Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Finanční výpomoc dětem
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
2.11.21 18:35
@Luboš P píše:
Jsem už starý dědek (který vystudoval vysokou) a trochu ve mně vyvolává úsměv rčení: „dal jsem dítěti vzdělání“. Téma je: spoříte dítěti do začátku? A jestliže ne, je to v pořádku, každý by měl myslet především na sebe, špatné je „obětovat“ se pro děti a očekávat následně to nedefinovatelné: VDĚK. Já jsem měl takové příjmy, kdy jsem se mohl zabezpečovat na stáří (vedle důchodu mít trochu napřilepšenou) a něco mít i pro syna do začátku (stavební spoření) a větší svatební dar. Líbí se mi: když něco dětem dávám, tak očekávám, že ony se obdobně zachovají ke svým dětem, tedy našim vnoučatům. Tedy dětem dávám dary (když nato nemám, tak je nedávám), ale neposkytuji jim úvěr.
Tenhle přístup je boží, rozhodně mě to oslovuje mnohem víc než nějaké očekávání vděku, nebo dokonce vymáhání morálních i finančních „dluhů“ po vlastních dětech 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.11.21 18:51
@Liberalissima mne to taky nějak nesedí ta splátka studia, i když ty peníze potom dostanou, nevím, no.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.11.21 19:06
Příjde mi to normální podpořit své děti i finančně. Ať už spořit, koupit něco movitějšího atd. I přispět na svatbu mi příjde zcela v pořádku, jakoukoliv částkou. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.11.21 19:08
@g.sandova píše:
@Liberalissima mne to taky nějak nesedí ta splátka studia, i když ty peníze potom dostanou, nevím, no.
Já jsem v tomhle extremista oproti „status quo“, mně se i hrozně příčí představa, že e děti dluží rodičům péči. Protože rodiče se svobodně a dobrovolně rozhodují mít děti a s tím i tu péči s tím spojenou, ale dítě se k tomu nemá šanci vyjádřit, než se narodí takto „zadlužené“.
Vím že to není populární názor, ale mám pro to svoje důvody
Samozřejmě je super, když si v rodině všichni pomáhají a doufám, že to tak taky budeme jednou mít, ale ten „nárok“ rodičů prostě neuznávám. Na druhou stranu si zas ale taky nemyslím, že se rodiče musí kvůli dětem plně obětovat, takže já to mám v těhle věcech prostě posunuté
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.11.21 19:53
@g.sandova píše:
@Liberalissima mne to taky nějak nesedí ta splátka studia, i když ty peníze potom dostanou, nevím, no.
Tak já to tu odkryju celé i s čísly. Jsme se ségrou a bráchou blízko po sobě, takže na začátku 90.let jsme šli všichni 3 na víceletý gympl a začali dojíždět 20+20km denně. Na gymplu pak byla nabídka zahraničních zájezdů apod., naši chtěli, abychom každý 2× během studia jeli. Tzn., že platili nejen každodenní dopravu, ale i 6 zájezdů, kdy 1 stál zhruba tehdejší průměrnou mzdu (8-10tis.). Mamka měla mzdu podprůměrnou. Na VŠ nám každému dávali 4tis. (kolej stála třílůžák okolo 900,–, dvoulůžák 1200,–), tzn. měsíčně 12tis. a ještě jsme jim několikrát měsíčně vybrali spíž, bylo to víc, než jeden jejich příjem. Naši s námi tedy vedli debatu, jestli nám budou dávat každému třeba 2500,– (což by pokrylo kolej a jídlo fakt jen v menze, a domů bychom se dostali jen 1-2× za měsíc), s tím, že ale budou mít obavu, že si budeme chtít na nějaké kapesné apod. vydělávat, a nebudeme se dostatečně věnovat škole. Nebo nám budou dávat 4000,– a bude v tom i kapesné a peníze na častější cesty domů, ale budou to muset platit na úkor svého spoření na rekonstrukci domu. Potom navrhli, že pokud bychom jim těch 30%, tedy 1200,– z každé měsíční platby vrátili, až začneme pracovat, tak jim to pomůže s tou budoucí rekonstrukcí, ale zároveň budou mít jistotu, že pro studium máme dost na to, abychom nemuseli lítat po brigádách, když budeme žít skromně. Bylo to společné rozhodnutí.
Peníze nám posílali 10 měsíců v roce (o prázdninách jsme si vydělávali sami), takže za 5 let studia to bylo 200tis. a vraceli jsme jim 60tis. (takže 180tis. za všechny 3). Těch 180tis. bylo cca 1,5 roku veškerých čistých příjmů naší mamky, takže to pro ně fakt drobné nebyly. My už jsme byli schopní si na to v zahraničí nebo poté v Praze o pár let později vydělat podstatně rychleji. V tomto je inflace milosrdná a nešlo o obří částky (pro nás, protože jsme byli 3, ale pro naše to v jednu chvíli muselo být fakt náročné a opravdu si od huby odtrhávali).
