Interupce poraďte

JanaK88 píše:

ivana-domca píše:
A kdyz uz to nekdo nechce, tak je tu moznost dat toho clovicka k adopci. Vzdyt je tolik lidi, co na ni ceka

Jsem sobec a alibista - moje geny se nebudou courat tam, kde o nich nevím a děcáky jsou už tak dost plný. Když už to člověk v sobě 9 měsíců tahá a porodí to, tak se toho dítěte už nevzdá.

Pokud už by se v tu chvilku ta dotyčná mimča zbavit nechtěla po porodu tak to znamená,že by se v ní mateřský pud objevil.Jinak větší šanci na umístění mají právě tyhlety nechtěný novorozenci.A moje geny???Pokud se o ně postarají milí lidé a věř,že takovýhle lidi,co na adopci čekají spoustu let jsou milí a hlavně vděčný,tak proč ne
Je to názor od názoru-miska vah-buď a nebo
Velmi kontroverzní téma 

ivana-domca píše:

JanaK88 píše:

ivana-domca píše:
A kdyz uz to nekdo nechce, tak je tu moznost dat toho clovicka k adopci. Vzdyt je tolik lidi, co na ni ceka

Jsem sobec a alibista - moje geny se nebudou courat tam, kde o nich nevím a děcáky jsou už tak dost plný. Když už to člověk v sobě 9 měsíců tahá a porodí to, tak se toho dítěte už nevzdá.

No prave, maloktera zenska se toho cvrcka po porodu vzda Ale je fakt, ze nez aby dite bylo tyrany a nemilovany, tak je interupce lepsi.

Nejde o týrání, ale obecně nedospělý rodič může poskytnout spoustu věcí, ale přesto něco může chybět - zodpovědnost, zajištění. A nejhorší je, že vyčítání o zničeném životě. Dítě má být chtěné (třeba i neplánované), má být zajištěné a má mít vyrovnané rodiče. Mnohé holčiny, co odtud znám se po porodu zklidnily a daly dokupy se svou rolí matky, ale ty co znám, nechodí na taková fóra a svou funkci nezvládají.
Děti nemají mít děti!

JanaK88 píše:

ivana-domca píše:

JanaK88 píše:

ivana-domca píše:
A kdyz uz to nekdo nechce, tak je tu moznost dat toho clovicka k adopci. Vzdyt je tolik lidi, co na ni ceka

Jsem sobec a alibista - moje geny se nebudou courat tam, kde o nich nevím a děcáky jsou už tak dost plný. Když už to člověk v sobě 9 měsíců tahá a porodí to, tak se toho dítěte už nevzdá.

No prave, maloktera zenska se toho cvrcka po porodu vzda Ale je fakt, ze nez aby dite bylo tyrany a nemilovany, tak je interupce lepsi.

Nejde o týrání, ale obecně nedospělý rodič může poskytnout spoustu věcí, ale přesto něco může chybět - zodpovědnost, zajištění. A nejhorší je, že vyčítání o zničeném životě. Dítě má být chtěné (třeba i neplánované), má být zajištěné a má mít vyrovnané rodiče. Mnohé holčiny, co odtud znám se po porodu zklidnily a daly dokupy se svou rolí matky, ale ty co znám, nechodí na taková fóra a svou funkci nezvládají.
Děti nemají mít děti!

S tím naprosto souhlasím,že děti by neměli mít děti.Bez debat.
Hi akorát jsem si tak vzpoměla na kelty,kdy tam normálně rodily 11-12ti letý holčičky.Strašný,ale realita taková byla Ale je pravdou,že na tuhle roli je jejich staré 25ti leté matky připravovaly To bylo jen na odlehčení
Jen tím chci říct,že na tuhle roli svoji 14ti letou dceru fakt připravovat nechci

