Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak vysvětlit tchýni, že s vnukem teď nemůže být
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
2.2.13 12:31
První se pokus zpracovat manžela, jestli on tak taky vyrostl, jestli tchýni do toho pořád taky někdo kecal a jestli jim babička taky narušovala režim..
Jak tu někdo psal - věnovat se pořád staršímu za tu cenu, aby to ostatní dělala večer nebo když je manžel doma, ať nemá důvod vyřvávat na schodech, aby babka neměla záminku, to nepovažuju za správný způsob. Spíš jen za úhybný manévr, kterým dítěti rozhodně neprospěju..To starší dítě si musí zvyknout, že může být vždy podle něho, že se mu maminka nemůže pořád věnovat a že nemůže vždy jít k babičce. Stejně jako tak by babka měla respektovat, že nemá chodit nahoru vždy, když tam slyší řev. Pokud sama měla víc než jedno dítě, tak musí vědět, že je to normální, děti jsou i od toho, aby řvaly. A to v každém věku.
Nepíšeš nic o dědovi, pokud už nežije, tak babku asi nezabaví celý den luštění křížovek a dívání se na televizi, prostě nemá co dělat a chce si pro sebe zajistit program.
Pokud to nezarazíš teď, budeš mít velký problém, co dělat dál, až budou starší, v pubertě.
Zamyslela bych se i na tom, jak domácnost fungovala, když bylo dítě jen jedno, jestli u vás taky byla víc, než je zdrávo.
Dítě má být součástí rodiny a být u všeho, co se v té rodině odehrává - může asistovat u vaření, u věšení prádla.
Mladšímu naopak neuškodí, když si chvíli pořve.
Já rozhodně nemám hodné a neřvavé děti. Zvlášť nejmladší je taky křiklounek, se starším na kroužky jsme jezdili se řvoucím kočárem. První 2 měsíce se budila i v noci co 2 hodiny, naštěstí byly prázdniny. A moje děti jely na prázdniny až v srpnu, chtěla jsem je mít doma, aby si zvykly na miminko, abychom si zavedli nějaký režim.
Držím pěsti, věřím, že to bude těžké, pokud to u vás funguje, tak jak to funguje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.2.13 13:54
Teda holka, nemáš to lehké, ale je dobře, že ses konečně ozvala 
Teď jen vydržet a nepovolit. Bude to ale o to těžší boj, že už to u vás tak fungovalo a docela dlouho… Děti na sebe nejsou až tak zvyklé, neumí počkat, tak logicky budou teď víc řvát. Tchýně musí pochopit, že nemůže hned přiběhnout, pokud uslyší pláč. I když je to její dům, máte tam svůj byt a nemůže tam chodit bez klepání kdy chce 
Ale nevolala bych ani vlastní mámu, jinak se tchýně pocitu, že to nezvládneš, nezbaví. Prostě zatni zuby a vydrž, však ono se to časem zajede 
Tchýni neustále opakuj, že to prostě chceš zkusit s OBĚMA dětma sama, trvej si na svém a kluka jí NEDÁVEJ vždy, když ona bude chtít. Domluvte se na určitý čas během dne, kdy ho uvidí, třeba že ho odpoledne vezme ven, ale večer na večeři a koupání aby byl zase doma. Pokud by to nerespektovala, zamykej se 
K tomu dennímu režimu dětí - u nás byla výhoda, že si na sebe děti zvykaly od začátku, mladší jako novorozenec dost spala, usínala u kojení, vydržela ležet v ohrádce sama, protože jsem tam kvůli staršímu nebyla hned, když pípla. Své nároky zvyšovala postupně a starší měl čas na to se přizpůsobit, naučit se čekat, celkem brzy i usínat sám po obědě. A na dopolední spaní mladší jsem je oba brala ven, starší se vyvětral a mladší spala v kočárku.
