Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Pro začátek, pokud jsi hodně vystrašená, si vezmi kondiční jízdy s instruktorem autoškoly. Pojedete tvým autem, v klidu si ho „osaháš“ a bude se ti lépe jezdit.
Zároveň by bylo dobré začít jezdit s někým, kdo je klidný a netepe tě. Kamarádka, rodič,…
Přijeď si s nimi trasy, které budeš jezdit nejčastěji a postupně je začni jezdit sama.
Ono se to zlomí. Jen musíš nabrat zkušenosti. ![]()
Hele já mám řidičák 4 roky, pořádně jsem začala jezdit až minulé léto, do té doby tak jedenkrát za půl roku
Koupila jsem si auto a jezdila s přítelem, taky mě furt za něco nadával, ale já se nenechala. Párkrát mi ta jízda s ním stačila a to jsem se taky bála. Pak už jsem jezdila sama a strach nemám. Musíš prostě jezdit a jezdit! Třeba jen krátké vzdálenosti, někde kde nejezdí moc aut, ale prostě jezdit, ten strach opadne, až párkrát pojedeš a budeš si jistá
Normálně si zpalať kondiční jízdy, až to půjde, s nějakým příčetným instruktorem - zejména to nechtěj po manželovi, pokud je nervák a neumí učit.
Kondiční jízdy, a pak jezdit, jezdit, jezdit
Určitě ne s manželem nebo někým, kdo Tě bude peskovat, ale třeba kamarádkou, co je zkušenější řidička a pomůže Ti třeba ve složitější křižovatce nebo uklidní při rozjezdu do kopce. Neměj strach, hlavně to chce začít ![]()
Ahoj, já vůbec nejsem z těch, co by mohli radit, jen tě chci podpořit. Já začala sama jezdit loni na podzim, 28 let od autoškoly
Občas jsem popojela někde na chalupě po sotvasilnici. Sama bez nějakého šoféra co by mi radil jsem do té doby nejela nikdy. Ale jak je vidět, i po takové době to jde, je to má velká výhra a mám z toho hroznou radost.
Máš svoje auto takže zbývá jen jediné - jezdit, jezdit, jezdit, jezdit…
Abych nejezdila v této době MHD, vozil mě manžel do práce autem. Pak jsem začala řídit já, několikrát jel se mnou. Pak jsem se teda konečně odhodlala a naučenou cestu zkusila sama. Bylo to úžasné, šlo mi to mnohem líp k mému překvapení. Takže když jedeme společně, řídí manžel, nemám nervy na jeho sykání a trpění během mého řízení
Já jezdím stále do práce a z práce, ke svým rodičům mám taky dobrou naucenou trasu. A s navigací už zvládám i cesty do neznáma
Maximálně týden bez řízení, pak mám zase nepříjemné pocity před jízdou. I kdyby jen kousíček na nákup.
Ale musím říct, že mne by svazovalo nové auto. Na naší plechovce jsou zatím všechny šrámy na vrub manžela ![]()
Děkuji moc, holky
oni u nás moc teď nefungují instruktoři, nebo bych musela čekat cca měsíc. Ale mám mamku 5km od nás, tak začnu tím, že začnu jezdit sama za ní. Snad to bude v pohodě a nějak se do toho dostanu. Byla by škoda, kdybych měla auto a stálo by v garáži. ![]()
Nejezdi s manželem, jezdi sama a co nejvíc - vyjezdíš se a získáš cvik. Klidně nejdřív jen po okreskách bez cíle, bez stresu že někde musíš bejt včas, prostě se jen projížděj, postupně zvyšuj obtížnost a půjde to ![]()
@Katcha děkuji, je skvělý, že je na tom někdo podobně
akorát máš pravdu, že je to nové auto a o to větší i strach mám, abych ho hned někde neodřela
já mu říkala, že mi stačí nějaké starší auto, nepotřebuji nic drahého, ale on z toho má takovou radost, že mi udělá radost ![]()
@Anonymní píše:
@Katcha děkuji, je skvělý, že je na tom někdo podobněakorát máš pravdu, že je to nové auto a o to větší i strach mám, abych ho hned někde neodřela
já mu říkala, že mi stačí nějaké starší auto, nepotřebuji nic drahého, ale on z toho má takovou radost, že mi udělá radost
Kdyz pojedes jen po okresce, v klidecku, bez nejakych slozitych krizovatek, tak to nemas kde odrit. Klid, to se zvladne, drzim palce ![]()
Pro začátek bych si nedávala velké cíle, natrénovat si určitě trasy které potřebuješ k životu, až se rozjezdis budeš postupně přidávat.
Jezdit, jezdit, jezdit a jezdit.
Nové auto bude mít pojistku, škrábanců se bát nemusíš ![]()
Jinak auto s největší pravděpodobností dřív nebo později někde odřeš, nebo ho odře někdo Tobě. Od toho je (havarijní) pojistka
Není to nic špatného, stává se to i zkušeným řidičům, ženským i chlapům. Takže pokud se Ti to stane, neměj stres.
Ahoj. Mám řidičák 2 roky, ale nejezdila jsem. Za tu dobu jsem jela snad jen 10×, takže opravdu nejsem vyježděná. Bylo to tím, že manžel má Audi, drahé auto prostě, a když jsem jela tak byl nepříjemnej a prostě jsem dělala podle něho vše špatně. On má jiné návyky, než to co mě učili v autoškole. Tak jsem se sekla a řekla, že s jeho autem už nepojedu.
Uběhly dva roky a on teď našetřil peníze a rozhodl se, že mi koupí auto. Krásný. Mám radost, ale velký strach. Jak to zvládnu? Zítra si ho jede převzít a je moje. Je to skvělý, konečně budu nezávislá, můžu kdykoliv kamkoliv, s dětma nebo bez. Prostě mám radost ale bojím se, že strach mě bude dost omezovat. V autoškole jsem problém neměla, byly to spíš maličkosti, když už mi něco nešlo. Jinak jízdy byly v pohodě. Testy na plný počet… Ale stejně… Poradíte mi, jak dál? Co dělat?