Jak vaši nejbližší reagují na vaši nadváhu?

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 12.05.19 23:47
Jak vaši nejbližší reagují na vaši nadváhu?

Ahoj,

holky, co máte nadváhu, reaguje na to nějak vaše okolí, nebo to neřeší? Já vždy byla silnější a moje mamka je štíhlá a tak to hůře nesla, snažila se mi pomoct zdravěji jíst a tak…a ano, jsem za to ráda, kdyby mě vykrmovala, byla bych na tom hůř. Ale prostě já nejsem ten štíhlý typ a nemám ani na to tolik vůli. No ale p dítěti jsem ještě přibrala, manžel to moc neřeší, ale moje mamka mi to sem tam řekne, myslí to v dobrém, že by mi pomohla s jídelníčkem, nebo třeba pohlídala, abych si mohla jít zacvičit, ale já o to nestojím a je mi to pak akorát líto. A moje tchyně je úžasná, vždy jsme spolu dobře vycházely, jenom ona je ještě extra vysazená na zdravou stravu, sama je štíhlá a vysportovaná a cítím to, že jim to vadí. A že by chtěli extra zdravě naučit i vnoučata, ale já jsem zase spíše taková na pohodu, sem tam Pribináček neřeším,… tak nevím, jak se s tímhle srovnat. Řešila jste to nějaká? Já jsem šťastná a ano, sem tam mě to mrzí a snažím se trochu shodit, jde mi to těžko, ale hlavní je, že ta motivace musí být vždy ode mně…a taky nechci děti stresovat nějakou extra zdravou stravou, já to beru tak normálně s rozumem. A jedno z dětí je štíhloubké, druhé takové podsaditější, já to však vnímám spíš geneticky, že to tak prostě je no… :nevim: Nemluvím tady o obesitě, nebo něčem, co by vysloveně ohrožovalo zdraví.

Stránka:  1 2 3 4 Další »
Reakce:
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 13.05.19 00:02

Ahoj, podobny problem jsem mivala kdyz jsem pribrala, rodina me odsuzovala, ale ja jim musela ukazat ze ve svem tele se citim sebevedome :palec: Zkus to taky :srdce:

pe-terka
Generální žvanilka 20009 příspěvků 13.05.19 00:08

A ty to vnitřně cítíš jak? Manžel to neřeší proto, že se mu macatá líbíš, nebo aby tě nezraňoval (ohleduplnost)?
Pokud ti nadváha opravdu nevadí, tak to prostě těm dvěma babičkám řekni a neřeš to :think: Pokud si přiznáš, že ano, s chutí chytni hozenou rukavici a něco s ní udělej! Jsi mladá žena a dvě děti opravdu nejsou důvodem a omluvou pro nadbytečná kila :kytka:

LAlezane
Ukecaná baba ;) 1310 příspěvků 13.05.19 01:02
@Anonymní píše:
Nemluvím tady o obesitě, nebo něčem, co by vysloveně ohrožovalo zdraví.

No prostě chceš být oplácaná a neřešit to, a chceš veřejný požehnání a pokud možno radu, jak utřít příbuzné.
Víš co bych ti s chutí řekla…? Děkuj bohu, že to řešej, protože mně moje máma za nezájmu okolí v dětství vykrmila do těžké nadváhy, kterou jsem JÁ potila dolů roky a odnesla to poškozenými klouby. Jak by blbý stravovací návyky mohly být život ohrožující, prosím tě… až tvoje dítě v pětadvaceti nevyleze schody, tak ti fakt poděkuje. :poblion:
A za druhé… s věkem se, no, „výrazně zaoblila“ moje máma samotná. Teď má vnoučata, děcka lítají, chtějí blbnout… a babičce dělá problémy pomalá chůze, o nějakých hrách ani nemluvě. Hele… přijde mi to strašná škoda, tobě ne…?
Genetika je genetika, já taky nikdy nebudu typická štíhlá ženská… ale intenzivně sportuju (vhodný sport s ohledem na klouby, ano, nemůžu ani takovou kravinu, jako jezdit na kole…) a stojí mi to za to, že se líbím chlapovi a cítím se zdravá a aktivní.
Pokud tobě ne, je to tvoje věc, ale není na místě čekat chválu a obdiv širého okolí. :nevim: Ani za to, jak jsi s tím těžce v pohodě… soudnej člověk prostě s nadváhou v pohodě není. :nevim:

