Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Já ti tak rozumím, ale bohužel neporadím. Jsem na tom podobně. U nás trochu pomohlo, že jsme se od nich před rokem odstěhovali. A mám taky trochu jiné v tom, že než přehnaný zájem, mně trápí jejich nezájem o vnoučata:-(
Ale z každé návštěvy mám hrůzu a děs. A jsem naštvaná už předem
Poslední dobou se aspoň tchán snaží:-)
Určitě bych zvolnila styky. Proč tam trávíte každej víkend, nestačilo by jednou měsíčně? To nejezdíte nikdy na výlety, na návštěvy jinam? A přes týden, to bych už vůbec nevydýchala. Podle mě bys tam měla dceru s manželem pouštět, ať se trochu osamostatníš
a najdeš si zábavu taky jen pro sebe.
Lasičko na víkend tam jezdíme tak jednou za měsíc, mám svoje rodiče daleko takže jezdíme i k nim a pak taky nějaký víkend chceme být sami. To mě víc trápí ty návštěvy v týdnu.
S tím osamostatňováním to taky chápu, ale nějak mi to nejde, pořád se jí nemůžu nabažit (i když někdy toho mám taky plné kecky) je pravda, že tu ani nemám moc kamarádek takže když ho pošlu na víkend tak tady budu trčet sama doma ale to občas taky mám ráda. Navíc tchánovci jsou takoví že by se mohli urazit a řešit proč tam nechci jet. Ale asi se zatím necítím na to poslat jí na víkend pryč - nějak mi to nejde snad mě neodsoudíte. ![]()
Ahoj, chápu a nezávidím… Tchýně nepracuje? Nebo jak to, že má tolik času?
Rozhodně bych si promluvila s manželem a v klidu mu vysvětlila, že už máš trochu pocit ztráty soukromí a 3×týdně návštěva+víkendy je moc. Zkus trávit s malou víc času u kamarádek - nebo nějakou pozvi opakovaně v době očekávané návštěvy
A až bude hezky, prostě bych vyrazila někam na celodenní výlet (případně bych párkrát před nahlášenou návštěvou poslala sms, že se vám změnil program
) To jí třeba trkne, ne? ![]()
Aha, já to špatně pochopila, myslela jsem, že tam tvrdnete všechny víkendy. No tak jí v týdnu prostě oznam, že nebudete doma a někam se ztraťte
Přece Tě nebude takto terorizovat. Nezkoušeli jste kojenecký plavání, znakování s miminama nebo jen cvičení rodičů s dětmi - prostě dostat se stůj co stůj z izolace? Já jsem první rok na mateřské byla taky docela sama, byli jsme čerstvě přestěhovaní na malou vesnici, nikoho jsem tu neznala. Pak jsem právě přes děti rozhodila sítě a teď už jsem tu jako doma. Ad odstranění závislosti - taky bych nebyla v tomto věku poslat dítě na víkend k babičce, ale na 3 hodiny, to bys snad zvládla, ne?
Tak já jsem na tom byla podobně, ale ted už se jenom směju. Myslím že jsem spoustu věcí přeháněla já. Byla jsem z malýho tak uprděná, že jsem řešila stejný maličkosti jako ty. Pusinkování (no a co, však je to jeho babička, má ho ráda a on je přece tak roztomiloučkej), šišlání ( tomu se asi žádná babička neubrání, ale taky se přece nic neděje), malej na návštěvě babičky do prvního roku ochutnal snad vše-od čipsů přes kyselé okurky až po čokoládu (no, neumřel z toho). Ted poslouchám zase jaktože nechodí na nočník, ona ho to naučí (at si to užije, ne?) ![]()
Když se nad tím zamyslíš, nejde o jeho život a určitě mu nechce ubližovat. Zkus to mín řešit a pokud ti vadí něco fakt zásadního, tak ji to rovnou řekni a je to. Co se týče těch častých návštěv, tak jí dej dítě ven a zatím si uklid, zajdi na kafe,… Ona ho nezabije, neboj ![]()
Ach jo, koukám, že ty tchýně jen zlobí a zlobí ![]()
Nezávidím..Já se taky nemůžu svý tchýně zbavit, chodí tam s malým manžel tak 2-3× týdně na dvě hoďky. Spíš mě překvapuje otázka kolik času s tchýní trávit je normální?
