Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Je to běžné ve vztahu?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
26.5.18 21:52
No ty voe, kdyby mi řekl co tobě tak bych se nejpozději podruhé fakt sebrala a šla. Deil 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.5.18 21:53
Ne, není to normální. Žiješ se sobeckým sebestředným zmetkem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.5.18 21:55
Řekla bych ti, ať si důrazně promluvíte, ale jak jsi zmínila - když se ti něco nelíbí, máš jít. A víš co? Já bych fakt šla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.5.18 21:56
Ne, není to běžné a není to normální. S takovým člověkem bych nemohla být. Ale já bych s někým takovým ani nezakládala rodinu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.5.18 21:56
To snad nemyslis vazne? 
Tahle povaha musela byt videt uz pred narozenim syna. Obecne chlapi nejsou odvareni z mimin, ale jsou nejake hranice. Takoveho sobce bych hnala svinskym krokem 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.5.18 21:57
Ne, normální to určitě není. Mně manžel doma s ničím moc nepomůže, ale jak může, naloží naše uplakané dítě do kočárku a odejdou třeba na celé odpoledne. A já relaxují u uklízení a nebo si jen užívám to, že ode mne nikdo nic nepotřebuje. A v životě jsem od něj neslyšela, že by mi vyčetl, že vydělává a já jsem doma na rodičáku. I kdyby měl sebetěžší práci, tak to přece není důvod, aby kašlal na svou rodinu..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.5.18 22:03
Vůbec to není běžné. Neumím si představit žít s chlapem, pro kterého je důležité, že JEMU to tak vyhovuje. Očividně mu vůbec nevadí, že tobě naopak něco nevyhovuje. A pokud je mu tvé rozpoložení a štěstí úplně jedno, tak proč být s takovým sebestředným blbem…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.5.18 22:17
Tak v tom je ta potíž, že bys feministka v tom původním tradičním smyslu být ve svém zájmu měla, tam totiž šlo o rovnost a na té nic špatného ani hanlivého opravdu není. A u vás právě není ta rovnost. Nejsi jeho služka, jsi doma s dítětem. Bohužel se tvůj partner vybarvil teda dost hrozně, asi hřeší na to, že tě má přes dítě „jistou“ 
A full servis vyžadoval i pred dítětem, nebo až po něm, co jsi s mrnětem doma?
Byl by na místě vážný rozhovor o tom, že řeči o JEHO bytě a jeho pravidlech se tě hodně dotkly a nechápeš, co se s ním stalo, že jste snad partneři… Jenže upřímně řečeno mam obavy, že člověk, který toto vypustí z pusy, k rozumnému rozhovoru ochotný vůbec nebude, zní to pěkně děsivě diktátorsky
Tys nezažila jiný vztah svůj nebo v rodině, že se ptáš, jestli je to normální? Dost mě taková otázka překvapila - samozřejmě, že ne. Není to v pořádku.
