Jak jste spolu začali bydlet?

Anonymní
31.3.21 12:02

Jak jste spolu začali bydlet?

Ahoj, už nějakou dobu mě zajímá jedna věc a to, jak začít s partnerem bydlet, spíš jak jste to plánovali, hlavně ti, kteří začali v mladším věku. Jsem s partnerem 4 roky, ale jsme mladí. Bylo mi 15 když jsme spolu začali, teď se hlásím na vysokou (měla jsem odklad) a partner je v prvním ročníku. Než doděláme vysokou, tak to bude třeba 7-8 let co budeme spolu (když nám to vydrží) a říkám si, jestli bychom si neměli sehnat společnou kolej, podnájem (spolubydlení), brigádu máme oba. Partner říká, jestli se spíš nevyplatí šetřit, máme každý od rodičů menší základ, tak že bychom dojížděli, není to daleko. Kdybychom se mohli vidět přes víkend, tak bych to také chtěla takhle, ale my prostě chodíme jen 3× týdně odpoledne ven, občas na oběd/večeři a kromě letních prázdnin u sebe nepřespáváme (kvůli rodičům) a když spolu vztah nějak neposuneme, tak se bojím, že prostě skončí jako většina středoškolských vztahů. Jinak si věříme a sdílíme spolu vše :D. Ale ráda bych se zeptala zkušenějších, jak to měli oni. Snad nezním hloupě a nevyspěle… :?

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
Anonymní
31.3.21 12:07

Tak já jsem například teď už s manželem od 15. Každopádně on je o šest let starší a celou dobu normálně pracuje. V době, kdy já ještě studovala si na hypo koupil dům a postupně spravoval. Stěhovali jsme se tam, když mi bylo 20 a při VŠ jsem chodila normálně na 20 hodin týdně do práce.

Nevím, co bych na vašem místě dělala. Na jednu stranu mi přijde lepší bydlet u rodičů a raději šetřit. Na druhou stranu by mě fakt nestačilo se vidět s přítelem třikrát týdně na jedno odpoledne. My než jsme spolu bydleli jsme si viděli 5× týdně a vždy u sebe přespali.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
31.3.21 12:14

Já bych to po zkušenostech nechala plynout a netlačila. My jsme se vlivem okolností sestěhovali, když mi bylo 20 a chodila jsem na VŠ. Přítel už pracoval a dodělával VŠ dálkově. Dnes už bych to neudělala, protože jsem měla během VŠ pochybnosti, zda s ním zůstat, ale už jsme spolu bydleli, tak jsem ten pocit vždy zahnala. Zpětně vidím, že jsem neměla ten nadhled nad situací, kdy člověk jen randí. To bydlení mě ovlivňilo a rozhodla jsem se jinak. Vzali jsme se, měli děti a po 15 letech šli od sebe. Kdybych s ním nebydlela, tak bychom se třeba rozešli a našla bych si někoho jiného, kdo by mi vyhovoval víc. S bydlením jsem cítila ten závazek. Ale tak nelituju, mám dvě úžasné děti, nicméně rozvod a další bych si klidně ráda ušetřila..
Takže já radím, aby sis dopřála tu volnost, protože ač se ti to teď nezdá, třeba ještě potkáš někoho, s kým by ti bylo lépe. A nebo ne a sestěhujete se po VŠ.

  • Citovat
  • Nahlásit
5314
31.3.21 12:20

Taky jsme spolu od 15, začali jsme spolu bydlet hodně narychlo. Těsně před 20. narozenináma jsme si pronajali byt. Máti si domů nastěhovala přítele a jelikož nás nemusel(chtěl svůj klid) tak jsem se odstěhovala, máti hlavně zbožňovala jeho, bylo jí úplně jedno co já :cert:. A takhle bydlíme s manželem už 10let.
Vy jste spolu dlouho, ale zase v dnešní době je rozumnější si našetřit na vlastní bydlení, je to velmi drahé, protože při pronájmu se vám bude špatně šetřit

