Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Moje máma, normálka, její chlap si mě, klido v patnácti vyhodil z baráku s miminem, a ona jen mlčela, ted je jako ta nejlepší babička na světě, která sice pohlídá, ale ne zadarmo… prostě komedieée
Mě vytáčí obě ženské, jak tchýně, tak matka, a každá trochu jinak. Obě jsou nějaké, dobré i špatné, teď jen jde o to, že určité vlastnosti se přklápí. Matka nás nechce „otravovat“, nechce být pro mého manžela tchýně stíhačka, jenže kdybych jí neoslovila já (pracuje ve školce, takže se prakticky denně vídáme), tak ona nás ne. Prostě bydlíme v jedné vsi, a ona u nás nebyla půl roku? S klukama si pohraje jen když je přivedu k ní. Tchýně na druhé straně by nás láskou sežrala a utopila v dárcích, takže je jí třeba taky dost krotit. Minimálně jednou za týden je schopná nám prostě nakoupit běžný domácí nákup, jednou za týden, zvláště teď před zimou, kluci dostanou punčocháče, slipy, roláky, atd. Kdyby jí člověk nechal, tuhle nás zaregistrovala k nové pediatričce
. Máma je totální chatotik a bordelář, prostě neřeší, tchýně fanaticky miluje pořádek a řád a cokoli mimo a navíc jí dostává do extrémního stresu. Jak říkám, z obou si lze vyzobat něco dobrého, ale i špatného, prostě jak se jeden k tomu postaví.
A manžel ví, a bohužel taky v afektu dokáže zneužít, že nejhorší, co mě může v hádce ublížit a ponížit a co mě totálně rozsype, je když mi řekne, že jsem stejná jako moje matka. To je pak fakt zlý.
@Emilie Jo to mi přítel taky občas nastolí, a pak se omlouvá, protože ví, že to tak není…Moje matka je šílený bordelář, například není schopná vytřít třeba 14 dní tam, kde se chodí v botech z venku a pak mi ještě řekne, že můžu dát holku klidně na zem…no to určitě a ještě hodí obličej když jí řeknu, že ani náhodou…mě kontroluje neustále a je chytrá až až…třeba malá měla ze začátku koliky, dávala jsem jí kapičky a vše se urovnalo, jednou jsem po ní chtěla, aby mi je přinesla z lékárny a to jsem si vyslechla…že jsem přecitlivělá, že to přeháním a že měsíční dítě nemůže mít koliku, že jsem si to vymyslela a to podotýkám veřejně před kolegy od ní z práce a před mým partnerem…ten se mne naštěstí zastal, ale fajn situace..
![]()
@D. C. píše:
Zakladatelka určitě není sama, ba naopak, řekl bych, že drtivá většina lidí má potíže se svými rodiči. Ono je to tak, že každý máme jiné představy o tom, jak by měla být domácnost vedena a organizována, každý to děláme jinak, ale to neznamená, že to někdo z nás dělá špatně. Bohužel mě mrzí, že rodiče, kteří jsou o nějakých dvacet třicet let starší než my a měli by mít tedy více rozumu než my, nedokážou pochopit, že věci se dají dělat jinak a přesto dobře a je škoda, že si často myslí, že jedině oni znají ten jediný a správný způsob, jak domácnost vést. To kritizování a komandování by si mohli odpustit, poradit nebo se zeptat, proč my to děláme takhle a ne jinak, to by snad mohli také zvládnout
.Já také často slyším, jak dělám všechno špatně, vím jaké to je, takže soucítím
. A co myslíte, až my budeme starší jako oni, stanou se z nás lidé takoví jako oni nebo budeme rozumnější?
Trošku úsměvné, dost paradoxní. Takže rodiče jsou starší a měli by mít víc rozumu a chápat, a přesto vy víte líp než oni? Ono je to třeba jinak - nevíte víc, jen si to myslíte. A to, že jejich názor je starší, neznamená, že nutně musí být špatný. A že se věci dají dělat jinak a taky dobře? Ano, ale ti rodiče vlastně neříkají nic jiného. Oni by to dělali jinak a taky dobře. Takže upřímně a ruku na srdce na to - ono člověku vždycky vadí, když mu kdokoliv cokoliv pohaní anebo řekne, že on by to dělal lépe a jinak. Moc dobře si to pamatuji, když jsem tyhle žabomyší problémy řešila s maminkou taky a její názory mě vytáčely do běla. A teď? Klidně řeknu dělej si jak chceš, tvůj problém, tvůj život, tvoje právo. Ale zbytečně to komplikuješ. A dost. Pokud chce někdo radu, zeptá se, pokud názor, požádá o něj, pokud hodnocení, tak si o ně řekne. Jinak brzdím.
