Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@cascades píše:
@Keyllah No tak jsi nepsala mně, ale o mně. Tak o mně a mém vyvoleném nepiš a bude to v pohodě.
Vyvolenem ![]()
@malákráličice píše:
Vyvolenem
Hele, věř, že bych si tady o mém vyvoleném povídala ráda, ale bohužel nemůžu. ![]()
Kdo chce, může se mi ozvat do soukromých zpráv. Pokecám ráda. ![]()
Je krásné letní odpoledne. Lidé se sluní a koupou v jezeře. Stojím opodál od opalujících se lidí na dekách. Na sobě mám bílé bikiny, v ruce lehkou plážovou tašku, a mé dlouhé, hnědé, rovné vlasy se v letním vánku mírně pohupují. Pečlivě pozoruji okolí a vyčkávám.
Vidím přicházet muže. Je oděn do bílé barvy, díky čemuž vynikne jeho bronzově opálená kůže. Dívám se na něj a usmívám se. Konečně si mě všimne a navážeme spolu oční kontakt. Vydá se ke mně a poprvé na mě promluví.
Srdce mi zběsile buší, ale snažím se nedat na sobě nic znát. Představíme se a chvíli si povídáme. Požádá mě o pomoc. Souhlasím a vydáme se spolu na cestu k jeho autu.
Jsme vzdálení od okolí, které už nemůže slyšet naše hlasy, přesto však stále na dohled. Zastavím se. Zastaví se i on a táže se, co se stalo. Řeknu mu, že ho znám a oslovím ho celým jménem. Zbystří. Povím mu, že by měl změnit své dnešní plány a vyslechnout mě. Z tašky vytáhnu knihu a podám mu ji se slovy, že bych mu mohla být užitečná. Šokovaně se dívá na knihu i na mě. Pokračuji dále v cestě k autu. Po chvíli se také přidá. Když dorazíme na místo, otevře mi dveře auta a já usednu. Přejde na druhou stranu a posadí se na místo řidiče. Zavře dveře a zadívá se na mě…
@cascades A jak to dopadne? Predpokladam, ze te nezabije jako ty ostatni neznale trubky, ktere neumi cestovat casem, ale je naprosto okouzlem tvou krasou a fascinovan tvymi znalostmi. Po chvilce se do tebe zamiluje a v lepsim pripade se kvuli tobe zmeni v lepsiho cloveka.
@malákráličice Tak jasně že si vysním happy end
a ne mord.
Někdy to sem možná napíšu. Mám toho vysněného tolik, že bych tu svými příběhy popsala x stránek. ![]()
Ja par let mela svuj imaginarni svet, kde v hlavni roli byl jeden clovek z Facebooku. Desne jsme se kockovali v diskuzich, ale to byla veskera komunikace a ja si pak zila ten nas zivot o kterem nemel ani tuseni.
Eh, par let uteklo, zmenilo se milion veci a ten imaginarni svet presel do reality i s tim frajerem z FB. Tak bacha na to.
Uz dva roky mi dost realne chrape do ucha.
![]()
Je pohodový necovidivý páteční večer a já se chystám ven. Hezky decentně se nalíčím, vlasy si nechám volně rozpuštěné a vyrazím do baru za přáteli. Jsem skoro na místě, když na mě někdo promluví. Otočím se a uvidím muže s rukou v sádře a úsměvem na tváři. Požádá mě o pomoc a já nemůžu odmítnout…
Ahoj, já se k Vám přidám. S přítelem nám to trochu skřípe. Máme 2 děti. Vypadá to na odstěhovali a rozchod.
Do práce nastoupil nový kluk. Je mladší ode mě. No a ma hrozně hezky oči. Žádný krasavec, svalnatec, obyčejný kluk. No a já ho mám v myšlenkách, jak jsme spolu na dovolený, na plazi(to, co sem si vysnila jako malá holka) že, budu s partnerem na pláži, který mě má rád a jen mě drzi.
Do téhle představy utíkám každý večer. Odmalička mám bujnou fantazii.
Už si fakt připadám nenormální.
Pritom fakt nikoho nechci, nehledám. Chci být jen s detma. A todle mi skáče do hlavy. Ale je to strašně příjemný. Mám motýlky v břiše.
a to je mi přes 30 ![]()
Ahoj, nepřečetla jsem si úplně celou diskuzi, ale příjde mi, že to všichni berete docela pozitivně. Jako nějaký oddech od reality. I já to tak vidím, svůj vymyšlený svět miluji. ALE! Ve svých fantaziích žiji co si pamatuji. Někdy na druhém stupni ZŠ to byla už jen jedna fantazie/svět/hlavní postava. Na SŠ to vygradovalo až tak, že jsem nechodila do školy a místo toho doma snila. Dokud jsem nepracovala, byla jsem ztracená! Nakonec i po třech letech, kdy máte práci naprosto osvojenou, jsem začala snít i v té praci. Občas je to vše tak silné, že pokud zrovna s někým nemluvím, tak sním, od rána až do večera, klidně i několik dnů v kuse. Minulý školní rok jsem se vratila do školy na nástavbové studium. Za pár měsíců mám maturovat, a pár posledních měsíců se nemůžu zabavit i občasných myšlenek na smrt. Mám strach, že maturitu neudělám. A proč nejsem schopna se učit? Hádejte. Mám psychiku tak v háji, že některé dny nejdu ani do školy a celý den chodím po domě z místnosti do místnosti a povídám si „sama se sebou“. Takže ano, je to odpočinek, ale hlavně je to únik. Únik před realitou, a je to tak silné, že mám pocit že se už dočista zblázním. Má to někdo taky tak silné? A zažil někdo podobnou situaci? Btw. je mi 25let. Děkuji za jakoukoliv reakci.
@Tttty jako ze si rano reknes, ze nepujdes do skoly, protoze budes snit?
@malákráličice Samozdřejmě že ne. Jen ta špatná psychika je silnější než škola. A nikdy si neříkám „jdu snít“… Takhle to nefunguje xD
@Anonymní píše: Více
Ahojky
Já jsem si vytvořil ve své hlavě imaginární svět a jsem v něm opravdu šťastnější než v tom reálu. Bohužel mně to tak pohltilo že se do toho světa vracím i nevědomky, např. Při koukání na filmy, nebo když jdu ven a pod. Již to nemám pod kontrolou.