Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zakladatelko a jak je to ted pise ti? nebo proste jen rekne ahoj kdyz se potkate?
Za prvé si musíš uvědomit, že ty pro takhle mladého kluka nejsi potenciální přítelkyně, le jen příležitostný šul se starší ženskou.
Proto se ozývá jednou za čas, ale nechce s trbou trávit plnohodnotný čas.
@Anonymní píše: Více
Nějak nevím, jestli v této situaci má ještě smysl nějak rozebírat city a kdesi cosi. Spíš bych se do toho nepouštěla. On podle mě očividně zájem nemá, zbytečně bych se mu tedy neotvírala a nenabíhala si na odmítnutí.
Zakladatelko, byla jsi k nemu stroha, ale on se k tobe choval predtim bez zajmu, urazil te, tak nevim, proc ho litujes. Kdyz za nim budes dolezat, odmitne te a budes jeste vic v haji. Zapomen na nej. Muzes ho oslovit, az se potkate, ale nema o tebe zajem, takze se po par vyměněných frazich o tom, jak se mate, urcite nebudes citit lepe.
Jako jedine, co bych udelala, by bylo, ze bych se na nej u toho „ahoj“ vesele usmala, aby vedel, ze se nezlobis. Pokud ho nepritahne tohle, je zbytecne a trapne z nej tahat, jak se ma a co dela…
Ještě bych dodala, že bych se opravdu raději vůbec nepouštěla do nějakého rozebírání situace, typu co kdo kdy a jak udělal, jak se u toho tvářil, jak to bylo míněno…
Je velmi pravděpodobné, že on v duchu „choval jsem se úplně normálně“ a „přece nic nebylo“ všechny ty náznaky a němé přísliby něčeho budoucího zcela popře, zakladatelka se akorát znemožní a dostane se jí ve finále akorát toho odmítnutí (které může být hypoteticky i celkem hrubé).
By me zajimalo, jak by debata vypadala, kdyby byl on o 15 let starsi. Prepodkladam reakce ve smyslu, ze to neni zadny zasadni vekovy rozdil a ze 15 let je uplne v poradku.
Ale kdyz je chlap o 15 let mladsi, SodomaGomora, katastrofa nejvetsi, zenska prece nesmi mit o 15 let mladsiho, protoze zijeme v19 stoleti a chlap musi byt starej a zamoznej, aby nevestu uzivil. ![]()
V teto hypoteticke situaci, ( teda predpokladam, ze jde o hypotetickou situaci trollingu, neverim, ze se 40 leta zena pta na emiminu co delat, kdyz ji chlap nechce), nejde o vekovy rozdil, ale o to, ze ji chlap nechce. Nema smysl ho nahanet, protoze kdyby ji chtel, da ji to nejevo, ale on ji nechce, jen kdyby to byl nejakej frustrat, vyuzije prilezitost a posle ji stejne do haje a je jedno, ze mu je 25, nebo 50.
Příspěvek upraven 06.11.24 v 15:11
@Justin Case píše: Více
Laska neni o trhovem nabizeni.
Mladsi muzi se bezne zamilovavaji do starsich zen a nekteri docela silene.
Poznamka, pokud se ale chces koncentrovat jen na vizas a puvab zen redukujes jen na datum narozeni, tak nezijeme v roce 1900, kdy ctyricitka byla zrobena zena nad hrobem. 40 leta muze vypadat dobre, esteticka dermatologia a esteticka chirurgie da mladistvou vizaz, pokud je to delano s mirou a dobre, tak aby to pusobilo prirozene a klidne i tech 15 let odobere. Skratka, dnes muze i starsi zena vypadat dobre, zalezi kolik casu a penzez ( a dobreho vkusu) do sebe vrazi. Navic vzhled je jen jedna zlozka komplexity pritazlivosti.
To že mám 40 neznamená, že jsem kdovíjak semletá životem. Mám za sebou 2 dlouhé vztahy, u kterých nebylo potřeba se ptát, co a jak. Pečuji o svou vizáž, tělo, postavu, ale třeba říct, že ten základ není nic extra, takže jestli a komu se líbím… hm hm…nevypadám staře ani oschle, no.
