Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nevím zda chci dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
7.4.21 12:32
Můj, teď už manžel, si se mnou začal, protože jsem byla o 9 let mladší a nechtěla jsem děti 
Jeho děti děsily a od své bývalé utekl právě proto, že ho do nich strašně tlačila. Ze srandy jsme se tehdy bavili, že vlastní děti mít nikdy nebudem a adoptujeme nějaké černoušky (jeho otec je strašný rasista.)
No a pak plynuly roky a my se dohodli, že vlastně rodinu bychom chtěli. Ani jeden z nás nebyl zblblý do dětí, já se rozhodla čistě logicky a taky trochu pod tlakem okolí, kde všichni rodili jak magoři a ono se ne nadarmo říká, že je těhotenství nakažlivé 
Je to náročné, není to sranda, jsou dny, kdy bych nejradši syna narvala do babyboxu a měla konečně chvíli svatý klid. Ale ono se ti to pak kompenzuje, když se k tobě dítě rozběhne a dá ti pusu, čistě jenom pro radost z toho, že tě má. Jsou dny, kdy ryju rypákem v zemi a modlím se za to, aby už byl večer a dítě šlo spát. A pak jsou dny, kdy s ním lítám a řehtám se jak magor.
Není to lehké rozhodnutí a rozhodně to není něco co by se dalo snadno změnit, když už do toho spadneš. Doporučuju si sednout s manželem a důkladně to probrat. Všechny pro a proti a počítej vždy s tou horší variantou (aneb narodí se mi malý uřvaný satánek, který bude mít všechny možné problémy - od prdů, přes koliky, k bojkotu kojení atd.) Jestli bys to zvládala, jestli bys potřebovala aby ti manžel pomáhal atd.
Někteří chlapi strašně chtějí děti, ale odmítají se pak podílet na péči a ono to je fakt peklo, když je na všechno ženská sama.
Takže pokud si myslíš, že máš vedle sebe muže, na kterého se můžeš opravdu spolehnout, který ti pomůže a podpoří, a v okolí máš třeba fajn babičky, tak bych se toho tolik nebála. Přinejhorším budeš mít prostě jedináčka Nebála bych se, že bys své dítě nenáviděla atd.
Já cizí děti taky nikdy moc nemusela a vlastně doteď nemusím, až na to své A znám vícero dalších žen, které k miminům a dětem neměly dvakrát úžasný vztah a jakmile se jim jedno narodilo, tak ho zbožňují každou buňkou svého těla. Moje velmi dobrá kamarádka taky někdy do 28 prohlašovala, že nikdy nechce děti… a teď je úžasnou matkou.
Každá normální svědomitá žena má trochu obavy, co to udělá s jejím životem. Ale zase existuje spousta žen, která si miminem ten život nenechala převrátit, jak si všichni myslí. Dělají pořád to co měly rády předtím, jenom je to teď trošičku složitější na organizaci
Ale i kdyby ses rozhodla děti nemít, tak se nic nestane. Je to tvoje volba a nikdo ti do toho nemá právo kecat, jenom tvůj manžel. Pokud děti chce a dopředu jste si to nevyjasnili, tak to může být docela těžké. Ale rozhodně bych nešla do dítěte, pokud jsi přesvědčená, že ho nechceš. Pokud umíš anglicky, tak na fb existuje skupina I regret having children. Téměř vždy je to strašně smutné čtení.
Rozvažuj pečlivě
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.21 12:52
Ahoj zakladatelko,
to je těžká otázka a ještě těžší odpověď, kterou se v sobě snažíš najít.
Obecně mi přijde, že pořídit si dítě v určitou životní etapu člověku dá takový nový smysl bytí. Novou motivaci. Lehké rodičovství není, to vůbec, ale zas zažiješ spoustu okamžiků, které tě rozesmějí, potěší, dají ti prožít cit, který ve vztahu nikdy nepocítíš.
Největší smysl mi pak děti dávají pro pozdější část života, kdy sám vidím na rodičích, jakou mají radost z každého kontaktu, každého telefonátu, zprávy, a jak to kolikrát zbyde hlavním smyslem života -ještě se dožít toho až bude vnouče, až vnouče půjde do školy atd.
