Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Problémy se sestrou a rodiči
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Janli
26.11.21 21:29
Nepřeháníš trochu? Kvůli drzé pubošce se budeš stěhovat do zahraničí? Nebo kvůli tomu, že zapomněli na narozeniny? Chápu, že to zamrzí, ale plánovat kvůli tomu útěk do ciziny?
- Citovat
- Upravit
26.11.21 21:31
Nenechala bych svemu partnerovi nadavat do deb.ilu od pubertalni sestry, natoz ji lezt do zadku s pernicky. Rekla bych matce, ze dokud se nebudou chovat slusne a pubertacku si nesrovna, nebudeme tam jezdit.
Strasna laska, fakt. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.11.21 21:33
Je to smutne mit takove vztahy s vlastni rodinou. Ale neporadim, nemam s tim zkusenosti. Pokid vas laka zahranici, tak bych klidne jela. Syn muze babicku navstevovat parkrat do roka o prazdninach. Kdyz si ani nevzpomnela na jeho svatek, tak az tak orava a nefalsovama laska to asi nebude.
A rodina od partnera je v pohode? V tom zahranici byste nekoho meli?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.11.21 21:36
Co vezi za takove chovani cert vi. No sestru bych v prvnim okamzeni srovnala do late. Kvuli tomuhle se stehovat do zahranici proc? Slysim poprve. Promluv si s matkou co se stalo a at si dceru srovna nebo omez kontakt
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.11.21 21:44
Mam taky starsi sestru a kdyby me chtela „rovnat do late“, poslala bych ji tam, kam slunce nesviti. Mama se mezi nas nikdy nevmesovala, proc taky, mezi dve „velke baby“. Nejsi jeji rodic, nic ti do toho neni. Z toho vseho by me mrzelo jen to nepoprani k narozeninam. Z meho pohledu jsi trochu precitlivela.
Umim si predstavit, ze kdybych rekla v puberte segre, ze ty perniky nejsou pro ni, klidne by opacila, at se s nema udavim. To by bylo vse.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.11.21 21:46
Mě by spíš zajímalo, co stojí za tím, že tvoje sestra tvého partnera nazývá deb.ilem a když jsi s ním otěhotněla, tak se s vámi vaši nebavili. Jinak, ségru by sis měla srovnat do latě sama, pokud je v pubertě, tak už musí mít rozumu dost. Jinak tedy nevím, píšeš tu dost málo informací a hlavně jen ze svého pohledu. Já třeba v pubertě moji starší dokonalou, krásnou a úspěšnou ségru nesnášela. Pořád měla tendenci se ke mně chovat, jako by věděla nejlíp, co mám a nemám dělat. Jednou jsem jí řekla, až so radši vychovává svoje děti. A dneska si s ní rozumím úplně nejvíc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.11.21 21:50
Rodina od přítele není taky úplně výhra, ale ti mají mouchy zase někde jinde. Když se snažím sestru upozornit, že se nechová úplně nejlíp, máma jen řekne: “Ty jsi byla v pubertě stejná,” přitom to není pravda. Vždycky jsem měla úctu k lidem. Jakmile sestra přijede k nám na návštěvu a je bez rodičů, tak sice pár hodin trvá, než se “přeladí” na naši frekvenci, ale pak je miliónová. Problém je tak nejspíš v rodině, ale nechápu, že jsme až tak moc odlišné, když jsme měly obě stejnou výchovu.
Stěhování do zahraničí má více důvodů, ne jen pubertální sestru… jen mi to přijde vhod v této na nic situaci. Chybí mi láska, pochopení.
Kolem osmé jsem uspala syna a položila ho do postýlky. Pár minut poté přišla máma a říká: “On už spí?” Tak odpovídám: “Jojo. Dala jsem mu Sunar a usnul hned.” Načež ona mi odvětila: “Hm a co já s tím? Si dělej co chceš.” Sestra na mě dnes vytasila nějakou její pubertální frázi: pos.er si prsa. Tak se ptám, že co to má znamenat a ona na mě: “Inteligentní člověk to pochopí.” Fakt se cítím jako kus něčeho navíc.
A omlouvám se, že si jen stěžuju. Ale potřebuji to někde vyventilovat.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
26.11.21 21:51
Můj manžel mi nedal letos dárek k narozeninám. Prý nebyl čas, blablabla. Teď, půl roku poté jsem se ho zeptala, jestli mě ještě miluje. Mlčel. Teď řešíme krizi, na kterou jsem nebyla absolutně připravená. Pravda někdy krutě bolí… bohužel některým lidem nestojíme ani za dárek k narozeninám. A co s tím uděláme je jen na nás…
Příspěvek upraven 26.11.21 v 21:51
- Citovat
- Upravit
26.11.21 21:51
Do vzhledu sestry ti nic není. Ani jaké má rozhled nebo koníčky. Podle tvého psaní mám pocit, že se nad ní povyšuješ.
Do latě si srovnávej své dítě a jí nech žít.
Možná, že odměřená kvůli tobě. Kvůli tvému chování.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.11.21 21:53
Možná jsem trošku přecitlivělá, ale teď, co jsem sama matkou, situaci vnímám úplně jinak. Předtím jsem to neřešila, ale teď mám pocit, že jsem na stejné rovině jako moje mamka. Mám svou hodnotu, oni mi ukazují opak.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
26.11.21 21:56
@topazio Určitě se nad ní nepovyšuji. To, jaké jsme, jsem uvedla proto, abych poukázala na to, jak jsme rozdílné. Mám ji ráda takovou, jaká je a nikdy bych si nedovolila ji shazovat. Taky jsem beru v potaz to, že je v pubertě, ale některé věci mi už začínají přerůstat přes hlavu.