Někdo se ptal, jestli si textujeme, tak ne e, kontakt žádný, ale..jak se před rokem ta komunikace utnula, tak pořád " veřejně " kamarády zval tam a tam. Nikdy jsem nešla, čekala jsem, že mně pozve osobně, tak jak jsem zvala já jeho. A jak mě po roku potkal a nahrnul se ke mně, s tím, že jsem byla konsternovaná jeho náhlým nadšením, tak mě pozval tedy osobně na společnou akci, ale jak říkám, poslala jsem ho už do háje. Pak se příště zase „snažil“, ale neuspěl a teď je to
. Já to vidím stejně jako vy, tak nebo tak, prostě není opravdový zájem tady, to by napsal, nebo něco udělal.. Pokusím se příště alespoň usmát, ať se to jak tak znormalizuje, ale do žádných důvěrných rozhovorů se pouštět nebudu. Souhlas?
Zakladatelko, tak, jak jsi tvůj příběh podala, mně přijde, že on tě bral jako kamarádku, se kterou občas někam vyrazil. Kamarádi nemají žádnou povinnost se pravidelně stýkat, ale když se tedy třeba po roce náhodně někde potkají, přijdou k sobě s přátelským gestem. Tys udělala chybu!
Po tvojí reakci je naprosto přirozené, že si každý řekne, tak ji radši už nechám být, max. pozdrav. Vypadá to, že tys očekávala víc a zkrátka došlo k nedorozumění. Pak se asi urazilo tvé ego, on mě nechce, tak já budu taková… myslíš, že je to správně? ![]()
Pokud to vnitřně upřímně cítíš, tak se klidně omluv. Že se ztrapníš, to jsou nesmysly. Ale pokud si na to za dané situace netroufáš, tak schvaluji, příště se aspoň usměj a jestli se na to cítíš, řekni aspoň „jak se máš, poslední dobou ani nemáme čas si popovídat…“ Nemusíš vůbec rozvádět nějaké city. Každopádně viděl bych to jen na přátelství. Ale i to za to stojí. ![]()
@Anonymní píše: Více
Souhlas, @D. C. Joo kamarad taky rad ![]()
Zakladatelko dneska tak mlady muzi ziji, jeste u maminek a hraji pc hry dokonce jeste v 35
@Anonymní píše: Více
Na tebe jde asi druhá míza, když koukáš po mladých klucích, jinak to nevidím. Ale na rovinu, v tomto případě není co řešit. Nikdy nic nebylo, nejste v žádném pravidelném kontaktu. Kdyby tě přinejmenším chtěl, tak už to na tebe dávno vybalil, a tím nemyslím řeči… A nakonec i kdyby se chlapec rozhodl jen tak si s tebou trochu užít, tak žádná velká lovestory z toho nebude, už vzhledem k tomu věkovému rozdílu.
@D. C. Já si zase naopak myslím, že když člověk stojí o něco jiného (víc) než o přátelství, proč by se měl „tlačit“ do přátelství, když je mu to málo? Kamarádit se s někým, na koho si myslím, mi zavání spíš rizikem duševního masochismu. Stejně tak si myslím, že člověk má právo se „urazit“.
Tak jsem se včera ještě jednou zamyslela co to jako tedy mělo být
noo, kdybych to měla brát z jeho strany jako mnou nepochopené přátelství, tak neozvat se ROK, po tom, co jsme se normálně, mile, bavili a flirtovali ( s flirtem začal on), lze považovat za ghosting, což se stává. Stává se i to, že se po ghostingu ( v různých vztazích, i přátelských ) lidé bohužel náhodně potkají…myslím, že není normální, aby pak jeden k druhému běžel. Brala bych pocit trapnosti, vyhýbání na obou stranách, křečovité úsměvy, faleš. Nebo fakt ne? Už se mi stalo, že mě kde kdo vyghostoval a ani já nejsem svatá. Ale to člověk cítil, že ta komunikace se horší, utlmuje, že není zájem. Tady po roku ten kluk ke mně běžel a byl šťastný že mě vidí…já byla nepříjemně překvapená co chce, když mě přece mohl kdykoli kontaktovat soukromě nebo na verejné síti ve skupině ( tam mě jeho ignorace bolela o to víc). Ale nechtěl a já jeho taky ne, protože to jeho odmlčení jsem brala jako že není zájem, že je konec.
Takže se přikláním k tetičkovskému komplexu, kdy mladíček šel přivítat svou 100letou tetičku, kterou zdraví a vzpomene si na ni pouze o vánocích. ![]()
Ignorovat, promluvit o citech, dělat že nic a bavit se o počasí… dobře a..co by to říkalo jemu o mně?
Já se omlouvám, neumím mít tady odstup a koukat se na to neutrálně… ale když to čtu od vás, tak mi to celkem pomáhá..