Takže rozhoduješ o něčem, co nelze vyhodnotit nyní a nepůjde ani časem. Prostě rozhoduješ se mezi nejistotami. Jisté je jen to, že o něco přijdeš. Jestli by to bylo spíše kladné či záporné, to předem nezjistíš. Takže… Asi počkej, až si budeš jistější v tom, co si přeješ.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.21 12:54
@Anonymní píše:
Ahoj holky, vždycky jsem razila postoj, že nikdy dítě nechci.
Jenže přišla doba, kdy člověk stárne a tak trochu o tom už přemýšlí a mění priority a já si stále říkám, že opravdu nevím.
Na jednu stranu bych již dítě chtěla, ale pak si řeknu co vše to za odpovědnost obnáší a dávám ruce za stranou.
Manžel by již dítě chtěl, jsme spolu dlouho, zabezpečení, vše klape jak má a myslím, že by byla i ideální doba na miminko.
Avšak se pořád nedokážu zbavit toho NEVÍM a děsně mě to štvě…
Měl to někdo taky tak? Asi se potřebuju vykecat a u kamarádek nemám pochopení.
Pokud si nejsi úplně jistá tak ještě počkej já osobně bych do toho ještě nešla a taky máš čas.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.21 12:55
Měla jsem to stejně, nakonec z čistě racionálních důvodu jsem otěhotněla ve 29 letech. Teď už mám kousky dva, ale určitě to nemám jako moje předchůdkyně, ze bych mohla říct, ze kdybych mohla, tak jsem měla děti dřív. Bylo to jak to mělo klidně bych brala i třetí… ostatní děti rada nemám a nezúčastňuju se seanci s pískovým gangem
Nikdy jsem si nedovedla představit mít děti a teď si nedovedu představit je nemít. To co mi do života daly, tisíckrát prevazilo, co mi vzaly. A zjistila jsem, ze i s dětmi se dá prakticky cokoliv.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.21 12:58
Já bych taky neměla děti dřív. A taky je mi 33, letos 34. A myslím si, že jsem udělala dobře, že jsem počkala. Poslední tři roky jsem si plnila sny a žila jsem, jak jsem vždy chtěla a teď se chci s tím vším posunout prostě dál
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.21 12:59
Máš 28, to je velmi dobré, to bych si ještě počkala na konec opatření, udělala si ještě poslední pořádnou dovču, zabrala v práci, abych docílila odměn apod. abych si vytvořila trochu fin. polštář (páč na mateřské a hlavně pak na rodičáku to fakt lítá a žádná finanční hitparáda to není) a od 29/30 bych tomu dala VOLNÝ průběh.. ono totiž není vůbec jisté, že otěhotníš hned.. může to trvat další rok.. takhle bych to udělala na tvém místě já 
a neboj - jak ho ucítíš v náručí, tak se ti změní celý svět
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.21 13:04
Já děti taky nikdy nechtěla zakladatelko. Ještě v těch tvých 28ti to bylo pro mě absolutní ne. Manžel byl smířený, děti chtěl, ale akceptoval, že já ne. No po 14ti společných letech (mě bylo 30cet) jsem to téma otevřela sama, udělala jsem to čistě racionálně a z 60% kvůli němu. Dvě čárky na testu pro mě byly spíš šok než radost, mé těhotenství snad prožívali všichni okolo mě víc než já 
celou dobu jsem nevěděla jestli to bylo dobře… No mám dvouletou dceru a přemýšlíme o druhém. Pořád nesnáším cizí děti a polívají mě mdloby, když si představím, že tu budu mít cizí děcka na přespání, ale svou dceru miluju a už bych to nechtěla jinak. Tvé vlastní dítě je prostě něco úplně jiného.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.21 13:10
Řeším teď naprosto stejné “dilema”. S manželem máme oba super práci, našetřeno máme taky, a teď si budeme pořizovat byt na hypotéku. Právě včera jsem řekla manželovi, že bych tomu ráda nechala volný průběh, na to mi řekl, že si to nechá projít hlavou. On je strašně zodpovědný člověk. Tento rok mi bude právě 30 let. Takže si myslím, že je vhodná doba. Ale z druhé strany jsme tento víkend byli u tchýně, a ta pořád do nás klavírovala, kdy už bude to vnouče. Že se prý bavila se švagrovou, a tak došly k názoru, že bych měla vysadit HA. To jsem ji řekla, že žádnou neberu. Asi to mám teď dost v hlavě a jsem z toho i vcelku vnitřně rozhozená.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.21 13:12
Koukla bych se na to obráceně: dovedeš si představit žít do konce života (v lepším případě) jen se současným partnerem? Bez posunu?
