Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Máte zkušenost s Malvern Výchova bez poražených?
Přidejte zkušenost s Malvern Výchova b...@valkil píše:
S tím naprosto souhlasím, pokud už ale něco „slíbím“, musím to dodržet. Proto je dobré se v těch trestech neunáhlovat.
Neuklidíš - vyhodíme u nás na dceru zabralo, docela dlouho byly hračky ve sklepě, a jednou je hodní skřítci přinesli ze smetiště. To byla zas odměna za nějaký dlouhodobý úkol.. To zabírá ale tak od 5 let vějš, na měnší děcka nevím
Souhlasím, vždycky si musím dobře rozmyslet, co slibuji, abych tomu mohla dostát, člověk se rodičem nenarodil a párkrát jsem si naběhla ![]()
@wladka73, anonymně proto, že se tu už nějaký pátek pohybuji (dost pátků už
) a prostě a jednoduše se stydím za tyto stavy ![]()
Na druhou stranu mě nesmírně povzbuzuje, že v tom nejsem sama, a že vše se dá řešit ![]()
@Pipet píše:
Vztekáte se oba, nejste náhodou do rodiny?![]()
A fakt jste je odnesli? (do sklepa nebo tak…) Nebo po 10min. je dostal zpátky?
Jinak meduňka a ještě můžu doporučit brát hořčík
To chce důslednost…
Já doporučuju Jägermeistra ![]()
Když už by byly hračky v pytli, odnesla bych je do sklepa.
@Anonymní píše:
Jdu si pro radu a snad omluvíte anonymitu. Děkuji…Poslední dobou mám pocit (a pomalu se přetváří ve skutečnost), že nezvládám emoce vůči dítěti…
Co to v tu chvíli hodit na otce? Co ten na to?
@Paradise píše:
@terkamo … A povídám mu příběh o ošklivé, zle babě, která má ráda špinavé zoubky, vezme kladívko a jde to těch zoubků bušit a buší tak dlouho, dokud to dotyčného nezačne bolet moc bolet-načež moje dítě se vždy ptá a když budou zoubky čisté tak nebude bušit? Samozřejmě, že ne, protože čisté zoubky nemá ráda.Je potřeba děti opít rohlíkem, ale s důvtipem.
Tak z baby bych měla strach i já ![]()
@Maden U nás funguje ta sousedka. Je jí asi 45 a má tři zuby a to ještě černý a strašně smrdí ![]()
@Paradise píše:
@Michelangelo tak souhlasím s tím, že to nesmí přerůst v to, že budu po dítěti chtít, aby poslouchalo na slovo.Ale na druhou stranu role rodiče, je o tom stanovovat hranice a vychovávat a občas je potřeba být generál. Samozřejmě souhlasím s tím, že z dlouhodobého hlediska je lepší chválit, jít příkladem,apod.Ale musíme si uvědomit, že jsme rodiče ne kamarádi. Musíme se naučit rozpoznat tu tenkou hranici, kdy se jak chovat, aby dítko nezvlčelo.
Generál dává příkazy a nediskutuje. Takže za mne fakt tohle ne. To jsem si zažila jako dítě a nehodlala jsem vychovávat děti stejným způsobem. Vysvětlovala jsem, proč to po nich chci, že to není můj rozmar, ale má to důvod. Vztah se vyvíjí a s přibývajícím věkem oceníš, že tě děti považují za kamaráda a svěří se ti s čímkoliv
![]()
@wladka73 píše:
@valkil Když ono si plno lidí představí že být důsledná znamená štěkat a ječet a pod. Já jsem byla milá. Musela jsem se změnit já i manžel. Vše jsem říkala s předstihem. Hodně pomáhalo mu ukázat na rafičkách do kdy by to měl mít uklizené. A hlavně jak se tu psalo chválit a chválit. Kolikrát jsem si připadala jako blb.
