Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Imaginární snění
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
16.12.20 22:20
Dělám to stejné vždycky před spaním 
tak jsem ráda, že nejsem jediná… Jinak mám super manžela, krásnou dceru, super rodinu, prostě úžasný život, ale tohle je taková moje zábava než usnu a taky mám někdy měsíc pauzu 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
16.12.20 22:28
Mám to úplně stejně! Přitom jsem ve svém reálném životě šťastná a nezměnila bych.
- Citovat
- Upravit
16.12.20 22:30
Normalka. Co takhle proziju za jediny den, by normalni smrtelnik nestihl za cely zivot
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Janli
16.12.20 22:32
Jasně 
. Spíš si říkám, jestli je vůbec někdo, kdo tohle aspoň občas nedělá… 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
16.12.20 22:37
@Anonymní píše:
Je tu někdo kdo má i v dospělosti své imaginární představy a tak trochu svůj svět, o kterém nemá nikdo jiný ani páru? Já to tak měla odmala. Když jsem byla sama, tak jsem si snila o tom, co nebylo reálně možné v rámci dětských fantazií. Teď i když jsem dospělá, tak mám třeba oblíbeného herce ve filmu, a když mám volnou chvíli, asi takový nějaký relax, tak se ponořím do světa představ a jedu s tím hercem příběh, který je propracovaný.. pak zas přeruším a klidně dva měsíce nic, pak třeba zas, jak mě to opět chytne. Těžko se to popisuje, ale věřím, že pokud si tohle bude číst někdo, kdo to má stejně, bude hned vědět, o co jde
Jinak vedu naprosto normální někdy až nudný rodinný život, nepřipadám si, že bych byla nějaký cvok:-), asi jsem spíše introvertněji založený člověk, ale to neznamená, že bych neměla ráda společnost reálných lidí okolo sebe
Než jsem se podívala, co je zde nového, zrovna jsem si svůj imaginární život snila 😀 též mám jako Ty herce a jedu si s ním své představy, jak Ty píšeš, propracovaný příběh. Taky to mám odmala, jsem introvert a život mě fackuje, tak si když mám chvíli uteču do svého světa
- Citovat
- Upravit
16.12.20 22:38
A já se k tomu hrdě přihlásím bez anonymu 
Ano, mám to tak taky, od dětství, přes pubertu až dodnes. Žiju ve šťastném manželství a mám 4 děti, toho klidného času už moc není, takže to není tak časté jako když jsem byla mladší, ale ty imaginární světy a příběhy si držím pořád. Někdy si to v hlavě promítám třeba v autobuse nebo při venčení psa. Nebo večer ve sprše. Mám několik svých oblíbených, které střídám a obměňuju podle nálady. A jednou za čas se seberu a jedu si nějaký příběh prožít reálně na larp.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.12.20 22:41
Jo a jsem ráda, že tady čtu, že to dělají i jiní lidé. Vždycky jsem si myslela, že jsem asi nějaká divná, když si tvořím imaginární osobnosti a životy 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.12.20 22:42
Mám to stejně, taky mám svůj imaginární svět. A přesně jak tu většina popisuje mám skvělého manžela a 2 uzasny děti, který bych nemenila a jinak bych žít nechtěla ale stejne často utíkám do představ svého ‚druheho‘ života.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
16.12.20 22:54
Jo, mám to taky tak. Já jsem dokonce tak ujetá, že ta imaginární představa má jméno, ani nevím, kdy jsem si tu představu pojmenovala, ale to jméno se mi tak moc líbí, že jsem tak pojmenovala syna
- Citovat
- Upravit
Anonymní
16.12.20 23:05
Mám to stejně už od dětství. Už jsem prožila tolik životů, že bych to ani nedokázala spočítat . U mě to dokonce zašlo o kousek dál a začala jsem některé z těch představ přetvářet v knihu 
A jinak jsem šťastně vdaná a mám dvě úžasné děti. Ale to snění před spaním beru jako relax a zpestření a miluju to a nehodlám se toho nikdy vzdát
- Citovat
- Upravit
16.12.20 23:13
Juuu to je úžasný, mám to úplně stejně a myslela jsem si že jsem magor.
Od dětství, sluchátka na usi a koukala jsem do blba a snila své příběhy. Je super být hlavní hrdina svého příběhu 
.
Stává se mi to hlavně když mě něco nadechne. Když se mi zalíbil nějaký film, seriál atd… Tak si i vymyslím alternativní pokračovací příběh k tomu seriálu nebo filmu 😁 atd.
Jako malá jsem měla tyhle sny tak silné že jsem vyhrála literární soutěž s dílem který jsem napsal v takovém „tranzu“ a pak jsem i chtěla napsat knihu. Ale příběh mě opustil dřív než jsem dopsala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.12.20 23:48
Rozumím ti úplně dokonale. Dělám to neustále. Jsem v tom svém světě a představách ponořená každou volnou chvíli. Třeba i když jdu v práci na záchod, tak během té půl minuty v kabince pokračuji v příběhu.
Teď zrovna hltám seriál Mr. Robot, takže jsem zasnoubená s Rami Malekem. Ale to je jen chvilkové poblouznění, jinak se držím jednoho příběhu/muže. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
PaníKadrnožková
16.12.20 23:57
Já taky, vezmu si hudbu do sluchatek a…
Ale moje pribehy musi byt realne, spis to jsou touhy. Nektere se uz vyplnily 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
17.12.20 00:29
Jako dítě a puberťák neustále. Byla jsem agentkou, vesmírnou cestovatelkou, vojákem, doktorkou, zpěvačkou a i herečkou. Psala jsem také hodně příběhů. Později jsem si vysnívala chlapce co se mi líbili. Pak už muže Dnes už si před spaním vytvářím spíš takové představy do budoucna. 
Akorát mě štve, že posledních pár týdnů usnu moc rychle a většinou skončím než se něco zásadního stane A protože to další večer neumím rozjet tam kde jsem přestala, tak víceméně opakuji stále dokola ten začátek A taky jsem si říkala, že jsem asi divná 
H.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Je tu někdo kdo má i v dospělosti své imaginární představy a tak trochu svůj svět, o kterém nemá nikdo jiný ani páru? Já to tak měla odmala. Když jsem byla sama, tak jsem si snila o tom, co nebylo reálně možné v rámci dětských fantazií. Teď i když jsem dospělá, tak mám třeba oblíbeného herce ve filmu, a když mám volnou chvíli, asi takový nějaký relax, tak se ponořím do světa představ a jedu s tím hercem příběh, který je propracovaný.. pak zas přeruším a klidně dva měsíce nic, pak třeba zas, jak mě to opět chytne. Těžko se to popisuje, ale věřím, že pokud si tohle bude číst někdo, kdo to má stejně, bude hned vědět, o co jde
Jinak vedu naprosto normální někdy až nudný rodinný život, nepřipadám si, že bych byla nějaký cvok:-), asi jsem spíše introvertněji založený člověk, ale to neznamená, že bych neměla ráda společnost reálných lidí okolo sebe