Bábrdl
Generální žvanilka 24466 příspěvků 13.05.19 01:44
@Anonymní píše:
Ahoj,holky, co máte nadváhu, reaguje na to nějak vaše okolí, nebo to neřeší? Já vždy byla silnější a moje mamka je štíhlá a tak to hůře nesla, snažila se mi pomoct zdravěji jíst a tak…a ano, jsem za to ráda, kdyby mě vykrmovala, byla bych na tom hůř. Ale prostě já nejsem ten štíhlý typ a nemám ani na to tolik vůli. No ale p dítěti jsem ještě přibrala, manžel to moc neřeší, ale moje mamka mi to sem tam řekne, myslí to v dobrém, že by mi pomohla s jídelníčkem, nebo třeba pohlídala, abych si mohla jít zacvičit, ale já o to nestojím a je mi to pak akorát líto. A moje tchyně je úžasná, vždy jsme spolu dobře vycházely, jenom ona je ještě extra vysazená na zdravou stravu, sama je štíhlá a vysportovaná a cítím to, že jim to vadí. A že by chtěli extra zdravě naučit i vnoučata, ale já jsem zase spíše taková na pohodu, sem tam Pribináček neřeším,… tak nevím, jak se s tímhle srovnat. Řešila jste to nějaká? Já jsem šťastná a ano, sem tam mě to mrzí a snažím se trochu shodit, jde mi to těžko, ale hlavní je, že ta motivace musí být vždy ode mně…a taky nechci děti stresovat nějakou extra zdravou stravou, já to beru tak normálně s rozumem. A jedno z dětí je štíhloubké, druhé takové podsaditější, já to však vnímám spíš geneticky, že to tak prostě je no… :nevim: Nemluvím tady o obesitě, nebo něčem, co by vysloveně ohrožovalo zdraví.

Tak je otázka, co je to tvoje „na pohodu, pribinček neřeším…“
Pokud futruješ děcka sladkostmi a kalorickými bombami, tak bych jako babička taky nebyla nadšená.

Aby ti to jednou to tvoje „podsaditější dítě“ nevyčetlo. :think:

Uživatel je onlineProfZav
Ukecaná baba ;) 2338 příspěvků 13.05.19 05:21

Jako je hezký, že jsi spokojená se svým tělem, ale podle mě zdravé stravovací návyky jsou to nejlepší, co můžeš dětem vštípit. Stejně jako zdravý vztah ke sportu. Nechápu, proč bys tím děti měla stresovat, přece nemusí jít tofu a klíčky. Ale zelenina, ovoce, pestrá strava, pribináček taky sem tam zvládnou.
Já se tohle učila až v pubertě, protože naši na to nedbali. Ne, že by byli vyloženě obézní, ale mamka nadváhu vždycky měla. Jak se ti bude zpomalovat metabolismus, budou kila navíc plíživě přibývat a už se jich nezbavíš. Budě tě to omezovat a bolet.
Můj bratr byl odjakživa cvalík, i když tak od 18 dost sportoval, dokonce jednu dobu s váhou kolem 110 kilo ( a ne, nebyly to svaly) běžel nějaký amatérský jakože triatlon a dal to, ale teď s manželkou, která taky není drobeček, pořád drží nějakou dietu, nejí přílohy, trochu zhubnou, pak to naberou zpátky..mají dvě holčičky a ta starší je taky hodně festovní (je jí pět a podle mě má ke 30 kilům) a říkám si, když už teď je na ní oblečení malý, jak se asi bude cítit v pubertě..