Ano, děti jsou zodpovědnost, stres a bezedná studnice financí, ale tak nějak ten život činí plným. Miminka jsou fakt jen chviličku a za pár let máš parťáky na vše, co vás spolu baví. Takhle jsem na to koukala já a na děti jsem se těšila. Dle očekávání mě nebavilo to miminkovské období, ale hormony toho mnoho ohladily
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.21 13:12
Byla jsem na tom dost podobně, cizí děti mě neberou a nebraly, ale taky jsem si říkala že tyjo, ale co když o něco přijdu? O celej ten koncept mateřství. Manžel děti spíš chtěl ale víceméně to nechal na mně. Přišlo mi to trochu líto, o to přijít, tak jsme se přestali chránit, za 3 roky se pak narodila dcera a jako super! Těhotenství teda vopruz největší, miminkovský období jsem tak nějak přežila (ani ne že by to bylo extra náročný, akorát míň spíš, přes den hodně nudnejch povinností a semtam nějakej pokrok dítěte) ale od roka a půl je to boží. Dcera je hodně samostatná, dobře spí, terénní dítě co zvládne fakt leccos, šikovná a chytrá, takže s ní nikdy nebyl nějak zvlášť problém, takže nám život zlepšila úplně moc. Sedly jsme si i typově, ona je sice extrovert a já introvert, takže někdy tiše trpím 
ale jinak si vyhovujem. Jestli bych byla podobně nadšená s nespavcem bez režimu, kterýho nejde vzít ani na dovolenou, to nevím
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.4.21 13:21
Já odvařená z dětí nikdy nebyla, pak jsem potkala partnera, který rodinu chtěl a já chtěla zase jeho, a protože jsem nechtěla být sobec a učinit ho v podstatě „nedobrovolně“ bezdětným, tak jsem do toho šla. No podařilo se v mých 37, ale pořád z toho jako úplně odvázaná nejsem.
Dceru mám ráda, ale nervák jsem byla vždycky a teď tak nějak dvojnásobně, ale všeho s mírou, snažim se ovládat a nebýt zbytečně vzteklina. Jsou dny, kdy bych jí nedala nikomu a pak přijde splín a uvědomuju si oč přicházím (svoboda, koníčky, práce, svébytnost). Hodně jsem si zakládala na svobodě, že jsem se prostě najednou v 10 večer sebrala a někam šla nebo jela, to teď nejde a mě to neskutečně ubíjí, nemám čas na koníčka (koně), na práci a modlim se, už aby byla alespoň na základce. V podstatě řešit cokoli kolem dětí, mě unavuje ubíjí. Nic nečtu, nic nestuduju. Všechno beru jak to přichází, dceru vychovávám selským rozumem. Dodnes nevím co je nevýchova a podobné výdobytky. 
Před porodem jsem si nic nenastudovala, protože nuda.
Nicméně nemá cenu nad tím asi nějak extra uvažovat. U drtivé většiny žen se to beztak zlomí, a i když před tím děti nějak extra nechtěly, nakonec jsou za to rozhodnutí rády. Nač se stresovat
- Citovat
- Upravit
7.4.21 13:33
No tak hlavně by sis měla promluvit s manželem, protože mi nějak nesedí tvoje „nikdy jsem děti nechtěla“ s tím, že muž už by ho chtěl. To jste o takových věcech před svatbou nemluvili? Nebo jsi o tom taktně pomlčela? Třeba i ten rozhovor ti pomůže s rozhodnutím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.4.21 13:34
@Lucy75 píše:
Máš 28, to je velmi dobré, to bych si ještě počkala na konec opatření, udělala si ještě poslední pořádnou dovču, zabrala v práci, abych docílila odměn apod. abych si vytvořila trochu fin. polštář (páč na mateřské a hlavně pak na rodičáku to fakt lítá a žádná finanční hitparáda to není) a od 29/30 bych tomu dala VOLNÝ průběh.. ono totiž není vůbec jisté, že otěhotníš hned.. může to trvat další rok.. takhle bych to udělala na tvém místě já
a neboj - jak ho ucítíš v náručí, tak se ti změní celý svět
Naprosto s tebou souhlasím. Ještě doplním, může to trvat rok, nebo taky šest a bezvýsledně 
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