U tebe to bude horší, neznám režim tvých dětí, takže ti neumím poradit, jak je skloubit 
Budeš si sama muset zjistit, co vám vyhovuje, ale určitě to půjde, neboj 
Samotné bych takhle malé dítě nahoře určitě nenechala. A nikam se sama nestěhuj, pokud nechceš rozbíjet rodinu. Už jednou ses vrátila, tím jsi manžela ujistila, že to uděláš zase, když si počká… Takže buď se domluvte oba a odstěhujte se jako rodina, nebo zůstaň a bojuj… Držím palce a přeju pevné nervy, nejspíš je budeš potřebovat 
Hlavně neustupuj, když už jsi začala!!! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.2.13 21:37
@statecna.oslice píše:
Tak jsem s ní včera mluvila. Podle ní to nemám šanci zvládnout, potřebuju pomoc. Jiné ženské to zvládnou, protože se chovají jinak než já (k dětem). Prý na syna nemluvim a nevěnuju se mu. Ano, určitě nemá 120% pozornost jako u ní, vždyť to ale znáte, to přeci nejde, taky musim vařit, mýt nádobí, starat se o mladšího. Řekla mi, že sice já mám právo rozhodovat o dětech, ale ona se má právo do toho plést. Prý dvojí výchova nevadí, protože ona se o staršího stará dobře, ale já ne, takže chyba je na mé straně. Takže bohužel nesmim být se synem sama. Důkazem je toho, když mi dneska (přítel je pá, so, ne v práci) malej Honzík brečel, tak v půl desátý přišla nahoru, si pro staršího - i přesto, že jsme o tom včera mluvili, že chci být na ně sama. A já debil je nechala odejít. Sakra to se tu mám zamykat, aby mi sem nelezla? Nehledě na to, že ani neklepe. Jinak mi přesně říká, co si tu povídáme, buď tu má štěnici, nebo stojí pod schodama. Co nejvíc snaží brátnit nynější stav, kterej jí vyhovuje, starší je na ní natřesenej a o malýho Honzíka se nestará, nikdy mi ho nehlídala - když nepočítám chvíli, když se vzbudil a já tam nebyla apod. Vím že to vypadá jak útok na její osobu, ale chci jen svobodně dejchat a nebejt pod dozorem. Když jsem se naposledy vzepřela, odstěhovali jsme se (přítel za mnou moc nestál) a zas to začíná sklouzávat do starejch kolejí.Takže furt mám tu úžasnou tchýni, co by za děti (spíše jen jedno) položila i život? Jestli chcete, ráda jí někomu přenechám
Nesmim byt se synem sama??? Tak sa fakt zamykaj. No skusil by mi toto niekto povedat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.13 14:19
Jak byste se postavili k tomuhle:
Včera jsem měla rozhovor s přítelem, řekla jsem mu, co se stalo. Chtěla jsem mu to říct dopředu, co plánuju, jenže se to tak semlelo… Za prvý se naštval, že jsem se o tom s nim neporadila, což chápu. Ale hlavně - ty zas proti mý mámě něco máš, ta ti nikdy nebude dobrá, ona ti pomáhá, bla bla. Ale já jediný co jsem mu řekla bylo, že chci být s dětmi sama a ona to nechce respektovat. Žádný stěžování a tak. No úplně vybuchl, poslední dobou začínám mít podezření, že jsou svázáni pupeční šňůrou, protože cokoliv negativního pronesu na její osobu, způsobí výbuch sopky. Krom toho mu vadí, že se chci osamostatnit, děti mi budou celý dny řvát, je lepší šoupnout syna k babičce (než syna posadit k pohádce, na dobu uspávání Honzíka). Podle něj je lepší, když má starší záchvat vzteku či se blbě vyspal a mladší mi taky řve, aby přiběhla babička a uklidnila, než aby mi tady řvali duo třeba půl hodiny. To je doopravdy výchovný 
. No má smůlu, už neni cesty zpět, krom toho o děti se starám já, ne on, tak o tom taky budu rozhodovat a basta.
Jinak včerejší rozhovor s tchýní měl ještě dohru. Když si staršího odvedla dolů, začla jsem malýho přebalovat, zrovna jsem měla hovors kamarádkou, začla jsem jí popisovat, co se tu stalo - že přišla nahoru, aniž bysme byli domluvený i když jsme měli včera řeč. Víc jsem říct nestihla, vratila do obýváku bez zaklepání a odnesla si lego - bezeslova. Pak když se se synem vrátila, přišla za mnou, začala na mě řvát, že mám chování řeznickýho psa, že jí pomlouvám. Přitom jsem nestačila říct nic, jen fakt, co se děje. Takže to mám v sobě asi dusit a s nikym se o tom nebavit. Tím je to vyřešený, nahoru určitě nepujde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.13 14:26
Zeptej se tvýho chlapa při kom opravdu stojí, taky mu řekni, že místo maminky by ti měl pomáhat on!
Co si jako ta paní o sobě myslí, přijít ti do bytu bez zaklepání a poslouchat hovor? Asi bych chodila doma ve spodním prádle a pak bych jí vynadla, jestli jí to není blbý mě takhle přepadat polonahou!!