Já netvrdím, že to je správná cesta pro všechny. Ale my si to v rodině nemůžeme vynachválit, a upřímně kolegové táty i mamky, kteří měli děti studující postupně třeba tři školy a ani jednu dokončenou apod., jim nepokrytě záviděli. A ano, pro nás to byla motivace udělat třeba zkoušky v předtermínu a pak vypadnout do zahraničí na brigádu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.11.21 19:54
Mne rodice nasporili peknou castku na stavebnim sporeni. Na VS mne celou dobu davali penize, abych nemusela chodit na brigady. Ja teda na brigady taky chodila, ale kdyz jsem toho mela hodne ve skole, nemusela jsem se vubec stresovat z ceho zaplatim najem. A prodlužovala jsem dohromady o rok a pul kvuli dvoum studijnim pobytum. Manzel nedostal nic, musel se zivit hned sam, jeho rodice jsou financne negramotni a nikdy mu nic nedali (do svagra ale prachy strkali a strkaji).
My detem sporime, nebudu presne rikat jak. Nemovitosti jim tedy neporidime, tak dobre prijmy nemame. Jednou ale budou dedit po mem sourozenci (nemuze mit deti) a ten ma i nejake nemovitosti u nas a v zahranici.
Příspěvek upraven 03.11.21 v 07:51
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.11.21 19:59
Sporeni je dle meho hloupost, za xy let budou mit prachy uplne jinou trzni hodnotu. lepsi investovat do nemovitosti ci jinych komodit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.11.21 20:08
@zrcadlo my taky dojíždění, jezdili na zahraniční pobyty. Bylo nás o jednoho méně. Nedostavali jsme žádné kapesné ale, na brigádu jsme nemohli… neměla jsem ani na veřejné WC. Naši byli zvláštní, ale pomohli nám.
Je to samozřejmě dobře, že jste takhle fungovali. Já naopak že studií sbehla, protože mě to životní nebavilo. No a studia dodáním teď.
Chci, aby děti mohly studovat a koupit si i jídlo a kafe
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.11.21 20:23
@zrcadlo píše:
Tak já to tu odkryju celé i s čísly. Jsme se ségrou a bráchou blízko po sobě, takže na začátku 90.let jsme šli všichni 3 na víceletý gympl a začali dojíždět 20+20km denně. Na gymplu pak byla nabídka zahraničních zájezdů apod., naši chtěli, abychom každý 2× během studia jeli. Tzn., že platili nejen každodenní dopravu, ale i 6 zájezdů, kdy 1 stál zhruba tehdejší průměrnou mzdu (8-10tis.). Mamka měla mzdu podprůměrnou. Na VŠ nám každému dávali 4tis. (kolej stála třílůžák okolo 900,–, dvoulůžák 1200,–), tzn. měsíčně 12tis. a ještě jsme jim několikrát měsíčně vybrali spíž, bylo to víc, než jeden jejich příjem. Naši s námi tedy vedli debatu, jestli nám budou dávat každému třeba 2500,– (což by pokrylo kolej a jídlo fakt jen v menze, a domů bychom se dostali jen 1-2× za měsíc), s tím, že ale budou mít obavu, že si budeme chtít na nějaké kapesné apod. vydělávat, a nebudeme se dostatečně věnovat škole. Nebo nám budou dávat 4000,– a bude v tom i kapesné a peníze na častější cesty domů, ale budou to muset platit na úkor svého spoření na rekonstrukci domu. Potom navrhli, že pokud bychom jim těch 30%, tedy 1200,– z každé měsíční platby vrátili, až začneme pracovat, tak jim to pomůže s tou budoucí rekonstrukcí, ale zároveň budou mít jistotu, že pro studium máme dost na to, abychom nemuseli lítat po brigádách, když budeme žít skromně. Bylo to společné rozhodnutí.
Peníze nám posílali 10 měsíců v roce (o prázdninách jsme si vydělávali sami), takže za 5 let studia to bylo 200tis. a vraceli jsme jim 60tis. (takže 180tis. za všechny 3). Těch 180tis. bylo cca 1,5 roku veškerých čistých příjmů naší mamky, takže to pro ně fakt drobné nebyly. My už jsme byli schopní si na to v zahraničí nebo poté v Praze o pár let později vydělat podstatně rychleji. V tomto je inflace milosrdná a nešlo o obří částky (pro nás, protože jsme byli 3, ale pro naše to v jednu chvíli muselo být fakt náročné a opravdu si od huby odtrhávali).
Já netvrdím, že to je správná cesta pro všechny. Ale my si to v rodině nemůžeme vynachválit, a upřímně kolegové táty i mamky, kteří měli děti studující postupně třeba tři školy a ani jednu dokončenou apod., jim nepokrytě záviděli. A ano, pro nás to byla motivace udělat třeba zkoušky v předtermínu a pak vypadnout do zahraničí na brigádu.