- Citovat
- Upravit
26.11.21 21:57
@Anonymní píše:
Možná jsem trošku přecitlivělá, ale teď, co jsem sama matkou, situaci vnímám úplně jinak. Předtím jsem to neřešila, ale teď mám pocit, že jsem na stejné rovině jako moje mamka. Mám svou hodnotu, oni mi ukazují opak.
A proč tu řešíš vzhled sestry? Nebo jaké má zájmy? 
Chudák tvoje sestra. Tebe bych za sestru nechtěla. Možná, že nadává, protože jí říkáš, že se má chovat jako ty. A jestli před ní kritizuješ její vzhled, tak se ani nedivím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.11.21 21:59
@Anonymní píše:
@topazio Určitě se nad ní nepovyšuji. To, jaké jsme, jsem uvedla proto, abych poukázala na to, jak jsme rozdílné. Mám ji ráda takovou, jaká je a nikdy bych si nedovolila ji shazovat. Taky jsem beru v potaz to, že je v pubertě, ale některé věci mi už začínají přerůstat přes hlavu.
Nikdy bych nepopisovala vzhled sourozence na internetu. Teď si vem, kdyby si to přečetla, může to mít špatný efekt.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.11.21 22:00
@topazio Nejsem její máma, abych jí říkala, jak se má chovat. Proto jsem vždycky šla za mamkou, aby jí domluvila ona. Jsme sestry, máme být na stejné vlně a ne jít proti sobě. Nechci, aby byla jako já - to ani nejde, jsme každá jiná. Jen chci po ní slušné chování jak vůči mně, tak vůči mému partnerovi. To je vše. A nejen od sestry, ale i od rodičů.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Už docela dlouho uvažuju, jestli tenhle příspěvek napsat nebo se na to vykašlat. Dneska to na mě ale celé dolehlo, tak jsem si řekla, že teď je ten čas. Nepotřebuji žádné specifické rady, spíše se chci z toho vypsat. Bude to ale na dýl, takže koho moje trable zajímá, uvařte si třeba kafe nebo čaj - bude potřeba víc času…
Se sestrou máme docela velký věkový rozdíl. Zatímco s ní teď hází puberta, já jsem novopečenou maminkou. Než mamka otěhotněla, byla to pro rodiče dlouhá cesta, dá se tedy říct, že je ségra vymodlené dítě. V rodině nikdy mezi námi nedělali rozdíly, když dostala jedna, dostala i druhá. Bohužel jsme ale každá jiná. Já jsem ambiciózní, vše si snažím naplánovat a docela si potrpím na vzhledu. Sestra je flegmatik, o sebe vůbec nedbá a má rozhled v úplně jiných věcech než já. Dá se říct, že jsme úplné protiklady. Když přeskočím tu kapitolu, kdy jsem ještě bydlela u rodičů, dostávám se na začátek roku 2020. Po pěti letech jsme se rozešli s ex přítelem a vydali se každý svou cestou. Pár měsíců poté jsme se dali dohromady s nynějším přítelem a já loni touhle dobou zjistila, že jsem těhotná. Celá rodina mě po zjištění úplně odepsala a bylo to pro mě hrozně těžké období. Místo toho, abych si těhotenství užívala, tak jsem jen brečela. Pár měsíců před tím, než se narodil syn, se všichni začali postupně ozývat, až jsme zase navázali kontakt. Sice už to z mé strany není takové jako předtím, ale k malému se chovají všichni hezky, a jde vidět, že je pro ně celý svět. Jenže nastává první problém, a to s mou sestrou. Vadí mi, jak se se mnou a s mým přítelem baví. Například dneska jsme přijeli k rodičům na víkend a sestra byla docela nepříjemná. Přítel jí říká, že co se děje a ona hned po něm vyjela, že dnes brzy vstávala a neodpustila si oslovení Deb.ile. Když jsem se jí pak nabídla, že jí pomohu nazdobit perníčky, začala po mně řvát, že ty perníčky nepekla proto, abych si je potom odvezla - přitom o odvozu nepadlo ani slovo. Mluvila jsem pak o jejím chování s mamkou a jediné co, tak mi odpověděla, že je ségra uražená, protože ji mamka seřvala. A to není poprvé, co ji takhle brání. Jenže já nevím, co mám dělat. Tohle její chování mi vadí; jsem sice jen její sestra, ale úctu by ke mně mohla mít.
Nebo rodiče… věděli, že dnes přijedeme kolem čtvrté a pak půjdeme všichni spolu na vánoční trhy. Když jsme dojeli, nikdo nebyl doma, protože rodičům se nechtělo na nás čekat. Nebo třeba další situace: začátkem listopadu jsem měla narozeniny. Dva dny před nimi jsem byla u rodičů, babička mi popřála, dala dárek, ale rodiče nic. Tak jsem čekala, že mi třeba popřejí dnes, ale to se taky nic nekonalo. Tento měsíc měl i syn svátek, tomu taky ani nepopřáli. Byl to jeho první svátek, takže neočekávám nic zvláštního, jen prostě ukázat, že si na něj vzpomněli, a že ví, která “bije”.
Jsem z toho všeho fakt smutná. Nejraději bych s rodinou úplně ztratila kontakt, ale nechci skrz syna, protože ten má od nich pravou a nefalšovanou lásku. Už začínám uvažovat i nad tím, že bychom se odstěhovali do zahraničí, aby byl klid.