Příspěvek upraven 26.05.18 v 22:19
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.5.18 22:18
Proto ja stale tvrdim, jak je dulezite byt nezavisla, predevsim finančně, stat na vlastnich nohou. Aby se takovyhle sobecky pako o me nemohlo otirat a predhazovat mi, ze on je ten nejdulezitejsi, zivitel rodiny 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.5.18 22:20
Kdyz jsme spolu jen chodili, tak jsem si to tolik neuvedomovala. S tim, ze „mam jit“ jsem slysela prvne, kdyz jsem byla uz tehotna a poprve jsem se vic ozvala, kdyz se mi neco nelibilo. Byla jsem v soku z toho, co mi rekla a myslela jsem si, ze se mi to jen zda. Od te doby jsem to slysela uz tolikrat, ze to pomalu nevnimam. Nicmene se vic a vic propadame do krize a ja jen slysim, ze je to moje vina. On chce klid a pohodu…ale jen podle jeho pravidel. Jsem na materske, tak rozhodovani o odchodu neni tak jednoduche. Premyslim, jestli preci jen treba nemam opravdu uplne otupet a „slapat podle pravidel“ (zatim mi to teda moc nejde 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
26.5.18 22:22
No přítel mi občas z legrace říká že když platí většinový nájem že má větší rozhodovací právo 
(platíme na půl, on asi o 500,– víc když já mám jen rodičák) ale my to máme trochu jinak.. Říkáme si věci za které by se tady přítomné dámy už odstěhovaly 
Ale víme že je to legrace.. U tebe bych už asi přemýšlela o odchodu, pokud to myslí vážně co ti říká tak je docela sobec.. Kor když nemá zájem ani o dítě
- Citovat
- Upravit
26.5.18 22:23
@Anonymní píše:
Kdyz jsme spolu jen chodili, tak jsem si to tolik neuvedomovala. S tim, ze „mam jit“ jsem slysela prvne, kdyz jsem byla uz tehotna a poprve jsem se vic ozvala, kdyz se mi neco nelibilo. Byla jsem v soku z toho, co mi rekla a myslela jsem si, ze se mi to jen zda. Od te doby jsem to slysela uz tolikrat, ze to pomalu nevnimam. Nicmene se vic a vic propadame do krize a ja jen slysim, ze je to moje vina. On chce klid a pohodu…ale jen podle jeho pravidel. Jsem na materske, tak rozhodovani o odchodu neni tak jednoduche. Premyslim, jestli preci jen treba nemam opravdu uplne otupet a „slapat podle pravidel“ (zatim mi to teda moc nejde
A měla bys kam odejít? S malým dítětem to není jednoduché, ale vztah který popisuješ tě zničí. Co tvoje rodina, ta by nepomohla?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj, s partnerem jsme spolu 4 roky. Na zacatku to byla laska a asi jsem spoustu veci nevnimala a neuvedomovala si. Travili jsme spolu hodne casu…meli jsme podobne zajmy. Vse se zmenilo pred rokem, kdy se nam narodilo mimco. Muj svet se zmenil o 180 stupnu, coz asi neni prekvapeni. Najednou jsem zjistila, ze vedle sebe nemam cloveka, o ktereho bych se mohla oprit nebo ktery by mi pomohl, ale chlapa, ktery se zajima jen sam o sebe. Vetsinou si planuje svoje akce a zajmy bez jakehokoliv ohledu na me nebo na maleho. Doma spolu temer nekomunikujeme, protoze chodi unaveny (ma dusevne narocnou praci) a kdyz uz je doma (neni v hospode nebo na sportu), tak jen kouka na tv. Doma mi s nicim nepomuze a nejradeji, abych mu zajistila full servis od uklidu, az po male opravy v byte. On obcas si chvili pohraje s malym a tim to hasne. Kdyz se ozvu, at s zadosti o pomoc nebo prosbou o nejakou spolecnou chvili, tak mi rekne, ze on to nepotrebuje, ze mu to takhle vyhovuje a on urcuje pravidla. Pokud s tim nesouhlasim a nelibi se mi to, ze mam jit. On chodi do prace, vydelava penize, jsme v jeho byte a proto ma vetsi rozhodovaci pravo. Nejsem zadna feministka, ale na tohle nejsem moc stavena a pripadam si jako v blaznivem svete. Mam pocit, ze uz se nedokazeme ani poradne bavit. Vetsinou to skonci hadkou. Ja se tu necitim dobre a doma a on ma pocit, ze ho komanduji a vychovavam. Kdyz si s nim chci promluvit, o vecech, ktere me trapi, tak me odbyde opet s tim, ze jemu to tak vyhovuje a kdyz se mi to nelibi, tak mam jit. Ja se ptam…je to bezne, ze chlapi doma opravdu nic nedelaji, ze vam nepodaji ani sklenici s vodou? Ze maji vetsi rozhodovaci pravo, protoze vydelavaji? Ze se zije ve stylu…drz hubu a krok nebo jdi?