Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak více myslet optimisticky?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
20.12.16 10:07
Jak více myslet optimisticky?
Zdravím vás 
Možná je to kravina, ale hodně mě to trápí. Jsem hrozná pesimistka a když se něco stane, okamžitě myslím jen na to nejhorší a jsem hrozně ve stresu 
Takže nedokážu normálně fungovat, jsem ošklivá na okolí a pořád je mi do breku. 
A stává se to hodně často, když se mi něco stane nebo tak. Nejhorší je, že mě to trápí hlavně v noci, takže jsem ráno nevyspaná. Ať už se jedná o sebemenší blbost, dokážu přemýšlet o tom nejhorším třeba až do 3 do rána, než usnu extrémní únavou Nemáte nějakou radu, nebo tak? Třeba proti stresu jak se ho zbavit 
Nebo jak začít být více optimistka..Hodně by mi to pomohlo 
Děkuji za odpovědi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
20.12.16 10:23
@Eliška553 Bude to znít jako klišé, ale musíš se naučit mít áda samu sebe. Pak je najednou celej svět takovej… lepší.
A pokud se nenaučíš mít ráda samu sebe (třeba já se rád nemám), tak se sama se sebou alespoň smiř. Od té doby, co jsem to udělal, tak jsem určitě vyrovnanější, spokojenější.
Pesimismus sám o sobě není ničím špatný, jen se to nesmí přehánět a nesmí ti to bránit pouštět se do věcí, do života.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.12.16 10:33
Taky jsem taková byla, pak mě semlel jeden dost ošklivý vztah, donutilo mě to začít na sobě makat, mít se ráda, přesně, jak píše @Premek_Orac od té doby je to lepší. Nicméně pesimismu jako takového jsem se úplně nezbavila, ono to asi ani nejde, já pořád říkám, že jsem pak aspoň mile překvapená, když to dopadne líp, než čekám 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.12.16 10:35
Spíš než pesimistická nejspíše budete mít obecně zvýšenou hladinu úzkosti a citlivost na vnímání něčeho jako je ohrožení a nedostatek mechanismů, jak to zvládat. Nebo se tomu dá říkat zvýšená citlivost či neurotičnost.
Výhodou je, že se takové vzorce myšlení a prožívání dají změnit. Nejde to hned a kouzlem (a kdo to slibuje, tak lže, pokud desítky let používáme nějaké vzorce, tak rozhodně nejdou jen tak zrušit a dělat to od nejbližšího pondělí jinak), ale pomalu, postupně je dost dobře možné hlavu nasměrovat na lepší způsob toho, jak se probíjet realitou života. Nikdy z vás nebude jásající optimistické sluníčko, které si nic nepřipouští. Některé základní charakteristiky naší osobnosti přeci jen jsou vrozené, ale ani příliš citlivý melancholik si nemusí ubližovat běžným provozem. A přiznejme si ti rozjuchaní jedinci s růžovými brýlemi na očích většinu lidstva především dost ser. u.
Základem je poctivé sebepoznání - to většinou na začátku není moc příjemné, protože se musí vyčistit všechno to, co jsme si v sobě nechali naskládat a raději do toho moc nerýpali. Kdo slibuje štěstí za víkendový kurz, většinou do vás napumpuje nějakou sebesugescí klamný pocit kontroly, který vydrží jen nějakou dobu a pak přijde selhání a záplava pocitů viny, že jste to zase „nezvládla“. Je to stejné, jako se zázračnými dietami a jojo efektem…
Základem je pomalá, postupná a vytrvalá práce na proměnánch toho, co chcete proměnit, po malých krůčkách. Obecně lidská psychika se velmi nerada mění, jedině když už není zbytí a pokud na ní jde člověk moc hrrr, tak se brání. Proto je potřeba postupovat pomaličku a nenápadně, aby až si všimne, že je něco jinak bylo už „pozdě“ a nové vzroce chování a prožívání byly dostatečně zaběhané, aby vydrželi nápor krizových situací.
Nejefektivnější cesta takové proměny je vstoupit do psychoterapie k někomu, kdo vám bude sedět, bude vám příjemný a sympatický. Právě pro úzkostně-neurotické problémy byla kdysi psychoterapie vymyšlená a funguje na ně nějlépe.
Složitější a méně jistá cesta je pak snaha pochopit se a proměnit se sama, bez průvodce.
Pak doporučuju začít knihami kvůli porozumění
http://www.grada.cz/…iha/katalog/
http://obchod.portal.cz/uzkost-a-obavy/
http://obchod.portal.cz/staci-jen-malo/
http://obchod.portal.cz/vsimavost/
Spoustu praktických cvičení jak nepodléhat stresu a jak se neutopit ve vlastních myšlenkách rozvíjí mnoho východoasijských tradic. Klasická jóga - hlasuju pro systém jóga v denním životě, hledejte spíš nějakou s důrazem na ty ostatní aspekty, než jen na cvičení.
Velmi zajímavou technikou je pak vipassana https://www.dhamma.org/cs/index její kurzy asbolvují často právě psychoeterapeuté, aby si uměli uklidit sami v sobě.
O něco jednodušší, ale velmi efektivní je metoda zakotveného prožívání čili focusing. http://focusing.cz/
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.12.16 10:41
Zkus si při tom všem přemýšlení, vymyslet ještě optimistickou variantu a pak i realistickou, něco mezi.
