Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nevím zda chci dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
7.4.21 11:57
Hele ledaskdy tohle bývá spojené s tím, že člověk sám neměl úplně jednoduché dětství.
S tím že nejsnáze se to nevím zkoumá v psychoterapii, kde se případné staré rány dají ošetřit tak, aby se zahojily a dál už neškodily. Což mimo jiné dost pomůže být lepším rodičem.
Jinak -kdyby se děti rodily jen 100% připraveným a nadšeným rodičům, tak lidstvo vyhyne. A na druhou stranu - ne fakt nemáš povinnost mít děti a opravdu pro to nebudeš horším člověkem.
Příspěvek upraven 07.04.21 v 12:25
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.21 11:58
@Anonymní píše:
Ahoj holky, vždycky jsem razila postoj, že nikdy dítě nechci.
Jenže přišla doba, kdy člověk stárne a tak trochu o tom už přemýšlí a mění priority a já si stále říkám, že opravdu nevím.
Na jednu stranu bych již dítě chtěla, ale pak si řeknu co vše to za odpovědnost obnáší a dávám ruce za stranou.
Manžel by již dítě chtěl, jsme spolu dlouho, zabezpečení, vše klape jak má a myslím, že by byla i ideální doba na miminko.
Avšak se pořád nedokážu zbavit toho NEVÍM a děsně mě to štvě…
Měl to někdo taky tak? Asi se potřebuju vykecat a u kamarádek nemám pochopení.
Kolik ti je?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.21 12:00
Nikdo si nedokáže doopravdy představit jaké to bude, než ma vlastní dítě 
Ja osobně jsem tohle nezažila, otěhotněla jsem neplánovaně ve dvaceti a do te doby jsem taky o dítěti nepremyslela 
Ja myslím ze až budeš stárnout, všichni okolo se budou těšit z vnoučat, začalo by te to skutečně mrzet, protože věřím ze žádné,,cestování a užívání si” a podobné důvody, kterými si lidé odůvodnuji děti nemít, ti nikdy nedají to co vlastní rodina. Taky jestli manžel děti chce, trochu bych se podvědomě bála aby si je nakonec neporidil s jinou a ja nezůstala vážně sama. Takže i jestli vás začíná tlačit věk, zvazila bych hodně důkladně pro a proti. Muže se pak stát ze si vzpomenes v 45 ze najednou hrozně chceš miminko a bude pozdě, ale to nikdo neví. Hlavně komunikujete s mužem, nakonec to záleží jen na vás dvou. Hodně štěstí a dobrou volbu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.21 12:02
Teď to možná pro někoho vyzní zvláštně, ale my jsme se pro dítě rozhodli z čistě racionálních důvodů a to věk. Ani jeden z nás nejsme z malých dětí přátel bijak uchvácení, nenakukujeme do kočárků nerozplýváváme se nad miminy. Ale mně se blížilo 30 a manželovi 36, byli jsme svoji, žili ve vlastním bytě, oba s dobrou prací. Žádné tikání biologických hodin jako u kamarádek se nekonalo 
Teď jsou malé 2 roky a jsem za to rozhodnutí strašně ráda a teď teprve se dostavilo citové rozhodování pro sourozence. Dcerku milujeme, laska naskočila s okamžikem porodu (těhotenství jsem nijak extra neprožívala) a říkám, že kdybych trochu věděla do čeho jdu, tak bych chtěla dítě dřív, klidně v 25. Cizí děti mě stále neberou
Můj limit pro děti byl vždycky porod do 35 let a první ideálně do 30, což se povedlo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.21 12:07
Já jsem dítě nijak nechtěla. Vychovávala jsem příbuzné dítě a tam jsem si ověřila, že mateřství není pro mě. Ve věku 40+ jsem měla vlastní. A je to něco jiného. Miluju jí, dala mému životu nový smysl, je to úžasné, ale dlaší jsem nechtěla a nechci 
Mít dítě člověka obohatí atd. Ale stále jsou i další věci, které v životě chci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.21 12:11
Koukni na to trochu z jineho úhlu. Nepřemýšlej nad tím, jestli chceš dítě, ale spíš jestli chceš rodinu. Jestli chceš s mužem, kterého miluješ být jen ve dvou a jestli si tak celý život vystačíte. Podle mě je založení rodiny takový přidaná hodnota každého vztahu. Mít děti je velké rozhodnutí a je to největší dobrodružství 😁. Já osobně jsem to nechala na přírodě, přestala jsem brát antikoncepci a jednou za čas jsme si nedali pozor no a jednou se zařadilo 😁. Nijak jsme to proste neřešili, buď miminko bude nebo nebude, teď nebo dýl… Máme dítě z lásky, ne proto že jsme si řekli, že už je čas pořídit si děti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.21 12:12
A manžel o tvém předchozím postoji, že děti nikdy nechceš, věděl? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.21 12:16
@klamonožka píše:
A manžel o tvém předchozím postoji, že děti nikdy nechceš, věděl?
