Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
@mroe no to pořád můžou…ale nemusí to být lidi, které považuješ pro sebe za nejbližší…
Líbí se mi, jak by všichni hned říkali pravdu. To je přes písmenka hezké.
Podle všeho je zakladatelka v zahraničí a sem jedou na prázdniny na 2 týdny. To nezaručuje boží vztahy, kdy si lidi všechno říkají.
Použila bych záda. To jsou mrchy. A navíc se nedá prokázat jestli tě to fakt bolí nebo ne.
@Anonymní píše:
Ale děvčata (a chlapci), lhát prostě budu. je to nejlepší řešení. nemá se kdo prokecnout. víme to jen dva. navíc bydlíme v zahraničí, takže ani sousedka, zdravotní sestřička, sestřenice…
a dětem to taky ušetří trápení, už jsou docela velké, aby je mrzelo, že mohly mít brášku…
prostě pustit to do oběhu by pro mě znamenalo dvojnásobné peklo. stačí to, co prožívám.
děkuju za všechny tipy a slova útěchy
Jak já ti rozumím.
Pokud to tak cítíš, neříkej pravdu. Můžeš jim to říct někdy později nebo taky nikdy. Je to hlavně tvoje věc. Stačí ten zákrok, řeči ostatních si můžeš odpustit.
Napadá mě:
Odstranění mandlí
Operace kýly
Odstranění hemeroidů Žlučník
To jsou všechno plánované zákroky a zároveň né tak závažné.
Je mi líto, co tě potkalo, zažila jsem to taky. Když nechceš říct rodině pravdu, tak nechceš, to je tvoje věc. Pokud teda chceš lhát, tak doporučuju lhát co nejmíň. Já osobně bych řekla, že jsem měla bolesti břicha, podezření na mimoděložní těhotenství a proto jsem ležela v nemocnici, aby se to vyvrátilo. Nakonec z toho nic nebylo, jen hormonální nerovnováha. Do tohoto se na rozdíl od všech nesmyslů se zádama, kolikou apod, nezapleteš. Nikdy totiž nevíš, kdo z příbuzných podobnou nemoc měl a bude si o tom s tebou chtít pokecat. Taky ti doporučuju si v nemocnici nechat předepsat léky na uklidnění, protože těch prvních pár týdnů je to neskutečnej nápor na nervy, já jsem řvala skoro pořád a ty budeš mít problém to před příbuznýma ustát. A počítej s tím, že si v nemocnici pár dnů pobudeš, já tam byla 5dní, někdy se porod nepovede vyvolat hned…
Tak možná ani nebudu muset lhát. Trošku jsem sondovala a možná to uhraju na hodně starostí. My se taky totiž mimo jiné stěhujeme. Je to bezva jednou rukou nosit krabice, druhou telefonovat s genetikou, třetí domlouvat novou smlouvu na elektřinu a parkovací kartu, přitom vařit, pracovat, zabavit děti a přemýšlet, jestli to malé zabít hned, nebo nechat, až umře samo…
Jinak z nevyžádaných názorů, které tady zhusta zazněly, si moc nedělám. Ale postrádají pochopení, elementární empatii, respekt k tomu, jak to cítím já… Prostě je to špatně. Dobrá kamarádka by mi vyjádřila podporu, pomohla s řešením, které jsem si na základě svých vlastních důvodů vybrala. Maximálně by se doptala, proč nechci říct pravdu, ale určitě by mi to nepředkládala jako tu nejsprávnější variantu.
Děkuju všem dobrým a vlídným kamarádkám, které se tady objevily, a na ty méně vlídné se nezlobím.
