Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Fyzické napadení od manžela
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
5.3.16 14:29
@svycarka píše:
Recicky chlapu co pindaj, ze si kolikrat za to muzem samy..jo, mozna prestrelime, ale to nesmi nikdy znamenat, ze nas nekdo ztluce jak kone( a prosim nevytrhavat z kontextu). Nejsme fyzicky rovne muzum, je to predem prohrany zapas…
Sama vis nejlip, co by jsi mela udelat a ja ti k tomu kroku preji hodne sil!
Já jsem ženská.
Už jsem to tu několikrát psala. Kdysi jsem byla při praxi na vysoké škole v jedné organizaci pro týrané ženy, v jedné z těch prvních. Dělali jsme různé terapie. Mno, nešlo mi to, nepopírám. Ani teď by mi to nešlo.
Taková práce vyžaduje neuvěřitelné množství trpělivosti, kterým nedisponuji. Mně by tam třikrát někdo řekl, že ten slabší může fyzicky zaútočit na silnějšího, když „se vážně naštve a přeteče mu pohár“ a já bych řekla „další prosím“. 
Ale což už. Jakákoliv terapie nebude fungovat, pokud i zakladatelka nepřizná, že má problém s chováním ve vztahu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.3.16 14:31
@Anna766 píše:
@Bábrdl dej se na politiku, jsi skvěly demagog.
V čem? V tom, že jsem navrhovala cestu, která by mohla fungovat?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.3.16 14:35
Takhle na dálku se ta situace těžko posuzuje. Můj názor je takový, že té její facce předcházely jeho trestuhodné urážky. Pokud by to byl muž - gentleman, tak jistě ustojí jednu facku od slabé ženy, tím spíše, že si ji opravdu zasloužil.
Tím neomlouvám žádné fyzické násilí mezi partnery, to je už opravdu to poslední.
Ten vztah je prostě velmi narušený. I když by ho oba chtěli ještě zachránit, bez odborné pomoci to nezvládnou. Osobně bych s ním už nebyla ani minutu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.3.16 14:47
No tak to je docela drsné.. četla jsem spoustu příběhů o domácím násilí a všechny byly naprosto totožné. Žena v 99,9% neodešla a nechala se někdy i celý život mlátit. Je to smutné, ale je to strašně vtíravé a ženy pak často uvěří, že vina je na jejich straně.. bohužel…
K tvé situaci… těžko říct, co by člověk udělal, v tvé situaci. Nejlepší asi odejít a pak se k tomu vrátit bez afektu… Každopádně, že muž ženu zmlátí není normální. I kdyby se dělo cokoliv. Facku od chlapa bych omluvila v případě, že je to už přes čáru, ženská má nějaký hysterický záchvat.. a to ten chlap asi měl.. ale facku, jednu jedinnou na vzpamatování. A ne zmlácení. To, že ses počurala… chápu, že se ti to zdá ponižující, ale myslím si, že to je ta poslední věc v této situaci. Nenechala bych to vyšumět, ale zkusila nějak řešit. Toto se bude opakovat, možná za půl roku možná zase za rok. A může to vygradovat ještě víc… Jak už muž jednou takhle zmlátí ženu, neni od něho co dobrého čekat… Díky bohu, že nebyl přítomen syn…
Je mi jasné, že to vyšumí a život pujde dál, protože ho neopustíš… přeji ti hodně síly a hlavně ženské hrdosti..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.3.16 14:52
@Bábrdl píše:Asi proto že pravda bude někde tady!
V čem? V tom, že jsem navrhovala cestu, která by mohla fungovat?
@nostress píše:
Takhle na dálku se ta situace těžko posuzuje. Můj názor je takový, že té její facce předcházely jeho trestuhodné urážky. Pokud by to byl muž - gentleman, tak jistě ustojí jednu facku od slabé ženy, tím spíše, že si ji opravdu zasloužil.
Tím neomlouvám žádné fyzické násilí mezi partnery, to je už opravdu to poslední.