Příspěvek upraven 31.03.21 v 12:47

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2974
31.3.21 12:21

Stěhovali jsme se spolu když mi bylo 22, manželovi 27. Ale měli jsme výhodu, že jsme oba pracovali (já u toho studovala) a měli k dispozici byt po babičce. Hypo na rekonstrukci jsme si brali až pět let po tom, když byla finanční situace stabilní, do tý doby to byl dost punk :)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
48955
31.3.21 12:42

Začali jsme částečně spolu bydlet po roce vztahu, kdy šel chlap na vysokou do jiného města a my tam měli pronajatý pokoj. Na víkendy jsme jezdili k rodičům. Klasicky společně slušně začali bydlet, když jsem otěhotněla.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
10466
31.3.21 13:27

Po 4 letech je sestehovani urcite na miste.
Jeden pokoj ve spolubydleni utahnete, ne.
Nebo spolu kvuli rodicum ani nespite…?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3990
31.3.21 14:23

Já jsem s teď už manželem od 17ti. My teda nestudovali vysokou ani jeden. Nicméně bydlet jsme spolu začali už těsně po 18tinách. Po 4 letech vztahu je čas na společné bydlení. Nesouhlasím s tím, že by člověk měl společné bydlení brát jako závazek ze kterého se nemůže vymanit, ale jako zkoušku. Mama hotel je totiž dost zkreslující a znám dost párů, které se po společném sestěhování zase rychle rozešli. Proč? No protože spolu neuměli fungovat na denní bazi, dohodnout se kdo bude uklízet, kdo bude vařit, dohodnout se na společném a odděleném trávení času atp. Rozhodně bych si otestovala tohle fungování, než za 7 let pořídit společný dům/byt z našetřených peněz a pak zjistit, že on očekává, že mu budeš dělat mámu.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2372
31.3.21 14:29
@Anonymní píše:
Ahoj, už nějakou dobu mě zajímá jedna věc a to, jak začít s partnerem bydlet, spíš jak jste to plánovali, hlavně ti, kteří začali v mladším věku. Jsem s partnerem 4 roky, ale jsme mladí. Bylo mi 15 když jsme spolu začali, teď se hlásím na vysokou (měla jsem odklad) a partner je v prvním ročníku. Než doděláme vysokou, tak to bude třeba 7-8 let co budeme spolu (když nám to vydrží) a říkám si, jestli bychom si neměli sehnat společnou kolej, podnájem (spolubydlení), brigádu máme oba. Partner říká, jestli se spíš nevyplatí šetřit, máme každý od rodičů menší základ, tak že bychom dojížděli, není to daleko. Kdybychom se mohli vidět přes víkend, tak bych to také chtěla takhle, ale my prostě chodíme jen 3× týdně odpoledne ven, občas na oběd/večeři a kromě letních prázdnin u sebe nepřespáváme (kvůli rodičům) a když spolu vztah nějak neposuneme, tak se bojím, že prostě skončí jako většina středoškolských vztahů. Jinak si věříme a sdílíme spolu vše :D. Ale ráda bych se zeptala zkušenějších, jak to měli oni. Snad nezním hloupě a nevyspěle… :?

A na co konkrétního by partner chtěl šetřit?

On sám teď bydlí kde, u rodičů a dojíždí?
Nebo on sám už je na koleji a Ty bys dojížděla od rodičů?

Co kdybyste šli spolu do nějakého spolubydlení s dalšími, ať zažiješ taky něco ze studentského života, ne jenom jak napůl vdaná. :think:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
708
31.3.21 14:58

@aquarian To mě taky napadlo. Nejlepší možné řešení. Nebudou to takové výdaje a zároveň si spolu vyzkouší společné soužití.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
273
31.3.21 15:54

Začali jsme spolu bydlet po měsíci od seznámení, abychom se důkladněji poznali a po X letech chození a pak dvou měsících bydlení nezjistili, že to nefunguje. Ztráta času. Ale potkali jsme se až po studiích. Funguje to.

Ex č. 1: Ještě jsme studovali, po cca dvou měsících spolubydlení, za další čtyři měsíce samostatný byt, za další dva měsíce rozchod. :lol: Odlišný životní styl.

Ex č. 2: Po studiích, tři měsíce randění, půl roku bydlení v samostatném bytě, pak zase rozchod. :lol: Hlavně kvůli velmi odlišným představám o fungování domácnosti.