Ale opakuji ještě jednou, přiznejte si, že ten rozdíl 20 a víc let znamená taky rozdíl 20 a víc let zkušeností. A ty nikde nevyčtete.
@inkakřivák, ano, jistě, je to paradoxní. Tím hůř, že když já tvrdím to a oni ono a nakonec se ukáže, že já měl pravdu, tím více si připadám, že já jsem ten chytřejší
. No jo, já netvrdím, že je jejich názor špatný, ale když oni neustále radí a říkají svůj názor, aniž by je člověk o to žádal a zvláště když vědí houby o tom, jak mám věci zorganizované, tak to člověka vytáčí, že?
Kdyby se nejprve zeptali, proč jednám tak a tak, dobrá, ať si pak komandují dle libosti, ale takhle…
Je to právě bohužel o tom, že já bych chtěl, aby oni jednali podle mě, oni zase, abych já podle nich, no je to pořád dokola a nikdy se nedohodneme, že? ![]()
Tak já bych svojí mamku nevyměnila za nic na světě máme skvělý vztah, s tchýní je to spíš zdvořilostní, mají v rodině horší vztahy ![]()
Tak nevím, mám pocit, že jak ti naši staroušci šli do důchodu, tak šlo všechno do kopru. Máma má ještě energie spustu, jenže místo toho, aby si našla rozumné rozptýlení, tak jediné, co ji asi nejvíc baví je štvát mě. Je mi 33, dvě holky 11 a 8, stejný dům. Ona je generál, má svou vizi, já také, ale jinou, protože každá jsme jiná, pochopitelně. Jakmile se názorově rozejdeme, je zle. Je strašně prchlivá, neosobní. Kolikrát mě za život objala, popovídala si bez výčitek, stačila by jedna ruka. Že bydlíme ve stejném domě a holky za jejich miminkovský život vyvezla asi 3, to je taky směšné. Přitom jsme na vesnici, krásná příroda. Ale ono vlastně stačí strčit kočár pod jabloň a je to. Celý její život se odehrává před TV a v létě na terase. Žádná jiná náplň. Jsem naprostý protiklad, jsem společenská. Bez těch mých pár kamarádek bych asi umřela. A pak ji v noci slyším, jak histericky brečí a vzlyká. A když se spolu pohádáme, a dokáže to být fakt hnusný, tak mě akorát pošle na vyšetření, že nejsem normální. A zrovna dnes, když jsem oba žádala, aby mého psa odpoledne nekrmili různýma blbostma, že se mi pak v kuchyni vybobčí, tak vše co bylo řečeno, máte s ní chodit ven
A aby si někdo nemyslel, že psa v noci mučím hlady, u nás v bytě má misku s granulema
Tak ja sem musim taky prispet (omlouvam se, ze pisi bez diakritiky, ale jsem momentalne Na mobilu
moje tchyne je zatim milionova, cekame prvni ditko takze se to muze pak zmenit ale zatim mi do niceho nemluvi a kdyz tak takovym zpusobem, ze pak zjistim ze my dooporavdy pravdu a jsou to opravdu - aspon to tak od ni zni - jen rady. Zatimco moje mama… Nechci rict ze je spatna ale vim ze s moji sestrou my lepsi vztah, sestru navstevuje nekolikrat do tydne a sestre to nevadi naopak to vita, pomahaji. No mozna toho moje sestra kolikrat az vyuziva
ale co. sebtyce me, ja s mamou mluvim jednou za 14 dni a staci mi to. Vetsinou se pohadame a kvuli kravine, ja mam svuj nazor, chci.si neco delat po svem a ona mi nuti to jeji. To me zere. Uz ted se desim co bude jak se maly narodi a bude sem chtit hned prijet mi pomahat. Vim mysli to dobre a ja si ji k telu nikdy nepustila ale jsem jina nez sestra, nepotrebuju ji mit furt za zadkem a omlouvat se ji pokazde kdyz se mi jeji rada nelibi a ona se urazi… Asi jsem po tatovi
@DanaSti, tak to soucítím, mít doma generála, to je fakt „úžasné“. No, já to řeším většinou tak, že člověk to bere s humorem, jako kdyby se díval na nějakou komedii či hrál divadlo
.