Ten vztah je prostě velmi narušený. I když by ho oba chtěli ještě zachránit, bez odborné pomoci to nezvládnou. Osobně bych s ním už nebyla ani minutu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.3.16 15:00
@Bábrdl myslim, ze nejsme zcela ve sporu… facka jakakoli ve vztahu je spatne… souhlasim naprosto… ale motivace k ni jsou ruzne, je to tak… o tech motivacich se tady snazim diskutovat… samozrejme ze i chlap muze byt v pozici 1… jen ja se o tech pozicich bavim z hlesiska pozorovatele a ne z hlediska toho, jak se kdo definuje sam… chapes? prave u nasili je casto obracene nahlizeni na sebe sama… proto pro me neni podstatne, co o sobe nekdo tvrdi, ale jak se chova (tedy posuzuji, priciny, nasledky, motivace) coz neni nikdy stejne u agresora a obeti…
nevim kolikrat ti mam psat, ze s nasilim ve vztahu NESOUHLASIM! 
vsimni si, ze jsem nikde nenapsala, ze slabsi muze zautocit na druheho…
mno, asi je dobre, ze dal nedelas terapie… mas trochu problem s tim, co ti kdo sdeluje - neposlouchas, jen stale trvas na tom, co chces rict ty o tom, jaky pocit si ziskala z toho, co ti kdo rika… takova diskuze je hodne tezka, ne-li nemozna…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.3.16 15:16
@jijisan píše:
@Bábrdl myslim, ze nejsme zcela ve sporu… facka jakakoli ve vztahu je spatne… souhlasim naprosto… ale motivace k ni jsou ruzne, je to tak… o tech motivacich se tady snazim diskutovat… samozrejme ze i chlap muze byt v pozici 1… jen ja se o tech pozicich bavim z hlesiska pozorovatele a ne z hlediska toho, jak se kdo definuje sam… chapes? prave u nasili je casto obracene nahlizeni na sebe sama… proto pro me neni podstatne, co o sobe nekdo tvrdi, ale jak se chova (tedy posuzuji, priciny, nasledky, motivace) coz neni nikdy stejne u agresora a obeti…nevim kolikrat ti mam psat, ze s nasilim ve vztahu NESOUHLASIM!
vsimni si, ze jsem nikde nenapsala, ze slabsi muze zautocit na druheho…
mno, asi je dobre, ze dal nedelas terapie… mas trochu problem s tim, co ti kdo sdeluje - neposlouchas, jen stale trvas na tom, co chces rict ty o tom, jaky pocit si ziskala z toho, co ti kdo rika…
Mno, evidentně si nerozumíme navzájem. Jakého „pozorovatele“? Mluvíš z pocice člověka, který vyslechl jednu stranu příběhu a zaujal stanovisko.
O každé terapii platí, že člověk musí uznat svůj problém, definovat ho a ještě se na tom shodnout s terapeutem. A musí chtít ten problém odstranit. Ale pokud v tom vztahu bude zůstávat „oprávněné násilí“, jako ho tady definujete vy (od ženy k muži v případě, že bude váááážně naštvaná a pohár přeteče), tak to nikdy nebude fungoval. Nenapsala jsem nic jiného, než že by na sobě měli pracovat oba.
K té terapii. Né, to není vážně pro mě. Na to má vhodnou povahu málo lidí, většina lidí si myslí, že „umí naslouchat“, ale ve skutečnosti to umí vážně zlomek lidí. Navíc to není jen o naslouchaní, ti lidé přicházejí už indoktrinovaní (většinou z rodiny) a nějak motivovaní k toxickému chování, takže to působí dojmem, že si svoje problémy působí schválně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.3.16 15:33
@Bábrdl
psala jsem obecne…
znova opakuji, ze jsem nikde nemluvila o opravnenosti dat nekomu facku! Jen rikam ze se to deje a tento cin ma jine atributy, nez zamerna agrese… i zakon rozlisuje umysl a afekt…
souhlasim s tim, ze by na sobe meli pracovat oba, ale realne?
