Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
já vím, on se začal chovat jako psychopat, udělá něco takového, otočí se a je z něj milující člověk, jsem s toho úplně vyřízená
do rána máme klid, je mi z toho zle, snad mě mamka přece jen podpoří a sem si přijedu jenom pro věci
Měla by tě proč nepodpořit? Jde přece i o její vnouče!
@29 píše:
Nenapadlo tě zajít s ní k doktorovi, když to chceš řešit? Co když má otok na mozku, ty o ni nemáš strach?Nevím zda jsi ta anonymní co psala o roční holčičce, ale stejně.
jsem ta s roční holčičkou, u doktorky jsme byly, malá je v poořádku, doktorka to musí hlásit, řekla jsem jí, co se stalo
@KPKristy píše:
Měla by tě proč nepodpořit? Jde přece i o její vnouče!
protože je sama na týrání zvyklá, žije s chlapem, který jí mlátí už 25 let, i těžký úraz jí udělal a je s ním pořád
takže já bych to vzala jen na pár dní, abychom nešly pod most
Když jsem byla malá, taky se otec uměl jednou za čas napít(3 x za rok) a byl agresivní, máma histerčila tak ji zmlátil, ale na nás nesáhl nikdy. I tak ti můžu říct, že si rodič nedokáže představit co dítě prožívá za stres.Pak měl zdravotní problémy a ze strachu sám o sebe přestal pít. Až jednou, když jsem byla už skoro dospělá přišel domů pod vlivem a začal na mamku slovně útočit. Chtěl po ní hodit židly, ležela u mě v pokoji na zemi. Šla si za mnou pro psychickou podporu a nevšímala si ho. Já bez rozmyšlení vyskočila a židli mu vytrhla. V tu chvíli bych ho klidně zabila, na ten pocit nezapomenu.
@29 píše:
Když jsem byla malá, taky se otec uměl jednou za čas napít(3 x za rok) a byl agresivní, máma histerčila tak ji zmlátil, ale na nás nesáhl nikdy. I tak ti můžu říct, že si rodič nedokáže představit co dítě prožívá za stres.Pak měl zdravotní problémy a ze strachu sám o sebe přestal pít. Až jednou, když jsem byla už skoro dospělá přišel domů pod vlivem a začal na mamku slovně útočit. Chtěl po ní hodit židly, ležela u mě v pokoji na zemi. Šla si za mnou pro psychickou podporu a nevšímala si ho. Já bez rozmyšlení vyskočila a židli mu vytrhla. V tu chvíli bych ho klidně zabila, na ten pocit nezapomenu.
u nás to teď taky bylo pood vlivem alkoholu, protože on jinak skoro nepije, poprvý měl 2 piva a podruhá 2 skleničky vína, žádnej ožrala to není
Tak to je super, že jsi byla u doktorky.
Moje mamka zůstala taky s ta´tkou - nebije ji, ale ponižování si užije až běda, nadávky apod.Taky nechápu proč to nezabalila.
@29 píše:
Když jsem byla malá, taky se otec uměl jednou za čas napít(3 x za rok) a byl agresivní, máma histerčila tak ji zmlátil, ale na nás nesáhl nikdy. I tak ti můžu říct, že si rodič nedokáže představit co dítě prožívá za stres.Pak měl zdravotní problémy a ze strachu sám o sebe přestal pít. Až jednou, když jsem byla už skoro dospělá přišel domů pod vlivem a začal na mamku slovně útočit. Chtěl po ní hodit židly, ležela u mě v pokoji na zemi. Šla si za mnou pro psychickou podporu a nevšímala si ho. Já bez rozmyšlení vyskočila a židli mu vytrhla. V tu chvíli bych ho klidně zabila, na ten pocit nezapomenu.