Já vám to nekritizuju ani neberu, ale moje osobní nastavení je prostě zásadně jiné
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.11.21 21:04
@Liberalissima píše:
Já jsem v tomhle extremista oproti „status quo“, mně se i hrozně příčí představa, že e děti dluží rodičům péči. Protože rodiče se svobodně a dobrovolně rozhodují mít děti a s tím i tu péči s tím spojenou, ale dítě se k tomu nemá šanci vyjádřit, než se narodí takto „zadlužené“.
Vím že to není populární názor, ale mám pro to svoje důvody
Myslim si to same, jako rodice jsme se snazili dat detem co nejvic-sport, vylety, dovolene, manualni zrucnost-ruzne opravy a prace s nastroji, spoustu poznani, zdedi po nas velmi pravdepodobne nemaly majetek nabity jen a jen nasim porevolucnim usilim a hl. praci, ale neocekavam radsi do budoucna od deti zadny vdek a ze se budou starat o starou, mozna pak i mrzkou babu ci oba rodice, proto jsme delali tak, abycjom si mohli zaplatit peci pri nemohoucnosti a byli na potomcich zavisli co nejmene, pac oni taky maji svuj zivot, svoje starosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.11.21 22:10
@Ahep píše:
Myslim si to same, jako rodice jsme se snazili dat detem co nejvic-sport, vylety, dovolene, manualni zrucnost-ruzne opravy a prace s nastroji, spoustu poznani, zdedi po nas velmi pravdepodobne nemaly majetek nabity jen a jen nasim porevolucnim usilim a hl. praci, ale neocekavam radsi do budoucna od deti zadny vdek a ze se budou starat o starou, mozna pak i mrzkou babu ci oba rodice, proto jsme delali tak, abycjom si mohli zaplatit peci pri nemohoucnosti a byli na potomcich zavisli co nejmene, pac oni taky maji svuj zivot, svoje starosti.
Jinak jako samozřejmě, že když to děti ocení a starat se můžou a chtějí, tak je to krásné, to neříkám, že ne. To je v zásadě úplně ideální scénář.
Ale pořizovat si děti a už předem kalkulovat s tím, jak mi budou dlužit péči, jak nějaké oko za oko - nope
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.11.21 07:54
@Liberalissima píše:
Jinak jako samozřejmě, že když to děti ocení a starat se můžou a chtějí, tak je to krásné, to neříkám, že ne. To je v zásadě úplně ideální scénář.
Ale pořizovat si děti a už předem kalkulovat s tím, jak mi budou dlužit péči, jak nějaké oko za oko - nope
To mi taky prijde hrozne, deti nam nic nedluzi. My se s manzelem o moje rodice ve stari postarame (pokud bude potreba, u nas v rodine mame vesmes aktivni a zdrave duchodce). O manzelovi rodice se starat nebudeme. Nemame nijak dobre vztahy, muz ma kupu sourozencu a uz se o svoji rodinu nastaral dost. A navic, o nej se rodice nikdy poradne nestarali.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.11.21 15:27
Měla jsem pro děti stavebko a rozhodně toho nelituji.
Samozřejmě že inflace existuje, ale spoléhat na to, že jednou prodám nějakou zlatou minci je holý nesmysl. Právě obzvlášť zlato na burzách hrozně skáče, do toho bych nešla. Když už, tak diamant 
.
Ne, tím stavebkem nic nepokazíš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.11.21 15:29
@Ahep píše:
Myslim si to same, jako rodice jsme se snazili dat detem co nejvic-sport, vylety, dovolene, manualni zrucnost-ruzne opravy a prace s nastroji, spoustu poznani, zdedi po nas velmi pravdepodobne nemaly majetek nabity jen a jen nasim porevolucnim usilim a hl. praci, ale neocekavam radsi do budoucna od deti zadny vdek a ze se budou starat o starou, mozna pak i mrzkou babu ci oba rodice, proto jsme delali tak, abycjom si mohli zaplatit peci pri nemohoucnosti a byli na potomcich zavisli co nejmene, pac oni taky maji svuj zivot, svoje starosti.
Zlatá slova, jsem s Tebou zajedno.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.11.21 15:36
@Anonymní píše:
Neres tchany a jejich penize, mas malo svych starosti?! Do nich ti nic neni a stejovat se k vam jednou nemusi, existuje neco jako pec. sluzba.
To máš sice pravdu, ale znám staré lidi, kteří fakt spoléhají na to, že se nastěhují k „mladým“ - skorošedesátníkům - a jakoukoliv jinou péči odmítají, pomalu jako by měli jít do koncentráku. Není to jednoduché. 
Protože zažívám téměř ty samé výhledy, co zmiňuje zakladatelka o tchánovcích, úplně její obavy chápu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