Třeba ti to pomůže vidět, že věci můžou být i jinak.
Dobré by bylo se třeba taky zamyslet nad tím jestli se ty tvoje pesimistické scénaře naplňují. Já jsem zjistila že většinou moje představy jsou horší než je pak ta zkušenost, takže se snažím věci házet za hlavu, pokud to jde, oni stejně nějak dopadnou.
Pokud můžu nějak dopomoct svojím přičiněním k tomu pozitivnímu, tak to udělám.
Pokud mě fakt něco hodně žere, tak si večer dám horkou sprchu, tím ty negativní emoce odplavím a chodím spát s čistou hlavou, klidný spánek je opravdu dost důležitý pro pozitivní myšlení 
někomu třeba pomáhá cvičení nebo joga
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.12.16 11:24
Mám to samé…a to se mám ráda
Ale prostě zkušenosti me dostali do stavu, ze když se něco se. e,tak pořádně…ale pro vymýšlení katastrofických scénářů většinou vyjde ten nejmíň katastrofický…
Kdykoliv naopak přemýšlím pozitivně, nevidím důvod proč by to nevyšlo, přijde nějaká jobovka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.12.16 11:34
@catherine100 píše:Kdykoliv naopak přemýšlím pozitivně, nevidím důvod proč by to nevyšlo, přijde nějaká jobovka
Přesně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.12.16 13:45
Doporučuji knížku - Moc přítomného okamžiku. Dá ti to návod, jak myslet jenom v přítomnosti a vůbec nemyslet na to, co bude nebo co bylo, protože to stejně neovlivníš. A nejhorší je, si představovat nějaké katastrofické scénáře v hlavě, které se většinou stejně nikdy neuskuteční.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.12.16 15:27
@Eliška553 když ti bude nejhůř, vzpomeň si na mě. Je mi 44 let, mám 4 děti ve věku od 4 do 16 let a od února jsem vdova po dvacetiletém manželství. A to manžel půl roku umíral v kómatu. Jseš na tom hůř? Možná to co v noci řešíš, jsou prostě jenom malichernosti.
Ale přesně tě chápu, taky mi v noci mozek jede na plný pecky a řeší to co vůbec nemusí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.12.16 15:53
@Eliška553 Začít u sebe, u SEBE, začít sebou, začít mít se ráda (já vím, mě se to řekne, ale jak se mám mít ráda, že?). Já jsem se také moc, moc na sebe kdysi zlobila a zlobila se i na ostatní, nenáviděla jsem samu sebe a i ty ostatní a pořád jsem se cítila prázdná, nešťastná a hledala to štěstí někde tam, TAM venku. Až jsem musela pochopit, že to štěstí mám celou dobu sama v sobě. Nevím, jak ti to přesně popsat, podat, tak aby jsi to pochopila. Já se k tomu vnitřnímu štěstí a optimismu dobrala četbou.
Musíš sama pochopit, že ty, TY jsi ten, kdo si ten svůj život tvoří, takže jinými slovy:
jaký film si v hlavě pustíš, tak na takový se budeš celý den dívat.
Albert Einstein 150
německo-americký fyzik, autor teorie relativity 1879 – 1955 „Pouze život, který žijeme pro ostatní, stojí za to.“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.12.16 18:12
@jaja445 píše:
@Eliška553 když ti bude nejhůř, vzpomeň si na mě. Je mi 44 let, mám 4 děti ve věku od 4 do 16 let a od února jsem vdova po dvacetiletém manželství. A to manžel půl roku umíral v kómatu. Jseš na tom hůř? Možná to co v noci řešíš, jsou prostě jenom malichernosti.
Ale přesně tě chápu, taky mi v noci mozek jede na plný pecky a řeší to co vůbec nemusí.
Waw, nemám k tomu co říct, jen: klobouk dolů, silná žena
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.12.16 18:19
@radkka přesně můj přístup. Neočekávam od nikoho nic, když mi o něco jde, připravim se na tu nejhorší možnou variantu, abych pak nebyla překvapená. A pak, když to vyjde líp než jsem čekala (což se stává prakticky pořád), tak jsem aspoň nadšená, že to tak fajn vyšlo. Vyhejbam se tímto zklamání a funguje mi to. A to prosím nejsem nějakej věčně nabručenej morous, ale normální veselej člověk. Prostě jen pesimista. Jde to vůbec? Veselej pesimista? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.12.16 18:25
@quinty píše:
@radkka přesně můj přístup. Neočekávam od nikoho nic, když mi o něco jde, připravim se na tu nejhorší možnou variantu, abych pak nebyla překvapená. A pak, když to vyjde líp než jsem čekala (což se stává prakticky pořád), tak jsem aspoň nadšená, že to tak fajn vyšlo. Vyhejbam se tímto zklamání a funguje mi to. A to prosím nejsem nějakej věčně nabručenej morous, ale normální veselej člověk. Prostě jen pesimista. Jde to vůbec? Veselej pesimista?
To je úplně přesné 
Asi to jde, já jsem taky takový veselý pesimista 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.12.16 18:26
@quinty jde to, prakticky cokoliv, jen tomu být otevřený
Také jsem to tak dělávala s tou nejhorší variantou, abych pak nebyla překvapená a teď pracuji na tom, nic neočekávat…jde to stěží, ale již jsem asi unavená skoro pořád něco očekávát a splňovat ta něčí…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
