Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj maminky,
byla bych zvědavá na srovnání, jak vaříte se svým prckem.
Já jsem vždycky vařila, zatímco syn (ted 1,5roku) spal první denní spanek a když spal podruhé, tak jsem si šla odpocinout také.
Po přechodu ze dvou spánku na jeden po obědě, to ale už dělat nehodlám, protože to bych si celý den nesedla. Tak vařím za přítomnosti dítěte.
To se ale po mě pořád sápe a nedá mi vůbec prostor něco udělat a to je o nervy.
Koupila jsem mu učící věž a trochu to pomohlo, ale nezabírá to vždycky a akorát dostane prostor na další lumpaceni- natahuje se po všem na lince a věci, které mu dám na hraní stejně haze na zem a chce to, co mu z bezpečnostních důvodů půjčit fakt nemůžu…
Nechce se mi vařit a jediném svém volném čase za den, tedy když spí po obědě nebo až ho uložím večer kolem 21 hod. ![]()
Doufám, že je to jen fáze a že se nauci vyhrát si sám a dát mi třeba 15 minut, abych rychle rozjela vaření a pak už můžu odbihat a věnovat se mu.
Ale zatím je to kolikrát stres pro nás oba ![]()
Jak to máte vy se svými dětmi a stíhání domácnosti? Nějaký tip?
Nase kuchyn vypada jak minove pole. Vsechny dozy, hrnce, varecky, metlicky jsou ditetem vykramovany a tim se zabavi, zatim co ja si bez otravovani v klidu varim. Akorat po vareni musim uklidit zem, ale to mi problem nedela. ![]()
Ahoj, no já mám dvě holky, 19 měsíců a 4 roky. Přes léto je mám doma obě a vařím s nimi. Je to blázinec, ale jinak to nejde.
Jako příklad uvedu dnešní vaření:
Vařili jsme boršč, takže já krajim zeleninu, holky sedí u stolu, já jim dávám nakrájenou zeleninu a ony dávají do hrnce, míchají vařečkou a jsou strašně spokojený. Pak stojí na zidlickach a koukají na sporák jak to bublá 😀 no zábava na celé dopoledne. V kuchyni je vždycky bordel, ale děti jsou spokojený 😁 dělám s nimi vše, neboť mám zásadu, že když spí po obědě, tak já mám nohy nahoře 😝
Obsah vsech supliku, kam dosahne mam prizpusobeny jemu (15 mesicni), takze si vytaha, co chce, hraje si s hrncema, vareckou, metlickama, triska do vseho, rozsroubovava si zidlicku, obcas mu dam ovesny vlocky a lzici, prendava to z misy do misy, ssmozrejme bordel silenej, ale to mi nejak zily netrha 😁 co jde, to delam s nim na ruce nebo si to dam k nemu na zem, krajim pred nim, on mi ty veci podava, nebo si hraje s bramborama a tak. Slehame a mixujeme spolu, to miluje, ma ruku na mixeru a vriska
zapojuju ho do vseho, kde to jde.. zvladnem spolu uvarit a i nekolikrat tydne upect
Máš dvě možnosti vařit s dítětem a naučit se to s ním zvládat a nebo ho nacpat do baby boxu dokud nemluví
jako vážně prostě si musí zvyknout a chvilku vydržet a ty musíš zrychlit a vařit jídla u kterých se neptřebuješ crcat
Normálka, vařila jsem jídla, které se nasypou a občas míchají, krájet rychle, když pět minut něco dělá. Mixér byl u nás zakázány. Prostě maso a příloha, pánev, trouba…
Tak moje dcera si vyhraje v pohodě sama, takže naštěstí tohle řešit nemusím
ale poradím pořídit nositko a hodit malého na záda, takhle jsem to dělala, když byla dcera malinká a dá se s tím dělat naprosto vše ![]()
Buď sem posadila na linku a dala něco pomáhat (míchat něco v misce, plastovým nožem krájet třeba banán apod), nebo sem posadila dítě do jídelní židličky vedle sebe a na ten stoleček sem mu dala nějaké chrumky a on seděl, koukal, občas něco sezobnul nebo rozpatlal
případně vytahoval nějaký šuplík s miskami apod
Mě už v tomhle věku děti před den moc nespaly, výjimečně po obědě, když bylo ráno nějak víc aktivit a unavily se.
Vařím rychle a na dva dny, normálně s desetiměsíční dcerou, leze po bytě a hraje si, dost často u toho ještě pracuju
Se starší to bylo to samý. Manžel na rodičáku taky vařil když byla vzhůru a když spala, měl volno.
Když jsem byla s děckama doma. Nejstarší jsme zavedli do školky. Zpět přes obchod. Dopoledne jsem něco uvařila. Měla jsem je teda naučené. Že se snědla polévka. Pak jsme si šli spolu lehnout (tohoto zlozvyku se nedokážu zbavit ani po letech v práci. Vždycky kolem poledne se mi začnou zavírat krovky a padá mi hlava
. Potřebovala bych pár minut🛌).
A po spánku si snědli druhý chod oběda. A šlo se pro starší do školky. Na hřiště.
Při vaření jsem s děckama problém neměla. Ale to bylo asi i tím, že dva mladší jsou blízko sebe. Vedle kuchyně byl obývák a tam měli herní koutek udělaný. To mi teď udělají víc bince. Kdy jsou velicí a učí se vařit a pomáhat v kuchyni.
Vařívala jsem buď po večerech a nebo prostě v přítomnosti dítěte, které bylo za brankou před kuchyní. Jsem opařené dítě a panika z toho, že se mi na dítě vyleje horká tekutina, byla příliš velká. Starší se naučil celkem brzo hrát sám a mladšího zabavil ten starší.
Tak od 2,5 roku už to celkem šlo, sice byl trochu bordel, ale u vaření asistoval, aniž by byla kuchyň jako po výbuchu nebo aniž by mi řval zavěšený na noze. Takže buď asistuje, hrozně ho to baví mi „pomáhat“, nebo vařím, když ho někdo hlídá, nebo prostě nevařím a objednávám. U nás vydrží i u pohádky, takže jsem třeba na chvíli posadila k pohádce. Když spí, tak taky odpočívám. ![]()
Bud si hrál sám nebo byl ve věži, většinou jsem vařila hned ráno, kdy byl nehodnější po vyspani a snidani, do 8-9 uvařeno a šlo se ven.
Naučila jsem se vařit večer, ideálně na 2 dny. Bez dítěte to zabere 15 minut i s úklidem, s dětmi xkrát tolik s nervy a bordelem po celém domě. A nebo holt vařit rychle a nějak to pytlíkovat i s dítětem. Nic zázračného asi neexistuje. ![]()
@lleennttiillkkaa píše:
Vařívala jsem buď po večerech a nebo prostě v přítomnosti dítěte, které bylo za brankou před kuchyní. Jsem opařené dítě a panika z toho, že se mi na dítě vyleje horká tekutina, byla příliš velká. Starší se naučil celkem brzo hrát sám a mladšího zabavil ten starší.
Já se sice neoparila, ale hrůzu jsem z toho měla takovou, že jsem na vaření třeba na půl hodiny pustila pohádku, aby se mi nepletli pod nohy. Nebo menší dokud nechodili do ohrádky (pak chodili i s ohradkou). Náročnější vaření buď manžel nebo když spali, příp. někdo vozil v kočárku ale jít si lehnout na hodinu nemělo pro mě smysl, to bych stejně neusnula.