Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak se chovat k mamce?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
25.5.18 11:49
Jak se znám, já bych se neozývala (z mé strany bych si to spíš omlouvala slovem „nevnucovala“) a vidělo by se, zda projeví nějaký zájem nebo snahu vás kontaktovat. Vážně chodí jen na vaše pozvání?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Lalelale
25.5.18 11:52
Mluvím za sebe, přestala bych se ozývat a o kontakt bych nestála. Trochu mi přijde, že už jí nezbyl žádný kontakt, protože s ní nikdo nevydrží, a tak se rozhodla, že znovu využije tebe.
- Citovat
- Upravit
Kobliha51
25.5.18 11:54
Zkuste si sednout a zodpovědět si navzájem otázky, které vás pálí. Jen odpovědi bez hádání a upřímně. Zvládly byste to? Možná by pomohl nějaký mediátor.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.5.18 11:56
Jako taky mám tendenci se „nevnucovat“ ale, zavolat vlastní mamce jednou za 1-2 měsíce, slušně se zeptat, jak se mají a jestli se nechce někdy stavit, se snad ani nedá považovat za vnucování…Navíc tady to vymizení vztahů je asi prokletí naší rodiny, svému otci už se ani neozývám, on už mi ani nepíše k narozeninám, prostě mě jednoho dne přestalo bavit pořád být aktivní jen já a jsme pro sebe prakticky cizí lidé. Asi by to tak dopadlo i s mamkou a to nechci, ale už si nadávám, jak jsem pořád naivní a čekám v zázračné zlepšení. 
Zakl.
- Citovat
- Upravit
25.5.18 11:58
No, neumíte spolu komunikovat ani jedna… ona se snaží po svém (viz ta vnučka - ty v tom vidíš jen infantilní válení po zemi a pohrdáš jí za to, jak se chová), ty se možná snažíš, ale tak, že jsi už předem přednaštvaná, protože ti vadí ona sama…
Možná by vám pomohlo si o tom všem promluvit… mezi čtyřma očima… říct jí, co ti na jejím chování vadí, nechat ji, aby se k tomu vyjádřila i ona… a zkusit jí odpustit (že skončila sama s dětmi, že jsi musela být ta starší zodpovědná sestra, když se vaši rozvedli a ty jsi musela být se sestrou, hlídat ji, když ona byla v práci)… a pokud má k vnučce vztah, tak bych jí v tom nebránila… třeba k sobě tu cestu najdete právě přes ni, když jinak to nejde… zkus se oprostit od toho pohrdání tím, že se s vnučkou válí po zemi a snaží se dělat legrácky… dělá to spousta lidí, rodičů, prarodičů i sourozenců… a není to nic špatného… když nechceš, aby na ni šišlala, tak ji popros, aby to nedělala…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.18 11:59
Asi bych se zkusila domluvit s manželem, aby až příště mamku pozveš, on s malou šel pryč a zkusila si sní promluvit o svých pocitech, uvidíš co ti na to řekne. Jaký máš vztah se sestrou a ví sestra jak se citis??
Pokud by máma nereagovala, asi bych sama přestala zvát, příbuzné si nevybiras a kolikrát ti víc pomůže člověk zvenčí než pokrevní příbuzný.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.18 12:00
@Pipilota Citrónie píše:
Třeba neví jak na to a ty jí to moc neusnadňuješ…
Taky mi to tak přijde. Jestli je třeba u vás dusno když přijde na návštěvu a ty s manzelem po sobě koulite očima třeba se u vás necítí dobře. Chtělo by to se na rovinu zeptat a pohovořit si bez manžela a dcery. Víš každý v době prostě nemá tu empatii a je potřeba to říct narovinu. Prece jenom je to tva máma, tak byste se mohli vzájemné pochopit a pohovořit si. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.18 12:02
@medunka23 píše:
Asi bych se zkusila domluvit s manželem, aby až příště mamku pozveš, on s malou šel pryč a zkusila si sní promluvit o svých pocitech, uvidíš co ti na to řekne. Jaký máš vztah se sestrou a ví sestra jak se citis??
Pokud by máma nereagovala, asi bych sama přestala zvát, příbuzné si nevybiras a kolikrát ti víc pomůže člověk zvenčí než pokrevní příbuzný.
