Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Njn, je to tak, jak píšeš…asi se k tomu přinutit nedá, pokud jí to samo nesepne a neuvidí to.
@novo123 píše:
@Bavorov to je drsný, já začínám mít pocit, že jsme na podobné cestě, asi jí realizovat se s neteří a synovceme stačí a my jsme prostě navíc a už nás nestíhá - ale stejně je to strašně smutný, ne?Už na to koukáš s nadhledem nebo tě to pořád žere. Já moc nevěřím tomu, že se přes tohle dokážu přenést
Jsem v klidu a smířená. Netrvdím, že občas mě to nepřepadne, padne na mě lítost, otázky typu proč zrovna my máme takovouhle rodinu, takový vztah, ale je mi líp a to o hodně. Nelítám každý týden k matce, abych se zavděčila, ona mi to stejně nijak nevrátila nikdy. Když jsem pomoc potřebovala, tak prostě nemohla. Na co jsem ještě měla čekat? Musela jsem prostě udělat krok dospělé ženy a matky. Mamku mám ráda svým způsobem, ale vztah je formální a slušný. Mrzí mě dnes občas jen to, že dcera nepozná babičku jakou bych jí přála. Ale to jaký vztah si spolu ony dvě udělají, takový ho budou mít. Ted už musí ovšem moje matka se snažit, já už ne, nemám na to sílu, nechce se mi.
@Bavorov ach jo, úplně mě to děsí, ale asi je něco na tom, že běhat každej tejden za někým, kdo nemá zájem a snažit se zavděčit je o ničem. Kašlu na to, buď na to přijde sama a nebo prostě bude malýho vídat sporadicky. No, já se nezblázním ![]()
Pokud na to má tvoje máma takový pohled, nejezdila bych tam. Navíc jsi těhotná a makáš ještě u ní, ani omylem. Moje máma často hlídá sestře její dcery, teď jsem u našich na týden a pohlídá i moji dceru, nemá s tím problém. Jinak hlídání také nemám, moji rodiče jsou vzdálení cca 300km a druzí 200km
Tak co, je u vás něco nového? Já jsem tvoji diskuzi četla hned, jen jsem neměla čas napsat.
Napadlo mě, jestli nechceš zkusit mamce napsat dopis, kde bys jí všechno znovu vysvětlila. Při rozhovoru do toho vkládáš emoce, můžeš nevědomky zvýšit hlas, ona se hned začne bránit. Třeba by to pomohlo, aby tě opravdu pochopila.
Jinak naprosto chápu, že tě tohle štve a mrzí tě její přístup. Svoje dělá i těhotenství, já byla vždy mnohem citlivější a zranitelnější. Tím nemyslím, že bys ty problémy kvůli těhotenství zveličovala, spíš že si to ještě víc protrpíš.
@Titty novinky v podstatě žádné, normálně mi mamka hlídá ve středu, když pracuju, tak jsem se naštvala, domluvila jsem si placené hlídání a mamce poslala sms, že jezdit nemusí. Určitě totiž spolíhala na to, že ve středu dojede a bude se tvářit, že se nic nestalo a bude všechno jako dřív. Vůbec se neozvala, buď je naštvaná nebo je jí to jedno. ono se to zase časem nějak posune, když nic, tak určitě uvidím taťku
To víš, že to má s tím těhotenstvím hodně, co dělat. Protože, když nejsem těhotná tak mi nevadí se starat o cizí děcka a pomáhat, ale teď potřebuju pomoct já ![]()
No ja zíram, aj keď by som nemala byť prekvapená. Nedávno sme mali veľké rodinné stretnutie a všetky sesternice, ktoré majú deti, to popisujú podobne ako vy - rodičia nestrážia deti a keď už, tak to patrične okomentujú, aby si sesternice mysleli, aké sú nanič matky.
Ja to mám úplne úžasné. Tehotná som bola naraz so sestrou, deti sme mali s rozdielom 3 mesiacov. Keď niektorá potrebovala niekam ísť, niečo vybaviť, tá druhá prišla k nej aj so svojím vlastným dieťaťom a nemuseli sme nosiť hromadu ansáblov - plienky, fľašky, mlieko, všetko sme mali dvojmo. Keď šla ségra do práce, decká mali 7 a 10 mesiacov a obe boli u mňa. Ja som jej celý deň strážila syna a ona mi to kompenzovala svojou materskou. Pomohli sme jedna druhej. Keď som šla do práce, moja mama zostala na dôchodku, takže obe decká varovala ona. Potom šli obe do tej istej škôlky - ráno mi vozí malú otec, sestra si malého vozí sama, tá má pohyblivú pracovnú dobu. Ja ich oboch popoludní vyzdvihnem a sú u nás doma ( bývam s rodičmi ). Mama aj otec sú vždy ochotní postrážiť, pohrať sa, ísť sa bicyklovať, na trampolínu, či na detské ihrisko. Aj niekoľko hodín každý boží deň.
Teraz majú decká 5 rokov a rodičia nám permanentne robia au pairky. Ani jedna nevieme, čo je to zostať doma s chorým dieťaťom. Navzájom si pomáhame
, naši sa hrajú s deckami, my luxujeme barák, alebo len tak sedíme a kecáme pri káve. V sobotu sa s manželom chystáme do kina, malá ide na víkend k sestre. A sestra ide v pondelok do divadla, malý spí u mňa. Kým som si neprečítala túto diskusiu, brala som to ako samozrejmosť.
Vďaka, že ste mi otvorili oči, mám byť za čo vďačná a hneď z práce kúpim našim obrovskú bonboniéru
. Na druhej strane, keby som mala dať dieťa strážiť k svokrovcom, asi by som na tom bola rovnako, ako vy.