Já myslela, že těch 2-3× týdně je rozumné, tady píšete že je to moc..samozřejmě bych nejradši, kdyby s ní nebyl vůbec
někdy hlídá malýho,když jedu na den do školy o víkendu.
nene pracuje, ale odpolko má samosebou volno. Teď jak je hnusně tak navíc jsme s malou i hodně doma což ona ví a asi očekává že to tak bude nadále. Jakmile se udělá hezky tak chci víc času trávit venku i odpolko navíc snad už malá aspoň bude sedět tak bude venku víc co dělat než teď s kočárem v leže.
No s manželem to moc řešit nechci, už zezačátku naznačil, že nechce stát mezi námi, což chápu a tak to beru i jako takovou školu života že si to budu muset jemně vydobít sama
![]()
No a kamarádky v době návštěvy už taky praktikuju, jen to nejde vždycky
navíc ona je schopná přijít i když za 5 mninut má přijít kamarádka - na těch pět minut dělá na malou opičky a pak zase letí
ale to už jsem taky odbourala jemnou větičkou - že dnes se to nehodí ![]()
Asi jedině zapírat, zapírat, zapírat. Já tchýni zásadně neberu telefony a neotvírám neohlášeným návštěvám, což je z 90% ona!! Prostě omezuji kontakt na minimum. A neboj, brzy bude venku líp a pak už vás doma hledat nebude. A já si takticky pořád vypínám zvuk u mobilu s tím, že to mylýho vždy vzbudí..
no tak na plavčo i cvíčo chodíme, ale vše je dopoledne takže odpoledne jsou „volný“. S holkama z plavča plánujem i společné procházky,ale jsem každá z jiného konce a navíc sladit ty naše dítka je problém i když teď už je to lepší. ![]()
Miseno tak to přesně cítím, že už je ten problém ve mě ne vní, ale nedokážu se přes to přenést a povznést nad to, že jí má dvě hodiny na ruce a je schopná s ní i vařit.
Ráda bych se tomu taky smála, ale zatím mi to vůbec nejde.
Když to jde tak se snažím jí poslat ven s kočárem abych u toho nemusela být, protože když to nevidím tak mi to nevadí
Asi už fakt magořím a budu si muset dát před každou návštěvou panáka
abych se uvolnila a nehysterčila ![]()
Ahoj, ja jsem to mela uplne stejne. Pred narozenim dcery (20 mes.) v pohode, jezdili jsme k nim, obcas spolecne vylety, byla jsem s tchyni v pohode, ale jak se narodila mala (vytouzene zatim jedine vnouce), tak se vse zmenilo. Zacalo to tim, ze tchyne chtela rozhodovat o male jako by byla jeji, je z ni taky uplne hotova a my jsme ted jeji nejlepsi program (diky male) ![]()
Nejvic mi vadilo, ze malou porad u nich brali z postylky, tchyne ji predcasne posazovala, ze srandy ji davala stoupnout, nenechali ji chvili v klidu. Taky jsem si vyslouzila titul ‚neprejici matka‘, protoze jsem malou nechtela vodit za ruce, kdyz sama jeste nechodila. Diky me tak dcera chodila AZ v roce a ctvrt, to jsem ale macecha, ze?
Veci jako posazovani a vodeni za ruce delala za mymi zady, kdyz jsem to nevidela. Dalsi problem byl jidlo, na ktere jsem dost prisna, ale tchyne ji chtela uz v pulroce davat piskoty (do te doby jsem jen kojila), protoze je to pry na obale napsane. Mala treba doted nemela cokoladu, za coz jsme samozrejme hrozni rodice ![]()
Postupne jsem si hlavne na tchyni vypestovala taky averzi a kdyz mi jen vola, uz mam skoro strevni potize (desim se, co zas)
Navstevy ohlasuje stejnym stylem (zitra se stavim), nastesti jsme ted 300km daleko, tak nemuze delat (tak casto) prepadovky, ale kdyz jsem s malou u moji mamky, tak jsou prepadovky bezne (nebere v uvahu, ze muzem mit jiny program). Proste jsem nesnasela, jak me s malou porad stihala.