@Anonymní píše:
Tak možná ani nebudu muset lhát. Trošku jsem sondovala a možná to uhraju na hodně starostí. My se taky totiž mimo jiné stěhujeme. Je to bezva jednou rukou nosit krabice, druhou telefonovat s genetikou, třetí domlouvat novou smlouvu na elektřinu a parkovací kartu, přitom vařit, pracovat, zabavit děti a přemýšlet, jestli to malé zabít hned, nebo nechat, až umře samo…
Jinak z nevyžádaných názorů, které tady zhusta zazněly, si moc nedělám. Ale postrádají pochopení, elementární empatii, respekt k tomu, jak to cítím já… Prostě je to špatně. Dobrá kamarádka by mi vyjádřila podporu, pomohla s řešením, které jsem si na základě svých vlastních důvodů vybrala. Maximálně by se doptala, proč nechci říct pravdu, ale určitě by mi to nepředkládala jako tu nejsprávnější variantu.
Děkuju všem dobrým a vlídným kamarádkám, které se tady objevily, a na ty méně vlídné se nezlobím.
Aha, takze ani tobe se nechce lhat, ze…tvi blizci se chovaji hur nez tvoje dobra kamaradka?
@mroe píše:
Aha, takze ani tobe se nechce lhat, ze…tvi blizci se chovaji hur nez tvoje dobra kamaradka?
samozřejmě dávám přednost tomu, že o všem pomlčím, než bych přímo lhala. jenomže budu po porodu, i když velmi předčasném, a s rodinou se stejně uvidím, jen o pár dní později, a to na prázdninové aktivity. proto jsem si chtěla vytvořit falešné alibi ze zdravotních důvodů.
A ano, rodina se chová tisíckrát hůř než dobrá kamarádka. S kamarádkou probírám, cokoli chci, a nikdy nemusím poslouchat hloupé řeči. S rodinou neprobiram téměř nic, přesto mají hloupé řeči soustavně.
S tím přiznáním těhotenství - mně je 45, už mám tři děti a rozvadim se. Co myslíte, že by mi řekli? Třeba že jsem se zbláznila? Nebo že v mém věku jestli jsem si myslela, že mimi bude v pořádku? A kdo je vůbec otec? Taky si myslím…
Navíc z taktických důvodu to zrovna nemusí vědět exmanžel a potažmo tchýně, prostřednictvím dětí.
Plus by to bylo téma ve všech, příbuzenských i jiných kruzích. Nemyslí to zle, ale prostě rádi sdílí. Mně je vždycky zle z toho, když se jen tak náhodně mezi řečí někdo zmíní o velmi privátním problému někoho jiného, s kým se třeba ani neznám.
Takže opravdu nemůžu dopustit, aby moje „hemeroidy“ nebo jiný choulostivý problém řešila sestřenice strýcovy tchýně nebo třeba sousedcina spolužačka ze střední… Maximálně zablokovanou krční páteř..
Chápete?
Jo jinak díky, pomáhá mi to odvést myšlenky
@Janli píše:
Je mi líto, co tě potkalo, zažila jsem to taky. Když nechceš říct rodině pravdu, tak nechceš, to je tvoje věc. Pokud teda chceš lhát, tak doporučuju lhát co nejmíň. Já osobně bych řekla, že jsem měla bolesti břicha, podezření na mimoděložní těhotenství a proto jsem ležela v nemocnici, aby se to vyvrátilo. Nakonec z toho nic nebylo, jen hormonální nerovnováha. Do tohoto se na rozdíl od všech nesmyslů se zádama, kolikou apod, nezapleteš. Nikdy totiž nevíš, kdo z příbuzných podobnou nemoc měl a bude si o tom s tebou chtít pokecat. Taky ti doporučuju si v nemocnici nechat předepsat léky na uklidnění, protože těch prvních pár týdnů je to neskutečnej nápor na nervy, já jsem řvala skoro pořád a ty budeš mít problém to před příbuznýma ustát. A počítej s tím, že si v nemocnici pár dnů pobudeš, já tam byla 5dní, někdy se porod nepovede vyvolat hned…
to mi neříkej, že pět dní. mně tvrdí, že jednu noc. něco se připravuje už předem doma, pak jedno přespání a ráno to rozjedou. je to můj čtvrtý porod, přičemž třetí mi vyvolali břehem čtyř hodin (bylo to komfortní, protože jsem stihla snídani i oběd), tak nikdo nepředpokládá průtahy
@mroe prosím anonym ono mít rodinu kde se i potrat v 7tt hystericky řeší i po 15 letech rozmyslíš se co říkat
Myslela bych taky na to, že tě pak čeká šestinedělí. Pokud budete mít aktivity s rodinou, budeš se muset vymluvit z koupání a pár dní po zákroku i z jiných náročnějších aktivit. Možná stručně říct gynekologický zákrok a všechny další otázky utnout?
