Nevím zda chci dítě
- Fotoalbum (0)
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Reakce:
Hele ledaskdy tohle bývá spojené s tím, že člověk sám neměl úplně jednoduché dětství.
S tím že nejsnáze se to nevím zkoumá v psychoterapii, kde se případné staré rány dají ošetřit tak, aby se zahojily a dál už neškodily. Což mimo jiné dost pomůže být lepším rodičem.
Jinak -kdyby se děti rodily jen 100% připraveným a nadšeným rodičům, tak lidstvo vyhyne. A na druhou stranu - ne fakt nemáš povinnost mít děti a opravdu pro to nebudeš horším člověkem.
Příspěvek upraven 07.04.21 v 12:25
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@Anonymní píše:
Ahoj holky, vždycky jsem razila postoj, že nikdy dítě nechci.
Jenže přišla doba, kdy člověk stárne a tak trochu o tom už přemýšlí a mění priority a já si stále říkám, že opravdu nevím.
Na jednu stranu bych již dítě chtěla, ale pak si řeknu co vše to za odpovědnost obnáší a dávám ruce za stranou.
Manžel by již dítě chtěl, jsme spolu dlouho, zabezpečení, vše klape jak má a myslím, že by byla i ideální doba na miminko.
Avšak se pořád nedokážu zbavit toho NEVÍM a děsně mě to štvě…
Měl to někdo taky tak? Asi se potřebuju vykecat a u kamarádek nemám pochopení.
Kolik ti je?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Nikdo si nedokáže doopravdy představit jaké to bude, než ma vlastní
dítě 
Ja osobně jsem tohle nezažila, otěhotněla
jsem neplánovaně ve dvaceti a do te doby jsem taky o dítěti nepremyslela
Ja myslím ze až budeš stárnout, všichni
okolo se budou těšit z vnoučat, začalo by te to skutečně mrzet, protože
věřím ze žádné,,cestování a užívání si” a podobné důvody,
kterými si lidé odůvodnuji děti nemít, ti nikdy nedají to co vlastní
rodina. Taky jestli manžel děti chce, trochu bych se podvědomě bála aby si
je nakonec neporidil s jinou a ja nezůstala vážně sama. Takže i jestli
vás začíná tlačit věk, zvazila bych hodně důkladně pro a proti. Muže
se pak stát ze si vzpomenes v 45 ze najednou hrozně chceš miminko a bude
pozdě, ale to nikdo neví. Hlavně komunikujete s mužem, nakonec to záleží
jen na vás dvou. Hodně štěstí a dobrou volbu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Teď to možná pro někoho vyzní zvláštně, ale my jsme se pro dítě
rozhodli z čistě racionálních důvodů a to věk. Ani jeden z nás nejsme
z malých dětí přátel bijak uchvácení, nenakukujeme do kočárků
nerozplýváváme se nad miminy. Ale mně se blížilo 30 a manželovi 36, byli
jsme svoji, žili ve vlastním bytě, oba s dobrou prací. Žádné tikání
biologických hodin jako u kamarádek se nekonalo 
Teď jsou malé 2 roky a jsem za to rozhodnutí strašně ráda a teď teprve
se dostavilo citové rozhodování pro sourozence. Dcerku milujeme, laska
naskočila s okamžikem porodu (těhotenství jsem nijak extra neprožívala) a
říkám, že kdybych trochu věděla do čeho jdu, tak bych chtěla dítě
dřív, klidně v 25. Cizí děti mě stále neberou
Můj limit pro děti byl vždycky porod do 35 let a první ideálně do 30,
což se povedlo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Já jsem dítě nijak nechtěla. Vychovávala jsem příbuzné dítě a tam
jsem si ověřila, že mateřství není pro mě. Ve věku 40+ jsem měla
vlastní. A je to něco jiného. Miluju jí, dala mému životu nový smysl, je
to úžasné, ale dlaší jsem nechtěla a nechci 
Mít dítě člověka obohatí atd. Ale stále jsou i další věci, které v životě chci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Koukni na to trochu z jineho úhlu. Nepřemýšlej nad tím, jestli chceš dítě, ale spíš jestli chceš rodinu. Jestli chceš s mužem, kterého miluješ být jen ve dvou a jestli si tak celý život vystačíte. Podle mě je založení rodiny takový přidaná hodnota každého vztahu. Mít děti je velké rozhodnutí a je to největší dobrodružství 😁. Já osobně jsem to nechala na přírodě, přestala jsem brát antikoncepci a jednou za čas jsme si nedali pozor no a jednou se zařadilo 😁. Nijak jsme to proste neřešili, buď miminko bude nebo nebude, teď nebo dýl… Máme dítě z lásky, ne proto že jsme si řekli, že už je čas pořídit si děti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
A manžel o tvém předchozím postoji, že děti nikdy nechceš,
věděl? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@klamonožka píše:
A manžel o tvém předchozím postoji, že děti nikdy nechceš, věděl?