nápodobně
, ale trpělivost se vyplatila ![]()
Já mám doma skoro čtyřletého a teda zjistila jsem, že nějaké vysvětlování většinou nezabere
. Je mu to jedno nebo to nechápe nevím… kolikrát když něco udělá, tek si ho vezmu, koukám se mu do očí a pečlivě mu vysvětluju proč to nemá dělat a on to stejně udělá znova
. ad zuby: každý večer schíza, že si nechce čistit, říkám mu historku o kazizoubkovi, ukazuju svoje plomby a je to k ničemu. Co dělám špatně?
hlavně jsem si všimla, že každé dítě ikdyž je ve stejném věku reaguje jinak a taky je rozumově trochu jinde. Ten můj se např. někdy chová jak kdyby mu byli 2 ![]()
Doporučuju kurz efektivího rodičovství, nebo aspoň knihu Výchova bez poražených. Já už opravdu děti neplácám, ani nevyhrožuju. Máš pravdu, chování dítěte je mix jejich povahy a našeho chování k nim, jestli je syn odbojné dítě, tento styl výchovy má za výsledek pak právě jen ten odboj…
Jestli často vybuchuješ, může to být deficit hořčíku. Doporučuju nějaký organický spolu s vápníkem. Já jím syrovou stravu a výkyvy nálad a výbuchy mne opustily - je tam hodně minerálů a nepřekyseluje to.
Nejsem žádná dokonalá matka, své dítě jsem plácla, a ne jednou, ale kde je vůle, tam je cesta a chtěla jsem to prostě změnit. To efektivní rodičovství je fakt prima, vidím, že o vašem vztahu přemýšlíš a to je to hlavní ![]()
@Terlas píše:
Já mám doma skoro čtyřletého a teda zjistila jsem, že nějaké vysvětlování většinou nezabere. Je mu to jedno nebo to nechápe nevím… kolikrát když něco udělá, tek si ho vezmu, koukám se mu do očí a pečlivě mu vysvětluju proč to nemá dělat a on to stejně udělá znova
. ad zuby: každý večer schíza, že si nechce čistit, říkám mu historku o kazizoubkovi, ukazuju svoje plomby a je to k ničemu. Co dělám špatně?
hlavně jsem si všimla, že každé dítě ikdyž je ve stejném věku reaguje jinak a taky je rozumově trochu jinde. Ten můj se např. někdy chová jak kdyby mu byli 2
Musela bych být u toho, abych odhadla, co je špatně (nebo taky neodhadla), ale „nevýhoda“ toho citlivého přístupu je to, že to nefunguje okamžitě. Zato to pak funguje napořád. Proto se lidi uchylují ke štěkání a nařizování, to zabere hned, ale velmi neochotně
Místo vysvětlování kazů (když to nezabírá) bych zkusila vysvětlit svoje pocity, že mám strach, aby neměl bolest, že to sama znám a chtěla bych ho toho ušetřit…Myslím, že čtyřleté dítě nedokáže moc ocenit přínos čištění zubů, takže asi většina z toho není moc odvázaná. Na mého syna nejvíc zabíralo, když jsme z toho dělali hru a smáli se u toho. Sice se u toho tlemil a kroutil, ale vyčistilo se to.
I kdyby se to nepovedlo, vždycky je důležitější váš vztah, než nějaký ten kaz, nakonec vrtání by mu mohlo příště pomoci v rozhodování. Můj syn to taky nemiluje, ale kazy nemá, ona hraje roli spíš strava, než čištění…zvířata si zuby nečistí, a kaz neznají
Myslím ta volně žijící.
@Anonymní píše:
U nás je to bohužel někdy podobný. Nechce do koupelny/postele/na záchod, pětkrát to nejde po dobrém, pak to nejde ani zvýšeným tónem a nakonec ho čapnu a táhnu. Určitě to není ideální, ale to už pak člověk neví, co s ním
zakl.