Drž se ![]()
Mimochodem já kdybych mohla utajit hospitalizaci, tak jsem o tom taky nikomu neřekla. A to máme vztahy dobré, ale tohle je pro mě hodně soukromá věc. Navíc nikdo nevěděl, že se snažíme o dítě a teď to bude pořád jestli už se to znovu povedlo..
@aanysek píše:
Myslela bych taky na to, že tě pak čeká šestinedělí. Pokud budete mít aktivity s rodinou, budeš se muset vymluvit z koupání a pár dní po zákroku i z jiných náročnějších aktivit. Možná stručně říct gynekologický zákrok a všechny další otázky utnout?
Drž seMimochodem já kdybych mohla utajit hospitalizaci, tak jsem o tom taky nikomu neřekla. A to máme vztahy dobré, ale tohle je pro mě hodně soukromá věc. Navíc nikdo nevěděl, že se snažíme o dítě a teď to bude pořád jestli už se to znovu povedlo..
chápu. já bych taky nesnesla, aby mě někdo sledoval, jestli jsem nebo nejsem těhotná. naštěstí si toho zatím nikdo nevšiml. mám jen malé bříško, takže když ho přímo nevyvalim do legín, nikdo nemá šanci.
gynekologický zákrok nelze. to je jako ty hemeroidy, jak už jsem psala. nesnesla bych, aby někdo přetřásal jakékoli moje intimní partie.
musím to nějak zvládnout, zamaskovat. po porodech jsem vždycky byla hned fit, rozhodně mobilní a nemusela jsem se omezovat (plavání jsem samozřejmě vynechala), ale psychicky to bude strašný. přála bych si, aby byl normálně školní rok a měla jsem svoje soukromí.
@Anonymní píše:
chápu. já bych taky nesnesla, aby mě někdo sledoval, jestli jsem nebo nejsem těhotná. naštěstí si toho zatím nikdo nevšiml. mám jen malé bříško, takže když ho přímo nevyvalim do legín, nikdo nemá šanci.
gynekologický zákrok nelze. to je jako ty hemeroidy, jak už jsem psala. nesnesla bych, aby někdo přetřásal jakékoli moje intimní partie.
musím to nějak zvládnout, zamaskovat. po porodech jsem vždycky byla hned fit, rozhodně mobilní a nemusela jsem se omezovat (plavání jsem samozřejmě vynechala), ale psychicky to bude strašný. přála bych si, aby byl normálně školní rok a měla jsem svoje soukromí.
Zakladatelko, nemám žádnou radu. Jen jsem Ti chtěla napsat, že je mi moc líto, čím musíš projít. Přeju, ať to všechno zvládneš, jak nejlíp to půjde
![]()
@truelly píše:
Co vy víte…možná má zakladatelka věřící rodinu, co by na potrat nešla za žádných okolností…to by pak bylo vysvětlování
To mě taky napadlo. Je mi líto, že ti věřící jsou takový idioti, kteří by neakceptovali ani tuhle možnost. Co kdyby jí třeba přitom šlo o život? Normální rodina ženu podpoří a pochopí, že nechce třeba rodit mrtvé dítě nebo si potom zničit život s těžce postiženým potomkem. Co by z takového života potom měla. Pokud to jsou takový ignoranti, tak bych jim taky nic neříkala.
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.