Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Lidi si nemají lhát, nemají jeden druhého podvádět, okrádat atd. Většinou tyhle věci každého jednou doženou, vrátí se mu to nebo přijde o všechno. Opravdu ti tvou situaci nezávidím.
Trošku mě děsí, jak mě neodsuzujete..
Takže.. nejsme spolu oficiálně kvůli rodinným vztahům.. chodil s mojí starší ségrou.. to bych nechtěla úplně detailně rozebírat.. výsledek je, že o nás za tu dobu nikdo neví (samozřejmě pokud mu to někde někdy nedošlo, ale oficiálně ne)..
Nikdy jsme na tom za tu dobu nebyli tak, že bychom byli volní..
Ale hlavně - já bych s ním nedokázala žít. Jsme oba příliš dominantní osobnosti.. Nejspíš by to nefungovalo..
jancab píše:
Jee, já bych tě chtěla mít za manželku![]()
Můj manžel kvůli roztřeseným kolenům odešel hned po porodu syna
Kdybych o milence nevěděla a on si srovnal v hlavě, že milující manželka, se kterou si rozumí a má s ní dítě, není až taková životní prohra, tak jsme mohli být relativně spokojení. Jenže ona se milenka rozvedla
![]()
Tak mě napadá - co bys dělala, kdyby se rozvedl Tvůj milenec nebo se dostal do jiné tíživé životní situace a zůstal třeba sám - taky by sis byla jistá, že rodina je na prvním místě?
Zkus přijít na to, proč po tak dlouhé době chceš věci měnit. Máš strach, že se to provalí? Nebo bys chtěla nějakou změnu? Nebo už se ti nelíbí polovičatost mileneckého vztahu? Třeba si chceš otestovat, jak silné city vás s milencem opravdu vážou. Důvody musíš posoudit sama. Ale pozor na důsledky Tvého jednání - několik lidí by se mohlo stát hodně nešťastnými
A další věc - kdyby ses rozešla s milencem, nebudeš pak doma nepříjemná a smutná a vlastně budeš míň spokojená než teď?
Anonymní píše:
Trošku mě děsí, jak mě neodsuzujete..
tak když hned v prvním příspěvku napíšeš, aby si moralistky nechaly svá poučení, tak se holt držíme
. jinak mě to ale děsí taky.
myslím, že jediný způsob, jak se milence zbavit, je definitvní ukončení veškerých kontaktů. jinak to nepůjde a ty pokaždé „vyměkneš“.
Možná by to chtělo trochu si poručit a podívat se na to odpovědně a rozumně. Zamyslet se nad tím, jaké by to bylo tobě atd. kdo by chtěl být podváděný? Je to nefér jak k manželovi, tak k manželce toho tvého milence.
Anonymní píše:Žádný odsuzování! Jako odsouzená se polituješ, řekneš si, že jsi stejně bídná, i na emiminu ti to potvrdili, tak co by ses rozcházela
Trošku mě děsí, jak mě neodsuzujete..
Jinak mě napadá ještě svěřit se jeho manželce nebo ještě lépe jeho tchyni. Nebo - vidělas Univerzální uklizečku?
Teď už mě napadají jen samé takovéhle metody.
Anonymní píše:
No tak to jste mi pomohly
Přesně tak to je. Já ho mám moc ráda, on mě taky, slovu milovat se se vyhýbáme.. Ale to tak nejde do nekonečna.
Ta otázka zní - jak ukončit vztah s někým, s kým se navzájem milujete, ale ten vztah nemá budoucnost?
Jestli miluju manžela.. manžel je skvělej chlap, rozumíme si v názorech, v životní filosofii, máme stejný zájmy, představy o budoucnosti (záměrně vynechávám, že spolu máme děti) .. chci s ním být.. ale netřesou se mi před ním kolena vzrušením.. i když se mi sex s ním líbí a vyžaduju ho..
