Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Je to běžné ve vztahu?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
27.5.18 09:49
Šmarja dámy, tady zas každá snědla šalamounovo houno 
já bych nikdy s takovým nebyla, nezakládala rodinu, blablaba kecy kecy. Proč se na to nevykašlete?
Musíš cnlapovi ukazat, že nejsi nějaká poslušná nanynka, jestli to zvládneš. Fakt se sbal a jdi jestli ti tohle znovu řekne, hned. Ikdyby na noc ke kámošce, prostě ať vidí, že se nedáš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Myssicka
27.5.18 10:11
@malá_holka píše: Šmarja dámy, tady zas každá snědla šalamounovo houno
Musíš cnlapovi ukazat, že nejsi nějaká poslušná nanynka, jestli to zvládneš. Fakt se sbal a jdi jestli ti tohle znovu řekne, hned. Ikdyby na noc ke kámošce, prostě ať vidí, že se nedáš.
Přesně. Já bych ho zabila, já bych s ním nebyla, to by viděl, to by mi řekl jednou… Jasně. Ale konkrétní kroky nikde.
Na noc je kámošce je to dobrý nápad jenom v případě, že on se nevytočí ještě víc. Já bych radila si sepsat žádost o svěření do péče a tu „schovat“ někde, kde ji najde. A až na tebe uhodí, tak nereagovat a dělat, jakože máš už svůj plán. A vydržet. Je to sice organizačně náročnější, ale zas ne jako stěhování k rodičům.
- Citovat
- Upravit
27.5.18 10:29
Já bych počkala na návrat do práce. Potom se ti bude odcházet mnohem lépe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.5.18 10:39
Zakladatelko, já měla to samé + prostě jsem neuměla vařit. Připravila jsem večeři a on si objednal Mekáče. Všichni před tím i můj další manžel po tomhle magorovi mi říkal, že vařím skvěle. Nakonec jsem si řekla, že se mám moc ráda a pro dítě je on velice špatným vzorem, sebrala jsem se a šla. A udělala jsem moc dobře.
- Citovat
- Upravit
27.5.18 11:21
@malá_holka píše: Šmarja dámy, tady zas každá snědla šalamounovo houno
Musíš cnlapovi ukazat, že nejsi nějaká poslušná nanynka, jestli to zvládneš. Fakt se sbal a jdi jestli ti tohle znovu řekne, hned. Ikdyby na noc ke kámošce, prostě ať vidí, že se nedáš.
Souhlasím
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.5.18 11:40
@Myssicka no konkrétní kroky - začít si chystat odchod, tj. potají to probrat na OSPOD, zajistit si bydlení, hlídání, případně i brigádu, svěřit se rodině (nejjednodušší je odejít k rodině a shánět bydlení odtamtud) a pak prostě odejít a nenechat ničit dítěti ani sobě už život. Máš pravdu, že ji rypani, že by s ním jiná nebyla, nepomůže. Pocitu viny v ní vyvolává už dost on, netřeba jí ještě přikládat.
@malá_holka Ono to chce spíš odejít nafurt, protože takovíhlr se nikdy sami nezmění a to, že ženská jednou demonstrativně odejde, nestačí, když se pak vrátí. Pak bude chvíli dělat ťuťuťu, a pak to přijde nanovo a hůř, jenže to už může být zase o něco víc vydeptaná. Z tohohle je jediná možná cesta pro ženu odejít a pro chlapa teoreticky dlouhá terapie (která zdaleka nemusí zabrat), ale to sami musí chtít a být schopni se změnit, což v naprosté většině případů nechtějí, protože sebereflexe je nula nic. Spousta žen je i polituje, že to treba chudáci měli doma jako kluci těžké, a chce je zachraňovat, jenže ono to vážně, vážně není možný.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.5.18 12:45
@Myssicka To bych nedělala. Mít to sepsané pro případ, že se rozhodnu odejít, to ano. Ale nechávat to někde, kde to najde, to je taková manipulace. A manipulace je jednak fuj. Za druhé manipulaci člověk stavi sam sebe do role podřízeného, protože sebejistý člověk se dokaze vyjádřit bez manipulovani. Za třetí, nelze vyloučit, že manžel bude na nalezení reagovat velmi agresivně. Na mě něco takového někdo zkouset a já mít tušení, že jde o manipulaci, aby ten druhý dosáhl svého, tak budu pěkně vytočena a rozhodně se mnou nebude rozumná řeč.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.5.18 12:59