Souhlasim i s indoktrinaci toxickeho chovani… ale to muze byt oboji… jak nauceni se byt obet, tak i agresor… i kdyz u agrese nejde ani tak o nauceni se, ale o genovou vybavu, odpozorovani vzorcu chovani z rodiny, coz je spis spoustecem presunu z latentni agrese k manifestovane agresi… alkohol a neuteseny zivot agresi jen umocnuji…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.9.16 07:26
Ahojky mám podobnou zkušenost..:( můj manžel je vybusny kvůli úplně prkotinam…třeba nemůže najít triko a hned něco musí rozbít..před pár dny už jsem byla z něho vyčerpána tak sem se mu vysmála do ksichtu a jeho to vyhovovalo tak že mě zkopal před naší roční holčičkou..:( chtěla jsem se bránit paralizerem ale ten…mi kopnul žeber..mě přijde že je psychicky labilní:( už ho nemilují…byla to poslední kapka!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.9.16 08:24
Má kamarádka je vdaná 18 let, mají spolu dceru. Její manžel ji soustavně ponižuje, pokud je pod vlivem alkoholu tak nejde od rány daleko. Už ji tak ovlivnil, že nakonec mi říká, že si za to vlastně může sama, protože se nechová podle jeho představ. Nemůžu ho ani vidět, nehcodím k nim, jen ona k nám. Postupně si myslím, že ji horko těžko uvidím, protože jsem už slyšela od ní hlášku, že ji jednou vynadal, že jsme se spikli proti němu. Je to strašný, ale pokud ona s tím něco neudělá, nikdo jí nepomůže. Jeho matka! jí dokonce řekla, aby ho vlastně neprovokovala, že on je prostě takový, že ví, že by se neměl takhle chovat, ale nikdy není jen prý vina na jedné straně . Vím, že od něj neodejde, ale stále se vše opakuje dokola, vidí, že zlepšení není žádné. Pokud jednou chlap uhodí, je jen otázka času, kdy to v něm zase bouchne a jakou silou…vše se stupňuje 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.9.16 19:28
@Anonymní píše:
Ahoj všem,
náhodou jsem narazila na podobná diskusní témata na tomto webu z minulosti. Chtěla bych znát nestranný názor někoho, kdo se již ocitl v podobné situaci jako já. Manžel byl vždy trochu cholerik, v době, kdy jsem byla na mateřské mi při každé hádce pouze nadával do neschopných a líných…Nyní se poprvé stalo, že mě zbil. Nebyla to jedna facka ve vyhrocené situaci. Ihned po incidentu, u kterého byl bohužel 6 letý syn jsem se přestěhovala v našem domě aspoň do podkroví a začala jsem řešit odchod. Našla jsem i byt a zařídila vše pro odchod. Když jsem mu řekla, že odcházím, začal prosit, plakal mi v klíně, nakonec mě přemluvil a zůstala jsem. Zatím ale stále spím o patro výš. Slíbil, že bude docházet k psychologovi a už se nikdy nedotkne alkoholu. Všechny naše hádky měly vždy základ v jeho opilosti. Uvěřila jsem a zůstala. Dělám dobře? Poraďte prosím. Moc se bojím, že to je jen začátek a že se všechno bude opakovat.
Dochazi li tydne k psychologovi, leci se, nepije a chova se slusne - sdelit informaci, ze to bylo naposled a priste odchazis. Navstivit stejneho psychologa a unformovat se s jeho souhlasem o jeho stavu z duvodu bezpecnosti + mit souhlas, ze v pripade ukonceni/preruseni lecby te bude psycholog informovat. V opacnem pripade pryc!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.9.16 19:30
@Santyna píše:
Dochazi li tydne k psychologovi, leci se, nepije a chova se slusne - sdelit informaci, ze to bylo naposled a priste odchazis. Navstivit stejneho psychologa a unformovat se s jeho souhlasem o jeho stavu z duvodu bezpecnosti + mit souhlas, ze v pripade ukonceni/preruseni lecby te bude psycholog informovat. V opacnem pripade pryc!
dale oba absolvovat parovou terapii a rozklicovat co se mezi vami delo + jak tomu predchazet. Nikdo nevi jak a co se skutecne odehralo…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.9.16 10:10
Holka, já mám něco podobnýho za sebou, jen s tím rozdílem, že synovi bylo ani ne půl roku. S bývalým jsme se prali, nejsem moc ten typ co by si vše nechal líbit (slovně i fyzicky mě napadal), dle mého je to jasný alkoholik, navíc měl problémy s drogami. Vrcholem bylo, když mi opilý vzal tříměsíčního syna s tím, že mi ho pak odmítal dát. Tehdy jsem volala policii, nic neřešila. Tak nějak jsem si všechno ospravedlňovala, jeho chování jsem omlouvala. Odešla jsem i se synem. Bylo to nejlepší rozhodnutí mého života. Teď mám přítele, u kterého nic takového nepřichází v úvahu a já jsem za to neskonale vděčná. Já ti radím, vezmi nohy na ramena a utíkej! 
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