Ja to také tak vidím dala bych tomu šanci si s ni v klidu pohovořit říct co ti vadí a co te mrzí. Uvidíš buď se vzduch vyčistí a nebo budeš vědět na čem jste.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.5.18 12:12
Jo, přesně to je ta situace, uznávám, že jí to příliš neusnadňuju, asi jí popravdě trochu dávám „vyžrat“ to dětství. Ona má totiž ten postoj, že nikdy nikde chybu neudělala, jí všichni jen ukřivďují a proto odešla od chlapa a my jsme se museli přizpůsobovat, vidím to jinak a to je právě ten point - nikdy se nepochopíme! Jinak právě u návštěvy - přesně, my na sebe s manželem kulíme očima, co to zas proboha předvádí a je jasné, že atmosféra není nic moc. Za mě to začne právě ve chvíli, kdy nás ani nepozdraví a k dceři už se hrne. Zkoušela jsem se napřímo, slušně zeptat, jestli jí na mě něco vadí nebo jí nepřipadá něco v pořádku, ne, prý všechno v pohodě, tvářila se velice nad věcí. 
Jako nehádáme, ale evidentně se vyhýbá kontaktu přímo se mnou (nebo s námi, s manželem), asi si se mnou nemá co říct, má pocit, že všechno potřebné ví a nic víc ji nezajímá? Vztah se sestrou nemám už od dětství moc dobrý, máme mezi sebou moc velký rozestup, ona batole, já v pubertě, teď já s vlastním dítětem, ona v pubertě - navíc mamka z ní udělala neskutečnýho mamánka, nikam nejde, s námi si nemá co říct, bez maminky nejede ani na lyžák, spí s maminkou v pokoji, aby se nebála…Za mě je divná, ale jejich věc - takže přes ni ty vztahy taky asi nic moc.
- Citovat
- Upravit
Kobliha51
25.5.18 12:18
@Anonymní píše:
Jo, přesně to je ta situace, uznávám, že jí to příliš neusnadňuju, asi jí popravdě trochu dávám „vyžrat“ to dětství. Ona má totiž ten postoj, že nikdy nikde chybu neudělala, jí všichni jen ukřivďují a proto odešla od chlapa a my jsme se museli přizpůsobovat, vidím to jinak a to je právě ten point - nikdy se nepochopíme! Jinak právě u návštěvy - přesně, my na sebe s manželem kulíme očima, co to zas proboha předvádí a je jasné, že atmosféra není nic moc. Za mě to začne právě ve chvíli, kdy nás ani nepozdraví a k dceři už se hrne. Zkoušela jsem se napřímo, slušně zeptat, jestli jí na mě něco vadí nebo jí nepřipadá něco v pořádku, ne, prý všechno v pohodě, tvářila se velice nad věcí.
Tvoje matka to z tebe cítí a proto se možná tak chová. I kdyby udělala cokoliv, nikdy nebudeš spokojená. Co bylo, už bylo a jestli se přes to nikdy nepřeneseš, tak jí řekni, ať už nechodí a budeš mít klid. Jestli to chceš řešit, najděte si nějakého mediátora, který se pokusí vás dát dohromady. A nebo psychologa. Máte toho hodně nevyřčeného mezi sebou a možná by to vyřešit šlo. A možná pomůžeš i sestře. Tam to taky nedopadne dobře.
http://www.kurzymediace.cz/…je-mediator/
- Citovat
- Upravit
25.5.18 12:21
@Anonymní píše:
Jo, přesně to je ta situace, uznávám, že jí to příliš neusnadňuju, asi jí popravdě trochu dávám „vyžrat“ to dětství. Ona má totiž ten postoj, že nikdy nikde chybu neudělala, jí všichni jen ukřivďují a proto odešla od chlapa a my jsme se museli přizpůsobovat, vidím to jinak a to je právě ten point - nikdy se nepochopíme! Jinak právě u návštěvy - přesně, my na sebe s manželem kulíme očima, co to zas proboha předvádí a je jasné, že atmosféra není nic moc. Za mě to začne právě ve chvíli, kdy nás ani nepozdraví a k dceři už se hrne. Zkoušela jsem se napřímo, slušně zeptat, jestli jí na mě něco vadí nebo jí nepřipadá něco v pořádku, ne, prý všechno v pohodě, tvářila se velice nad věcí.
