Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Pokud ty nechceš tak i tchánův názor by mi byl putna… Zaleží taky jak se k tomu staví tvůj manžel. Ve tvé situaci bych ho asi nepustila, páč jsem děsná kvočna a při představě, že bych u porodu musela ještě myslet na to, co se asi zrovna děje s malým, jestli si nezlomil nohu a podobně mi hrůzou vztávají vlasy na hlavě
Takže já za sebe říkám ne, jet bych nenechala a tchánům
bych řekla, že je to moje dítě a zrovna teď si to nepřeju ![]()
Nezávidím! Určitě bych se nad nic nepovznášela jen tak ono bohužel z vlastní zkušenosti vím, že uděláš něco podobného jednou, podruhé… a najednou se nestačíš divit jak vypadá tvůj život a jak se k tobě ostatní samozřejmě chovají.
Nepíšeš co na situaci říká manžel jestli už prcek byl takhle bez vás s prarodiči někde, jestli je s nimi zvyklý třeba trávit víkendy a pod.
Pokud si ho takhle berou běžně a není nikde problém tak bych asi kývla s tím, že pokud budou nějaké poporodní adaptační problémy, tak se prostě akce ruší (pokud se tedy druhátko vyklube před horami).
S tím, že u prvních lyží chceš být chápu, ale nad to jako jediné bych se asi zkusila „povznést“ ![]()
Držím palce!
No já jsem právě taky asi kvočna
Prostě mě to hrozně baví být s ní. A partner se právě povznáší nade vše. jsou to jeho rodiče a je na jejich komunikaci zvyklý. říká, že hledám problémy tam, kde nejsou. A že přeci nevadí, když její lyžařské pokusy neuvidím. On to vidí tak, že malá si užije s babičkou a dědou a dalšími lidmi (skupina asi 12 lidí). Jenže já to vidím tak, že kmitat kolem ní bude jen babička a tchán bude jen sedět a civět, jako vždy, když je s ní.
A přesně jak píše Lucyus, ještě na to myslet v porodnici.
je to asi praštěný to řešit teď, v září, ale oni s tím přišli už v srpnu, což mě totálně zaskočilo.
Chci si stát za svým do posledního dechu, ale mám problém s komunikací - každá má věta s tchánem zní jako když ho posílám do pr.....
Tak mě vytáčí jeho kecy (viz hláška směrem k mé dceři: „Jediný člověk, za kterého se kdy budeš stydět je tvá matka“, ani nevím proč to řekl. Nezmohla jsem se na slovo.) Takových hlášek má na mou osobu víc. ![]()
Takže jak mu to v lednu vysvětlit?
Pokud se rozhodnu, že nepojede?
poslala bych dítko na hory s tím, že já budu mít klid na porod a ať mu vezmou pekáč nebo boby, ale že jsi chtěla mít klid, tak jsi se poradila s dr - ohledně toho, že má problémy s motorikou a dlouho chodil - dr. řekl, že v žádném případě se dítě nemá postavovat nyní na lyže. Takže žádné tréninky, žádná lyžovačka, protože by mu mohli hodně ublížit - a pokud by to chtěli udělat bez tvého vědomí s tím, že dítě nic neřekne, ať si zkusí odpovědět na otázku, jeslti jim nebude vadit postižené vnouče - velká lež, ale myslím, že by zabrala.
Jinak ti můžu říct, že to trvání na tom, že u prvního toho a tamtoho budu a chci být - to znám. A zpětně to hodnotím jako pitomost. Ve světle toho, co jsme s dětma už zažili a prožili, zážitky se splývají a dnes nedokážu říct, jaké bylo první slov, jaká první lyžovačka, kdy bylo to či ono,…
U mně jediné ano by bylo asi proto, že se mnou se kluci na lyže nedostanou. Mé antipatie k zimním sportům jdou tak daleko, že prostě jednou za rok si pánové jedou na hory na týden sami bez mámy (kterou by tam prostě nedostali ani kdyby jí omámili a do auta naložili).
Cokoli dalšího je pro mně NE. Včetně toho, že by bylo pochopitelně fajn, kdyby tchánovci pohlídali po dobu mého pobytu v proodnici, ovšem návrat domů bych chtěla striktně v rámci CELÉ rodiny, t.j. i staršího brášky. Moje zkušenost je, že když z postu staršího a zkušenějšího a tudíž taky vlastníka větších práv přivítal doma sourozence, ta žárlivost už pak byla nižší než kdyby přijel domů a zjistil, že tam má vetřelce … když by mi tchánovci chtěli pomoci v době šestinedělí s hlídáním, tak ať odpoledne přijedou a vezmou mladýho na tři hodiny někam na sáně.
Pak taky záleží na tom, jak se k tomu staví partner …
No, mít před porodem, tak bych jim řekla, že užtakhle mám velký stres a že se nechci stresovat ještě kvůli malýmu, aby se mu něco nestalo (jako správní tchánovci ti určo řeknou, že jim nevěříš a stáhnou si to na sebe, že si o nich myslíš, že jsou nezodpovědní - což mně by hlavu nelámalo
) a mít po porodu, tak bych jim řekla, že bych chtěla aby byl malej s vámi, aby ti mohl od začátku pomáhat doma s mímčem a víc se tak s ním sblížil ![]()
Ale čím dál víc se utvrzuju v tom, že asi jako jedna z mála mám tchánovce miláčky, kteří když něco řeknu, tak si sice brblaj, ale jen pro sebe
Jé, jak já jsem za ně ráda ![]()
Já bych dítě poslal, do zimy daleko, motorika se vylepší. Nastavil bych rámcová pravidla ( lyže zatím ne, sáňky ano atd. )
Pokud syn s prarodiči vychází dobře, tak si to všichni užijou. Týden na horách je paráda, že podle mě v 2,5 letech ty lyže asi stejně ještě nedá, takže o nic nepřijdeš
S příchodem miminka nevím, tady asi podle tvých pocitu, to je dost individuální…
ynax: výborná rada, díky moc. To mě nenapadlo (těhotná blondýna) ![]()
Emilie: určitě máš pravdu, zážitky budou i další atd, ale teď to cítím takto ![]()
No holky, hodně jste mi pomohly, všechny. Ulevilo se mi. Díky. Díky. ![]()
Nepovznášela bych se nad to. Prostě bych řekla,že nechci ,aby malá jela . Pokud by protestovali,řekla bych ,že je to moje dítě a já rozhoduji - tudíž malá nejede a basta!