Anonymní píše:
Ahoj, mam celkem cerstvou zkusenost, tohle dilema jsem resila koncem roku.. Dve male deti, teprve mi skoncila rodicovska, v praci mi co nevidet konci smlouva, novou praci ac usilovne shanim nemam… a do toho zcela neplanovane pozitivni test.. Jsem jeste o dekadu starsi nez ty, kapitolu materstvi jsem si v sobe tak nejak uzavrela, tesila se na ten „novy“ zivot, kdy se s relativne samostatnymi detmi daji podnikat zabavne akce, zacnu se zase vice venovat osobnimu rozvoji(ne jen co uvarit a kde maji levne pliny a sunar)- a PRASK, tehu je tu a ted babo rad. Po nekolika debatach znelo stanovisko chlapa, ze za nej NE, nezvladneme ekonomicky (ano, jsme zadluzeni). Ale stejne to rozhodnuti bylo na mne. Stalo me to par probdelych noci, srotovalo ze vsech stran, chvili jsem byla presvedcena o interupci, chvili zas o dalsim mimi. Nakonec jsem dosla k rozhodnuti, ze toho tvorecka, co v sobe nosim nedam, ani kdyby mi chlap mel zdrhnout, proste jsem nasla nejak to odhodlani se o tri deti postarat sama i za cenu znacnych omezeni-financnich i casovych(holt se na krouzky chodit nebude, kdyz nejsou penize ani kdo by je tam vodil )Kdyz uz to tak priroda chtela a pocala i pres prekazky, nezmarim to Hrozne se mi tim rozhodnutim ulevilo a vsechny predchozi obavy byly razem pryc, proste to zvladnu a basta!
Bohuzel, tehu nedopadlo, prcek to zabalil a musela jsem na revizi. Reknu ti, ze i kdyz to nebylo z me vule, ten pocit, ze z tebe „vyskrabnou“ ten zacinajici zivot me pekne dostal na kolena, obrecela jsem to. A predstava, ze by se neco takoveho udalo z MEHO ROZHODNUTI…me by ty vycitky udusily. A taky jsem si ujasnila jednu vec-pokud by me chlap nutil jit na interupci a ja to udelala, ty vycitky by se obratily proti nemu, vedela jsem uplne jasne, ze uz bych s nim dal byt nechtela.
Je to jen muj osobni prozitek, kazda jsme jina, nekoho tyhle dramata kolem neberou. Ja jen ohromene zirala, ze po tolika letech muzu prekvapit i sama sebe, byla to hodne cenna zivotni zkusenost a hned mam jasneji v prioritach. Preji ti z celeho srdce to nejspravnejsi rozhodnuti

Příloha – odůvodnění omezování práva na umělé přerušení těhotenství

Umělý potrat jako morální dilema
Otázka interrupcí je často mylně zužována na jakýsi střet věřících s ateisty. Ale přístup k interrupcím není primárně otázkou víry ani politické orientace, ale nedílnosti svobody, odpovědnosti a respektu k životu nenarozeného dítěte. A pokory. Interrupce je vnímána většinou naší společnosti jako přijatelný zákrok. Jak je to možné? Je to snad proto, že se celá věc odehrává kdesi v tichosti operačních sálů? Nebo snad proto, že usmrcené zárodky nikdo neznal, a tedy vlastně nikomu nechybějí? Jaké jsou argumenty pro umožnění umělého přerušení těhotenství?
Právo ženy rozhodovat o svém těle.
Nenarozené dítě je však již od početí jedinečná bytost. Už po oplodnění v sobě nese úplnou informaci pro další vývoj. Je to bytost závislá na poskytované výživě a prostředí pro růst a vývoj, nikoliv nutně na biologické matce (vždyť uměle oplodněné vajíčko lze umístit i do těla nějaké jiné vhodné ženy, než byla původní biologická matka). Dítě má už od třetího !týdne! založen vlastní oddělený krevní oběh, není s matkou přímo srostlé, ale připojené prostřednictvím pupeční šňůry a placenty, které s porodem rovněž z těla ženy odcházejí.
Dítě v matce je ve stejné situaci jako pasažér v letadle. Jakmile jednou do něj nastoupil, je závislý na prostředí (tlak, teplota, kyslík, jídlo a pití, vyměšování). Po přistání, porodu, z letadla vystoupí. A také nikoho nenapadne nechtěného pasažéra za letu vyhodit z letadla.
Zárodek je zcela závislý na matce.
Závislost v jiné formě přetrvává i po porodu. Rozhodnutí o ukončení těhotenství není tedy pouze rozhodnutím ženy o vlastním těle, ale také o životě či smrti jiné, byť na ní v daný okamžik zcela závislé lidské bytosti. Svoboda ženy zde naráží na právo nenarozeného dítěte na život. Úkolem společnosti je chránit toho nejslabšího.
Potraty se mohou dělat pouze do doby, kdy zárodek ještě není člověkem.
A kdy tento okamžik nastane? Kdy dítě ještě není a kdy už je člověk? Proč ne den předtím nebo den potom? Nebo týden? Ve vývoji člověka existují čtyři základní zlomy

1. spojení vajíčka se spermií a tím vznik jedinečného zárodku s plnou genetickou výbavou
2. zahnízdění oplodněného vajíčka s navázáním kontaktu s dočasným živitelem (biologická matka nebo jiná vhodná žena)
3. porod, kdy se zásadním skokovým způsobem mění zejména dýchání, krevní oběh (v části krevního oběhu proudí krev dokonce opačným směrem než v těhotenství), příjem potravy a vyměšování
4. smrt, kdy se životní funkce zastaví