Jasně Jen si tak trochu myslím, že když to člověk řekne třeba ve 20 letech, tak to nemůže vědět co bude za pár let… Je hodný, nijak na mě netlačí a nechává tomu volný prostor.
Příspěvek upraven 07.04.21 v 12:17
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.4.21 12:22
Rozumím ti. Na základce jsem si představovala, že budu v pětadvaceti vdaná a mít dvě děti, jako moji rodiče. Pak střední škola, stále jsem chtěla děti. Vysoká škola, stále. Poté nástup do zaměstnání a alespoň budu dva roky pracovat, abych měla mateřskou a pak si mohla volit výši rodičáku (tenkrát se to tak tuším ještě dělalo). No.. Ejhle.. Při zaměstnání jsem si zvykla být nezávislá a sama bez jakýchkoliv závazků. Juuu 
Nátlak tehdejšího partnera moc nepomohl. Dneska mám sice jiného, ale s tím jestli mít děti si stále nejsem jistá. Každopádně je mi 33, což sice není žádný velký věk, ale má hranice kdy porodit je 35. Blíží se to neskutečně rychle a stále váhám. V podstatě budeme, až budeme, mít dítě taky jen kvůli věku. Ale nepředpokládám že ho kvůli tomu budu mít míň ráda.
No takže ano, jsou lidi, ženský, který to tak mají taky. 
- Citovat
- Upravit
7.4.21 12:24
Já jsem razila něco velmi podobné - vždy jsem víc tíhla ke zvířatům, než k dětem. Na truc rodičům jsem se v pubertě přihlásila na střední peďák a to mě v mém přesvědčení, že děti nikdy mít nebudu, utvrdilo. Můj první vážný vztah po škole trval 7 let a můj ex se s tím naprosto stotožňoval.
Pak se mi narodila neteř a ve mě se něco hnulo, nicméně jsem věděla, že nechci děti s člověkem po svém boku a vztah jsem ukončila. S mým současným přítelem jsem věděla od začátku, že děti chtít budu a po 3 letech vztahu se nám to konečně povedlo a mimčo máme na cestě. A to jsem pořád „na vážkách“, jestli to bylo dobré rozhodnutí
A pořád nejsem přesvědčená o tom, že bych byla „připravená“. Myslím si, že se na to 100% nedá připravit nikdy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.4.21 12:28
@Westie87 píše:
Já jsem razila něco velmi podobné - vždy jsem víc tíhla ke zvířatům, než k dětem. Na truc rodičům jsem se v pubertě přihlásila na střední peďák a to mě v mém přesvědčení, že děti nikdy mít nebudu, utvrdilo. Můj první vážný vztah po škole trval 7 let a můj ex se s tím naprosto stotožňoval.Pak se mi narodila neteř a ve mě se něco hnulo, nicméně jsem věděla, že nechci děti s člověkem po svém boku a vztah jsem ukončila. S mým současným přítelem jsem věděla od začátku, že děti chtít budu a po 3 letech vztahu se nám to konečně povedlo a mimčo máme na cestě. A to jsem pořád „na vážkách“, jestli to bylo dobré rozhodnutí
A pořád nejsem přesvědčená o tom, že bych byla „připravená“. Myslím si, že se na to 100% nedá připravit nikdy.
Ano, asi to bude ono. Jsem člověk co většinou potřebuje mít 100% ano. Což v tomto případě asi jen tak nepůjde
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj holky, vždycky jsem razila postoj, že nikdy dítě nechci.
Jenže přišla doba, kdy člověk stárne a tak trochu o tom už přemýšlí a mění priority a já si stále říkám, že opravdu nevím.
Na jednu stranu bych již dítě chtěla, ale pak si řeknu co vše to za odpovědnost obnáší a dávám ruce za stranou.
Manžel by již dítě chtěl, jsme spolu dlouho, zabezpečení, vše klape jak má a myslím, že by byla i ideální doba na miminko.
Avšak se pořád nedokážu zbavit toho NEVÍM a děsně mě to štvě…
Měl to někdo taky tak? Asi se potřebuju vykecat a u kamarádek nemám pochopení.