Jak jste spolu začali bydlet?
- Fotoalbum (0)
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Reakce:
Tak já jsem například teď už s manželem od 15. Každopádně on je o šest let starší a celou dobu normálně pracuje. V době, kdy já ještě studovala si na hypo koupil dům a postupně spravoval. Stěhovali jsme se tam, když mi bylo 20 a při VŠ jsem chodila normálně na 20 hodin týdně do práce.
Nevím, co bych na vašem místě dělala. Na jednu stranu mi přijde lepší bydlet u rodičů a raději šetřit. Na druhou stranu by mě fakt nestačilo se vidět s přítelem třikrát týdně na jedno odpoledne. My než jsme spolu bydleli jsme si viděli 5× týdně a vždy u sebe přespali.
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Já bych to po zkušenostech nechala plynout a netlačila. My jsme se vlivem
okolností sestěhovali, když mi bylo 20 a chodila jsem na VŠ. Přítel už
pracoval a dodělával VŠ dálkově. Dnes už bych to neudělala, protože jsem
měla během VŠ pochybnosti, zda s ním zůstat, ale už jsme spolu bydleli,
tak jsem ten pocit vždy zahnala. Zpětně vidím, že jsem neměla ten nadhled
nad situací, kdy člověk jen randí. To bydlení mě ovlivňilo a rozhodla
jsem se jinak. Vzali jsme se, měli děti a po 15 letech šli od sebe. Kdybych
s ním nebydlela, tak bychom se třeba rozešli a našla bych si někoho
jiného, kdo by mi vyhovoval víc. S bydlením jsem cítila ten závazek. Ale
tak nelituju, mám dvě úžasné děti, nicméně rozvod a další bych si
klidně ráda ušetřila..
Takže já radím, aby sis dopřála tu volnost, protože ač se ti to teď
nezdá, třeba ještě potkáš někoho, s kým by ti bylo lépe. A nebo ne a
sestěhujete se po VŠ.
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Taky jsme spolu od 15, začali jsme spolu bydlet hodně narychlo. Těsně
před 20. narozenináma jsme si pronajali byt. Máti si domů nastěhovala
přítele a jelikož nás nemusel(chtěl svůj klid) tak jsem se odstěhovala,
máti hlavně zbožňovala jeho, bylo jí úplně jedno co já 
. A takhle bydlíme s manželem už 10let.
Vy jste spolu dlouho, ale zase v dnešní době je rozumnější si našetřit
na vlastní bydlení, je to velmi drahé, protože při pronájmu se vám bude
špatně šetřit
Příspěvek upraven 31.03.21 v 12:47
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Stěhovali jsme se spolu když mi bylo 22, manželovi 27. Ale měli jsme
výhodu, že jsme oba pracovali (já u toho studovala) a měli k dispozici byt
po babičce. Hypo na rekonstrukci jsme si brali až pět let po tom, když byla
finanční situace stabilní, do tý doby to byl dost punk 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Začali jsme částečně spolu bydlet po roce vztahu, kdy šel chlap na vysokou do jiného města a my tam měli pronajatý pokoj. Na víkendy jsme jezdili k rodičům. Klasicky společně slušně začali bydlet, když jsem otěhotněla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Po 4 letech je sestehovani urcite na miste.
Jeden pokoj ve spolubydleni utahnete, ne.