No a pokud je k mamincep připoutaný pupeční šnůrou, tak to stejně dřív nebo později vzdáš!! Jediný řešení, že půjde s vámi z domu, pokud ne, miluje jen maminku a to nezměníš. Hold jsou tací, co je maminka naučila jen úcty k sobě, ne k ženám. Ona je asi ta chudinka, co jí vše bolí, sama by to tam nezvládla, na vše je sama. Ale do práce určitě nechodí a má spoustu času se vytahovat nad snachou? Prosím tě, má tvůj přítel sourozence? Myslím, že má možná bratra ne? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.13 15:16
@Nelly 66
No měl dvě sestry (jedna už nežije), obě nevlastní a jedna o 9 a druhá o 13 let starší.
Možná jsem to s tou pupeční šňůrou přehnala, každopádně takhle nesmyslně bojovat o čest rodičů není normální, já to tedy nedělám.
To zas ne, ona si na nic nestěžuje, je to spíš akční typ. Jenže naopak její muž je furt doma, zajímají ho jen slepice a králíci a dříví. Nikam nejezdí. A proto mi přijde, že můj syn jí ten čas, co je doma krásně vyplňuje. Ona by se jinak nudila.
Příspěvek upraven 03.02.13 v 15:53
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.13 15:31
@statecna.oslice
Jsi chudák, strašně moc Tě lituju 
Máš to těžký. S tou pupeční šňůrou to nepřeháníš, bohužel. Není to normální..Není normální to, že k vám chodí bez zaklepání pro hračky, není normální ani to, že podporuje, aby řvoucího staršího uklidňovala a že to bere jako pomoc..Kdyby byl zralý, tak by nad tím měl nadhled. V jiných rodinách to tak vážně nefunguje, a to ani tehdy, pokud bydlí mladí v jednom domě, třeba v jiném bytě.
Kdybych prožila, to co Ty, nemohla bych se tam už ani svobodně nadechnout. Sbalila bych saky paky, děti a šla bych pryč. Divím se, že jsi tak klidná, já bych jí byla schopná i řvoucí děcko vytrhnout z ruky. Nemáš někoho z vlastní rodiny, kdo by Ti pomohl?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.13 16:21
Opravdu to není normální, taky tě lituju, už bych to znova prožívat nechtěla. Zkuz se pro začátek zamykat jinak nevím. No a asi bud ráda, že nejsi vdaná!! To máš tedy děti ve své péči ne?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.13 16:31
Po přečtení poseldního příspěvku zakladatelky mažu, co jsem psala
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.13 16:37
Ja bych to nehrotila s těma plenama každej potřebuje jinej čas…starší měl problemy s tím, že nedokazal vyprazdnit močak pořadně tak se občas počural až do 8 let ne sice durch, ale učurnul si dost 
mladšiho jsem nijak netrapila až byla vhodna doba během 3 dnu byl bez plen žadne stresy, tak super a ted k tomu o čem všichni píší…ja mam malou dosti plačtivou když byla uplné miminko jen jsem ji nosila nikdo mi ji nepohlidal nikdo klukum nenachytsal jidlo..nikdo neuklidil, nevypral, nevyžehlil tohle jsem musela dělat já sama a s dítětem v naručí jsem třeba věšela pradlo do toho jsem odstříkavala mleko, a chodila ven s dětma takže jsem super mááááma 
být tebou nikam děcko nestrkám(nemyslím to zle), jednou jsem si je udělala, tak se o ně postaram sama a mam klidek od tchyně, tak ji ho nedavej a budeš v klidečku uvidíš všecko se srovná 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.13 16:42
@statecna.oslice píše:
Jak byste se postavili k tomuhle:Včera jsem měla rozhovor s přítelem, řekla jsem mu, co se stalo. Chtěla jsem mu to říct dopředu, co plánuju, jenže se to tak semlelo… Za prvý se naštval, že jsem se o tom s nim neporadila, což chápu. Ale hlavně - ty zas proti mý mámě něco máš, ta ti nikdy nebude dobrá, ona ti pomáhá, bla bla. Ale já jediný co jsem mu řekla bylo, že chci být s dětmi sama a ona to nechce respektovat. Žádný stěžování a tak. No úplně vybuchl, poslední dobou začínám mít podezření, že jsou svázáni pupeční šňůrou, protože cokoliv negativního pronesu na její osobu, způsobí výbuch sopky. Krom toho mu vadí, že se chci osamostatnit, děti mi budou celý dny řvát, je lepší šoupnout syna k babičce (než syna posadit k pohádce, na dobu uspávání Honzíka). Podle něj je lepší, když má starší záchvat vzteku či se blbě vyspal a mladší mi taky řve, aby přiběhla babička a uklidnila, než aby mi tady řvali duo třeba půl hodiny. To je doopravdy výchovný
Jinak včerejší rozhovor s tchýní měl ještě dohru. Když si staršího odvedla dolů, začla jsem malýho přebalovat, zrovna jsem měla hovors kamarádkou, začla jsem jí popisovat, co se tu stalo - že přišla nahoru, aniž bysme byli domluvený i když jsme měli včera řeč. Víc jsem říct nestihla, vratila do obýváku bez zaklepání a odnesla si lego - bezeslova. Pak když se se synem vrátila, přišla za mnou, začala na mě řvát, že mám chování řeznickýho psa, že jí pomlouvám. Přitom jsem nestačila říct nic, jen fakt, co se děje. Takže to mám v sobě asi dusit a s nikym se o tom nebavit. Tím je to vyřešený, nahoru určitě nepujde.