Ale pořád je tu ten milenec, co když ho mám potkat, buší mi srdce.. i po 15 letech..
Chci být s manželem, s rodinou.. v tom mám jasno..
Nejradši bych znala snadný recept, jak na toho milence prostě přestat myslet..:)
rozumim ti, prozivam neco podobneho, akorat s tim rozdilem, ze ja se ho zbavit nechci, chci ho mit neustale „v zaloze“
paradoxne je jako dvojce myho manzela, akorat je tam ta chemie vetsi…
neradim ti nic, mne taky nikdo v tomhle neporadi.
ja si sveho „tajneho“ necham… uklidnuje me pocit ze vim, ze ho mam, i kdyz s nim nejsem, nic neukoncuju, zkratka se obcas neozyvam… on netlaci na pilu pac vi, ze se ozvu driv nebo pozdejc. My se treba jeden druhemu neozvali cele mesice a vedeli jsme ze… oba jsme zkouseli jak dlouho to vydrzi, nevydrzelo, JE TO TAM…
nech zivot plynout, ono to nejak dopadne
docasne bys byla protivna do te doby, nez bys mu zase padla do naruce
znam to… treba jste si souzeny ![]()
eva valoi píše:
Lidi si nemají lhát, nemají jeden druhého podvádět, okrádat atd. Většinou tyhle věci každého jednou doženou, vrátí se mu to nebo přijde o všechno. Opravdu ti tvou situaci nezávidím.
Něco takového mám na mysli…ale rozhodně Tě nechci odsuzovat,to ne.Ale co když se to opravdu jednou provalí,a ty všechno ztratíš…zůstane Ti možná jen milenec,s kterým se nedá žít???Zkus se nad tím zamyslet…Co je pro Tebe přednější…spokojená rodina…nebo on…
úplně náhodou jsem narazila na vaši diskusi a hned jsem si vzpomněla, co se před 2 lety stalo v rodině mého bývalého manžela. Jeho sestra, moje bývalá švagrová, byla úplně ve stejné situaci, akorát s tím rozdílem, že její muž nejdříve tušil, pak i věděl, ona slibovala, že toho nechá…no oslavili spolu 20 let manželství a na čarodějnice, kdy si býv. švagr trochu přihnul, tak svou ženu zastřelil asi 6 ranami legálně drženou zbraní (byl myslivec) a vzáptí poslecní kulku vpálil sobě do hlavy. To vše udělal z lásky, ze zoufalství a z bezvýchodnosti ze situace, která se táhla léta. zůstaly po nich 3 holky - 17, 19 a 13 let.
Anonymní píše:
No tak to jste mi pomohly
Přesně tak to je. Já ho mám moc ráda, on mě taky, slovu milovat se se vyhýbáme.. Ale to tak nejde do nekonečna.
Ta otázka zní - jak ukončit vztah s někým, s kým se navzájem milujete, ale ten vztah nemá budoucnost?
Jestli miluju manžela.. manžel je skvělej chlap, rozumíme si v názorech, v životní filosofii, máme stejný zájmy, představy o budoucnosti (záměrně vynechávám, že spolu máme děti) .. chci s ním být.. ale netřesou se mi před ním kolena vzrušením.. i když se mi sex s ním líbí a vyžaduju ho..
Ale pořád je tu ten milenec, co když ho mám potkat, buší mi srdce.. i po 15 letech..
Chci být s manželem, s rodinou.. v tom mám jasno..