Tiger-lily
Vesmírná mluvilka 34901 příspěvků 13.05.19 06:50

A seš si jistá, že tvůj jídelníček je v pořádku? Byla bych asi ráda za to, že mi chtějí pomoct. Jinak mě zase občas komentují opačným stylem, babička mi vždycky říká, že vypadám jak opuchlá niť. :mrgreen:

mau-mau
Závislačka 4261 příspěvků 13.05.19 06:54

Hod sem fotku postavy, ať víme, o čem se bavíme. Mně tedy dětská obezita zvedá tlak. Teď jsem viděla na hřišti holčičku a sotva se vešla do houpačky, jaká měla stehniska.. hrůza :( To je odpovědnost rodičů. Tlustý a nezdravě se stravující umírají suma sumárum dříve, takže tě mají rádi, když ti tu radu a pomoc nabízejí.. :palec:

Konnny
Závislačka 2943 příspěvků 13.05.19 07:16

Nenapsala jsi zásadní - kolik měříš a vážíš…

nonina
Závislačka 4178 příspěvků 13.05.19 07:17

Já ti docela rozumím. Sama jsem obézní a ano přiznávám, že jsem se k tomu postupem času doslova vyžrala. A ne sladkostmi, ale masem a nesprávným kombinovaním potravin. už mám za sebou spoustu pokusů o shození kil - začala jsem před 20 lety, to jsem byla „pouze“ oplácaná - i když ruku na srdce nikdy jsem nebyla hubená, vždy jsem byla festovní - na střední jsem měla 66 kilo, ale z pohledu dneska jsem byla asi nejhubenější za své dospělé období.
Nyní mám 105 kilo, což je váha, se kterou jsem před 11 lety rodila :-(, vadí mi to neskutečně, ale zároveň nemám psychickou kapacitu ještě tohle řešit. Prostě nyní řeším naprosto jiné, důležitější věci a bohužel vím, že ani ty věci co řeším, tak nikdy neodezní a nebudou vyřešené (viz metřík).
Jednou jednikrát se mi povedlo - před 7 lety - shubnout vlastním způsobem o 14 kilo za 3 měsíce. Ovšem to jsem totálně vyloučila přílohy, což je pro mně neudržitelné a tudíž po návratu k běžné stravě jsem nabrala plus jednou tolik.
Od té doby mám za sebou i půlroční hubnutí se Světem zdraví, pod vedením nutriční terapeutky - dala jsem necelých 7 kilo, což akorát demotivovalo, protože prostě jsem byla natěšená a čekala víc.
Před dvěmi roky jsem chodila cvičit do posilovny, půl roku třikrát týdně a dala jsem dolu 2 kila. To je až k pláči a akorát mi to vzalo čas, který jsem si následně vyčítala.
Po každém tomto pokusu se mi váha začala samozřejmě hýbat směrem vzhůru, teď už se bojím cokoliv začít, protože vím, že jakmile s tím přestanu, tak váha letí nahoru, ale při té aktivitě dolů tedy nejde.

Rozhodnutí musí přijít zevnitř a musí zůstat, ovšem když nejsou výsledky, tak se velmi těžko člověk dokáže udržet pozitivní.
Naštěstí je má dcera zřejmě naprosto jiná liga, jí více než já, ale je neskutečně hubená - v 11 letech má 150 cm a 30 kilo. Doufám, že ji tohle zůstane - i když se snažím, aby aspoň trošku přibrala. Ne však tím, že bych ji cpala přes míru, i když by někdo mohl mít ten dojem, když já jsem obézní. Já se smíchem řkám, že dcerka vypadá, jako bych jí já všechno sežrala. Přitom co je na světě, tak jsem neměla ani jednou jídlo v klidu, bez toho, abych u toho nemusela dcerku krmit, či řešit cokoliv jiného kolem ní (přebalit, dát napít, řešit afekt).

