Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@okay píše:
A nebo jak jsem psala britax romer eclipse, 9-18kg, má certifikaci i na přidělání dvoubodovým pásem.
Já bych, když už, dala radši doprostřed nejstaršího a ten má už teď, v šesti letech 130 cm a 30 kg.
No uvidíme, ještě máme čas to promyslet. A třeba se zadaří to větší auto dřív.
Ahoj,
nečetla jsem diskuzi. Ale je na každém z nás, kolik dětí uváží mít
A mně naopak přijde, že v dnešní době jsou 3 děti v hodně rodinách
Vždycky se najdou nějací chytrolíni, kteří budou mít blbé řeči. Prostě pokud se na tom s manželem shodnete, je to jen a jen vaše věc
My máme dětí 6 a každému po tom může být kuloví, oni nám děti neživí ![]()
@ivuska.h no dobře, ale zase stejně jsem tu většinu dne sama a děti mám dvě, tak jsou taky v přesile
Takže když třeba jsem kojila mladšího a starší něco potřeboval, tak buď jsem se zvedla i s miminem u prsa a nebo musel počkat. Nebo musel chvilinku počkat ten mladší. Myslím, že tohle nastává kdykoliv, kdy je víc jak jedno dítě
Bláznovství je nemít žádné dítko nebo jen jedno. Pro mě by byly ideál 4, uvidíme co přinese život:-)
Ségra čeká páté. Všechny jejich děti jsou počaté z lásky a jsou šťastné. Žijí skromněji, ale o to víc se jim věnují.
Obecně se celá Evropa bojí mít děti. Lidé by se měli bát válek nebo jiných hrůz, ale né dětí.
![]()
@Milli píše:
Já bych, když už, dala radši doprostřed nejstaršího a ten má už teď, v šesti letech 130 cm a 30 kg.
No uvidíme, ještě máme čas to promyslet. A třeba se zadaří to větší auto dřív.
Já chci uprostřed mít prostředního. Tomu jsou teď dva roky. Terka by tam musela být na dvoubodovém, má už křesílko. Ale chci mít všechny vzadu, na předním sedadle mi to přijde nebezpečný. Ale to je zase jen můj názor. Taky to bylo jedno z řešení, že jeden z nás bude uprostřed a jedno dítě vepředu.
@Gladys píše:
@ivuska.h no dobře, ale zase stejně jsem tu většinu dne sama a děti mám dvě, tak jsou taky v přesileTakže když třeba jsem kojila mladšího a starší něco potřeboval, tak buď jsem se zvedla i s miminem u prsa a nebo musel počkat. Nebo musel chvilinku počkat ten mladší. Myslím, že tohle nastává kdykoliv, kdy je víc jak jedno dítě
To jo, mě jde spíš o ty noci, ty já nesu psychicky nejhůř. Přes den zvládám cokoliv, ale v noci, jak je stres, tak je to na budku ![]()
Záleží hlavně na tobě jak se sama cítíš na tři děti
Na jednu stranu proč ne
Pokud je zázemí a máš chuť do toho jít, jdi.
Třeba já vím, že u mě jsou dvě děti strop. Necítím se na tři děti. Vím, že s více dětmi je to spíše někdy komplikované, hlídání skoro nemáme, o prázdninách je to taky těžší, aby je někdo hlídal, koupě většího auta, pokojíček, oblečení…Pokud bych chtěla dopřát dětem aspoň trošku soukromí a luxusu, asi by člověk musel být v dobré finanční situaci. Se školou příjde doba, kdy všechno chtějí jako ostatní děti-super mobil, super notebook…Pak je rozdíl kupovat to třem či dvoum.
Ale jde o to, že každý máme jiné hodnoty o tom co našim dětem v životě stačí. Jestli jim chce člověk dopřát lepších věcí, či jim stačí jen něco. Je na nás zda jim budeme do života šetřit, či se třemi dětmi bude člověk jen živořit. Každý má jiné hodnoty. ![]()
Hehe, já chci čtyři.
už se nemůžu dočkat všech potřeštěných reakcí, které mi budou upřímně u zadku. na to žádná rada moc není, prostě kašli na ostatní a nepodřizuj svůj život jejich názorům a očekáváním.
@Gladys píše:
@ivuska.h no dobře, ale zase stejně jsem tu většinu dne sama a děti mám dvě, tak jsou taky v přesileTakže když třeba jsem kojila mladšího a starší něco potřeboval, tak buď jsem se zvedla i s miminem u prsa a nebo musel počkat. Nebo musel chvilinku počkat ten mladší. Myslím, že tohle nastává kdykoliv, kdy je víc jak jedno dítě
Jojo taky jsem tak velmi často něco dělala. Chodila jsem a při chůzi kojila ![]()
Taky jsem tu od rána do večera sama s dětma. Ale to se prostě vše dá zvládnout, prostě to chce klid. Ono i ty děti to vycítí
Rozhodně nesouhlasím. Občas si sice připadám, jako šílenec, ale rozhodně nejsem sebevrah a už vůbec toho nelituji
My máme 4 děti (kluk, holka a pak dvojčata holky
).