@Tahina píše:
Ahoj zajímalo by mne, jestli se tu najde taky někdo, kdo má lepší vztah s tchýní než třeba se svojí mámou, nebo co vám vaše rodiče řekli kdy „pěkného“, mě se třeba neustále moje matka plete do života, pořád musí někoho dirigovat, organizovat a celkem pravidelně mi musí dávat najevo, že já jsem ta, co nic neumí, nezná a nebýt jí tak chcípnu ve špíně a svrabu…Já jen jestli jsem na tom takhle sama nebo ne![]()
![]()
Tvoje matka má asi nízké sebevědomí. Tak se ho snaží snižovat i tobě… Pomůže jediné - odstěhovat se tam, kam ona nedokáže dojet a přerušit kontakty (vlastní zkušenost).
Tak co se týče vztahů s rodiči a jejich případných „hloupých řečí“, já mám takovou teorii, že si rozumíme s tím, po kom jsme zdědili povahu. Co myslíte ostatní? Tak já jsem si vždy docela dobře rozuměl s mámou, sice jsem s ní nebydlel, to může být také důvod, ale jinak povahu jsem zdědil v mnohém po ní. Po tátovi jsem toho zdědil méně a s ním si rozumím méně a rovněž tak ne zrovna dobře si rozumím s tátovými rodiči. Tchýni žádnou nemám, k tomu nic říct nemůžu
.
@Jura007 píše:
Tvoje matka má asi nízké sebevědomí. Tak se ho snaží snižovat i tobě… Pomůže jediné - odstěhovat se tam, kam ona nedokáže dojet a přerušit kontakty (vlastní zkušenost).
S tím také souhlasím. Na druhou stranu, já jsem se dopídil ve svých diskusích k tomu, že mám asi také nízké sebevědomí, ale že bych měl chuť někomu takhle ubližovat, to ne. Ono je to spíš o povaze toho člověka a co si v životě zažil. Třeba moje babička, která také obdobně komanduje, se nechala slyšet, že v životě nic hezkého nezažila, jenom to špatné a proto od ní nemůžeme čekat, že řekne něco hezkého nebo něco, co by člověka potěšilo či podpořilo…
@D. C. píše:
Tak co se týče vztahů s rodiči a jejich případných „hloupých řečí“, já mám takovou teorii, že si rozumíme s tím, po kom jsme zdědili povahu. Co myslíte ostatní? Tak já jsem si vždy docela dobře rozuměl s mámou, sice jsem s ní nebydlel, to může být také důvod, ale jinak povahu jsem zdědil v mnohém po ní. Po tátovi jsem toho zdědil méně a s ním si rozumím méně a rovněž tak ne zrovna dobře si rozumím s tátovými rodiči. Tchýni žádnou nemám, k tomu nic říct nemůžu.
na tom něco bude
ačkoliv mám vůči některým máminým metodám výhrady, rozumím si s ní dobře. Ale řekla bych, že jsem tak půl na půl, protože s tátou si rozumím taky, ale ten je zas taká povaha, že s ním si rozumí každý ![]()
@D. C. To mi říká spousta lidí, kteří znají mou story, povznes se, nech to být, jenže já to ještě pořád neumím, hluboce se mě dotýká, že rodiče dokáží být tak hnusní. Jako bych byla cizí, někdy bych si to snad raději přála, protože k cizím lidem jsou celkem milí
Neříkám, člověk má cítit nějakou úctu, jsou to rodiče, ale chodit celý život v předklonu, popřít svou vlastní osobnost, jen aby byl klid? Úcta je jedna věc, ale nesmí se to přehánět. Vím, že taková ve stáří opravdu nebudu. A vztah s dětma mám taky uplně jiný, i v jejich letech se furt pusinkujeme a ta starší se mi svěřuje. Myslím, že to mám nastavené naprosto jinak. Dnes jsem říkala manželovi, že kdyby ve mě viděl matku, tak ať mě raději zahrabe na zahradě ![]()
@DanaSti, to je pravda, že povznést se není žádná legrace. Mně se to tak nějak trochu podařilo a když se zamyslím, bohužel nevím jak
. No… možná to bylo tak, že už toho bylo na mě moc, plus nějaké další věci k tomu, přeskočilo mi, trochu jsem se z toho zbláznil a to je člověk povznesený hned, v pohodě, přestane řešit, přinejmenším se poslední dobou skoro pořád usmívám
. Ale holt je nezměníme, pokud trvají na svém, nejlepší pryč odtud. Také bych raději odešel, to spíš jen z finančních důvodů je pohodlné s nimi zůstat… Nevím jen, jestli ty ušetřené peníze za ty nervy stojí? ![]()