Jak se žije jedináčkům?

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 28.07.19 23:41
Jak se žije jedináčkům?

Ahoj, mám dotaz na ty z vás, kteří jste vyrůstali jako jedináčci. Jak se vám žilo v dětství, jak jste získávali kamarády, jaké to bylo „být sám“ (myslím doma nemít si s kým hrát). A jak se vám žije teď v dospělosti a třeba jak se žije těm jedináčkům, kteří už nemají rodiče? Ptám se protože hodně přemýšlíme jestli mít druhé dítě (s ohledem na náš věk a s tím související možné „problémy“). Já sama jsem vyrostla jako nejmladší ze tří dětí (věkový rozdíl byl mezi námi 10 a 8 let, tzn. jsem byla spíš jako jedináček, i když jsem si tak nikdy nepřišla). Ano v dětství jsem měla starší sourozence, kteří mě hlídali, ale občas jsem se dostávala do trapných situacích, kdy jsem třeba v 1. třídě chodila ven se starším sourozencem, který byl už v prváku (jaká to byla pro oba otrava). No a náš vztah vyvrcholil úmrtím rodičů, kdy nás jejich smrt nadobro rozdělila. Takže mám dotaz - opravdu znamená sourozenec = parťák do života (parťák na život a na smrt) a to že nikdy není ten druhý sám? (já sama jsem tohle bohužel nezažila. Díky za případné příspěvky a úvahy.

Stránka:  1 2 3 4 5 Další »
Reakce:
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 28.07.19 23:46

Ahoj.. já jsem ze skupiny těch, kteří sourozence mají, ale i tak se zapojím (snad to nevadí). Mám jednoho sourozence (o 5 let mladšího bratra) a máme spolu úžasný vztah a já si život bez něj nedokážu představit. Sama mám tři děti a myslím, že mezi nimi je silné pouto. Nicméně není to pravidlo a nemysli si, že si špatná matka, když dítěti neposkytneš sourozence. Obzvlášť pokud jsi už starší a necítíš se na to. Jsem si jistá, že svému dítěti dáváš spoustu lásky a nikdy ti nevyčte, že nemá sourozence. Přehi hodně sil. :srdce:

Bubla Bůčková
Echt Kelišová 7791 příspěvků 28.07.19 23:47

Já mám sestru, ale bydlí 100 km. Takže takový to na kafe, nákupy, stavte se to není :nevim: kamarádi se mi hledali těžko, protože to nikdy nebylo třeba, byla ta sestra o dva roky starší. Pamatuju si ty hádky a boje, násilí v dětství :think: rodiče se moc nestarali, asi dvě neplánovane děti byl hřebík do rakve manželství. Nevím no. Taky plánuju jedináčka a ráda si počtu.

Nora2
Kecalka 244 příspěvků 28.07.19 23:47

Ahoj. Já jsem jedináček a jsem za to spíš ráda. Soudím podle toho, že často jezdíme na dovolené s bratranci a sestřenicemi a na nich si vždy říkám, jak jsem ráda, že nemám sourozence. Pro mě to byla hlavně výhoda, že se mamka věnovala jenom mě, nemusela jsem se s nikým dělit atd. Doma jsem si vyhrala sama nebo jsem trávila hodně času venku s kamarády ze školy nebo sousedy. V dospělosti mě občas napadne, co když už tu rodina nebude, na koho se obrátim… Ale je to asi dost individuální, vztahy co například vidím mezi sourozenci u strejdy jsou špatne a ani bych takové nechtěla.

Nora2
Kecalka 244 příspěvků 28.07.19 23:53
@Nora2 píše:
Ahoj. Já jsem jedináček a jsem za to spíš ráda. Soudím podle toho, že často jezdíme na dovolené s bratranci a sestřenicemi a na nich si vždy říkám, jak jsem ráda, že nemám sourozence. Pro mě to byla hlavně výhoda, že se mamka věnovala jenom mě, nemusela jsem se s nikým dělit atd. Doma jsem si vyhrala sama nebo jsem trávila hodně času venku s kamarády ze školy nebo sousedy. V dospělosti mě občas napadne, co když už tu rodina nebude, na koho se obrátim… Ale je to asi dost individuální, vztahy co například vidím mezi sourozenci u strejdy jsou špatne a ani bych takové nechtěla.