prceek55
Zasloužilá kecalka 689 příspěvků 13.05.19 07:22

Pokud tobě samotné nadváha nevadí, tak se stejně nikdy nedonutíš sama ze sebou nic dělat :nevim: já měla taky nadváhu, okolí mi to říkalo, no okolí spíše rodina, mamka, brácha a tak.. přítel mně taky nikdy sám neřekl že jsem tlustá a já sama jsem si říkala že to není tak hrozný.. ale jen jsem to neviděla.. bylo ( měla jsem 84kg a 158cm) pak až jsem si to sama srovnala v hlavě že chci zhubnout a hlavně ze plánujem dítě a otěhotnět při mé výšce a 84 kg že jak bych vypadala.. tak jsem to hecla a zhubla jsem tenkrát na 63kg.. já se cítila líp, všichni mě chválili, přítel se nemohl vynadívat :D a jsem ráda, že jsem do toho tenkrát šla.. protože ted jsem těhotná a pomalu se na tu váhu vracím a nedovedu si představit začínat na té váze 84kg. Takže je to fakt jen o tobě jestli chceš či nechceš.. ja jsem připravená po 6ti nedelí zase na sobě makat a být zase hubená..ale protože sama chci a citila jsem se tak líp než ted :oops:

Dsarka
Stálice 85 příspěvků 13.05.19 07:35

Pokud nadváhu nemáte v rodině geneticky danou, tim pádem to znamená, že jsi se k tomu postupně vyžrala. Blbost je, když píšeš, že se ti moc hubnou nedaří, právě u tlustých lidí se hubne snáz a nemusí se nějak omezovat a cvičit, ale nemůžou žrát jako prase. Nemám ráda tlusté lidi, kazí si zdravý a ještě jsou omezení, protože spoustu věcí dělat nemůžou. Ještě k tomu jestli jsi mladá…chápu starší ženy, že mají pomalejší metabolismus a už jím to tak nejde ani třeba nechtějí ale u mladých lidí to nechápu. :roll: :nevim:

krukynka
Kecalka 278 příspěvků 13.05.19 07:41

Nechtít je horší než nemoct. Až se ti bude chtít, už nebudeš moct.

krukynka
Kecalka 278 příspěvků 13.05.19 07:45

Co bych dala za to, kdybych měla hlídání abych si mohla jít zacvičit. Léto se blíží a budu chtít vzít děti na koupaliště… Zatím aspoň jezdíme na kole (jedno dítě v croozeru, druhé na sedačce- sice tak moc daleko nedojedeme :lol: ale přijedu vždy hotová jak po celodenním výšlapu. A ani nevíš, jak se pak člověk cítí dobře - opravdu to nevíš. Btw já nemám rodinu na hlídání, kdybych chtěla chodit pořádně cvičit, musela bych si platit chuvu a na to cakt nemám a štve mě to- co bych dala za takové možnosti :think:

Freeandwild
Kecalka 267 příspěvků 13.05.19 07:50

Zkus si to porovnat v hlavě… ony to myslí dobře a evidentně se do Tebe ani nesnaží nijak rýpat, spíš Ti nabízejí pomoc. Na Tvém místě bych jí využila - ono je to dost těžké, říct někomu blízkému, že by opravdu měl se sebou trochu něco dělat, i z hlediska stíhání dětem, svého zdraví atd… a přitom mu neublížit. Pokud tyhle nabídky pomoci s jídelníčkem, hlídání při cvičení atd.. nezabírají, aby ses pak nedivila, když už to nevydrží a do očí Ti řeknou - hele, už jsi fakt dost přes míru, měla bys s tím fofrem začít něco dělat.
Já osobně geneticky taky nejsem štíhlý typ, ale udržuju si normální váhu a dobrou kondici i za cenu toho, že si prostě nemůžu dát co a kolik chci + hodně sportuju. Ten čas ale za ztracený nemám, dělám to pro sebe a když si na to člověk navykne, začne ho to i bavit :) A kdykoliv jsem začala nějak trochu přibírat, mamka nebo někdo z rodiny mi to vždy taky řekl a i když mě to mrzelo, i jsem se kolikrát rozbrečela, hned jsem s tím začala něco dělat.

Stránka:  1 2 3 4 Další »
Váš příspěvek
Reklama