@Maiandra Přesně odchod na jednu noc za kamarádkou nic nevyřeší. Možná bude chvíli milej, ale pak to začne nanovo. Párkrát se to zopakuje, ona se vždycky vrátí a chlap si naopak potvrdí, že bez něj nedokáže být a začne se chovat ještě hůř a každou vzpouru bude brát tak, že jí to přejde a nebude se s tím dělat vůbec žádné starosti. Tyhle manipulace prostě nemají nemají smysl. Když už bych chtěla dát tomu vztahu nějakou šanci, tak bych prostě odešla a vysvětlila proč odcházím, jak se cítím. A vrátila bych se pouze v případě, že by podnikl kroky k trvalé změně (např. začal chodit na dlouhodobou psychoterapii) a bylo by vidět, že se opravdu změnil (což ovšem člověk nemůže očekávat po měsíci). Ale odešla bych prostě s tím, že je konec a jdu žít život bez něj. Ne s tím, že dělám, abych ho k něčemu donutila. Chce to odcházet proto, že je člověk oresvedceny, že mu bude samotnému lépe, ne proto, že si od odchodu člověk slibuje, že se ten druhý změní a konečně bude takový, jakým ho chci mít.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.5.18 22:01
@Anonymní píše:
Ahoj, s partnerem jsme spolu 4 roky. Na zacatku to byla laska a asi jsem spoustu veci nevnimala a neuvedomovala si. Travili jsme spolu hodne casu…meli jsme podobne zajmy. Vse se zmenilo pred rokem, kdy se nam narodilo mimco. Muj svet se zmenil o 180 stupnu, coz asi neni prekvapeni. Najednou jsem zjistila, ze vedle sebe nemam cloveka, o ktereho bych se mohla oprit nebo ktery by mi pomohl, ale chlapa, ktery se zajima jen sam o sebe. Vetsinou si planuje svoje akce a zajmy bez jakehokoliv ohledu na me nebo na maleho. Doma spolu temer nekomunikujeme, protoze chodi unaveny (ma dusevne narocnou praci) a kdyz uz je doma (neni v hospode nebo na sportu), tak jen kouka na tv. Doma mi s nicim nepomuze a nejradeji, abych mu zajistila full servis od uklidu, az po male opravy v byte. On obcas si chvili pohraje s malym a tim to hasne. Kdyz se ozvu, at s zadosti o pomoc nebo prosbou o nejakou spolecnou chvili, tak mi rekne, ze on to nepotrebuje, ze mu to takhle vyhovuje a on urcuje pravidla. Pokud s tim nesouhlasim a nelibi se mi to, ze mam jit. On chodi do prace, vydelava penize, jsme v jeho byte a proto ma vetsi rozhodovaci pravo. Nejsem zadna feministka, ale na tohle nejsem moc stavena a pripadam si jako v blaznivem svete. Mam pocit, ze uz se nedokazeme ani poradne bavit. Vetsinou to skonci hadkou. Ja se tu necitim dobre a doma a on ma pocit, ze ho komanduji a vychovavam. Kdyz si s nim chci promluvit, o vecech, ktere me trapi, tak me odbyde opet s tim, ze jemu to tak vyhovuje a kdyz se mi to nelibi, tak mam jit. Ja se ptam…je to bezne, ze chlapi doma opravdu nic nedelaji, ze vam nepodaji ani sklenici s vodou? Ze maji vetsi rozhodovaci pravo, protoze vydelavaji? Ze se zije ve stylu…drz hubu a krok nebo jdi?
Přečetla jsem si to podrobně znova, a tady není dle mého názoru co zachraňovat. Šanci můžu dát někomu, kdo udělal chybu, uvědomuje si to, lituje toho, a snaží se o nápravu. Ale pokud se k ní partner chová jako ke kusu hadru, bez špetky úcty a respektu, nemůže s ním počítat ani v nejmenší maličkosti, a běda něco říci, hned dostane sodu, pokud se jí to nelíbí, tak může jít. Záleží na tom, jestli má kam jít. Psala, že ano.
Příspěvek upraven 29.03.19 v 18:40
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.5.18 23:01
Osobně bych též radila odchod jenže ze svého pohledu chápu, že to není s mimčem nic jednoduchého. Duševně i finančně. Jedině opravdu šetřit, plánovat a jednoho dne zkrátka utéct. Zažádat o alimenty, přídavky. Ono Vám musí asi být jasné, že tohle do konce života snášet nelze, takže je dobré začít plánovat. Já Vás tedy hlavně obdivuji. Nedovedu si představit, nemít po porodu jakoukoliv podporu, nemít se na koho 100% spolehnout. Natož ještě žít v takovém emočně dysfunkčním prostředí. Je mi líto, že jste to nepoznala dřív, jenže člověk takové faktory příliš často nevnímá a není ani příliš jak. Snad jen mohu popřát sílu a štěstí, aby Vám třeba časem do života přišel nějaký kvalitní partner. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.5.18 23:05
A tak mimochodem. „Duševně vyčerpávající práci“ už jsem u druhého zažila. Že prý pracuje hlavou a to je mnohem těžší, než makat rukama. Tak jsem praštila nakonec dveřma, ať si tedy nehledá vztah, když na něho nemá energii. 