No právě…Jenže to tak není důslednost, ale nucení. Protože původní požadavek byl, aby si šel vyčistit zuby, takže důsledně bych si na tom měla trvat. Jenže stejně nakonec „vyhrál“ on, protože sám nešel. Prostě pořád nechápu jak tu důslednost uplatňovat v praxi
Jak se pak naučí, že má jít sám? To může pokaždé neposlechnout a čekat, až si pro něj přijdu.
A není to jen o čístění zubů, to byl jen příklad, aby to bylo konkrétní. Zuby si čistí celkem rád, ale jde o jiné věci běžného dne. Nechce jít ke stolu k večeři, nechce uklidit po hračky, apod. prostě furt něco ![]()
@terkamo
ahoj, nevím kolik je tvému synovi, ale řeknu příklad o mně: pořád jsme se s mamkou dohadovaly o mém neuklizeném pokoji, že to je hrozné, pořád mi to předhazovala, jaký mám svinčík, ať si uklidím atd.
Jenže si to vybavuju, že jsem měla moc věcí a já nevěděla „jak se uklízí“ - prostě to na mě bylo moc, jak to vysvětlit.., prostě najednou byl v pokojíčku šílený binec a povel - ukliď to! byl pro mě sci-fi (zpětně - bylo to náročné fyzicky i „psychicky“ dát tomu nepořádku řád).
Začala jsem si sama ze své vlastní iniciativy uklízet, když mi bylo asi 12-13 roků. Začalo mě to bavit. Pak o prázdninách a na VŠ jsem uklízela v hotelu, kanceláře apod. A teď - doma mám fakt pořádek (ale i málo věcí) a když teď přijdu k našim - zdá se mi, že mamka nemá naklizeno a má nepořádek a občas jí to předhodím, ale snažím se krotit ![]()
To byl jen příklad, že prostě děti z toho „vyrostou“.
A zuby - podobné - naši mě museli nutit a různě jsem se tomu vyhýbala a mnohdy úspěšně a teď - používám mezizubní kartáčky, nit, elmex, vody, chodím na kontroly atd..
A co zkusit něco jako - pojď broučku, vyčistíme si zuby a ty by sis šla taky ty zuby vyčistit (aneb ve dvou se to lépe táhne), to samé s úklidem apod. Prostě je ještě malý, musí se to opakovat, opakovat, opakovat (nejlépe dělat tu činnost spolu), ovoce to přinese, jen je potřeba se připravit na to, že až třeba za 10 let ![]()
Já měl takovej obrázek kočičky, co si čistí zoubky, a dal jsem ho na zrcátko, a dítko do něj koukalo a čistilo jak divé…
Já bych to shrnula, že metod existuje spousta a na každé dítě platí něco jiného. Ale ani jedna z těch metod není zázračná, prostě ať se rozhodneš pro jakýkoliv postup, tak je třeba u něj vytrvat a nečekat, že se chování dítěte zlepší po pár dnech.
Ad k důslednosti. Pro mě to, že si např. dítě nechce jít samo vyčistit zuby a já ho tam odvedu a ten úkon provedu, důslednost je. Protože zase nedělám to pořád, ale jen do té doby než se to v té malé hlavince sepne a zjistí, že i kdyby se na hlavu stavěl, tak existují věci, které dělat musí a když máma opravdu trvá na svém, tak holt musí poslechnout (samozřejmě toto pevné trvání na svém vyžaduji jen u opravdu důležitých věcí)-jinak většinou diskutujeme.
Předškolák už má nějakou svoji osobnost a stejně jako jste se museli naučit jednat se svým mužem, když přišli první konflikty, tak podobně se musíte naučit jednat se svými dětmi. S tím rozdílem, že občas je třeba stavět mantinely.Ale základem je dát dítěti mantinel, pak rutinu a hlavně taky volnost a možnost jeho vlastní volby, ale tam, kde to neporuší ani mantinel ani rutinu.Nebo alespoň mě to tak funguje. A vztah máme skvělý. Nikdy jsem se nestavěla do role kamarádky, ale spíš do role kamarádské mámy.