Jasně Jen si tak trochu myslím, že když
to člověk řekne třeba ve 20 letech, tak to nemůže vědět co bude za pár
let… Je hodný, nijak na mě netlačí a nechává tomu volný prostor.
Příspěvek upraven 07.04.21 v 12:17
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Rozumím ti. Na základce jsem si představovala, že budu v pětadvaceti
vdaná a mít dvě děti, jako moji rodiče. Pak střední škola, stále jsem
chtěla děti. Vysoká škola, stále. Poté nástup do zaměstnání a alespoň
budu dva roky pracovat, abych měla mateřskou a pak si mohla volit výši
rodičáku (tenkrát se to tak tuším ještě dělalo). No.. Ejhle.. Při
zaměstnání jsem si zvykla být nezávislá a sama bez jakýchkoliv závazků.
Juuu 
Nátlak tehdejšího partnera moc
nepomohl. Dneska mám sice jiného, ale s tím jestli mít děti si stále
nejsem jistá. Každopádně je mi 33, což sice není žádný velký věk, ale
má hranice kdy porodit je 35. Blíží se to neskutečně rychle a stále
váhám. V podstatě budeme, až budeme,
mít dítě taky jen kvůli věku. Ale nepředpokládám že ho kvůli tomu budu
mít míň ráda.
No takže ano, jsou lidi, ženský, který to tak mají taky. 
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Já jsem razila něco velmi podobné - vždy jsem víc tíhla ke zvířatům, než k dětem. Na truc rodičům jsem se v pubertě přihlásila na střední peďák a to mě v mém přesvědčení, že děti nikdy mít nebudu, utvrdilo. Můj první vážný vztah po škole trval 7 let a můj ex se s tím naprosto stotožňoval.
Pak se mi narodila neteř a ve mě se něco hnulo, nicméně jsem věděla,
že nechci děti s člověkem po svém boku a vztah jsem ukončila. S mým
současným přítelem jsem věděla od začátku, že děti chtít budu a po
3 letech vztahu se nám to konečně povedlo a mimčo máme na cestě. A to
jsem pořád „na vážkách“, jestli to bylo dobré rozhodnutí
A pořád nejsem přesvědčená o tom, že bych byla „připravená“. Myslím si, že se na to 100% nedá připravit nikdy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@Westie87 píše:
Já jsem razila něco velmi podobné - vždy jsem víc tíhla ke zvířatům, než k dětem. Na truc rodičům jsem se v pubertě přihlásila na střední peďák a to mě v mém přesvědčení, že děti nikdy mít nebudu, utvrdilo. Můj první vážný vztah po škole trval 7 let a můj ex se s tím naprosto stotožňoval.Pak se mi narodila neteř a ve mě se něco hnulo, nicméně jsem věděla, že nechci děti s člověkem po svém boku a vztah jsem ukončila. S mým současným přítelem jsem věděla od začátku, že děti chtít budu a po 3 letech vztahu se nám to konečně povedlo a mimčo máme na cestě. A to jsem pořád „na vážkách“, jestli to bylo dobré rozhodnutí
A pořád nejsem přesvědčená o tom, že bych byla „připravená“. Myslím si, že se na to 100% nedá připravit nikdy.
Ano, asi to bude ono. Jsem člověk co většinou potřebuje mít 100% ano.
Což v tomto případě asi jen tak nepůjde
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Další podobná témata podle názvu
- Přídavky na dítě (vnuka) v Německu
- Nevím jak s manželem
- Partner chce sex velice málo
- Daňová sleva na dítě (vnuk)
- Polštář pro 15ti měsíční dítě
- Mít 4. dítě?
- Doporučte animovací program pro dítě
- Časté krvácení - prosím nevím si rady
Ahoj holky, vždycky jsem razila postoj, že nikdy dítě nechci.
Jenže přišla doba, kdy člověk stárne a tak trochu o tom už přemýšlí a mění priority a já si stále říkám, že opravdu nevím.
Na jednu stranu bych již dítě chtěla, ale pak si řeknu co vše to za odpovědnost obnáší a dávám ruce za stranou.
Manžel by již dítě chtěl, jsme spolu dlouho, zabezpečení, vše klape jak má a myslím, že by byla i ideální doba na miminko.
Avšak se pořád nedokážu zbavit toho NEVÍM a děsně mě to štvě…
Měl to někdo taky tak? Asi se potřebuju vykecat a u kamarádek nemám pochopení.