u nás to teď taky bylo pood vlivem alkoholu, protože on jinak skoro nepije, poprvý měl 2 piva a podruhá 2 skleničky vína, žádnej ožrala to není
@29 píše:
Tak to je super, že jsi byla u doktorky.Moje mamka zůstala taky s ta´tkou - nebije ji, ale ponižování si užije až běda, nadávky apod.Taky nechápu proč to nezabalila.
já jsem si myslela, že mě se něco takového nemůže stát, asi naivita
@Anonymní píše:Mám podobnou zkušenost za sebou, přála bych ti, aby se to neopakovalo, ale pokud mám partner cholerickou povahu a nenaučí se s ní pod dozorem odborníka pracovat, tak se to bohužel ve většině případů opakuje. Bohužel, odešla bych dokud je čas a nestalo se nic horšího a jemu bych řekla, že ho nezavrhuju a že je to ted na něm, že se můžem dál vídat a uvidí se. V jednom bytě bych s ním nezůstala.
Ahoj všem,
náhodou jsem narazila na podobná diskusní témata na tomto webu z minulosti. Chtěla bych znát nestranný názor někoho, kdo se již ocitl v podobné situaci jako já. Manžel byl vždy trochu cholerik, v době, kdy jsem byla na mateřské mi při každé hádce pouze nadával do neschopných a líných…Nyní se poprvé stalo, že mě zbil. Nebyla to jedna facka ve vyhrocené situaci. Ihned po incidentu, u kterého byl bohužel 6 letý syn jsem se přestěhovala v našem domě aspoň do podkroví a začala jsem řešit odchod. Našla jsem i byt a zařídila vše pro odchod. Když jsem mu řekla, že odcházím, začal prosit, plakal mi v klíně, nakonec mě přemluvil a zůstala jsem. Zatím ale stále spím o patro výš. Slíbil, že bude docházet k psychologovi a už se nikdy nedotkne alkoholu. Všechny naše hádky měly vždy základ v jeho opilosti. Uvěřila jsem a zůstala. Dělám dobře? Poraďte prosím. Moc se bojím, že to je jen začátek a že se všechno bude opakovat.
@Anonymní píše:
protože je sama na týrání zvyklá, žije s chlapem, který jí mlátí už 25 let, i těžký úraz jí udělal a je s ním pořád
takže já bych to vzala jen na pár dní, abychom nešly pod most
Aha
. No, potenciál pro podporu nic moc, ale snad mamka ví a vás v tom nenechá. Držím palce!
@Anonymní píše:
protože je sama na týrání zvyklá, žije s chlapem, který jí mlátí už 25 let, i těžký úraz jí udělal a je s ním pořád
takže já bych to vzala jen na pár dní, abychom nešly pod most
Aha
. No, potenciál pro podporu nic moc, ale snad mamka ví a vás v tom nenechá. Držím palce!
@KPKristy píše:
Aha. No, potenciál pro podporu nic moc, ale snad mamka ví a vás v tom nenechá. Držím palce!
Mimo ní nikoho jinýho nemám, táta od nás odešel před mnoha lety a má novou rodinu. Mám strach, co bude.
Napsala jsem do azylového domu dotaz, jestli mají místo. Mě je to tak trapný někomu říct. chjoo, myslím s kamarádů, chtěla jsem napsat kamarádovi přes skype a poprosit, aby nás odstěhoval, ale nedokázala jsem to. Mám hrozný pocit viny. Cítím se skoro prašivá.
@Anonymní píše:
Napsala jsem do azylového domu dotaz, jestli mají místo. Mě je to tak trapný někomu říct. chjoo, myslím s kamarádů, chtěla jsem napsat kamarádovi přes skype a poprosit, aby nás odstěhoval, ale nedokázala jsem to. Mám hrozný pocit viny. Cítím se skoro prašivá.
To je asi typický příznak týrané ženy - pocit viny. Měla jsi mu napsat, určitě by tě neodkopl…
Holky tak jak válčíte, myslím na vás kudy chodím
Je to strašný co se děje, ale prosím vás nedejte se a braňte se dokud to jde
Podporu máte i v nás!!