Nejradši bych znala snadný recept, jak na toho milence prostě přestat myslet..:)
ahoj ja teda budu psat kratce - byla jsem v podobne situaci, sice jeste sem nebyla vdana, ale schylovalo se k tomu. doslo mi, ze vztah nebo setkavani se s tim „druhym“ byla urcitym zpusobem zavislost, i kdyz moc hezka.
co jsem udelala ja, bylo vcelku jednoduche: kdyz jsem se rozhodla, ze je konec, donutila jsem se na nej prestat myslet.
ono totiz vymazat si cislo a zablokovat jeho cislo a vubec prerusit kontakt takle „hardwarove“ je dost jednoduche, ale jde tu o nec jinyho (samozrejme jsem smazala jeho cislo a on byl natolik chapavy, ze me prestal kontaktovat). ale tu jde o neco jineho - prerusit ten kontakt, co mas v hlave.
ja to udelala tak, ze kdykoli jsem si ho vybavila, jeho vuni, pohled, smich, zamerne jsem zacala myslet na sveho dnes jiz muze a snazila si vybavit to stejne na nem. nebo jsem muzi zavolala, abychom ho slysela. ten samozrejme nemel tuseni, proc mu tak casto volam ![]()
to, co k nemu citis, neni „laska“ jako takova (pokud ano, tak bys ho davno opustila, protoze je to tak pro vas oba nejlepsi, ty to vis, a chces to nejlepsi pro nej, pokud ho mas rada). to je proste zavislost - na tech hezkych pocitech, na zpusobu, jakym komunikujete atd atd.
lecba je stejna jako u ostatnich zavislosti.
to si myslim ja ![]()
ježiš to je hrozný…:-(( vždycky je řešení a nic není tak horké a bezvýchodné,jak se zdá…Ovšem zakladatelko po 15letech to těžko ukončíš-to byste se museli asi extrémně zhádat,doživotně se na sebe naštvat,ani zpvěd tchýni ti nepmůže…Za manželství jsem neměla milence,ale byl jeden,co jsem se mu líbila a koketoval,psali jsme si několikrát denně žhavé sms(to už bylo kolem rozvodu),ale věděla jsem,že je neperspektivní-n ženatý a já věděla,že nejsem jediná,neb první ani poslední v jeho hledáčku,ale imponval mi hodně,chemie pracovala-ukončili jsme to z rozumu-nepíšeme si,děláme,že se neznáme-jednou jsem ho potkala a málem jsem omdlela,byla jsem v šoku,nebyla jsem připravená na setkání,ani jsme se nepozdravili,zazmatkovala jsem a zmizela jak mimino.Ale i dnes,téměř 2rky od posledního setkání(nikdy jsme spolu nespali v pravém slova smyslu)a poslední sms,na něj denně myslím.Vyměnila jsem číslo,vymazala to jeho,ale já si ho stále pamatuji…A to mi po rozvodu zvedl sebevědomí milenec-či jak to nazvat-chtěla jsem prostě jen fyzično,žádný vážný vztah,jen si tak navzájem vypmoct-byl to člověk,co jsem ho znala rok a dokonce nám dělal totiž internet…flirtoval,líbil se mi,ale utopie by to byla,říkala jsem si,a p roce jsme šli na víno,no a bylo to-schízíme se s přestávkami rok,náramně mi vyhovuje v sexu,taky se třeba 2měs.neozveme,a pak zase ano,ale úplně utnout to nedokážu a přitom mě to brzdí-neumím mt 2vztahy ani lhát,takže dokud vedu tento nevázaný vztah,nemohu si najít stáleho partnera a jakmile h najdu,nebudu zas moci být s tímto milencem…Zakladatelk,podle mě to utnout nepůjde-můj mzek funguje takto-vymažu číslo,abych mu nevolala…ale pak když na mě přišla slabší chvilka,stejně jsem mu napsala,když znáte číslo zpaměti,víte m,kde bydlí,kde dělá,během 15let už se znáte víc jak dost,takže se jeden druhého zbavíte leda přestěhováním na druhý konec ČR…a jestli opravdu chceš ten vztah sknčit,tak já jsem vždycky u ex řešila,když měl milenky,jak se může podívat klukům do očí,jak je chce vychovávat k úctě vůči ženám,když on dělá tohle…a mě při nerozhodnosti taky pomůže si uvědomit,že se mám chovat tak,jak bych chtěla ,aby se chovali moje děti v dospělosti-pkud budu mít milence a moje děti pak budou řešit nevěru z druhé strany,c jim řeknu-to nic kluci,já t dělala taky?Tohle by dělalo problém mě a dalšé extré je obrátit se k Bohu,víra tě nepustí do dvou postelí
