Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
S přítelem jsme spolu 8 měsíců. Je mi 15 a jemu 16. I když mnoho z vás asi nebude, bereme to vážně a opravdu to není dětská láska. Je hodný, milý, pomáhá mi se vším a rozmazluje mě. Ale je dost přecitlivělý a ve všem se rýpe. Náš problém je, že se oba moc milujeme, známe se i s rodiči toho druhého apod., ale i přes to jsme každý dost jiný. Já jsem spíš flegmatik, nic neřeším, jsem celkem extrovert(ted spíš introvert protože je na mě závislý a nemá rád kdybych s někým šla ven) a on je dost citlivý, rozebírá věci a hadame se hlavně kvůli tomu, že já něco udělala, sama za sebe bych to neřešila ale on to řeší a už je hádka. Co mám dělat aby se náš vztah upevnil a nehádali se tolik? A jak mu opatrně naznačit, aby mi dal trošku volna?
Vím, že tohle číst nechceš, ale je ti jen 15. Teprve se vztahům učíš. Není to poslední kluk v tvém životě.
@Russet píše:
Vím, že tohle číst nechceš, ale je ti jen 15. Teprve se vztahům učíš. Není to poslední kluk v tvém životě.
Ale i první láska nemusí být poslední, znám takový případy. Vím a chápu že si to řeknete, ale to není takovej ten vztah kdy se mi ten člověk líbí vzhledem. Asi vypadám naivně, ale spolu se snažíme se tomu naučit, oba zároveň prožíváme každé poprvé, a snažíme se jeden naučit druhému. Samozřejmě všechno má své plus a minus, ale tohle je zásadnější
@Anonymní píše:
Ale i první láska nemusí být poslední, znám takový případy. Vím a chápu že si to řeknete, ale to není takovej ten vztah kdy se mi ten člověk líbí vzhledem. Asi vypadám naivně, ale spolu se snažíme se tomu naučit, oba zároveň prožíváme každé poprvé, a snažíme se jeden naučit druhému. Samozřejmě všechno má své plus a minus, ale tohle je zásadnější
Když mi bylo patnáct, po osmi měsících jsme se zdaleka nehádali. Randili jsme a užívali si života.
Stáhni si tuhle knížku - je to fakt užitečné a je to přesně o tom, abys dokázala vyjádřit co potřebuješ bez toho, aby se tím ten druhý cítil ohrožován a zároveň aby si počítala s tím, že ten druhý nejspíš má jiné potřeby.
https://uloz.to/!FuiyEcWo4/nenasilna-komunikace-ocr-pdf
Ten vztah má naději, ale musí se změnit, především Tvůj přítel. Je krásné, že se milujete, ale nesmí Tě nijak moc omezovat, jinak Ti to časem začne vadit. Upřímně, proč myslíš, že b mu mělo vadit, že chodíš s jinými lidmi ven? Pochopím, kdyby to bylo s klukem, ale když třeba v partě nebo s holkou? Tvůj přítel má malé sebevědomí. Musí ještě dozrát. Opakuji - ten vztah má naději, ale musíte chtít, opravdu chtít oba dva. Ty musíš dostat větší svobodu a důvěru. Zaměřte se taky na to, jaký věci řešíte, jestli mu vadí blbosti nebo jsou to věci vážný… A v neposlední řadě k té závislosti, ať se naučí pěkně rychle být samostatný, protože závislost vztah zaručeně zničí. Věř mi, on takový muž časem přestane být imponující.
Myslím že se bude muset přítel změnit, nabrat sebevědomí… Možná se teprve začíná projevovat jaký ve vztahu bude. Jsou i žárlivci co partnerce nedivili nikam jít a řeší kraviny ale to už jde pak je dost patologické. Pokud ti bude zakazovat tak to moc budoucnost nemá pokud ty máš zdravé sebevědomí. Jak píšeš vše je poprvé, na všem se učíte a taky se naučíte ne ne všichni k sobě pasují, zamilovanost, nezamilovanist. Teprve zjistíte jestli se k sobě hodíte. Když s ním mluvit tak v klidu. Ne v hádce řešit.
@Russet píše:
Vím, že tohle číst nechceš, ale je ti jen 15. Teprve se vztahům učíš. Není to poslední kluk v tvém životě.
A třeba zrovna je, někomu to vyjde ![]()
@Russet píše:
Vím, že tohle číst nechceš, ale je ti jen 15. Teprve se vztahům učíš. Není to poslední kluk v tvém životě.