já jsem s tchýní žila byla fajn ženská a i přes to už NIKDY více manžel toho pěkně využíval necitila jsem se jako doma nasledně jsme se o ni staraly zustala ležet po roce zemřela, ale mi jsme udělaly vše co je třeba a i když byla superní, tak v tomhle mam jasno at je jakakoli tchyně nikdy to nebude dělat dobře
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.13 22:00
@statecna.oslice píše:
Jak byste se postavili k tomuhle:Včera jsem měla rozhovor s přítelem, řekla jsem mu, co se stalo. Chtěla jsem mu to říct dopředu, co plánuju, jenže se to tak semlelo… Za prvý se naštval, že jsem se o tom s nim neporadila, což chápu. Ale hlavně - ty zas proti mý mámě něco máš, ta ti nikdy nebude dobrá, ona ti pomáhá, bla bla. Ale já jediný co jsem mu řekla bylo, že chci být s dětmi sama a ona to nechce respektovat. Žádný stěžování a tak. No úplně vybuchl, poslední dobou začínám mít podezření, že jsou svázáni pupeční šňůrou, protože cokoliv negativního pronesu na její osobu, způsobí výbuch sopky. Krom toho mu vadí, že se chci osamostatnit, děti mi budou celý dny řvát, je lepší šoupnout syna k babičce (než syna posadit k pohádce, na dobu uspávání Honzíka). Podle něj je lepší, když má starší záchvat vzteku či se blbě vyspal a mladší mi taky řve, aby přiběhla babička a uklidnila, než aby mi tady řvali duo třeba půl hodiny. To je doopravdy výchovný
Jinak včerejší rozhovor s tchýní měl ještě dohru. Když si staršího odvedla dolů, začla jsem malýho přebalovat, zrovna jsem měla hovors kamarádkou, začla jsem jí popisovat, co se tu stalo - že přišla nahoru, aniž bysme byli domluvený i když jsme měli včera řeč. Víc jsem říct nestihla, vratila do obýváku bez zaklepání a odnesla si lego - bezeslova. Pak když se se synem vrátila, přišla za mnou, začala na mě řvát, že mám chování řeznickýho psa, že jí pomlouvám. Přitom jsem nestačila říct nic, jen fakt, co se děje. Takže to mám v sobě asi dusit a s nikym se o tom nebavit. Tím je to vyřešený, nahoru určitě nepujde.