Nebo spolu kvuli rodicum ani nespite…?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Já jsem s teď už manželem od 17ti. My teda nestudovali vysokou ani jeden. Nicméně bydlet jsme spolu začali už těsně po 18tinách. Po 4 letech vztahu je čas na společné bydlení. Nesouhlasím s tím, že by člověk měl společné bydlení brát jako závazek ze kterého se nemůže vymanit, ale jako zkoušku. Mama hotel je totiž dost zkreslující a znám dost párů, které se po společném sestěhování zase rychle rozešli. Proč? No protože spolu neuměli fungovat na denní bazi, dohodnout se kdo bude uklízet, kdo bude vařit, dohodnout se na společném a odděleném trávení času atp. Rozhodně bych si otestovala tohle fungování, než za 7 let pořídit společný dům/byt z našetřených peněz a pak zjistit, že on očekává, že mu budeš dělat mámu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@Anonymní píše:
Ahoj, už nějakou dobu mě zajímá jedna věc a to, jak začít s partnerem bydlet, spíš jak jste to plánovali, hlavně ti, kteří začali v mladším věku. Jsem s partnerem 4 roky, ale jsme mladí. Bylo mi 15 když jsme spolu začali, teď se hlásím na vysokou (měla jsem odklad) a partner je v prvním ročníku. Než doděláme vysokou, tak to bude třeba 7-8 let co budeme spolu (když nám to vydrží) a říkám si, jestli bychom si neměli sehnat společnou kolej, podnájem (spolubydlení), brigádu máme oba. Partner říká, jestli se spíš nevyplatí šetřit, máme každý od rodičů menší základ, tak že bychom dojížděli, není to daleko. Kdybychom se mohli vidět přes víkend, tak bych to také chtěla takhle, ale my prostě chodíme jen 3× týdně odpoledne ven, občas na oběd/večeři a kromě letních prázdnin u sebe nepřespáváme (kvůli rodičům) a když spolu vztah nějak neposuneme, tak se bojím, že prostě skončí jako většina středoškolských vztahů. Jinak si věříme a sdílíme spolu vše. Ale ráda bych se zeptala zkušenějších, jak to měli oni. Snad nezním hloupě a nevyspěle…
A na co konkrétního by partner chtěl šetřit?
On sám teď bydlí kde, u rodičů a dojíždí?
Nebo on sám už je na koleji a Ty bys dojížděla od rodičů?
Co kdybyste šli spolu do nějakého spolubydlení s dalšími, ať
zažiješ taky něco ze studentského života, ne jenom jak napůl vdaná. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@aquarian To mě taky napadlo. Nejlepší možné řešení. Nebudou to takové výdaje a zároveň si spolu vyzkouší společné soužití.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Začali jsme spolu bydlet po měsíci od seznámení, abychom se důkladněji poznali a po X letech chození a pak dvou měsících bydlení nezjistili, že to nefunguje. Ztráta času. Ale potkali jsme se až po studiích. Funguje to.
Ex č. 1: Ještě jsme studovali, po cca dvou měsících spolubydlení, za
další čtyři měsíce samostatný byt, za další dva měsíce rozchod. 
Odlišný životní styl.
Ex č. 2: Po studiích, tři měsíce randění, půl roku bydlení
v samostatném bytě, pak zase rozchod. Hlavně kvůli velmi odlišným představám
o fungování domácnosti.
Za sebe doporučuju od začátku studia spolubydlení, ve vyšších ročnících, až budete mít studium v merku, budete víc vydělávat, tak samostatný byt.
Nedávno tu byla diskuze, jak spolu pár nežil na studiích (žili každý u svých rodičů) a pak se dost odcizili a rozešli. Prý spolu nežili kvůli šetření. To je celkem očekávaný vývoj.
Na co chcete teď šetřit? (btw stejně vám to inflace sežere, než
dostudujete ). Zaprvé jít do prvního bydlení
spolu hned na hypotéku je nesmysl, zajedno nevíte, jak vám to bude klapat,
zadruhý jste mladí, můžete se brzo rozhodnout se přestěhovat, atd. Blbost.
Za další - priority. Co je důležitější? Peníze, nebo budování vztahu.
Bez pevného svazku a společného fungování stejně rodinu nezaložíte.
Jasně, ty peníze jsou potřeba, ale bydlet se dá zpočátku v levnějším
nájmu, i když dneska je to v ČR sprostý slovo. Navíc vás podpoří na
těch studiích rodiče, pošlou nějakou kačku, takže vlastně finančně na
tom budete furt plus minus stejně a můžete šetřit i tak. 
Podle mě tady není o čem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@aquarian
to si nejvíc přeji, říká se, že na kolejích jsou ta nejlepší léta.