![]()
Zvládnout se to dá normálně, máme jistý harmonogram, takže každý den mám nějakou chvíli (většinou 30-45 minut) a povídám si s každým potomkem o tom, co dnes dělal, jak se měl atd. Nikoho nezanedbáváme, všichni si rozumí a hrozně rádi spolu dělají „bordel“
. Nikdy bych je za nic neviměnila. ![]()
Ale setkala jsem se s tím, když jsem šla s dvojkočárem a vedle šly starší děti, tak padaly otázky typu „To jsou všechno vaše děti?“, odpověděla jsem, že ano a reakce byla „No to je šílený.“ A ještě nějaké detaily. Setkávám se jak s kladnými tak negativními „poznámkami“ a upřímně, ať si říká, kdo chce, co chce.
Já se nebráním ani pátému děťátku.
![]()
Takže pokud nemáte dluhy, máte kde bydlet, zvládli byste to finančně a manžel není proti, tak proč byste si to třetí dítko nemohli pořídit???
Je to přece jen na vás, na ostatní nehleď - oni nemají tolik odvahy, jako my.
![]()
A já třeba teďkon už mám z těch negativních x pozitivních poznámek takovou soutěž, hodnotím, kdo řekl nejzajímavější
:d
@Gituš píše:
Rozhodně nesouhlasím. Občas si sice připadám, jako šílenec, ale rozhodně nejsem sebevrah a už vůbec toho nelitujiMy máme 4 děti (kluk, holka a pak dvojčata holky
).
![]()
![]()
![]()
Zvládnout se to dá normálně, máme jistý harmonogram, takže každý den mám nějakou chvíli (většinou 30-45 minut) a povídám si s každým potomkem o tom, co dnes dělal, jak se měl atd. Nikoho nezanedbáváme, všichni si rozumí a hrozně rádi spolu dělají „bordel“
. Nikdy bych je za nic neviměnila.
Ale setkala jsem se s tím, když jsem šla s dvojkočárem a vedle šly starší děti, tak padaly otázky typu „To jsou všechno vaše děti?“, odpověděla jsem, že ano a reakce byla „No to je šílený.“ A ještě nějaké detaily. Setkávám se jak s kladnými tak negativními „poznámkami“ a upřímně, ať si říká, kdo chce, co chce.
Já se nebráním ani pátému děťátku.
![]()
![]()
Takže pokud nemáte dluhy, máte kde bydlet, zvládli byste to finančně a manžel není proti, tak proč byste si to třetí dítko nemohli pořídit???
Je to přece jen na vás, na ostatní nehleď - oni nemají tolik odvahy, jako my.
A já třeba teďkon už mám z těch negativních x pozitivních poznámek takovou soutěž, hodnotím, kdo řekl nejzajímavější![]()
![]()
:d
:pankac
:
@Gituš píše:
Rozhodně nesouhlasím. Občas si sice připadám, jako šílenec, ale rozhodně nejsem sebevrah a už vůbec toho nelitujiMy máme 4 děti (kluk, holka a pak dvojčata holky
).
![]()
![]()
![]()
Zvládnout se to dá normálně, máme jistý harmonogram, takže každý den mám nějakou chvíli (většinou 30-45 minut) a povídám si s každým potomkem o tom, co dnes dělal, jak se měl atd. Nikoho nezanedbáváme, všichni si rozumí a hrozně rádi spolu dělají „bordel“
. Nikdy bych je za nic neviměnila.
Ale setkala jsem se s tím, když jsem šla s dvojkočárem a vedle šly starší děti, tak padaly otázky typu „To jsou všechno vaše děti?“, odpověděla jsem, že ano a reakce byla „No to je šílený.“ A ještě nějaké detaily. Setkávám se jak s kladnými tak negativními „poznámkami“ a upřímně, ať si říká, kdo chce, co chce.
Já se nebráním ani pátému děťátku.
![]()
![]()
Takže pokud nemáte dluhy, máte kde bydlet, zvládli byste to finančně a manžel není proti, tak proč byste si to třetí dítko nemohli pořídit???
Je to přece jen na vás, na ostatní nehleď - oni nemají tolik odvahy, jako my.
A já třeba teďkon už mám z těch negativních x pozitivních poznámek takovou soutěž, hodnotím, kdo řekl nejzajímavější![]()
![]()
:d
@ivuska.h píše:
Ty sedmimístná auta jsou většinou celkem naprd, tam pak už zas nezbyde žádný kufr…
tak rakev na střechu a nemusíš řešit kufr ![]()
Samozřejmě, že chci jako každá máma pro děti to nejlepší a snažím se jim dopřát. Ale určitě nechci, aby měli vše, na co si ukáží. Staršímu určitě sourozenec pomohl, protože bych mu koupila první poslední a to není to pravé.