Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@jajda32 píše:
Jak jste spolu dlouho? to se stalo poprvé za váš vztah?
jsme spolu 5let..ano poprvé
@Anonymní píše:
Hodně dlouho jsem přemýšlela, zda sem napsat, není to zrovna vhodné téma v tomto předvánočním čase, ale snad někdo poradí…Omlouvám se za anonym, ale pokud dočtete, pochopíte:
Tento víkend jsem vyrazila s kamarády a manželem se trošku pobavit, přátelé u nás potom přespali. Manžel se hodně opil, stává se málokdy, on moc nepije.
Bohužel alkohol měl za následek to, že se po příchodu domů choval hrubě, rozbil pár věcí a pak dostal chut na sex. Já nechtěla, ale byl skutečně neodbytný a protože ve vedlejších mísnostech spali přátelé a já už byla hodně unavená, tak jsem nebránila, jediné co jsem chtěla, bylo aby bylo po všem a já mohla jít spát, vytušila jsem, že jinak by mi nedal pokoj. Ale styk byl hodně ošklivý, byl hrubý, všechno oblečení mi roztrhal a i když jsem mu několikrát řekla, že takhle nechci, že mě to bolí, tak nepřestal. Až když jsem začala nahlas brečet a křičet, tak toh nechal…Bylo mi hrozně, neusnula jsem už. Druhý den se mi omlouval, dodneška kolem mě chodí po špičkách, evidentně se bojí na mě sáhnout. Slíbil, že už víckrát se neopije, dokonce jsme zrušili i Silvestra…Tak nějak jsem mu to odpustila, ale nedokážu se zbavit takových špatných pocitů, bojím se příštího sexu s ním. Miluju ho a vím, že on mě, stalo se to jednou, jinak je ke mě milý, pozorný, nemáme žádné větší problémy, ale nedokážu tento zážitek ze sebe dostat, zapomenout a říct si, že se stalo, že půjdem dál…nevím, co dělat
Tak je dneska pondělí (pokud se nemýlím), je jasné, že jakýkoli špatný zážitek z víkendu bude ještě živý. Dej tomu čas. Ale prosímtě moc se v tom nepatlej, protože pak bys mohla upadnout do syndromu znásilněné ženy, která vinu za svoje utrpení přenáší na svoje okolí. Ale pokud by k tomu došlo, já jen, že je to diagnóza.
No pokud normálně nepije a už vůbec se neopíjí, tak to opravdu může být jen reakce na vysokou hladinu alkoholu v krvi…myslím ta jeho hrubost, nebyl by první ani poslední.
Takže pokud jinak nepije a chová se k tobě v pohodě, s respektem a nejsou nikde jiné známky agrese, tak bych to asi přešla. Ale trvala bych na tom, že prostě nebude pít.
A pokud ho to fakt trápí, tak si myslím, že první sex po tomhle bude pro něj možná ještě víc stresující než pro tebe
![]()
@Anonymní píše:
jsme spolu 5let..ano poprvé
poprvé a naposledy bych to asi přešla…
No tak to bych viděla na pomoc zvenčí…psycholog, manželská poradna…beze srandy…bála bych se ho…a mohla bych ho milovat sebevíc…
Myslím, ze pokud je jinak normální, priste si da sakra pozor, aby to pro tebe bylo ok.
Díky za rady, rozhodně se v tom nehodlám pitvat ani mu to nehodlám vyčítat…ale prostě ten divný pocit ve mě zůstal a chut na sex jakoby mě definitivně přešla ![]()
A pro priste odmítnout a nenechat se zvyklat, ale to uz asi sama vis ![]()
@Emilie píše:
Tak je dneska pondělí (pokud se nemýlím), je jasné, že jakýkoli špatný zážitek z víkendu bude ještě živý. Dej tomu čas. Ale prosímtě moc se v tom nepatlej, protože pak bys mohla upadnout do syndromu znásilněné ženy, která vinu za svoje utrpení přenáší na svoje okolí. Ale pokud by k tomu došlo, já jen, že je to diagnóza.
Asi si nikdy nic podobného nezažila, vid? nemyslím to špatně…já ano, pak se boji s, snazis se to vytěsnit, ale podvědomě se pořád bojis..l
Pokud je jinak normální a slušnej, a je ochotnej kvůli tobě nepít, zkusila bych to překonat.
přečetla jsem si tvůj příspěvek 2×. A myslím že to bude dobré. Píšeš o něm hezky, nemyslím že by se to ještěněkdy opakovalo. Ale co bych udělala já, sedla si s ním a promluvila si s ním. Tohle chození kolem sebe po špičkách je k ničemu, trápíte se oba dva.
@lllucie píše:řeknu to asi tak, že jsem nezažila strach, jaký máš ty. A taky to nemyslím špatně. S tím, že samozřejmě znásilnění, ať cizí čí blízkou osobou, je prostě znásilnění a něco to s dušičkou udělá. A taky jsem nemyslela zle svoji poznámku o tom, když pak ta dušička tím trpí ještě víc… než obvykle. Bu´d jak bu´d, platí víc než kde jinde, když člověka bolí zub, a bolí a bolí, na poště mu nepomůžou.
Asi si nikdy nic podobného nezažila, vid? nemyslím to špatně…já ano, pak se boji s, snazis se to vytěsnit, ale podvědomě se pořád bojis..l
Děkuju Vám všem…potřebovala jsem to ze sebe dostat a asi víte, že tohle se těžk někomu osobně vypravuje
Hodně dlouho jsem přemýšlela, zda sem napsat, není to zrovna vhodné téma v tomto předvánočním čase, ale snad někdo poradí…Omlouvám se za anonym, ale pokud dočtete, pochopíte:
Tento víkend jsem vyrazila s kamarády a manželem se trošku pobavit, přátelé u nás potom přespali. Manžel se hodně opil, stává se málokdy, on moc nepije.
Bohužel alkohol měl za následek to, že se po příchodu domů choval hrubě, rozbil pár věcí a pak dostal chut na sex. Já nechtěla, ale byl skutečně neodbytný a protože ve vedlejších mísnostech spali přátelé a já už byla hodně unavená, tak jsem nebránila, jediné co jsem chtěla, bylo aby bylo po všem a já mohla jít spát, vytušila jsem, že jinak by mi nedal pokoj. Ale styk byl hodně ošklivý, byl hrubý, všechno oblečení mi roztrhal a i když jsem mu několikrát řekla, že takhle nechci, že mě to bolí, tak nepřestal. Až když jsem začala nahlas brečet a křičet, tak toh nechal…Bylo mi hrozně, neusnula jsem už. Druhý den se mi omlouval, dodneška kolem mě chodí po špičkách, evidentně se bojí na mě sáhnout. Slíbil, že už víckrát se neopije, dokonce jsme zrušili i Silvestra…Tak nějak jsem mu to odpustila, ale nedokážu se zbavit takových špatných pocitů, bojím se příštího sexu s ním. Miluju ho a vím, že on mě, stalo se to jednou, jinak je ke mě milý, pozorný, nemáme žádné větší problémy, ale nedokážu tento zážitek ze sebe dostat, zapomenout a říct si, že se stalo, že půjdem dál…nevím, co dělat