Doplním ještě, že když jsem měla období a přemýšlela nad sourozenci, přála bych si jediné staršího bratra :lol:

Kačus82
Kelišová 6864 příspěvků 28.07.19 23:55

Tady starsi jedinacek :mavam: sorry, ten dotaz asi chapu, ale je to to same, jako se ptat barvoslepeho na odstiny podzimni aleje. Ja nevim, jestli jsem o neco prisla :lol: kamaradi se mi hledali normálně v detstvi i v dospelosti. Partnery mám, jedine, ze obcas nutne potrebuju byt sama a okoli mi strasne leze na nervy. Ale nevim, jestli to je vliv krusneho detstvi nebo jina karmicka zatez :lol: myslim, ze jsem prumerny tymovy hráč. Muj tata byl ze tri bratru a ja si delala srandu, ze privita jakoukoli zaminku se ve zlym rozejit s jakymkoli clovekem. Parkrat to zkousel i na mne, ale nedala jsem se :jazyk:

Kbelar
Povídálka 27 příspěvků 29.07.19 00:02

Dobrý večer, jsem jedináček, můj muž též. Máme šestiletou dceru a teď tu rozcházím poslíčky před narozením syna. Jak jsem ráda, že na to tady dcera nebude sama jako jsem já. Moji rodiče další děti po mně mít nemohli, matka třikrát po mě potratila ve vysokém stupni těhotenství. Celé dětství jsem to nebyla schopná pochopit a přijmout. Rodiče se rozvedli, když jsem byla dospělá, takže jsem nyní sama na pendlování mezi nimi, navíc matka záhy onemocněla a ikdyž je relativně samostatná, pomocná spřízněná duše by se mi hodila. Manžel je jedináček, neplánované dítě, rodiče ve vysokém věku. Nikdy mu to jedináčkovství nevadilo, tam nikdo nikdy rodinu a ani jeho neplánoval a tak je takovej pařez :)

evulinda79
Kecalka 138 příspěvků 29.07.19 00:04

Je to pouze a jenom pouze o lidech a jejich povaze, jsem jedináček, nemám problém a znám jedináčky, kteří mají problém se vším a tak je to i pokud máte sourozence

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 29.07.19 00:04

Jsem jedináček, manžel taky a ve třídě jsem rozhodně nebyla nějaká výjimka. Jak by se nám žilo? Neznáme, co to je mít sourozence, tak nevím, o co jsme přišli. :nevim: Na jednu stranu všechny zdroje jdou k nám - my všechno zdědíme, nebude se dělit majetek. Na druhou stranu, je to strašně náročné starat se osamotě o stárnoucí rodiče a do toho vlastní rodinu. Prostě je. Oni jsou 4, všichni rozvedení, my jsme dva a máme, co dělat. Nezvládneme to do budoucna, máme malé děti, a prostě rodiče se budou muset smířit s nějakými domovy důchodců.

Asi by bylo fajn mít někoho. Protože kamarádi a kamarádky můžou být dobří, ale nakonec se stejně budou víc bavit se svými sourozenci, než s námi

