Imaginární snění

Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
17.12.20 20:11
@Anonymní píše:
Tak to už je hodně bláznivý :D Ten můj týpek se aspoň jmenuje pořád stejně. Rory konkrétně. A ne, není to podle Gilmorek, navíc ten můj je chlap :D. Já ho zase posílám pořád do nebezpečných situací, třeba do armády, nebo mezi feťáky. Celkově mě třeba filmy o feťácích baví, pak se hned inspiruju a svojí knížku v hlavě posunu do nějakýho feťáckýho prostředí :D

Moje děvočka je zas v té Americe, a pod nohy jí hází klacky pod nohy vesměs lidi, kteří ji chtějí nějak odloudit od jejího kapitána a ochránce:-)
Takže už se dostala třeba do spáru mexické drogové mafie :-D, ale nemějte strach, už je zase s kapitánem a momentálně řešijou, jak zajistit, aby se nemusela vracet zpět do Ruska a jestli bude muset, tak aby se co nejdříve vrátila zpět…jenže to má jeden háček…neumí číst ani psát. Za což se velice stydí a Eugene (což je ten její kapitán) na to přichází díky střípkům…takže předpokládám, že dnes večer ji pozve na večeři, nechá jí udělat jídelák v azbuce, aby ji jako potěšil, protože ví, že psanou angličtinu nedává a aby si teda vybrala sama dle gusta…no a bude čekat, co ona na to…no bude to doják, to vím už teď :D:D:D

  • Citovat
  • Upravit
2181
17.12.20 20:13
@Anonymní píše:
Tak to už je hodně bláznivý :D Ten můj týpek se aspoň jmenuje pořád stejně. Rory konkrétně. A ne, není to podle Gilmorek, navíc ten můj je chlap :D. Já ho zase posílám pořád do nebezpečných situací, třeba do armády, nebo mezi feťáky. Celkově mě třeba filmy o feťácích baví, pak se hned inspiruju a svojí knížku v hlavě posunu do nějakýho feťáckýho prostředí :D

Někdy mě ten „život“ drží třeba 14 dní a někdy i několik let. A zajímavý je ještě, že když ten nějaký život nechám vyšumět /prostě začnu žít jiný, který mě zrovna zaujal/, tak se k němu třeba za pár týdnů vrátím a pokračuju. Prostě ten náš mozek je tak tajemná věc. A jsem fakt hrozně moc překvapená, že nejsem sama, kdo tohle jede. Myslela jsem si, že jsem jediná na světě.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
17.12.20 20:16
@Bafonek píše:
Někdy mě ten „život“ drží třeba 14 dní a někdy i několik let. A zajímavý je ještě, že když ten nějaký život nechám vyšumět /prostě začnu žít jiný, který mě zrovna zaujal/, tak se k němu třeba za pár týdnů vrátím a pokračuju. Prostě ten náš mozek je tak tajemná věc. A jsem fakt hrozně moc překvapená, že nejsem sama, kdo tohle jede. Myslela jsem si, že jsem jediná na světě.

Mám stejně, že začnu třeba žít na chvilku jiný život, s jinou postavou, do které se snažím vžít, ale pak se vracím zase zpět..
Jo, taky jsem myslela, že místo deseti lidí, kteří se tu k tomu otevřeně přiznají, mě tu zlynčují, že jsem cvok..fakt zvláštní:-)

  • Citovat
  • Upravit
2181
17.12.20 20:18

Myslím si, že takhle v myšlenkách žijou všichni filmoví scénaristi nebo spisovatelé. Oni to jen narozdíl od nás dokážou „hodit na papír“. Vemte si třeba filmy od Rosamunde Pilcher. Pořád stejné téma. Holka přijede na venkov a… různé obměny. Tenhle jev je asi běžnější než si vůbec dokážeme představit. :D

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
41152
17.12.20 20:26

U mě hodně záleží, na co zrovna koukám v TV nebo čtu. Dřív jako puberťák jsem hltala Hvězdnou bránu a všechny scifi seriály a pokaždé jsem pak vymýšlela nové a nové příběhy, světy a dobrodružství :mrgreen: teď když mě zaujme nějaký film/hrdina vymýšlím mu nové příběhy, ve kterých jsem samozřejmě já 8) jako dokázat to všechno sepsat, tak se živím jako scénárista nebo spisovatelka :mrgreen:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
2181
17.12.20 20:29