Vďakabohu, že mám takých rodičov, akých mám. ![]()
@Skylar píše:
No ja zíram, aj keď by som nemala byť prekvapená. Nedávno sme mali veľké rodinné stretnutie a všetky sesternice, ktoré majú deti, to popisujú podobne ako vy - rodičia nestrážia deti a keď už, tak to patrične okomentujú, aby si sesternice mysleli, aké sú nanič matky.
Ja to mám úplne úžasné. Tehotná som bola naraz so sestrou, deti sme mali s rozdielom 3 mesiacov. Keď niektorá potrebovala niekam ísť, niečo vybaviť, tá druhá prišla k nej aj so svojím vlastným dieťaťom a nemuseli sme nosiť hromadu ansáblov - plienky, fľašky, mlieko, všetko sme mali dvojmo. Keď šla ségra do práce, decká mali 7 a 10 mesiacov a obe boli u mňa. Ja som jej celý deň strážila syna a ona mi to kompenzovala svojou materskou. Pomohli sme jedna druhej. Keď som šla do práce, moja mama zostala na dôchodku, takže obe decká varovala ona. Potom šli obe do tej istej škôlky - ráno mi vozí malú otec, sestra si malého vozí sama, tá má pohyblivú pracovnú dobu. Ja ich oboch popoludní vyzdvihnem a sú u nás doma ( bývam s rodičmi ). Mama aj otec sú vždy ochotní postrážiť, pohrať sa, ísť sa bicyklovať, na trampolínu, či na detské ihrisko. Aj niekoľko hodín každý boží deň.Teraz majú decká 5 rokov a rodičia nám permanentne robia au pairky. Ani jedna nevieme, čo je to zostať doma s chorým dieťaťom. Navzájom si pomáhame
, naši sa hrajú s deckami, my luxujeme barák, alebo len tak sedíme a kecáme pri káve. V sobotu sa s manželom chystáme do kina, malá ide na víkend k sestre. A sestra ide v pondelok do divadla, malý spí u mňa. Kým som si neprečítala túto diskusiu, brala som to ako samozrejmosť.
Vďaka, že ste mi otvorili oči, mám byť za čo vďačná a hneď z práce kúpim našim obrovskú bonboniéru
. Na druhej strane, keby som mala dať dieťa strážiť k svokrovcom, asi by som na tom bola rovnako, ako vy.
Vďakabohu, že mám takých rodičov, akých mám.
Jo, nos rodiče na rukou, normální to není, většina prarodičů to tak nemá. Ono je to i o tom jakou mají práci, ale hlavně je to otázka zájmu. Taky to, že si vycházíte vstříc se sestrou není moc běžné (takže tu nos na rukou taky
). švagrová si našeho nevšímá, ani když jdu na dvě minuty na záchod, ale usilovně přemýšlí, jak by děcka narvala mě
Ještě bych to pochopila, když jde třeba k doktorovi nebo tak, ale minulej týden se mi snažila vysvětlit, že mám zrušit klienty na celej den, protože ona jde odpoledne na hodinu do školky na kreslení rodičů s dětmi a nemá tu mladší kam dát
Nakonec si vzal celodenní volno její muž, docela vtipný, když vezmu v potaz, že můj muž si nebere volno, ani když mám horečku (teď momentálně musíme šetřit dovolenou na porod a chození po doktorech s děckama - na takový blbosti jako je moje chřipka není prostor).
@novo123 Upřímně, to ale není její vina, že její muž má možnost vzít si volno a tvůj ne ![]()
Očividně je prostě taková průbojnější. ano, takoví lidé to mají v životě jednodušší. Tak to je.
@Bábrdl mě nevadí, že si její muž vzal volno, mě vadí, že chtěla po mě, abych místo práce hlídala její dítě ![]()
@Bábrdl taky mě napadlo, že já vidím jistý rozdíl mezi zdravou průbojností a sebestředností, sobeckostí a drzostí
Očekávat, že kvůli mé hodině kreslení (a taky protože jsem líná věnovat se najednou dvěma svým dětem) někdo jiný zruší práci (kterou dělá v době, kdy sám za hlídaní svého dítěte platí) je všechno jen ne průbojnost nebo asertivita. Tohle já prostě pozitivně nevidím
Normálně si mě naštvala, to je skoro jako bys její chování schvalovala a ještě bych se od ní měla přiučit - fuj!
No ono by se to dalo zobecnit, že nejde-li o život, tak naléhat na kohokoliv, aby si kvůli mému pohodlí přehodil svůj program, je dosti odrzlé a poměrně sobecké. Chápu, že se zeptá, ale očekávat, že zrušíš své závazky- i kdybys byla dohodnutá s kamarádkou na kafíčko- je podle mého už dost za čárou slušnosti. Navíc nechápu, co je tak obtížného na tom, si vzít mladší dítě do školky na malování s sebou. Jasně že je komfortnější jít bez něj, ale aby si bral manžel kvůli tomu volno? Nevídáno, neslýcháno…ale asi také závidím, protože já vždycky všechno vymetla se všemi třemi dětmi:)
@me2dova jo, to víš, že jí závidím. Kreslení a podobný blbosti by mi byli fuk, ale když jsem měla horečku, tak mi bylo fakt strašně při představě, že si manžel nemůže vzít volno. Navíc brácha si to volno vzít může hlavně proto, že až bude švagrová potřebovat vzít dítě na očkování a jedno nechat doma, tak ho pohlídá moje mamka - což u nás hrozí. Nespravedlnost světem vládne ![]()
A myslis, ze mamka pochopila, co si jej chcela naznacit? Teraz ju uz mozno vobec nenapadne, ze potrebujes ako tehula v 8. mesiaci pomoc, ked si jej napisala, ze hlidani nepotrebujes ![]()