Imaginární snění
- Fotoalbum (0)
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Reakce:
Dělám to stejné vždycky před spaním tak jsem ráda, že nejsem jediná… Jinak mám
super manžela, krásnou dceru, super rodinu, prostě úžasný život, ale
tohle je taková moje zábava než usnu a taky mám někdy měsíc pauzu
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Mám to úplně stejně! Přitom jsem ve svém reálném životě šťastná a nezměnila bych.
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Normalka. Co takhle proziju za jediny den, by normalni smrtelnik nestihl za
cely zivot
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Jasně . Spíš si říkám, jestli je
vůbec někdo, kdo tohle aspoň občas nedělá…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@Anonymní píše:
Je tu někdo kdo má i v dospělosti své imaginární představy a tak trochu svůj svět, o kterém nemá nikdo jiný ani páru? Já to tak měla odmala. Když jsem byla sama, tak jsem si snila o tom, co nebylo reálně možné v rámci dětských fantazií. Teď i když jsem dospělá, tak mám třeba oblíbeného herce ve filmu, a když mám volnou chvíli, asi takový nějaký relax, tak se ponořím do světa představ a jedu s tím hercem příběh, který je propracovaný.. pak zas přeruším a klidně dva měsíce nic, pak třeba zas, jak mě to opět chytne. Těžko se to popisuje, ale věřím, že pokud si tohle bude číst někdo, kdo to má stejně, bude hned vědět, o co jde
Jinak vedu naprosto normální někdy až nudný rodinný život, nepřipadám si, že bych byla nějaký cvok:-), asi jsem spíše introvertněji založený člověk, ale to neznamená, že bych neměla ráda společnost reálných lidí okolo sebe
Než jsem se podívala, co je zde nového, zrovna jsem si svůj imaginární
život snila 😀 též mám jako Ty herce a jedu si s ním své
představy, jak Ty píšeš, propracovaný příběh. Taky to mám odmala, jsem
introvert a život mě fackuje, tak si když mám chvíli uteču do svého
světa
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
A já se k tomu hrdě přihlásím bez anonymu Ano, mám to tak taky, od dětství, přes
pubertu až dodnes. Žiju ve šťastném manželství a mám 4 děti, toho
klidného času už moc není, takže to není tak časté jako když jsem byla
mladší, ale ty imaginární světy a příběhy si držím pořád. Někdy si
to v hlavě promítám třeba v autobuse nebo při venčení psa. Nebo večer
ve sprše. Mám několik svých oblíbených, které střídám a obměňuju
podle nálady. A jednou za čas se seberu a jedu si nějaký příběh prožít
reálně na larp.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Jo a jsem ráda, že tady čtu, že to dělají i jiní lidé. Vždycky jsem
si myslela, že jsem asi nějaká divná, když si tvořím imaginární
osobnosti a životy
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Mám to stejně, taky mám svůj imaginární svět. A přesně jak tu většina popisuje mám skvělého manžela a 2 uzasny děti, který bych nemenila a jinak bych žít nechtěla ale stejne často utíkám do představ svého ‚druheho‘ života.
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Jo, mám to taky tak. Já jsem dokonce tak ujetá, že ta imaginární
představa má jméno, ani nevím, kdy jsem si tu představu pojmenovala, ale to
jméno se mi tak moc líbí, že jsem tak pojmenovala syna
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Mám to stejně už od dětství. Už jsem prožila tolik životů, že bych
to ani nedokázala spočítat . U mě to dokonce zašlo o kousek dál a
začala jsem některé z těch představ přetvářet v knihu
A jinak jsem šťastně vdaná a mám dvě
úžasné děti. Ale to snění před spaním beru jako relax a zpestření a
miluju to a nehodlám se toho nikdy vzdát
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Juuu to je úžasný, mám to úplně stejně a myslela jsem si že jsem
magor.
Od dětství, sluchátka na usi a koukala jsem do blba a snila své příběhy.
Je super být hlavní hrdina svého příběhu .
Stává se mi to hlavně když mě něco nadechne. Když se mi zalíbil nějaký
film, seriál atd… Tak si i vymyslím alternativní pokračovací příběh
k tomu seriálu nebo filmu 😁 atd.
Jako malá jsem měla tyhle sny tak silné že jsem vyhrála literární
soutěž s dílem který jsem napsal v takovém „tranzu“ a pak jsem i chtěla napsat knihu. Ale
příběh mě opustil dřív než jsem dopsala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Rozumím ti úplně dokonale. Dělám to neustále. Jsem v tom svém světě
a představách ponořená každou volnou chvíli. Třeba i když jdu v práci
na záchod, tak během té půl minuty v kabince pokračuji v příběhu.
Teď zrovna hltám seriál Mr. Robot, takže jsem zasnoubená s Rami Malekem.
Ale to je jen chvilkové poblouznění, jinak se
držím jednoho příběhu/muže.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Já taky, vezmu si hudbu do sluchatek a…
Ale moje pribehy musi byt realne, spis to jsou touhy. Nektere se uz
vyplnily
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Jako dítě a puberťák neustále. Byla jsem agentkou, vesmírnou
cestovatelkou, vojákem, doktorkou, zpěvačkou a i herečkou. Psala jsem také
hodně příběhů. Později jsem si vysnívala chlapce co se mi líbili. Pak
už muže Dnes už si před spaním
vytvářím spíš takové představy do budoucna.
Akorát mě štve, že posledních pár týdnů
usnu moc rychle a většinou skončím než se něco zásadního stane
A protože to další večer neumím rozjet tam
kde jsem přestala, tak víceméně opakuji stále dokola ten začátek
A taky jsem si říkala, že jsem asi divná
H.
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Další podobná témata podle názvu
- Zajímá se někdo o astrální cestování, lucidní snění, či meditaci?
- Jak rychleji usnout bez prášků? A dosáhnout lucidního snění?
- Lucidní snění? Přišlo to samo..
- Imaginární kamarádi
- Imaginární kamarád
- Absolutne nesnanim sve nocni sneni
- Dcera si vytvořila imaginární kamarádku
Je tu někdo kdo má i v dospělosti své imaginární představy a tak trochu svůj svět, o kterém nemá nikdo jiný ani páru? Já to tak měla odmala. Když jsem byla sama, tak jsem si snila o tom, co nebylo reálně možné v rámci dětských fantazií. Teď i když jsem dospělá, tak mám třeba oblíbeného herce ve filmu, a když mám volnou chvíli, asi takový nějaký relax, tak se ponořím do světa představ a jedu s tím hercem příběh, který je propracovaný.. pak zas přeruším a klidně dva měsíce nic, pak třeba zas, jak mě to opět chytne. Těžko se to popisuje, ale věřím, že pokud si tohle bude číst někdo, kdo to má stejně, bude hned vědět, o co jde

Jinak vedu naprosto normální někdy až nudný rodinný život, nepřipadám si, že bych byla nějaký cvok:-), asi jsem spíše introvertněji založený člověk, ale to neznamená, že bych neměla ráda společnost reálných lidí okolo sebe