@Keyllah jojo :D, člověk nebo děj co mě zaujme je okamžitě zakomponován do „mého děje“. A stačí třeba jedna scéna nebo i věta, nebo jen momentální výraz v obličeji u někoho. Byla bych velice úspěšný režisér a scénárista :lol:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
41152
17.12.20 20:35
@Bafonek píše:
@Keyllah jojo :D, člověk nebo děj co mě zaujme je okamžitě zakomponován do „mého děje“. A stačí třeba jedna scéna nebo i věta, nebo jen momentální výraz v obličeji u někoho. Byla bych velice úspěšný režisér a scénárista :lol:

a taky ti přijde, že by jsi to dokázala vymyslet lépe a zajímavěji, než je v reálu ten film a děj?? :mrgreen: pro mě jsou pak ideální seriály jako Vikingové atd, to mě napadá tolik dějových linek, tolik možností :think: :mrgreen:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
2181
17.12.20 20:52
@Keyllah píše:
a taky ti přijde, že by jsi to dokázala vymyslet lépe a zajímavěji, než je v reálu ten film a děj?? :mrgreen: pro mě jsou pak ideální seriály jako Vikingové atd, to mě napadá tolik dějových linek, tolik možností :think: :mrgreen:

No jéje, já bych se vyřádila jak černá ruka. Třeba historické fikce bych vymalovala tak, že by se z toho tygr nevyspal. Většinou „renovuju“ historické filmy. I ta knížka o které jsem psala - Zelená ratolest je z jedenáctého století - myslím ten děj. Ale ten děj přetransformuju na naše století a klidně i dál.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
395
17.12.20 21:00

Je den před Silvestrem, krásný zimní večer v zasněženém městě. V ulicích se už pomalu slaví. Já stojím na smluveném místě a netrpělivě čekám. Najednou je to tady. Je to on! Míří přímo ke mně a usmívá se. Vypísknu radostí a běžím ho obejmout a políbit. Podařilo se to, povedlo se mu utéct! Chytíme se za ruce a jdeme na autobus, který nás odveze vstříc novému životu.
Cesta je dlouhá a únavná, ale vidina svobodného života s milovaným mužem mě nabíjí energií. Po dni stráveném na cestách a v obklopení ostatními lidmi jsme konečně sami. Motel není moc útulný, ale je tam se mnou on, a to je nejdůležitější. Konečně můžeme dát průchod svým citům a užít si jeden druhého. Nemůžu se ho nabažit. Milujeme se, jako by to mělo být naposledy v životě. Šťastní a spokojení pak zamíříme do baru, kde si dáme pořádný hamburger a hranolky. Na oslavu lupneme láhev něčeho dobrého a protančíme a propaříme zbytek noci.
Po prohýřené noci opět vyrazíme na cestu. Jízda bez ostatních spolucestujících je mnohem příjemnější a rychleji utíká.
Naše cesta končí, jsme na místě. Zasněžené hory nahradilo slunce a oceán. :srdce:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
2181
17.12.20 21:05

@cascades Tak to není na smazání to je romanťárna. Prožíváš to v různých verzích s různýma lidma? V různým ročním období? V různých zemích?

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
395
17.12.20 21:08

@Bafonek Ne, je to velice konkrétní představa s konkrétním člověkem.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1704
17.12.20 21:14
@Sedmnactnulajedna píše:
Podle me to se znamenim nesouvisi, to bych spis hledala souvislost s introverzi (co taky ma clovek sam se sebou porad resit :lol: ), potazmo s typologii osobnosti MBTI, potazmo s nejakymi nevyresenymi vecmi (v sobe), touhami… jak uz tady bylo zmineno.
Ja jsem casto v roli zachrankyne, hvezdy, obdivovane, a to po zasluze :lol:.
Prisuziju to prave introverzi, predstavivosti a prani byt vic obdivovana a samozrejme milovana :lol:
Jsem si temer jista, ze kazdy pribeh, ktery mate, se da uplne logicky rozebrat a rekne vam spoustu veci o vas samych, teda pokud uz je davno nevite, coz asi jo :kytka:

Tak tohle mě zaujalo. Jsem dle MBTI osobnost INFJ, představy mám hodně podobné jako ty, touhu po obdivu většinou od osoby, co je pro mě v tu chvíli důležitá. Dle té typologie osobnost INFJ má skolny k narcismu, už jako děcko jsem chtěla, aby se o mě „jednou psalo v učebnicích“, pak mi došlo, že bych musela být buď v něčem špičková a nebo seriovy vrah. :mrgreen: takže žijí normální rodinný život s dvěma dětmi a snažím se představy potlačovat, popř. žít tak, ať to ocení alespoň moji blízcí… Jinak obecně si myslím, že snění je únik, stejně jako třeba závislosti, jen nikomu neškodíte.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
2721
17.12.20 22:08

@řeřicha
No jo, infj k infj sedá :lol:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
17.12.20 22:27

ISTJ a introvert z 89 % (ani nevím, jestli je možné být ještě více introvert). Ale moc mě těší, že v tom nejsem sama. :)

  • Citovat
  • Upravit
395
18.12.20 16:04
@Bafonek píše:
@cascades Tak to není na smazání to je romanťárna.

Ono by stačilo kdybych tady napsala jméno toho muže a jsem k. o.

Ale divím se, že příběh nikdo nepoznal. Je reálný, akorát jsem se do něj přisnila. A ještě ho mám i v ikonce. :jazyk: :srdce:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová