Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak se chovat k mamce?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
25.5.18 12:54
Jednou je to matka
1)bez ohledu na to, ze nebyla dobra matka, porad ji dost dluzis
- uz se nezmeni. problemy si res sama u psychologa, konfrontovat ji nema smysl.
takze nech ji byt, bud na ni hodna, akorat se nenech sama nejak omezovat nebo vydirat
doprej dceri babicku, jak pise @kontramatka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.5.18 13:15
@Pudloslava A co jí podle tebe dlužím? Proč mám být (pořád) ta hodná já?! Já se snažím se s ní bavit, ona to bojkotuje, za co se jí mám ještě omlouvat?
A k otázce co by musela udělat, aby se mi zavděčila - právě to pořád (naivně) očekávám - BÝT NORMÁLNÍ! Normálně, jako všichni ostatní dospělí k nám přijít, třeba si i pohrát s dcerou, ale dát si kafe, mluvit s námi, ne jen divně šišlat…Někdy sama od sebe zavolat…Mám pocit, že všichni ostatní to umí, bavit se i s dítětem i normálně jako člověk s dospělými - proč ne ona (ano, zní to jak od 13letého puberťáka, přesně tak si vždycky v té situaci připadám - jejda mami, co to zas předvádíš, nedělej ostudu). Už jsem ji i prosila, jestli by mi mohla odpovědět na otázku a přestat u toho ŠIŠLAT asi to nepochopila, odpovídala dál skrze dceru - tak si kolikrát říkám, že tohle asi nemám zapotřebí. Dceři neberu babičku, ona se o ni nezajímá, jenom na výslovné pozvání, jestli by přišla teda přijde se asi předvést jak umí dělat kráásně šaška - btw. dcera se jí bojí, nechápe co to babička dělá a jindy ji nevidí, máti si ji ven nebo k nim domů vzít nechce, nechápu proč.
- Citovat
- Upravit
25.5.18 13:46
@Anonymní píše:
@Pudloslava A co jí podle tebe dlužím? Proč mám být (pořád) ta hodná já?! Já se snažím se s ní bavit, ona to bojkotuje, za co se jí mám ještě omlouvat?
A k otázce co by musela udělat, aby se mi zavděčila - právě to pořád (naivně) očekávám - BÝT NORMÁLNÍ! Normálně, jako všichni ostatní dospělí k nám přijít, třeba si i pohrát s dcerou, ale dát si kafe, mluvit s námi, ne jen divně šišlat…Někdy sama od sebe zavolat…Mám pocit, že všichni ostatní to umí, bavit se i s dítětem i normálně jako člověk s dospělými - proč ne ona (ano, zní to jak od 13letého puberťáka, přesně tak si vždycky v té situaci připadám - jejda mami, co to zas předvádíš, nedělej ostudu). Už jsem ji i prosila, jestli by mi mohla odpovědět na otázku a přestat u toho ŠIŠLAT asi to nepochopila, odpovídala dál skrze dceru - tak si kolikrát říkám, že tohle asi nemám zapotřebí. Dceři neberu babičku, ona se o ni nezajímá, jenom na výslovné pozvání, jestli by přišla teda přijde se asi předvést jak umí dělat kráásně šaška - btw. dcera se jí bojí, nechápe co to babička dělá a jindy ji nevidí, máti si ji ven nebo k nim domů vzít nechce, nechápu proč.
protože tě odnosila, porodila a mnoho let se o Tebe intenzivně starala?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.5.18 14:04
@Pudloslava řekla bych, že to vnímáš podobně jak mamka. Já to ze svého pohledu beru trochu jinak, možná i to ze mě mamka vycítí a jakoby to nedokáže překousnout. Já to vidím tak, že vztah rodič - dítě není „budu se chovat jak chci versus musím být neskonale vděčný.“ Ten vztah je potřeba z obou stran rozvíjet, netvrdím, že jsem nevděčná za to, že se o mě starala a vychovala mě, ale prostě nedokážu mít tu bezmeznou úctu. Očekávám i něco dál, zájem o mou osobu, beru to jako součást vztahů rodiny, možná i výchovy, že se o druhého zajímáš (já o ni, ona o mě), ne jen, že mě porodila a poskytla mi bydlení, tak tím to hasne. A ano, je to pro mě i motivace, jak se snažit být pro své dítě lepší… Díky všem za postřehy.
- Citovat
- Upravit
25.5.18 14:10
Já jsem svoji matce také vyčítala celé dětství a všechno možné. Ted je moje matka mrtvá, než umřela, tak jsem ji stihla říct, že ji miluji. Ted když tady není, tak jsem přišla na to, že ona byla jen člověk, co to nezvládla. Nemá to nic společného se mnou, nemá to nic společného s tím, že moje matka měla taky možná jinou představu o tom, jak to mělo být. Moje matka to prostě nezvládla, člověk má představy a pak se brodí blatem a chce jen přežít, to nemáš sílu zajišťovat dětem šťastný dětství.
Zapracuj na sobě, at zjistíš, co chceš. Protože ted se trápíte obě dvě a to nemá smysl. Ty té svoji matce nedáváš žádnou šanci. Uvědom si sebe a pak se rozhodni, co chceš.
Bud na tom vztahu zapracujte obě dvě, začněte od začátku a nebo se netrapte. Tvoje matka není podle tvých představ, ale ani tvoje dítě nebude naplňovat tvoje potřeby. A pokud chceš na vztahu zapracovat, tak ho občas travte spolu samy a venku, nebo běžte s dítětem do parku do ZOO. A mluv se svoji matkou, řekni ji, co tě žere, at slyšíš i její názor. Vztahy bolí, a tím, co děláte ted, to ještě zhoršujete.
Ty nemáš povinnost se ní stýkat, pokud se rozhodneš, že s ní nechceš být v kontaktu, tak nebud.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.18 14:12
@Anonymní píše:
@Pudloslava řekla bych, že to vnímáš podobně jak mamka. Já to ze svého pohledu beru trochu jinak, možná i to ze mě mamka vycítí a jakoby to nedokáže překousnout. Já to vidím tak, že vztah rodič - dítě není „budu se chovat jak chci versus musím být neskonale vděčný.“ Ten vztah je potřeba z obou stran rozvíjet, netvrdím, že jsem nevděčná za to, že se o mě starala a vychovala mě, ale prostě nedokážu mít tu bezmeznou úctu. Očekávám i něco dál, zájem o mou osobu, beru to jako součást vztahů rodiny, možná i výchovy, že se o druhého zajímáš (já o ni, ona o mě), ne jen, že mě porodila a poskytla mi bydlení, tak tím to hasne. A ano, je to pro mě i motivace, jak se snažit být pro své dítě lepší… Díky všem za postřehy.
Pokud je to jak říkáš, a já to nezpochybňuji, tak si nemyslím, že by se to mohlo někdo změnit. Ona to prostě nedokáže. A ty budeš zklamaná tak dlouho, dokud ji nepřestaneš hodnotit. Je pochopitelné, že to postrádáš, že svoji matku vidíš jako asociála, protože fakticky o tobě nic neví. Ale nemůžeš s tím prostě nic dělat. Někdo má odstáté uši, někdo neumí R, někdo kulhá a někdo je tak trochu asociál. Svět je plný nedokonalostí. A když se snimi naučíš žít a nebabráš se v negativech, můžeš být s nimi šťastná. I když první dojem je obrovské zklamání, zvlášť, když jde o mámu.Pouč se z jejích chyb, buď lepší a to je to, oč tě máma obohatí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.18 14:22
@Anonymní píše:
@Pudloslava řekla bych, že to vnímáš podobně jak mamka. Já to ze svého pohledu beru trochu jinak, možná i to ze mě mamka vycítí a jakoby to nedokáže překousnout. Já to vidím tak, že vztah rodič - dítě není „budu se chovat jak chci versus musím být neskonale vděčný.“ Ten vztah je potřeba z obou stran rozvíjet, netvrdím, že jsem nevděčná za to, že se o mě starala a vychovala mě, ale prostě nedokážu mít tu bezmeznou úctu. Očekávám i něco dál, zájem o mou osobu, beru to jako součást vztahů rodiny, možná i výchovy, že se o druhého zajímáš (já o ni, ona o mě), ne jen, že mě porodila a poskytla mi bydlení, tak tím to hasne. A ano, je to pro mě i motivace, jak se snažit být pro své dítě lepší… Díky všem za postřehy.
hele a ty jsi dite taky jen porodila (to byla sranda, ze jo) a ted ji jen poskytujes bydleni? je to brnkacka s tim miminem, zijes si jako driv a zadnou namahu te to nestoji?
vis ja jsem tyhle nazory dost zmenila po te, co se mi narodily deti.
Moje mama je taky asocial jako hrom, o deti naopak zajem nema, jen o sveho psa. Kompenzuje to premrstenymi dary, ale na navstevu nezajede, deti nepohlida a tchyni za jeji snahu nam pomoci jen kritizuje za to, ze se nam udajne plete do zivota.
kdyz se narodil prvni syn, parkra jsem se spalila, protoze jsem kejvla na jeji nabidky, ze nam kdykoli s cimkoli pomuze - realita byla takova, ze se budto urazila, ze neco po ni chci, nebo to slibila a pk se z toho horko tezko vykrucovala obvykle na posledni chvili.
Jo, hadaly jsme se kvuli tomu.
Ale uz jsem ji nechala byt, nechavam ji zit, vyslechnu si jeji reci o psovi, odkejvam ji, ze jakozto duchodce nema naprosto na nic cas a ma daleko mene casu, nez kdyz mela nas, protoze tedka ma toho psa, nic ji na to nerikam a nechavam ji dychat.
Preji ti, abys take dosla do podobne faze smireni.
dala ti zivot a hodne let sveho zivota, jo, je asocial, ale zaslouzi si alespon toleranci, ne?
Ty bys chtela it normalni mamu, se kterou si muzes sednout ke kafi a podrbat manzely, ale asi ji nikdy mit nebudes - ani ja a takovych je nas vic. skoda.
Kazdopadne ji nevychovas, to je marny, muzete se jen pohadat a sve spory zostrit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.18 14:28
Jsem matka a mám matku, ale nemyslím si, že odnosit a porodit dítě je něco, za co by měly děti být rodičům dlužné.
Zakladatelka je dospělá, její matka taky, měly by si spolu sednout a promluvit si. Mohly by začít znovu a líp, třeba není pozdě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.18 14:40
Teda já zírám. Mám děti a vnoučata, máme spolu moc dobré vztahy. Nikdy by mě nenapadlo tvrdit, že děti jsou dlužné rodičům za to, že se o ně rodiče starali.Byla to volba těch rodičů, ne dětí, že se narodily. A pokud toto zvolím, mám také povinnost se starat a zvládnout péči, materiální zabezpečení a výchovu. Zakladatelko, tvoje matka to prostě nezvládá a ty nejsi povinna nic. Pokud se rozhodneš, že matku nechceš vídat, počítej s tím, že někdy tě to bude mrzet, ale to k tomu patří, neděláš nic špatného. Pokud bys chtěla vaši komunikaci a vztahy vylepšit, musela bys hodně investovat-myslím čas a námahu, asi i peníze-do „učení“,prostě budovat vztahy od počátku znovu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.18 14:48
Trochu mi to i pripada, ze je to mamce lito, ze se tak chovala, ale jelikoz se snazi vypadat za dokonalou, tak to neumi nijak vyjadrit. Nicmene si myslim ze jsi projevila iniciativu a ted je krok na ni jak se s tim popere. Pockala bych az se mamka ozve sama. Proste se s tim musi poprat sama a priznat si, ze to nebylo dobre. Ohledne situace v detstvi te chapu. Kamaradka ma taky starsi dceru a pak syna taky o 10 leet a uz ted existuje jen maly a mala nic. Radeji je s nama, jako s tetou. Rikala jsem ji, ze z toho nic dobreho nevzejde, ale asi jeji to jedno. Drzim pesti, at k sobe najdete cestu 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.18 15:02
Vysnila sis dokonalou maminku a teď jsi naštvaná, že je tvoje máma člověk s chybami. Chápu, taky jsem chtěla bárbí od matella a dostala jen made in china. Snad ti někdy dojde, že i ty jsi jen člověk a minimálně v pubertě ti to děti budou pravidelně připomínat. Já jsem taky schopná nabídnout potomkovi blbou bárbí, na od matella nemám.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.5.18 15:09
@Pudloslava Já to prostě vnímám jinak, spis jako @amylon - dítě jsme si s manželem pořídili a dáme mu, dle našeho nejlepšího vědomí, péči a lásku, ale neočekávám od něj ten bezmezný vděk, očekávám jakýsi oboustranný vztah, ne děkování za to, že se mohlo narodit…To přeci je záležitost těch rodičů, že mají dítě, proč by za to ono samo mělo být vděčné? Něco jiného je byt vděčný rodičům za to, že mu poskytli např. dobrou výchovu, vzdělání, materiální věci atd. A s tím vztahem k tvé mámě, resp. jí k vám, mě to mrzí, aspoň, že ses to naučila brát takhle s nadhledem… Taky bych do té fáze tolerance chtěla dospět, nahlas nic neřeknu, ale stejně mě to užírá… Ostatním díky za jejich pohledy na věc, uznávám, ze bych měla být víc tolerantnější, nějak to už dospělo do fáze, ze jen hledám chyby a to nechci, takže na tom zkusím víc zapracovat ze své strany.
- Citovat
- Upravit
25.5.18 15:10
Ještě mě napadlo, často zopakuješ, že nemá zájem o TEBE s že tě štve, že šišlá na dítě a věnuje se tvému dítěti. Prostě jsi nedomazlená a chceš maminčin pozornost ach jo je to hrozné si to uvědomit ale ona ti ji někdy nedá ale můžeš ji vnímat skrze péči o tvoje dítě…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.5.18 15:20
@Pipilota Citrónie ty furt reješ, dobře, ty nemáš nějaké představy o tom, jak bys chtěla, aby se k tobě někdo choval? Neočekávám zázraky, píšu, že bych ocenila, kdyby se mě máma normálně zeptala, jak se mám nebo mi normálně odpověděla, na co se ptám. Ano, všichni jsme jen lidi s chybama, připadá mi normální na svých chybách pracovat, tobě ne? Moje máma to nedělá, ona totiž žádné chyby nedělá… Když ji několikrát slušně poprosím, ať na dítě nešišlá a ona a just začne ještě víc, asi si myslí, že je to strašně vtipný, tak sakra, já už bych se chytla za nos a řekla si, aha, říká mi to už poněkolikáté, třeba to není správný, to co dělám… Ale bohužel, když tady tu sebereflexi postrádá, tak je s ní pak pro mě strašně těžké vyjít. 
Ano, do jisté míry mohu tolerovat chyby jiných, ale pokud s nimi vůbec nepracují a vidím, že mi je ještě dělají naschvál, tak z toho asi nadšená nebudu.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