Vše ostatní mezi tím je pouze plynulý vývoj. Takže nastavovat jakoukoliv hranici mimo tyto uvedené pro opodstatnění usmrcení zárodku je čirý alibismus.
Zákazem se stejně potraty nevymýtí, potraty se budou provádět pokoutně s větším rizikem pro ženy.
To bychom pak mohli legalizovat vůbec veškeré protiprávní jednání, protože ani to zavedením zákonů ze světa nezmizelo. Při jiném pokoutním nelegálním jednání také člověk, který se ho dopouští, podstupuje vyšší riziko, než pokud by se ho dopouštěl s podporou státu a týmu odborníků.
Umělé potraty jsou v civilizovaném světě běžné.
To, že je něco běžné, ještě neznamená, že je to správné. Společnost se postupně vyvíjí a hodnoty se proměňují. Zatímco za prvním zavedením legální možnosti umělého přerušení těhotenství stály ateistická komunistická a fašistická diktatura, později se tento jev rozšířil pod praporem svobodného rozhodování i do demokratických zemí. Postupně zjišťujeme, že svoboda bez odpovědnosti vede do slepé uličky, a proto i v této oblasti vývoj pozvolna směřuje k vyššímu důrazu právě na odpovědnost a na práva ještě slabších jedinců než žena.
Je nezodpovědné přivést dítě do neuspořádaných poměrů, bez zajištění bydlení a finanční stability rodiny.
Ano, je lepší přivést dítě do ideálních poměrů, ale kvůli poměrům již počaté dítě zbavovat života je ještě méně zodpovědné. Vždyť do špatné situace se rodina i dítě může dostat i později. A jen málokoho napadne řešit pozdější obtíže odstraněním dítěte.
Co asi vyroste z nechtěných dětí, budou plné dětské domovy.
Co vyroste z počatých nechtěných dětí záleží opět na odpovědném přístupu rodičů a schopnosti společnosti tuto odpovědnost vymáhat. Dětské domovy jsou plné, ale buď se jedná o problémové starší děti nebo děti, které nejsou právně volné k adopci. Pokud už žena (rodiče) dítě opravdu nechtějí vychovávat, existuje možnost dítě uvolnit po narození k adopci. Po miminkách je poptávka velká. A to vůbec nezmiňuji fakt, jak se promění vztah matky k dítěti od okamžiku početí během těhotenství, kdy s ní malý človíček začíná žít, až do okamžiku, kdy jej poprvé vezme do rukou. Příroda je mocná čarodějka a z nechtěného spratka dokáže během pár měsíců udělat ňuňánka.
Umělá přerušení jsou výjimečná záležitost a jejich počet klesá.
Počet potratů klesal nikoliv díky uvědomění si odpovědnosti, ale rozšířením a zkvalitněním antikoncepce. Navíc v posledních letech se klesající trend zcela zastavil. V ČR je ročně počato kolem 130 tis. dětí, z toho určitě více než polovina je plánovaných nebo dokonce vymodlených. Pokud ze zbylého počtu neplánovaných početí je každé třetí dítě usmrceno před narozením, rozhodně se nejedná o výjimečnou situaci, ale rutinní přístup.

Je tedy žádoucí interrupce zákonem omezovat? Je nutné předložit vizi postupné změny přístupu společnosti k této otázce a právo na potrat omezovat na interrupce odůvodněné znásilněním nebo vážným ohrožením zdraví matky. Ruku v ruce s postupným omezováním práva na potrat musí jít zákonné úpravy posilující odpovědnost otců (ale i matek, které se o dítě nestarají) za jejich dítě a její právní vymahatelnost. A samozřejmostí by mělo být odstranění současné obrovské ekonomické diskriminace rodičů.

Jsem přesvědčen o tom, že příští generace budou považovat interrupce za stejné barbarství, za jaké my dnes označujeme kanibalismus.

Anonymní píše:

Je tedy žádoucí interrupce zákonem omezovat? Je nutné předložit vizi postupné změny přístupu společnosti k této otázce a právo na potrat omezovat na interrupce odůvodněné znásilněním nebo vážným ohrožením zdraví matky. Ruku v ruce s postupným omezováním práva na potrat musí jít zákonné úpravy posilující odpovědnost otců (ale i matek, které se o dítě nestarají) za jejich dítě a její právní vymahatelnost. A samozřejmostí by mělo být odstranění současné obrovské ekonomické diskriminace rodičů.

Jsem přesvědčen o tom, že příští generace budou považovat interrupce za stejné barbarství, za jaké my dnes označujeme kanibalismus.

Proč anonymně?!
Demokracie zaručuje práva lidem a v současné době JE součástí demokraticie právo ženy rozhodovat o svém těle! Dítě není právním subjektem do chvíle začátku porodu. Nehovořím o právní problematice nascitura, která ovšem nenarozením dítěte jako by neexistovala.
Jako žena nesouhlasím s právem otců na „povinný“ hlas ohledně rozhodování ženy o ponechání si plodu. Odpovědnost otců i matek (i v oblasti prevence) nechme v rovině morální nikoliv právní. Ve chvíli, kdy bude možné plod (vámi zmíněný 3 týdenní, či co jste psal), přenést do těla muže, ve kterém bude růst a z něhož bude nakonec vyňato, můžeme hovořit o právu muže o rozhodování o potratu.