. Auto jsem si taky kupovala sama. Děti máme zatím malé, ale spoření určitě založime. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.11.21 21:58
Když jsme se sestěhovali s přítelem (teď už manželem) od rodičů, tak nám naši umožnili bydlet zadarmo v jejich bytě, který do té doby pronajímali (s tím, že jsme si samozřejmě platili energie, poplatky, rekonstruovali za naše peníze atd.) a po několika letech nám tento byt darovali (asi když viděli, že nežijeme nijak rozmařilý život). Jsme jim za to velmi vděční a i když se teď s příchodem dětí stěhujeme do většího bydlení, tenhle byt nechceme prodat a pokud jej jednou naše děti využijí taky jako startovací bydlení, rádi jim to umožníme, a pokud to bude v našich silách, pořídíme třeba ještě jeden takový menší byt.
Ale je samozřejmě rozdíl, pokud by si kvůli tomu měli rodiče odtrhávat od úst, omezovat se, tak je pochopitelné, že by to dělat neměli a nemůže jim to mít nikdo za zlé.
Smysl v ukládání peněz na nějaké spoření příliš velký nevidím (nedej bože na takové, kde s těmi penězi nemohou rodiče disponovat - ani tak bych se neobávala, že to nevděčné děcko v 18 rozfofruje, jako spíš to, že když už mají ty peníze někde ležet, tak je dobré aspoň průběžně sledovat, kde je zrovna výhodné, je mít, a tam je přesunovat).
V mém okolí (Praha) v mé generaci, kdo podobně nedostal bydlení od rodičů či nepodědil po babičce (případně nedostal velký finanční příspěvek) tak v 90 % už je z Prahy pryč, protože v době, kdy dospěl do věku, kdy se začínal usazovat a zakládat rodinu, už byly nemovitosti pro mlaďocha po škole nedosažitelně drahé (a dosažení na hypotéku taky). Případně se pachtí v nájmu a na odchod do menšího města se chystají, ale moc u nich ono myšlení „je dobře, že jsem nic nedostal, alespoň si můžu vše sám vybudovat a být na to hrdý“ nepozoruji.
- Citovat
- Upravit
2.11.21 07:18
@zrcadlo
Ahoj, ani nevies, ako ma tvoj prispevok potesil . Momentalne mame dieta v prvom rocniku na uni a dohodli sme si podobny system financovania jeho studia.
Som rada, ze som si mohla precitat tvoju skusenost z pohladu dietata 
. Dakujem
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.11.21 09:54
Dcery mají obě stavební spoření a počítáme v budoucnu, že jim vypomůžeme s pořízením bydlení. Pokud nějak nezvlčí. Zatím to vypadá, že né. Starší platíme studium a živíme ji na VŠ, měsíčně slušnou částkou (na studentku). Chodí ještě na brigády si přivydělávat. Studuje obor, který je perspektivní a uživí se s ním dobře.
Bezstarostné studium je základ, který chci holkám dát. Mám v okolí 2 případy, kdy rodiče odmítli živit děti na VŠ. Bohužel denní studium a práce nejdou dohromady, takže nakonec studium vzdali. A ještě jim to bylo vyčítáno. 
Věřím, že pokud rodiče mohou, tak pomůžou. Ale v dnešní době, kdy lidé splácí ještě v 50 hypotéku, snaží se šetřit nějak na důchod a ještě spořit dětem…často je to prostě nad jejich síly.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.11.21 10:42
@berusa.m taky vnímám jako základ postarat se při studiu. Ať studuji v klidu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.11.21 10:45
@Anonymní píše:
Dobrý den,zajímá mě váš názor na spoření peněz dětem (základ pro koupi bytu, domu, studia…), aby nešly do světa s „holým zadkem.“ Dost mě udivilo, že manželovi rodiče nic nedali svému druhému synovi (mému švagrovi, a tedy vlastně ani mému muži, když se tak nad tím zamyslím), jasně, když studoval, bydlel u nich, živili ho (to je ale i podle zákona vyživovací povinnost rodičů, dokud si potomek nezačne sám vydělávat), právě se stalo, když jsme s mužem čekali 1. dítě, tak jsem říkala, že bych chtěla pro něj nějaké spoření a muž, že peníze nemají smysl, když tak třeba mince, zlato atd (že jeho rodiče mu taky nic takového nedali, že říkali, že jestli něco chce, tak musí sám)…ale dle zkušeností vím, že by nic takového nekoupil, peníze utratil a nebylo by nic, takže jsme i tak založili spoření (je mi jasné, že ekonomové tady by mi radili, že to nemá smysl, že ta hodnota bude nižší atd), když muž hodně dávno kupoval byt (to jsme se ještě neznali), musel si půjčit od svého dědy nějaký finanční základ, jinak by mu v bance nedali hypotéku. Rodiče vůbec nic, prostě stylem chceš bydlet, tak si to zajisti, od nás nic nedostaneš (nebo zůstaň u nás)…no ale legrační, že sami do budoucna čekají, že si je k nám nastěhujeme do našeho RD (není multigenerační) a budeme jim s prominutím utírat zadky. Přitom sami mají RD, teď vyplatili jednoho spoluvlastníka (celou dobu čekali, že nebudou muset nikoho vyplácet, ale ten příbuzný se nedal…no a ještě mohli být rádi, že cenu podhodnotil, aby mu to mohli splatit, ale i tak nadávali, že si až teď skoro před důchodem vzpomněl), tak si říkám sakryš, proč tomu švagrovi nepomůžou, když vlastně sami celý život žili u svých rodičů (myšleno u tchánových rodičů), nemuseli platit žádnou hypotéku, jen poplatky, navíc to vyplacení spoluvlastníka RD měli mít taky v paměti (celé ty roky mohli odkládat něco bokem, že)… no švagr za námi přišel, jestli bychom mu půjčili, že má jen 80tis a to nestačí, že jinak by musel zase k rodičům (je mu přes 30, pracuje cca 5let v ekonomické sféře a chce prý svůj klid, což by u rodičů neměl, těm by nevadilo, že by u nich byl, ale jak sám švagr říkal, matka by ho pořád kontrolovala
Kazdemu ukládám německé pridavky. Cast na penzijko, část na stavebko a zbytek na sporak, ze ktereho jim kupujeme větší věci typu kolo, platba tenisu apod.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