To je podle mého akorát taková výmluva, teď vidím, že se dá fungovat v rámci možností i s „duševně vyčerpávající prací“. Jen musí dotyčný chtít. Ale když nechce, tak je to samozřejmě dobrá výmluva. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.5.18 18:07
@AnnaNuvoletta07 píše:
Osobně bych též radila odchod jenže ze svého pohledu chápu, že to není s mimčem nic jednoduchého. Duševně i finančně. Jedině opravdu šetřit, plánovat a jednoho dne zkrátka utéct. Zažádat o alimenty, přídavky. Ono Vám musí asi být jasné, že tohle do konce života snášet nelze, takže je dobré začít plánovat. Já Vás tedy hlavně obdivuji. Nedovedu si představit, nemít po porodu jakoukoliv podporu, nemít se na koho 100% spolehnout. Natož ještě žít v takovém emočně dysfunkčním prostředí. Je mi líto, že jste to nepoznala dřív, jenže člověk takové faktory příliš často nevnímá a není ani příliš jak.
Máte pravdu a nejen vy. Když jsem psala ten příspěvek, tak si myslela, že se třeba najde někdo, kdo mi řekne: „Hele ženská, buď ráda, že nejsi sama a může to být i horší.“ Vnitřně cítím, že to není správné a chtěla jsem si ověřit, že ani běžné. O odchodu samozřejmě uvažuji. Nevěřím, že by se změnil nebo ho to třeba nakoplo k nějakému řešení. Nikdy se neomlouvá a jak vždy říká, on nic neudělal, chyba není u něj a srovnat bych se měla já. Teď jen hledám odvahu, sílu a odhodlání k tomuto kroku. Musím k tomu ještě dozrát. Bojím se, abych to s malým zvládla, ale uklidňuji se tím, že samotných maminek je spousta a jedním chlapem svět nekončí 
Moc děkuji všem za podporu.
- Citovat
- Upravit
28.5.18 23:29
Tohle jsem měla s ex..cokoliv jsem si chtěla prosadit na to měl odpověď: Nelíbí se ti to, tak si seber igelitku a jdi. Tak jsem se jednou sebrala a šla. Je to dva roky a nezalitovala jsem ani jednou. Mimochodem, když jsem byla nemocná. Zápal plic, tak mě ještě po cestě z nemocnice vynadal, že mi nekoupí džus o který jsem ho prosila, že se to pak vyleje do záchodu. Prý to nedopiju. Tehdy si mě tam chtěli nechat a já nemohla ani jíst. Doporučili mi aspoň ovocné džusy. A to je jen špička ledovce. Přeji ti hodně sil
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.5.18 00:07
@Anonymní píše:
Ahoj, s partnerem jsme spolu 4 roky. Na zacatku to byla laska a asi jsem spoustu veci nevnimala a neuvedomovala si. Travili jsme spolu hodne casu…meli jsme podobne zajmy. Vse se zmenilo pred rokem, kdy se nam narodilo mimco. Muj svet se zmenil o 180 stupnu, coz asi neni prekvapeni. Najednou jsem zjistila, ze vedle sebe nemam cloveka, o ktereho bych se mohla oprit nebo ktery by mi pomohl, ale chlapa, ktery se zajima jen sam o sebe. Vetsinou si planuje svoje akce a zajmy bez jakehokoliv ohledu na me nebo na maleho. Doma spolu temer nekomunikujeme, protoze chodi unaveny (ma dusevne narocnou praci) a kdyz uz je doma (neni v hospode nebo na sportu), tak jen kouka na tv. Doma mi s nicim nepomuze a nejradeji, abych mu zajistila full servis od uklidu, az po male opravy v byte. On obcas si chvili pohraje s malym a tim to hasne. Kdyz se ozvu, at s zadosti o pomoc nebo prosbou o nejakou spolecnou chvili, tak mi rekne, ze on to nepotrebuje, ze mu to takhle vyhovuje a on urcuje pravidla. Pokud s tim nesouhlasim a nelibi se mi to, ze mam jit. On chodi do prace, vydelava penize, jsme v jeho byte a proto ma vetsi rozhodovaci pravo. Nejsem zadna feministka, ale na tohle nejsem moc stavena a pripadam si jako v blaznivem svete. Mam pocit, ze uz se nedokazeme ani poradne bavit. Vetsinou to skonci hadkou. Ja se tu necitim dobre a doma a on ma pocit, ze ho komanduji a vychovavam. Kdyz si s nim chci promluvit, o vecech, ktere me trapi, tak me odbyde opet s tim, ze jemu to tak vyhovuje a kdyz se mi to nelibi, tak mam jit. Ja se ptam…je to bezne, ze chlapi doma opravdu nic nedelaji, ze vam nepodaji ani sklenici s vodou? Ze maji vetsi rozhodovaci pravo, protoze vydelavaji? Ze se zije ve stylu…drz hubu a krok nebo jdi?
Tak u nas to tedy takto nefunguje, jsme rovnoceni partneri a pokud ten druhy nemuze, tak ten druhy ho muze v klidu zastoupit. Jasne ze chlap treba radeji neco opravi nez prebali pokakane mimco, ale proste pokud to bylo potreba, tak s tim problem nemel a v pohode to zvladl. Ja na tvem miste bych si asi odkladala penize a nasetrila si na bydleni a sla bych, pokud te tak rad nekam posila, tak aby se hosan jednoho krasneho dne nedivil. nejsi jeho uklizecka ani poskok.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