ale t by musela být víra pravdová-nejen naoko.No tak já to mám vyřešené v tom,že kluci asi nikdy nevěru řešit nebudou-ani jeden nejspíš nebude schopen vést partnerský život… ale i tak se chci do jejich očí koukat s čistým svědomím…jneže já to tak mám nastavené a chápu,že někdo ne ![]()
Já se taky rozešla s tehdy snoubencem, ačkoli jsme se milovali, ale vztah neměl budoucnost (cizinec - on tady bez kariéry, já tam, někdo by musel všechno opustit
). Je to deset let a myslím na něj každý den. Ale teď už spíš s nostalgií, byl to takový fyzičtější vztah. Ale prvních pět let, kdyby se objevil u dveří, bych opustila všechno a všechny a utekla za ním. Takže za mě - rozcházet se zamilovaní je pěkně naprd, budeš zamilovaná dál a trápit se. Škoda, že k tomu nemáš důvod, jako například, že nechceš ubližovat manželovi a riskovat, že se to dozví a zničí mu to život…
Anonymní píše:
No tak to jste mi pomohly
Přesně tak to je. Já ho mám moc ráda, on mě taky, slovu milovat se se vyhýbáme.. Ale to tak nejde do nekonečna.
Ta otázka zní - jak ukončit vztah s někým, s kým se navzájem milujete, ale ten vztah nemá budoucnost?Jestli miluju manžela.. manžel je skvělej chlap, rozumíme si v názorech, v životní filosofii, máme stejný zájmy, představy o budoucnosti (záměrně vynechávám, že spolu máme děti) .. chci s ním být.. ale netřesou se mi před ním kolena vzrušením.. i když se mi sex s ním líbí a vyžaduju ho..
Ale pořád je tu ten milenec, co když ho mám potkat, buší mi srdce.. i po 15 letech..
Chci být s manželem, s rodinou.. v tom mám jasno..
Nejradši bych znala snadný recept, jak na toho milence prostě přestat myslet..:)
Ale takový vztah ani nemá mít budoucnost..Je stále stejný a konstantní - nikam nesměřuje a tak to má ve vašem případě být..
Jestli se netrápíte ,že nemůžete žít spolu a netrápíte se, že jste si vzali špatné osoby, tak váš vztah je v pořádku..Nic neřešíte - jde jen o uspokojování potřeb..
Takže tím, že to nemá budoucnost bych se netrápila..Je to závislost jako každá jiná.
tentadora píše:
Nevím, proč se snažit ukončit něco hezkého pro obě strany. Jasně, z hlediska morálky to je problém, ale na druhou stranu, na co budeš vzpomínat, až budeš jednou bez zubů sedět na terase domova důchodců
Pokud to klape tak dlouho, proč se to snažit ukončit?! Stejně bys ho nedokázala vyhnat z hlavy, když se ti to nepovedlo do teď. Ať uděláš cokoliv, budeš mít pocit viny nebo se trápit. Buď ti bude chybět on, když to ukončíš, nebo budeš trpět kvůli rodině, když to neukončíš. Myslím, že neexistuje ideální řešení a zřejmě ti nedokáže nikdo poradit tak, abys byla spokojená s výsledkem.Nicméně ti držím palce, ať si život užíváš co nejlépe
Jedneho dna sa to prevali a ona bude spominat na to, ze mala manzela a deti.
Ale v pripade ze to manzel ustoji, pochopi (stejne mala milenca skor ako manzela), decka nikdy nenapadne ze mama robi nieco co by nemala, tak nema cenu nieco riesit a moze si uzivat to krasne, na co bude neskor spominat.