Za sebe doporučuju od začátku studia spolubydlení, ve vyšších ročnících, až budete mít studium v merku, budete víc vydělávat, tak samostatný byt.

Nedávno tu byla diskuze, jak spolu pár nežil na studiích (žili každý u svých rodičů) a pak se dost odcizili a rozešli. Prý spolu nežili kvůli šetření. To je celkem očekávaný vývoj.

Na co chcete teď šetřit? (btw stejně vám to inflace sežere, než dostudujete :lol: ). Zaprvé jít do prvního bydlení spolu hned na hypotéku je nesmysl, zajedno nevíte, jak vám to bude klapat, zadruhý jste mladí, můžete se brzo rozhodnout se přestěhovat, atd. Blbost. Za další - priority. Co je důležitější? Peníze, nebo budování vztahu. Bez pevného svazku a společného fungování stejně rodinu nezaložíte. Jasně, ty peníze jsou potřeba, ale bydlet se dá zpočátku v levnějším nájmu, i když dneska je to v ČR sprostý slovo. Navíc vás podpoří na těch studiích rodiče, pošlou nějakou kačku, takže vlastně finančně na tom budete furt plus minus stejně a můžete šetřit i tak. :nevim: Podle mě tady není o čem.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
31.3.21 16:02

@aquarian
to si nejvíc přeji, říká se, že na kolejích jsou ta nejlepší léta. Škola kam se hlásím má krásný kampus, jasné budu se muset víc učit a zároveň pracovat, ale hodně lidí říká, že kdo je na vysoké, tak by si měl zažít i tohle (pobyt na koleji/spolubydlení). Jinak i s přítelem si svá mladá léta užívám, chodím do jezdeckého oddílu, chodím ven s přáteli a pak mám pár dalších koníčků (čtení, kresba), v sobotu brigáda, a nemyslím si, že bych šla „napůl vdaná“. Jinak žijeme každý u svých rodičů, teď je zbytečné být na intru/koleji (někde ani nefungují) :). V létě si vždy soužití zkusíme na tři týdny, kdy máme brigádu, rodiče jsou u prarodičů a dům je náš. Ale je to krátkodobé, prostě tři týdny musíme hospodařit, za své peníze, když jsem se rozhodli zůstat. Pak ještě 14 dnů na chatě, ale tam většinou vaří babička, které ale uklízíme, umýváme nádobí, staráme se o zahradu, nakupujeme… V tomhle jsme nikdy neshody neměli, ale uvidíme, až fakt budeme spolu, to teprve poznáme, jestli to není jen randění :). Jinak zbytek roku se jen navštěvujeme přes den.

  • Citovat
  • Nahlásit
156
31.3.21 17:48

My jsme s manželem spolu od 16 let. On dodělal maturitu a nastoupil do práce a já šla na VŠ. Takže jsme se přestěhovali do jiného kraje spolu (tam, kde jsem měla VŠ). Měli jsme to jen jako přechodné bydlení po dobu mého studia a po pěti letech jsme se prestehovali znovu a to do vlastního.. A snad už doživotního bydlení.. ;)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
871
31.3.21 22:59

Já v tvém věku ještě zkušenosti se vztahy neměla.

Pokud je ta možnost doporučuji společné bydlení na koleji. Jako druhou možnost spolubydlení.

Bydlet doma a chodit jen do školy, na brigádu, a pak domů. Tím se zbytečně ochudíte o spoustu zážitků.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1895
31.3.21 23:09

Já jsem s mužem od 18, celou VŠ jsme jenom randili a měli vztah na dálku- on bydlel v mém rodném městě, já na VŠ v Praze. Před posledním ročníkem mě požádal o ruku a v průběhu roku jsme našli podnájem v rodném městě (už jsem neměla tolik školy před státnicemi). Po statnicich jsme se vzali a pak už byly další kroky… Brali jsme se skoro po šesti letech vztahu a myslím že déle už by to bylo fakt přechozené, takhle nám to hezky vyšlo. Pokud studujete ve stejném městě, tak bych do společného bydlení šla…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat