Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
V každé rodině je něco ?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
23.5.18 20:03
Naše nedokolast je otylost a přitom se nepřejídáme ani nechlástáme.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.5.18 20:04
U nas v rodine zase kritika a negativni postoj ke vsemu mixly trosku se zavosti, je fakt moc prijemny se v takovem prostredi pohybovat 
Nikola
- Citovat
- Upravit
Anonymní
23.5.18 20:06
@Božislava píše:
Naše nedokolast je otylost a přitom se nepřejídáme ani nechlástáme.
Paneboze! Diky, nejsme v tom sami! Kdyz se sejdem cela rodina, tak si nekdy rikam, co si asi rikaji lidi 
Ted mam treti dite a vyjimecne je velmi, ale velmi drobne 
Obcas se naskytne otazka, na koho je podobna.. 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
23.5.18 20:09
@Anonymní píše:
Dobrý večer,je pravda, že je v každé rodině něco? Samozřejmě tím myslím nějakou tu nedokonalost.
Tereza
Za sebe - celoživotně mě trápila a trápí povaha mého otce. Ač je to v jádru moc hodný člověk (a především skvělý děda), nesnáším jeho cholerickou povahu, kdy z ničeho nic (srandičky) dokáže během vteřiny otočit o 180°, protože mu něco přelítne přes čumák a pak se chová jak hulvát - povýšeně, arogantně, dokáže být sprostý jak zákon káže, je strašně urážlivý a ješitný, strašně dlouho nemluvný. Tohle by bylo asi moje téma, můj blok pro psychiatra, protože kvůli častému kontaktu (fakt je nadšený dědeček) nejen že jsem se tím trápila v dětství, ale dokáže mě čím dál častěji „překvapit“ i teď v dospělosti. Vlastně je s věkem čím dál horší a já to pořád stejně blbě snáším. A říkám si, že kdyby měl stejnou povahu jako moje máma, mám ideální rodiče, ale bohužel.
Zvenčí znám dost rodin, kde jsou všichni alespoň navenek (a věřím že i v soukromí) prostě úplně v pohodě. A přiznávám, trochu závidím. Na druhou stranu si uvědomuji, že mohlo být i hůř.
A taky jsem si dala závazek, že jestli můj syn zdědí dědovu náturu, budu se, seč mi budou síly stačit, snažit vychovat jej tak, aby se i cholerickému záchvatu navzdory nechoval jako hulvát.
Anonymně prosím, jelikož tohle je pro mě dost intimní téma.
Chapu, ze te to mrzi. Na druhou stranu si myslim, ze to je jeste slaby odvar. Ze mas prakticky uplne normalni rodinu, jestli je tohke to jedine.
U nas je treba psychicka porucha, alkohol a nejaky ten kostlivec. A co tak znam nebo co jsem se bavila, opravdu je v kazde rodine neco. Asi jsem nenarazila na rodinu bez nejakeho „skraloupu“. Ale zas pri poctu clenu v sirokem okruhu rodiny, se neni co divit, ze se vicemene vsude neco objevi, alespon v nejake generaci.
- Citovat
- Upravit
23.5.18 20:11
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.5.18 20:12
U nas tedy ???????? jak to jen napsat. No, myslim ze ja jsem adoptovana, jinak si to neum vysvetlit Otec je nachlup stejny, jako ten tvuj. Miluje vnuky i me, ale ty jeho promeny Mamka, celkem se ted drzi, ale teda hystericka a falesna obcas je… Sestra 1, ta bohuzel nema moc inteligence a tak jde z pruseru do pruseru a sestru 2, jsem tri roky nepotkala… Toz tak.
- Citovat
- Upravit
23.5.18 20:12
U nás je trošku problémová chlapova rodina. Švagr prohrál v Tip Sportu víc než milion, tchán se rád napije a s tchýní nekomunikujeme, ale jinak pohoda
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.5.18 20:19
Určitě to platí. Ale to „něco“ každý vnímáme jinak. Každý máme jinou hranici vnímání toho, co je divné. Takže to, co někde berou jako OK a mají ještě divnější divnost, tak by jiný nepřežil.
Takže je to strašně diskutabilní.
Ale pravda to podle mě stopro je 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.5.18 20:20
@Míša 95 píše:
Tak v naší rodině, není v pohodě nikdo.
Ani ty?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.5.18 20:21
U nas jsem byla zvykla na prijemnou rodinnou atmosferu, radi jsme se scházeli, slavili narozeniny atd. U muze najednou velice mdle vztahy, neslavi se krom vanoc nic (i to je takove vlazne), no mimoni 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.5.18 20:21
Asi jo, je to tak-vsude je neco. Stejne jako zadny clovek neni dokonaly, tak samozrejme rodiny v zavislosti na genetice predavaji vse mozne dal. S oblibou rikam „geny nevycuras“ u nas v rodine ze strany mych rodicu jsou to napriklad skony k lenostI, alkoholismu, jistemu bohemstvi, ze strany tchanovcu zase hromadeni casto nepotrebnych veci, drbani sousedu, standardizasece vseho a vsech Ja se snazim vse brat s usmevem a neopakovat rodinne chyby, ale, neni to vzdy lehke 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.5.18 20:22
Asi jo. Problémy v jiných rodinách se nám zdají menší, protože v nich nežijeme. Ale nikdy není tak hrozně, aby nemohlo být ještě hůř.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Dobrý večer,
je pravda, že je v každé rodině něco? Samozřejmě tím myslím nějakou tu nedokonalost.
Za sebe - celoživotně mě trápila a trápí povaha mého otce. Ač je to v jádru moc hodný člověk (a především skvělý děda), nesnáším jeho cholerickou povahu, kdy z ničeho nic (srandičky) dokáže během vteřiny otočit o 180°, protože mu něco přelítne přes čumák a pak se chová jak hulvát - povýšeně, arogantně, dokáže být sprostý jak zákon káže, je strašně urážlivý a ješitný, strašně dlouho nemluvný. Tohle by bylo asi moje téma, můj blok pro psychiatra, protože kvůli častému kontaktu (fakt je nadšený dědeček) nejen že jsem se tím trápila v dětství, ale dokáže mě čím dál častěji „překvapit“ i teď v dospělosti. Vlastně je s věkem čím dál horší a já to pořád stejně blbě snáším. A říkám si, že kdyby měl stejnou povahu jako moje máma, mám ideální rodiče, ale bohužel.
Zvenčí znám dost rodin, kde jsou všichni alespoň navenek (a věřím že i v soukromí) prostě úplně v pohodě. A přiznávám, trochu závidím. Na druhou stranu si uvědomuji, že mohlo být i hůř.
A taky jsem si dala závazek, že jestli můj syn zdědí dědovu náturu, budu se, seč mi budou síly stačit, snažit vychovat jej tak, aby se i cholerickému záchvatu navzdory nechoval jako hulvát.
Anonymně prosím, jelikož tohle je pro mě dost intimní téma.
Tereza