Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@lombrico píše:
Nehádala jsem se, nerozčilovala, naučila jsem se s úsměvem všechno odkývat a dělat si svoje. Jinak bych skončila v blázinci. Ona jiná nebude. Vysvětlovat, hádat se, to nemělo smysl. Nakonec jsem se vždycky dozvěděla, že jsem všechno překroutila.
Takže buď ať se ozve muž, možná to od něj i líp vezme, nebo bych to takhle přecházela. Do tvé domácnosti jí nic není. Nenech se stresovat.Mimochodem, moje tchyně mi dnes ve 2:46 mi volala. Než jsem se probrala, položila to.
To je ale tím, že jsi něco „přecházela“. Já jsem ro vyjasnění toho, co se líbí a nelíbí, jinak se ta nedorozumění táhnou celý život.
Nějaké volání v noci by si ke mně tchánovci (už) nedovolili.
@Lojzísek píše:
Vím, že je to hodně nepříjemné, ale zkus se nad to povznést. Už jenom proto, že se vídáte vážně málo…
Tak já třeba vidět každý měsíc tchyni opravdu nemusím.
Mně by to připadlo i docela dost.
@VitaminC píše:
No, parkrat jsem ho nechala samotneho s mou matkou a babickou a pochopil. Je to jeho navsteva, jeho rodina. Mne uz nevola. Jestli chce vedet, jak se mame, necht si vola muzickovi. Nemuzu za to, ze ji to nebere a ze ji nic nerekne.
Přesně. Taky pořád volávali. Tak jsem si nechala běžet záznamník, nezvedala to a je vymalováno, jasno.
@Anonymní píše:
Teď využila toho, že jsem toho půl roku fakt byla taková nijaká a furt mi to předhazuje.. Proto se asi neumím nijak bránit, protože v jistém smyslu to beru jako svoje selhání i když vím, že bych neměla..
Hlavně se nesmíš nastylizovat do role takové snachy, jakou si ta ženská představuje. To by ses umlátila. Naopak ona si musí zvyknout na to, že Ty jsi prostě jiná. A hotovo.
@Anett.taa píše:
S úsměvem jí říct: „To víte, maminko, ne každý je tak dokonalý jako vy… jenom teda nevím, co z toho života máte.“ A nazdar.
Super!
![]()
@Anonymní píše:
Dík holky za rady, já jsem prostě taková blbá povaha, že se nerada hádám... Jo vím, že když jí nic neřeknu, tak se nic nezmění.. Na tom budu muset opravdu zapracovat.. Ale prostě vůbec nemám chuť s ní vůbec mluvit
.. Nerozumí si ani s naší stranou rodiny a prostě nějaké větší rodinné setkání to bývá vždycky pohroma.. Přitom její mamka, manželova babička to je super ženská a tu mám moc ráda..
Já to vracím babičce zpět přes dítě. XY řekni, babičce, že tatínek mamince rád pomůže, jednou za čas je sklenička lepší než řízek že? Atd… Osobní zkušenost je, že ji to časem přestane bavit nebo na to nereagovat vůbec. Některé rodinné příslušníky musí stát prostě přetrpět.
Jak jsem na tom s tchyní? Blbě… Od ty doby co má vysněnou vnučku, naše děti (vnuci) přestali existovat… Myslím, že ji totálně preskocilo.. Nikdy jí ty rozdíly nezapomenu. Tu těžkou ignoraci…Myslim že ani moje děti ne… No její boj. ![]()
@Martina84 píše:
Proč na to nereaguješ? To při těch narazkach jen mlčíš nebo co děláš? Není nic jednodussiho ji asertivně odpalkovat… třeba zase přes malou.
Souhlasím s asertivně odpálkovat, ale ne přes dítě, to je pasivní agrese, blbý příklad pro dítě, a mate mu to hlavu ![]()
Naopak bych spíš ještě tchýni řekla, ať mluví na mě, a nechá si od cesty poznámky přes dítě, že tu nikdo na to není zvědavý.
Ohradila bych se at takhle před malou do me nerypa, jestli má problem tak at to řeší jako dospěla a promluvime si až u toho dítě nebude. Jen jednou na me kvůli něčemu tchyně vyjela, to jsem řekla ze se o tom budeme bavit at u toho kluk nebude. Chce to odvahu, ale řešila bych to driv než začne mala vnímat. Já třeba nemám zlou tchyni, ale je úplně blba a kromě toho dělat hospodynku nezvládne nic. Ani peníze z bankomatu si nevybere. Zas pochopila po tomhle, te dítě je moje a manzela a snaží se, to zas jo
@brisco píše:
Ehm, manžel ji má strašně rád, ale zmizí, když oba přijede. Tak to mi nejde do hlavy. “Miláčku, Tvoje maminka přijela, můžeš se jí teď věnovat?” Nějak takhle
U nás to chlap dělal taky, respektive ještě dělá, ale když mu řeknu (napíšu na Messengeru) „prosimtě, obstarej si svojí matku“ tak nastoupí. A teda poslední dobou se snaží i sám od sebe, protože ví, že mám na maminku sníženou trpělivost, od té doby co se ohledně naší svatby chovala, jako bych byla její sekretářka, a ne nevěsta ![]()
Jinak ona je to zlatá ženská, ale jsme oba úplně vyčerpaní po návštěvě s ní, normálně na ní máme směny ![]()
@brisco píše:
Ehm, manžel ji má strašně rád, ale zmizí, když oba přijede. Tak to mi nejde do hlavy. “Miláčku, Tvoje maminka přijela, můžeš se jí teď věnovat?” Nějak takhle
U nás to chlap dělal taky, respektive ještě dělá, ale když mu řeknu (napíšu na Messengeru) „prosimtě, obstarej si svojí matku“ tak nastoupí. A teda poslední dobou se snaží i sám od sebe, protože ví, že mám na maminku sníženou trpělivost, od té doby co se ohledně naší svatby chovala, jako bych byla její sekretářka, a ne nevěsta ![]()
@Cimada píše:
To ale dělá hodně chlapů.
Protože v naší kultuře veškerá „emotional labor“ (a že obstarávat tchýni, zabavovat a poslouchat taky aby byla spokojená, odpovídat na milion otázek atd JE práce, proto se tomu taky spousta chlapů vyhýbá) jde tradičně za ženou, považuje se to za součást „péče“.
Naštěstí někteří chlapi mají rozum a i když neznají terminologii, jsou schopní se do těchto úkolů zapojit, ale pořád jde o menšinu ( a nezřídka si o to žena musí „říct“ - to zas spadá pod mental labor, viz komiks „mělas mi to říct“).
@Liberalissima Muj muz nastesti nic takoveho nedela. Kdyz je u nas tchyne (jednou ta rok
), tak vsichni jsme normalne v obýváku. Kdyz jsme u tchyne na navsteve, tak pokud muz nepomaha venku s necim otcimovi, tak je taky se svou matkou ve stejne mistnosti.
U mych rodicu je to jinak, ty vnimaji meho muze jako sveho syna a muj muz ma s mymi rodici lepsi vztah nez se svymi, takze klidne s mamkou v kuchyni vari nebo neco resi s taťkou.
@Wani píše:
Kdyz je u nas tchyne (jednou ta rok),
Nechce jezdit častěji? ![]()