Teda to je sileny, to te fakt lituju. Mamka taky dost radi, ale tohle mi rict, ze nezvladnu vlastni dite a nemuzu s nim byt sama, tak bych se asi neovladla.. To tchyne nema jiny zivot, nez tebe a tveho starsiho? Taky je pekne drsny, ze si mladsiho nevsima a starsiho tolik protezuje. Vzdyt jestli to bude delat i dal, tak to mladsimu casem muze byt pekne lito. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.2.13 01:25
Ahoj, přečetla jsem si Tvůj hlavní příspěvek a ostatní jsem jen prolítla, takže se budu vyjadřovat jen k tomu příspěvku na první straně. Jak jsi sama napsala na začátku-máš pocit, že starší syn nemá matku a babičku, ale matky dvě!!!Upřímně toto bych v životě nedopustila. Myslím, že je to jen a jen Tvoje lenost. Nejsi jediná matka, která má takto dvě malé děti a myslím, že to většina zvládá sama, bez jakékoliv pomoci. Spousty matek má dětí více a když se chce, všechno jde. Navíc ne všechny mají možnost takové pomoci přece, takže to zvládnout musí! Nechci Tě nijak soudit nebo tak, chápu, že je pohodlné dát starší dítě dolů a v klidu si uspat malého, ale Tvůj starší syn potřebuje Tebe tak, jako ten mladší!! Pokud Ti vadí, že tchyně k Vám chodí bez zaklepání, tak zamykej! Nebo vyměňte dveře, aby z venkovní strany nebyla klika a dejte si přede dveře zvonek. Psala jsi, že Tvoje dítě nevydrží půl hodiny sedět u pohádky, než uspíš malého!!Proč nedáš malého do kočárku, neoblíkneš staršího syna a nejdete na procházku? Mladší by se prospal a starší by byl štastný, že se může proběhnout a hlavně-že je se svoji pravou mámou! potkávám na hřišti spousty maminek s kočárkem a starším dítkem a funguje to většině, tak proč by to nemohlo fungovat u Vás? Snažila bych se být co nejvíce pryč, vymýšlela aktivity mimo domov, kterých by se tchyně neúčastnila. Třeba dětský koutek- vyřádí se tam děti obě! Neříkám, že tchyně si nesmí brát malýho vůbec, ale není dobrý, aby tam byl tak často a aby ho vychovávala babička…na výchovu má matku, ať je schopná nebo ne! Souhlasím se všema maminkama z první stránky! máš dvě děti, ne jen jedno. A obě Tě potřebují stejně! Za chvíli menší vyroste a budou si spolu hrát, pak to bude o něčem úplně jiném, ale pokud na sebe nebudou zvyklí, tak Ti to nezávidím mě by teda strašně moc mrzelo, kdyby moje druhé dítě více tíhlo k babičce a chtělo chodit pořád za ní. A neznám Tvoji tchyni, netuším jaká doopravdy je, ale určitě nemyslí zase až tak všechno zle a třeba si prostě jen myslí, že co dělá Ti pomáhá. Zkusila bych jí třeba jen tak zavolat, aby zašla nahoru na kafe pokecat, aniž by se musela starat o Tvoje dítě. A zavolala bych jí tehdy, až by menší spinkal a mladší byl v klidu (dělal nějakou aktivitu, protože myslím, že má věk, kdy dítě už chápe a umí se na chvíli zabavit samo), abych jí ukázala, že to zvládnu, že to jsou moje děti a dokážu je vychovat a dát jim oboum lásku a péči kterou potřebují. A třeba až to uvidí, tak si uvědomí, že to doopravdy zvládneš a omezí se! Držím palce
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.2.13 02:14
Všem díky !
Samozřejmě Vám to popisuju ze svýho pohledu, druhá strana by to popsala jinak. Jako každá ženská možná přehánim, jsem zaujatá - kdo by taky nebyl, že , ale prostě faktem je, že tchýně je komandant - i když obětavej a přítel je na jejich straně.
Jinak u syna není problém jen s nočníkem. Donedávna mi vůbec nechtěl jíst sám, musela jsem ho krmit u knížky, to jsme asi před týdnem i počuráváním „odbourali“ (no, jí sám, ale zatim mu furt musim číst, jinak se patlá v jídle, háže ho na zem a tak). Tchýně ho krmí furt tak z 80% (podle ní je hubenej 91 cm, cca 13 kg). Moc mě neposlouchá, že by si třeba uklízel hračky či tak. Třeba mi schází věci ze stolu, což si myslim, že už by dělat neměl. Když jsme tady pak spolu delší dobu - aspoň dva dny sami, začíná se to vše lepšit, začíná poslouchat, chce mi pomáhat i má snahu uklízet věci… Tak teď se to snad všechno zlepší - je to úplná úleva, když se nemusim furt „hlídat“ co říkám a myslet na to, kdy sem tchýně vrazí - teď to nehrozí, když je tak naštvaná. Jinak jí poslouchá na slovo, je fakt, že ona to s dětma umí - to se ani pak nedivim, že vypadám za neschopnou v porovnání s ní.
A syn si teď krásně říká na nočník, dnes si neřekl jen jednou!!!