![]()
A myslím,že malicherná nejsi. Já chci být taky u všeho,co se kluků týká . Mrzelo by mě,kdybych např. ty první lyž. pokusy neviděla ![]()
Lucyus: buď za ně ráda
někdy je to fakt peklo. Tchyně ta sice remcá, ale už pochopila, že přes některé mé důslednosti vlak nejede, ale tchán mne bere asi jako puberťáka ( i přesto, že je mi 30) a jak jsem psala, je to brouk pytlík, který ví vše.
Alyss: jsem ráda, že to máš stejně ![]()
Opravdu mi tato diskuze pomohla.
Nepustila bych..
Dle mého názoru nemá 2,5 leté dítě na lyžích co dělat. I hodně lékařů za tím stojí, že má na to slabé vazy, může to uškodit vývoji páteře..Nejzažší věk pro podobné pokusy je jejich názoru od 4 let, já se s tím ztožožňuji..
A pokud mají povahu, jakou píšeš, nevěřím, že by to za Tvými zády neudělali..
Napřed musíš zpracovat manžela, ale stála bych si za svým..
dalimil píše:
Já bych dítě poslal, do zimy daleko, motorika se vylepší. Nastavil bych rámcová pravidla ( lyže zatím ne, sáňky ano atd. )
Pokud syn s prarodiči vychází dobře, tak si to všichni užijou. Týden na horách je paráda, že podle mě v 2,5 letech ty lyže asi stejně ještě nedá, takže o nic nepřijdešS příchodem miminka nevím, tady asi podle tvých pocitu, to je dost individuální…
souhlas,a jeste bych dodala,ze si alespon muzes v klidu vse zaridit pro prichod mimina eventuelne si odpocinout,ber to jako takove spetreni pro tebe i pro maleho,on bude plnej zazitku s prarodicema,ty s alespon odpocines,uzijes s manzel jeste chvili klidu pred narozenim dalsiho mimina..nehrotila bych to,vsak existuji telefony,a kdyby byl problem jiste by t tchanovci hned dali vedet,ne,?az budes mit deto dve,jeste budes rada za pozvani prarodicu pohlidat vnuky ![]()
marra píše:dalimil píše:souhlas,a jeste bych dodala,ze si alespon muzes v klidu vse zaridit pro prichod mimina eventuelne si odpocinout,ber to jako takove spetreni pro tebe i pro maleho,on bude plnej zazitku s prarodicema,ty s alespon odpocines,uzijes s manzel jeste chvili klidu pred narozenim dalsiho mimina..nehrotila bych to,vsak existuji telefony,a kdyby byl problem jiste by t tchanovci hned dali vedet,ne,?az budes mit deto dve,jeste budes rada za pozvani prarodicu pohlidat vnuky
Já bych dítě poslal, do zimy daleko, motorika se vylepší. Nastavil bych rámcová pravidla ( lyže zatím ne, sáňky ano atd. )
Pokud syn s prarodiči vychází dobře, tak si to všichni užijou. Týden na horách je paráda, že podle mě v 2,5 letech ty lyže asi stejně ještě nedá, takže o nic nepřijdešS příchodem miminka nevím, tady asi podle tvých pocitu, to je dost individuální…
Souhlas, já bych ani ty lyže nehrotila, třeba si na ně nebude ani chtít stoupnout, a jestli ano, tak to zpočátku vydrží max. hoďku denně, což žádná megazátěž na vazy a klouby není, zvlášť, když v tomto věku horko těžko pochopí, jak dělat pluh (vlastní zkušenost - obě dcery moc bavilo jezdit šúsem z 15m kopečka, ale brždění či zatáčení pochopily až po 3. roce věku).
D.
Ahoj Maminky, raději anonymně.
Je to asi měsíc co mi tchán OZNÁMIL, že naše 2 leté batole vezme na začátku února na hory, to mu bude 2,5. V únoru mám termín porodu druhého mláděte, přesně to vychází na termín těch hor. Marně se jim snažím vysvětlit, že nevím, zda s nimi dítko pojede, protože nevím, jak zvládne příchod nového miminka (tchýně:„určitě to zvládne“) a že ani nevím, zda porod nebude dřív, či co a jak. Podotýkám, že s motorikou hrubou na tom není nejlépe. Odrážedla nechápe, chození začalo v 16m atd. A to ještě má jet na celý týden. Bez nás. Včera se mě zeptal, jak má naplánovat tréninky?!
Jenže já nechci, aby její 1. pokus (pokud by k němu mělo opravdu dojít) byl bez nás (beze mne). Chci u toho být, stejně jako zatím u všeho zásadního, ale to se nesetkává s pochopením. Prý jsem malicherná. Podotýkám, že vztahy konkrétně s tchánem jsou velmi vlahé. Je svéhlavý a všichni okolo něho jsou blbci.
A teď k jádru věci: mám ji nechat jet i přesto, že to tak necítím? Nebo se mám nad vše povznést? Jaký je váš názor? za každý předem děkuji.