Škola kam se hlásím má krásný kampus, jasné budu se muset víc učit a
zároveň pracovat, ale hodně lidí říká, že kdo je na vysoké, tak by si
měl zažít i tohle (pobyt na koleji/spolubydlení). Jinak i s přítelem si
svá mladá léta užívám, chodím do jezdeckého oddílu, chodím ven
s přáteli a pak mám pár dalších koníčků (čtení, kresba), v sobotu
brigáda, a nemyslím si, že bych šla „napůl vdaná“. Jinak žijeme
každý u svých rodičů, teď je zbytečné být na intru/koleji (někde ani
nefungují) . V létě si vždy soužití zkusíme
na tři týdny, kdy máme brigádu, rodiče jsou u prarodičů a dům je náš.
Ale je to krátkodobé, prostě tři týdny musíme hospodařit, za své
peníze, když jsem se rozhodli zůstat. Pak ještě 14 dnů na chatě, ale tam
většinou vaří babička, které ale uklízíme, umýváme nádobí, staráme
se o zahradu, nakupujeme… V tomhle jsme nikdy neshody neměli, ale uvidíme,
až fakt budeme spolu, to teprve poznáme, jestli to není jen randění . Jinak zbytek roku se jen navštěvujeme
přes den.
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
My jsme s manželem spolu od 16 let. On dodělal maturitu a nastoupil do
práce a já šla na VŠ. Takže jsme se přestěhovali do jiného kraje spolu
(tam, kde jsem měla VŠ). Měli jsme to jen jako přechodné bydlení po dobu
mého studia a po pěti letech jsme se prestehovali znovu a to do vlastního..
A snad už doživotního bydlení.. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Já v tvém věku ještě zkušenosti se vztahy neměla.
Pokud je ta možnost doporučuji společné bydlení na koleji. Jako druhou možnost spolubydlení.
Bydlet doma a chodit jen do školy, na brigádu, a pak domů. Tím se zbytečně ochudíte o spoustu zážitků.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Já jsem s mužem od 18, celou VŠ jsme jenom randili a měli vztah na dálku- on bydlel v mém rodném městě, já na VŠ v Praze. Před posledním ročníkem mě požádal o ruku a v průběhu roku jsme našli podnájem v rodném městě (už jsem neměla tolik školy před státnicemi). Po statnicich jsme se vzali a pak už byly další kroky… Brali jsme se skoro po šesti letech vztahu a myslím že déle už by to bylo fakt přechozené, takhle nám to hezky vyšlo. Pokud studujete ve stejném městě, tak bych do společného bydlení šla…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Další podobná témata podle názvu
- Kdy vám začala menopauza?
- Vzala jsem si antikoncepci ještě, než mi začala menstruace
- Kdy vám začaly mizet cm přes břicho?
- Jsme spolu příbuzní?
- Kolik večerů travíte spolu?
- Chce se mnou bydlet?
Ahoj, už nějakou dobu mě zajímá jedna věc a to, jak začít s partnerem bydlet, spíš jak jste to plánovali, hlavně ti, kteří začali v mladším věku. Jsem s partnerem 4 roky, ale jsme mladí. Bylo mi 15 když jsme spolu začali, teď se hlásím na vysokou (měla jsem odklad) a partner je v prvním ročníku. Než doděláme vysokou, tak to bude třeba 7-8 let co budeme spolu (když nám to vydrží) a říkám si, jestli bychom si neměli sehnat společnou kolej, podnájem (spolubydlení), brigádu máme oba. Partner říká, jestli se spíš nevyplatí šetřit, máme každý od rodičů menší základ, tak že bychom dojížděli, není to daleko. Kdybychom se mohli vidět přes víkend, tak bych to také chtěla takhle, ale my prostě chodíme jen 3× týdně odpoledne ven, občas na oběd/večeři a kromě letních prázdnin u sebe nepřespáváme (kvůli rodičům) a když spolu vztah nějak neposuneme, tak se bojím, že prostě skončí jako většina středoškolských vztahů. Jinak si věříme a sdílíme spolu vše
. Ale ráda bych se zeptala zkušenějších, jak
to měli oni. Snad nezním hloupě a nevyspěle… 