S tím já moc nesouhlasím, že jí je 15 neznamená, že jí vztah nemůže vydržet. Já jsem s tím svým začala taky chodit v 15-ti letech a teď máme svoje bydlení, termín svatby a snažíme se o IVF(jsme spolu 8 let a pořád je to krásný), takže jsem zastánce toho, že i s první láskou můžete být spolu jak jen dlouho chcete.
![]()
@Anonymní píše:
S přítelem jsme spolu 8 měsíců. Je mi 15 a jemu 16. I když mnoho z vás asi nebude, bereme to vážně a opravdu to není dětská láska. Je hodný, milý, pomáhá mi se vším a rozmazluje mě. Ale je dost přecitlivělý a ve všem se rýpe. Náš problém je, že se oba moc milujeme, známe se i s rodiči toho druhého apod., ale i přes to jsme každý dost jiný. Já jsem spíš flegmatik, nic neřeším, jsem celkem extrovert(ted spíš introvert protože je na mě závislý a nemá rád kdybych s někým šla ven) a on je dost citlivý, rozebírá věci a hadame se hlavně kvůli tomu, že já něco udělala, sama za sebe bych to neřešila ale on to řeší a už je hádka. Co mám dělat aby se náš vztah upevnil a nehádali se tolik? A jak mu opatrně naznačit, aby mi dal trošku volna?
Jak moc dobře znáš jeho rodiče? Jak fungují oni dva? Chodí si maminka ven na kafíčka s kamarádkami apod.? Oni totiž oba partneři do vztahu přinášejí dost vzorců chování z domova. Každopádně je potřeba, aby tě partner nechal i volně dýchat, jinak vám to nevydrží. Zřejmě má nízkou sebedůvěru a cítí se ohrožený tím, že bys někde mohla potkat někoho dalšího. Tohle musí ukrotit, protože přehnaná žárlivost je cesta do pekel. Takto skončil můj první vztah po roce, to se prostě nedá dlouhodobě snášet. S druhým partnerem jsem 16 let. Takže to není o tom, že každému musí krachnout několik vztahů.
@Anonymní píše:
S tím já moc nesouhlasím, že jí je 15 neznamená, že jí vztah nemůže vydržet. Já jsem s tím svým začala taky chodit v 15-ti letech a teď máme svoje bydlení, termín svatby a snažíme se o IVF(jsme spolu 8 let a pořád je to krásný), takže jsem zastánce toho, že i s první láskou můžete být spolu jak jen dlouho chcete.![]()
Můžeš, ale nemusíš. Oni dva se dohadují už po osmi měsících.
@Lulina999 píše:
A třeba zrovna je, někomu to vyjde
Takže je v pořádku, aby jí v 16 dělal scény, když není jen s ním? Tak to pak asi nerozumím ![]()
@Anonymní píše:
Ale i první láska nemusí být poslední, znám takový případy. Vím a chápu že si to řeknete, ale to není takovej ten vztah kdy se mi ten člověk líbí vzhledem. Asi vypadám naivně, ale spolu se snažíme se tomu naučit, oba zároveň prožíváme každé poprvé, a snažíme se jeden naučit druhému. Samozřejmě všechno má své plus a minus, ale tohle je zásadnější
máš pravdu, že může vydržet, když mi bylo 15, začala jsem si s klukem, který je dnes mým manželem a jsme spolu letos 29 let. Nicméně, tvůj přítel tě omezuje a usurpuje a to není dobré. Tohle je špatný povahový rys. S tím se do budoucna bude dát těžko žít. Budeš mu to muset říct jasně, buď tě přestane omezovat, žárlit, ničit či tě měnit, nebo je konec.
Mně první láska vydržela do dneška, 21 let, takže vydržet to může, záleží, jak jste kompatibilní, pokud se hádáte už teď, tak nevím, my jsme se ještě snad opravdu nepohádali nikdy. ![]()
S přítelem jsme spolu 8 měsíců. Je mi 15 a jemu 16. I když mnoho z vás asi nebude, bereme to vážně a opravdu to není dětská láska. Je hodný, milý, pomáhá mi se vším a rozmazluje mě. Ale je dost přecitlivělý a ve všem se rýpe. Náš problém je, že se oba moc milujeme, známe se i s rodiči toho druhého apod., ale i přes to jsme každý dost jiný. Já jsem spíš flegmatik, nic neřeším, jsem celkem extrovert(ted spíš introvert protože je na mě závislý a nemá rád kdybych s někým šla ven) a on je dost citlivý, rozebírá věci a hadame se hlavně kvůli tomu, že já něco udělala, sama za sebe bych to neřešila ale on to řeší a už je hádka. Co mám dělat aby se náš vztah upevnil a nehádali se tolik? A jak mu opatrně naznačit, aby mi dal trošku volna?