Jinak je mi to moc líto, co tu o ní musím psát, ona je strašně obětavej člověk, ale pokud není po jejim, tak to dává ostatnim sežrat, má patent na děti a pokud to někdo nedělá podle ní, dělá to blbě. Když jsme se vrátili, myslela jsem, že pochopili, co chci, ale evidentně ne, mám pocit, ačkoliv jsem o to přítele žádala, že s nima neměl žádnou řeč - protože mi nahoru lezla furt a bejt v pohodě jí vydrželo asi dva měsíce. Teď se se mnou nebude bavit, pak tu bude ňákou chvíli dobrý, pak se zas pohádáme, furt dokola. Ale na rozdíl od dřívějška, už mi to žíly netrhá. Jediný, co mě moc mrzí je chování přítele, protože on by měl třísknout do stolu a říct, že je špatný, když se o mě tvrdí, že se neumim postarat o děti a ne tohle. Kdybych tušila, jaký to tady bude, nikdy bych sem nešla a s přítelem bych asi ani děti mít nechtěla.. Naopak on, když Honzík brečí se zavírá do jiný místnosti, že prý mu to nedělá dobře. No on má teď blbý období, myslím, že by nebylo od věci navštívit psychologa, což on by určitě nechtěl. Mývá tak 2× týdně depky, kdy jen leží na gauči a kouká do stropu, se mnou se moc nebaví, jen s dětma. Z nočních má rozhozenej spánkovej režim, takže se přestěhoval natrvalo na gauč do kuchyně, páč ho Honzík vzbudí na první zakníknutí (což mě rozhodně ne), on pak nedokáže usnout, je vzhůru i dvě hodiny. Ráno, když se dobře nevyspí - což je tak z 60%, je protivnej, vadí mu všechno - bordel, brečení, kňourání. Je tedy fakt, že já jsem takovej trochu mimo člověk, bez chaosu v kuchyni se cítím divně, ale i když je tam uklizeno, on si vždycky něco najde. Smutný je, že takovej nikdy nebyl, změnil se až s narozením Honzíka (já byla mimo vždycky). Byl to pohodář, ale ne tohle - prostě je hodně po mamince a mám obavu, že jednou to bude takovej ten vzteklej dětek - ale jen doma, před ostatním pravý opak.
No nic, doopravdy všem moc děkuju, moc mi pomohlo vědět, že většina (vlastně všechny) máte stejný názor na výchovu dítěte, že to zas tak blbě nedělám, protože pocit, že se o ně starám a dělám to dobře, mi tady opravdu chybí! Pak je strašně posilující vědět, že mám pravdu. Tak zas mám chvíli z čeho (z vás) čerpat energii. Vážně moc díky 
.
Kdyby se zas něco zásadního dělo, budu informovat, jinak tu asi vše bylo řečeno.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.2.13 02:40
@VerunkaK
Ano, ona to myslí dobře, ona si myslí, že mi radí pro moje dobro, ale komu by to bylo příjemný. S malym spícím na vycházky nemůžu, on na spaní potřebuje prostě klid, bohužel, - představ si, že jsou i takový děti, on spí na zahradě, ale pokud s nimi jedu ulicí a tak, kde je klasický hluk, budí se. A není to tím, že by nebyl zvyklý, budil se mi od miminka, to jsem s nima tenkrát chodila oběma ven, ale hluk okolo a starší ho do půl hodiny vzbudili.
Mladší se narodil s těžkou žloutenkou, měli jsme strašný problémy s kojenim, do toho, páč se mi nechytal u prsa, jsem musela odsávat po každym kojení (po dvou hodinách) - kojení půl hodiny, odsávání taky - kdyby mi první dva měsíce nikdo nepomáhal, dnes bych nekojila. Pak už byl prostě zajetej tenhle debilní režim, to už se blbě mění, tchýně si na to zvykla, já jsem prostě měkká na to, si dupnout. Prostě kdo to nezažil, si to nedokáže představit - jak někteří lidi umí s ostatníma manipulovat a přesvědčit, že bez nich to nejde a 2,5 letý dítě se nesmí nechat v jiný místnosti, vyvolat v nich pocit méněcennosti (jako matka) a strachu.. Např. já jsem jí donedávna věřila, že to sama nezvládnu a z každýho dne, kdy jsem měla být s dětmi sama, jsem měla hrůzu. ALe jen stačilo přestat mít strach a už to začíná všechno pěkně jít. Ale to je jedno, chápu, že někdo to může vidět jako lenost.
Jinak s tim fungovaním s dvěma dětma máš pravdu.
Příspěvek upraven 04.02.13 v 03:07
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