Já ti rozumím, že jsi ukřivděná, ale ber to i z druhé stránky. Ona k vám nejezdí právě kvůli tomuto dusnu a kvůli tomu, že jí možná dáváš i tyto věci z minulosti sežrat… Pokud chceš, aby to mezí vámi fungovalo, alespoň tak že se jednou za čas staví případně vy k ní, tak bych se s ní snažila opravdu promluvit a naznačila bych jí, že mě tyto věci trápí a že bych je chtěla vyřešit. Já neznám tvoji mamku, ale jako úspěch bych brala třeba už jen to, že si připustí, že úplně ve všem pravdu nemá a třeba se ti i omluví. Ale to uvidíš podle toho jak bude reagovat. Pokud tuhle věc má za vyřešenou a uzavřenou, pak už bych s ní nikdy nic neřešila a možná bych se i přestala ozývat. Ono je to složité, ale zkus to uvidíš na čem jsi… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.18 12:41
Zakladatelko buďto se přenes přes minulost a žij přítomností, tvá matka je babičkou tvého dítěte a tak k tomu přistupuj. Prostě nebyla dokonalá matka, je to prostě matka. Ať je jaká chce, z tebe vyrostl slušný člověk, máš vlastní rodinu, tak zkus z toho vytěžit maximum a buď lepší mámou. A to budeš právě díky tvojí mámě, takže i její selhání má pro tebe a tvou rodinu nepopíratelný přínos. Mamka vás evidentně přechází, protože ví, že je negativně hodnocená, má trému, chce tomu uniknout atd…ber ji jaká je a dopřej dceři babičku. Nic nečekej, nebudeš zklamaná. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.18 12:51
Když to vezmeš ad absurdum, co by musela udělat aby ses přestala zlobit?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Potřebovala bych náhled od někoho nezúčastněného, omlouvám se za slohovku.
Od té doby, co se narodila má mladší sestra (jsme od sebe o víc než 10 let) jsem přestala existovat, prostě se ze mě stala jen položka do rodinného rozpočtu, nikdo si mě nevšímal, nikdo o mě nejevil sebemenší zájem (zní to jako žárlení, ale prakticky se to vleče dodnes). Později manželství nevydrželo a máti musela pracovat, takže jsem byla dobrá leda jako chůva pro sestru. To už je spoustu let, odešla jsem ještě během střední bydlet k příbuzným a později na výšku, kde jsem se živila sama. Teď již mám svou rodinu - problém je v tom, že máti se najednou přistěhovala blíž „abychom si byly blíž.“ Jenomže, nikdy mi nezavolá, když si dovolím zavolat já, pozvu ji k nám, historie se opakuje - mě s manželem ani nepozdraví a jediné co dělá celou návštěvu, že se chová absolutně infantilně k naší rok a půl staré dceři - prostě šišlá na ni, válí se po zemi - může se s prominutím pos**t roztomilostí, ale nikomu, ani té malé to nepřijde ani vtipně ani nijak zajímavé, prostě faleš z toho jenom kape. 
Přitom sama od sebe nikdy zájem neprojeví ani malou hlídat, ani se neptá jak se nám daří. Manžel dřív nechápal, co na matku pořád mám, když toto viděl, radši se jí vyhýbá, potvrdil mi moje pocity, že je fakt divná. Celé to vidím tak, že je mi líto, že vztah prakticky žádný nemáme, když se pokusím navázat normální hovor, odpovídá mi jedině „skrz“ malou - tzn. Janičko, žekni mamince, že si to myslí špatně, apod. X let se mě nezeptala jak se mám, co mi udělá radost… Přitom od sebe bydlíme pár minut. Co s tím? Mám se přestat ozývat i já a čekat co z toho vyšumí? Mám pocit, že jsem jí úplně ukradená, ale přitom si moc dobře uvědomuju, že je to jedna z mých nejbližších příbuzných (moc jich nemám, ani přátel) a nebude tu navždy, myslím, že se snažím, ale asi špatně. 
Už mě napadlo i jestli nemá nějakou psychickou poruchu, postupně mi dost lidí, co ji znají potvrzují, že prostě neumí s nikým vyjít „je za hvězdu, co nikdy nedělá nic špatně“ a přitom skončila sama s mladší sestrou v cizím městě a všem se vyhýbá. 