Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak si nastavit hranice?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
10.5.26 17:46
Ano, je to v tobe. Nestastna kombinace nizkeho sebevedomi, neprilis vysokeho IQ a EQ a k tomu jeste nevychovanost. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.5.26 17:56
"Uz me nebaví se schovávat pokaždé v ložnici když je u nás na návštěvě abych neschytala nějakou připomínku. " 
What?
Sestře vadíš, proto tě ignoruje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.5.26 18:07
Je to v zakladatelce v tom smyslu že si neumí nastavit ty hranice, přesně jak píše. Že si sama sebe neváží dost na to, aby se vymezila jasně a jednou provždy. Možná v podobném prostředí vyrostla nebo naopak vyrostla v prostředí, kde vymezovat se nebylo potřeba, tak jako tak se to nenaučila.
Je to i v příteli a jeho rodině, protože slušný člověk se takhle nechová. Hranice je potřeba vymezovat vůči „nepřátelům“, vůči nejbližším by to vůbec nemělo být potřeba.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.5.26 18:11
Nebylo tu už něco podobného? S tou puboškou švagrovou a odcházením jinam.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.5.26 18:13
@KKubula píše: Více
Ale prdlajs. Právě vůči nejbližším je nejtěžší ty hranice nastavit. Vůči nepřátelům je to jednoduchý.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.5.26 18:37
Jediná cesta je posílit si sebevědomí. Jinudy to nevede. Jakmile se budeš umět postavit sama za sebe, všechno ostatní už bude jednoduché 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.5.26 19:24
@Cenarius píše: Více
Nejsme ve sporu. Já akorát dodávám, že nejbližší by se neměli chovat tak, aby to vůbec bylo potřeba.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.5.26 19:33
Ty máš velký problém s vlastním sebevědomím… to je celé. A když toto nezměníš, tak to nebude do konce života lepší… Někteří lidi tohle totiž vycítí a na takovém, jako jsi ty, si rádi smlsnou.
Někdo se to naučí věkem, někdo najde terapii, někdo se nezmění nikdy.
Jak se k tobě chovali tvoji rodiče, sourozenci, kamarádi, spolužáci,…? Dost pravděpodobně si to neseš už z dětství. Podporovali tě rodiče v tom, co jsi chtěla?
Moc se mi nechce věřit, že v práci nebo jinde jsi 100% v pohodě.
Držím ti pěsti, ať to zvládneš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.5.26 19:46
@vokishka píše: Více
jo, píše to tady v obměnách pořád dokola
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.5.26 19:54
Mně se zdá, že do té rodiny nezapadáš a tvůj přítel tě před nimi také shazuje, otázkou je proč? Taky cítí, že jsi jiná než oni, stydí se za tebe, neváží si tě? Každopádně on by měl být ten, kdo tě má obhajovat a uznávat tvé pocity.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.5.26 19:58
@Anonymní píše: Více
tak přítel je hodně divný, to bych nevydržela, a když ta pubertální sestra odejde, a ty se ho zeptáš, proč se ON k tobě chová tak špatně, tak odpoví co?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.5.26 20:34
Myslím si, že se do té rodiny nehodíš, protože tě považují za hloupou. A je úplně jedno, jestli hloupá jsi, nebo ne, prostě jim vadíš. Zvláštní na tom je, že jste spolu 7 let. To už byste měli být stabilní pár. I pro jeho rodinu. Kolik vám je a co znamená, že jste spolu? Žijete spolu?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj, mám problém s hranicemi. Lidi si ke mne často dovolují víc než bych chtěla. Jsou naštvaní když jim nepůjčím peníze, slovo ne pochopí až ho řeknu tak po 6. Berou mě jako samozřejmost. Cítím se špatně když jsem s přítelovou rodinou. Občas i s přítelem. Jako kdybych byla otravná, hloupá. Cítím se dlouhodobě nerespektována. Jeho sestra mě pravidelně ignoruje, kritizuje, mluví s ironickým a posměšným tónem. Vždy když je u nás tak se chce bavit jen spřitelem, přitom jim nechávám prostor, bavím se s ni tak 10% stráveného času. Uz me nebaví se schovávat pokaždé v ložnici když je u nás na návštěvě abych neschytala nějakou připomínku. Je to malá puberťačka a má ted takové období. To mi vždy řekne přítel. Přítel povytahuje obočí když semnou mluví, vzdychá, často mě opravuje. Před jeho sestrou mě uzemňuje. Když se bavíme já, přítel a jeho sestra, tak mě kolikrát ignoruje. Řekne něco ve smyslu “teď se bavíme my” ptala jsem se několikrát jestli můžu mluvit, nebo si s nimi povídat, ale po čase jsem to vzdala a prostě jdu pryč.
Mam pocit ze to jeho rodina odkoukala od něj. Přitom když jsme spolu tak nám všechno funguje, mame se rádi, komunikujeme… prostě žádné takové problémy nemáme. Jsme spolu 7 let. Mela jsem problémy i s jeho matkou, narušovala nám vztah takovým způsobem, že jsem musela nastavit hranice. Doteď mi to jeho matka vyčítá, že je všechno moje chyba, je mi to opravdu líto, že jsem na ni musela být hrubá, ale byla to nouze. Když se mu s těmito pocity svěřím, tak říká, že to není pravda. Připadám si jako blba, že mam tyhle pocity. Ale jsou opravdové. Cítím to, jen nevim jak s tim mám pracovat. Připadám si jako by moje pocity nebyli validní. Připadám si otravná, smutná, nahraditelná… nechci být v kontaktu s lidmi se kterými se cítím takhle a samozřejmě ho nechci nutit aby se nebavil s rodinou nebo tak něco. Jen nevim jak si vůči nim nastavit hranice. Kolikrát mám pocit, ze i s jeho matkou to nefunguje. Vždycky říka, že přítelovi něco zakazuju …přítel se v tomhle staví tak že se mě zastane, ale samozřejmě mu preshnana miminkovská péče ani nevadí. Mam pocit, že všichni nabyli dojmu, že se ke mně takhle chovat můžou a když se snažím nastavit hranice, tak ze mě dělají hysterku. Když řeknu, že mi něco vadí tak mi řeknou, že jsem přecitlivělá…Jak komunikovat s jeho sestrou? Nepotřebuju aby mě měla ráda, jen aby mě respektovala. Jak to řešit s partnerem? Mam pocit, že to nechápe. Nebo je problém ve mne? Že je nechám si to ke mně dovolovat? V tom případě jak pracovat na sobě? Dekuju za odpovědi.