Elenloth
Závislačka 4399 příspěvků 29.07.19 00:10

Já jsem vyrůstala jako jedináček. Jako dítě jsem to moc nepociťovala, sourozenec mi nijak nechyběl. Jako jedinou výhodu vidím to, že jsem se naučila být sama, sama se sebou.
Jinak na tom vidím jen negativa. Problém byl v tom, že matka byla taky jedináček, žádné tety, strýcové, bratranci sestřenice. Nemám prakticky žádné příbuzné. Širší rodinu vidím hlavně jako příležitost budovat kontakty, které se často později velice hodí. Já žádné takové kontakty neměla.
Nikdo nezaručí, že budou mít spolu sourozenci super vztah až do dospělosti, to je jasné. Ale alespoň mají tu možnost si ho vybudovat. Já jsem tu možnost neměla. Nyní mám tři děti věkove blízko u sebe, uvidíme, jak to dopadne.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 29.07.19 00:13
@Anonymní píše:
Jsem jedináček, manžel taky a ve třídě jsem rozhodně nebyla nějaká výjimka. Jak by se nám žilo? Neznáme, co to je mít sourozence, tak nevím, o co jsme přišli. :nevim: Na jednu stranu všechny zdroje jdou k nám - my všechno zdědíme, nebude se dělit majetek. Na druhou stranu, je to strašně náročné starat se osamotě o stárnoucí rodiče a do toho vlastní rodinu. Prostě je. Oni jsou 4, všichni rozvedení, my jsme dva a máme, co dělat. Nezvládneme to do budoucna, máme malé děti, a prostě rodiče se budou muset smířit s nějakými domovy důchodců.Asi by bylo fajn mít někoho. Protože kamarádi a kamarádky můžou být dobří, ale nakonec se stejně budou víc bavit se svými sourozenci, než s námi

Tak ale dokud nejsou rodice nemonouci a moc stari muzou vam s detmi pomoct? Ale diky za nazor. Tohle je mozna taky jedna z veci, ktere se bojim. Ale ja teda nechci, aby se o me dite ve stari staralo. I kdyz bych mela deti 5, nechci jim byt na obtiz. A myslim si, ze nejhorsi pro deti je stary nemohouci (a nedej boze zadluzeny) rodic.

Macik.S
Kecalka 399 příspěvků 29.07.19 00:13

Jsem jedináček, mamka další dítě nechtěla, i kdyby měla možnost, byla se mnou furt po nemocnicích. A nevadí mi to, nevadí mi, že jsem jedináček. Vždycky jsem říkala jak je super, že se nemusím s nikým dělit o pokoj :lol: Ani teď v dospělosti mi to nevadí. Max jsem říkala, že by bylo fajn mít staršího bráchu, jakože by mě chránil. :mrgreen: Manžel má bratry dva, vztahy mají dobrý, ale když byli malý, tak se manžel cítil odstrčený, nechtěli ho sebou nikam brát, 6 let rozdíl mezi nima je.
Litovala jsem vždycky kamarádku, když jsem chtěly jít ven a ona nemohla, protože hlídala mladšího bráchu..
Zatím máme jedno dítko, plánujeme druhé, neumím si představit, že bych měla jen jedno :)
Kamarády jsem nezískávala, mám jen jednu kamarádku ;) Od dětství. Byla jsem šikanovaná, takže se semnou ani nikdo jiný kamarádit nechtěl. :)

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 29.07.19 00:24

Mam o 7 let mladsi sestru. Uz jsme davno dospele a mame svoje rodiny, ale i tak jsme si nejlepsimi kamaradkami a dala bych za ni zivot. Svoje dite mam jedno. Dlouho jsem premyslela, ze zustanu u jednoho, ale najednou mi to zacalo byt lito, ze je porad takova osamela.. A uz je v planu sourozenec :)

ocean.mama
Kecalka 353 příspěvků 29.07.19 00:31

Ja jsem jedinacek. Byly jsme s mamkou samy, tatu nemam. Nikdy jsem nebyla rozmazlena kvetinka, naopak. Vsechno jsme si doma opravovaly samy atd. Jsem hodne samostatna osoba. Jaky to je nemit sourozence, to je tezka otazka, kdyz neznam opak.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 29.07.19 02:14
@Anonymní píše:
Mam o 7 let mladsi sestru. Uz jsme davno dospele a mame svoje rodiny, ale i tak jsme si nejlepsimi kamaradkami a dala bych za ni zivot.

Já o sedm let staršího bratra. Odstup byl, je a bude patrně na věky… on prostě v životě mladší sestřičku nikdy nepotřeboval a nechtěl a nestojí o mě dodnes.
Na rodinných sešlostech se v klidu pobavíme, ale tím to končí. Až tu nebudou naši rodiče, budu na tom stejně, jako jakýkoliv jedináček, brácha nebrácha…
Nevím, kdo si furt maluje ty zaručeně idylické sourozenecké vztahy… :nevim:

Stránka:  1 2 3 4 5 Další »
Váš příspěvek
Reklama