Se omlouvam za roman, mohla bych tu pokracovat do rana
Radim, aby ses zacala co nejdriv ohrazovat (slusne a nenapadne) v tom, co ti vadi. Tchyne treba nevi, ze vam vadi caste navstevy. Rika se to sice neprijemne, ale lepsi od zacatku nastavit hranice nez pak vybuchnout. Ja jsem s tim zacala taky pozde, ale postupne se to ucim a je to trochu lepsi. A hlavne jsem na sebe pysna, kdyz se nenecham do neceho vmanipulovat ![]()
souhlasim s tim, co pisou holky. bud co nejvic pryc a nerikej ji to. at si u vas parkrat zvoni zbytecne, vsak nejsi povinna ji rikat kazdodenni program. treba ji dojde, ze se musi napred zeptat, zda muze prijit na navstevu, neni to automaticke.
rozhodne bych nesnesla 3× tydne navstevu, jsi fakt dobra ![]()
ahoj, ja jen napisu trochu z druhy strany
moje mama na nas kasle,respektive neni ochiotna jet hodinu MHD, takze jen kdyz ji nekdo vezme autem - jinak radej posila plenky a ruzne darecky,coz je sice mile, ale decka by mela znat babicku
tchyne prijede 2× za rok, ma to 200 km, celkem pomaha, ale zase ma pristup „nechte decko vyrvat, posiluje si plice“, kdyz ma rafanek hlad a mela ho krmit ona, tak si jde nejdriv dat snidani sama, pak se divi, kdyz je rafanek mezitim fialovy a brekotem se ani najist uz nedokaze - coz interpretuje „vidis, ze nechtel, asi chce spat“, nacez je instalovan do postylky, kde pokracuje ve rvani…
byla bych stastnma za tchyni, co pohlida, ponosi a nenecha brecet…
ale uznavam, ze 3× tydne je moc.
Co vic vyuzivat a vypadnout z domu?
jo nasi decku moji segry (vegetarianka) cpou maso a raduji se, kdyz to papa … o jinych potravinach ani nemluve, tak snad kdyz vsude zduraznuji, jak moc je rafanek alergickej a jak kakal krev, ze mi to snad delat nebudou…
ahojky,
jelikož je to trochu citlivé téma a chtěla bych psát i otevřeně tak píšu anonymně.
Než se mi narodila dcera (nyní 9 měsíců) měla jsem s tchýní fajn vztah - normálně jsme komunikovaly, jezdily na společné výlety občas i na zimní dovolené (samo i s manželem). Tchýně si však prodělala rakovinu a od té doby je hodně citlivá. V tu dobu jsem byla zrovna těhotná a ona se na to hodně upjala, navíc je malá první vnouče v rodině.
No od té doby co se narodila dcera, tak to není ono, spousta věcí mi vadí - od šišlání, neustále nošení na rukách, posazování atd. Některé věci, které mi hodně vadí (šišlání, posazování) jsme odbourali buď za pomoci manžela -a to tak že s nimi mluvil on aniž bych o tom věděla a jednou to prostě přesatlo. Některé věci jsem si řešila sama - upozorňovala aby to nedělali apod. Nejsem moc držkatý typ, spíš věci v sobě hodně dusím což vidím jako svojí slabinu, ale taková prostě jsem.
No ale poslední dobou jsem zjistila, že jsem si k tchýni vypěstovala už jakousi averzi. Prostě už jen z principu když k nám má přijít tak jsem dopředu naštvaná a už mi vadí jak se bude chovat. Z malé je na můj vkus až moc vyprdlá, mě v podstatě přehlíží (ani mě nepozdraví, chce vědět jak jsme se měly, ale ptá se malé apod.) navíc je schopná u nás být 3× týdně, což už je na mě opravdu moc. Navíc sem chodí automaticky, ohlásí se stylem - dnes se stavím a nečeká na odpověď. Za mě jednou týdně je maximum plus tam často jezdíme i na celé víkendy.
Víc se rozepisovat nebudu protože je spousta věcí které mi vadí a které dělá ale to by bylo na dlouho a možná to pramení právě z té mé averze. Jelikož vlastně až tak nic špatného nedělá, malé neubližuje, malá jí má ráda, jen je tu prostě nalezlá furt a od malé se nehne na krok.
Tak a teď mi poraďte co s tím. Počet návštěv se teď snažím nějak zkorigovat, protože už občas vymýšlím výmluvy proč nejsme doma (a to už není asi úplně normální) ale jak se zbavit tohodle stavu? Malou tam samotnou s manželem posílat nechci na to jsem na ní zase až moc upnutá já
a i se přiznám že mi občas vadí když tam jsme na víkend že mi jí pořád „berou“ nemám s ní chvilku pro sebe.
Doufám, že mě třeba někdo povzbudí že se to časem zlepší, sedne si to a já se zklidním.
a nebo jsem fakt až takový blázen?