Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Holky, potřebuju nějaký nezaujatý názor. Je mi 23, poznala jsem kluka, byli jsme spolu několikrát venku, na kafi, na výletě atd. Několikrát mi řekl, co ke mně cítí a chtěl by, aby z toho byl vztah…Mně je s ním fajn, ale přijde mi spíš, jako kamarád, nic jiného tam necitím…fyzicky se mi nijak nelíbí, šla jsem s ním poprvé ven vlastně jen tak, že se nám spolu dobře povídalo a tak…Když se vidíme, já si s ním ráda popovídám, zajdu na oběd a tak, ale ta jiskra nebo, jak to mám říct tam z mojí strany absolutně není, z jeho ano…Mám za sebou celkem náročný rok, rozchod, problémy v rodině a tak…celkově po tom všem cítím, že to nejsem ještě úplně já…a nějak nevím, co ted, jestli to s ním zkusit a ono to časem přijde se vším všudy? Nebo to odpískat a počkat, až řijde někdo jiný? Zase si říkám, že na vztahy z rozumu, abych s ním byla jen proto, že by to teoreticky mohlo jít, ale ta zamilovanost tam není mám ještě čas…
Ahoj, nikdy bych do takového vztahu nešla. Co je to za vztah, když se ti nelíbí, když tě nepřitahuje?
, to by byl fakt zoufaly vztah. Nedělej mu zbytečné naděje. Vždyt kamarádi můžete být furt…
Já bych ještě pár schůzek a výletů počkala. Také jsem se do svého může zamilovávala pomalu a postupně a dnes jsem do něj blázen.
Za mě sis tou poslední větou odpověděla sama. Navíc si myslím, že nemáš zpracovanou minulost, jak sama píšeš, takže mi to přijde nefér, blokovat ho, když by mohl mít plnohodnotný vztah jinde. Láska sice může přijít časem, ale taky nemusí.
Clovek muze zit s protejskem a muzou fungovat i kdyz tam laska neni. Ale myslim zena zacatku by clovek zamilovany byt mel. Nehrotila bych to a videlo by se dal jak seto vivine
Já bych se rozhodla podle toho jestli se vám fyzicky líbí aspoň trochu, nebo vás možnost intimního kontaktu odešle hlavou do záchodu. Já třeba do svého manžela nebyla úplně šíleně bláznivě zamilovaná, ale fyzicky mi přišel velmi pohledný, taková ta opravdová láska přišla až o něco později.
Já myslím, že ze začátku by tam ta přitažlivost měla být. Vztah z rozumu bych spíš pochopila u zralejší ženy, která hledá otce svých dětí než u “mláděte“, které má vše před sebou.
Jestli tě vůbec fyzicky nepřitahuje, tak to ani nepůjde. Jestli tě přitahuje a jen nejsi zamilovaná, tak tam šance je ![]()
Urcite by te mel alespon trochu pritahovat. Dej tomu jeste cas, prinejhorsim budete jen kamaradi. Hlavne k nemu bud uprimna at vi na cem je.
Jinak vztah z rozumu rozhodne ne pokud te ani trochu nepritahuje. Je to trapeni pro oba ![]()
@Anonymní píše:
Holky, potřebuju nějaký nezaujatý názor. Je mi 23, poznala jsem kluka, byli jsme spolu několikrát venku, na kafi, na výletě atd. Několikrát mi řekl, co ke mně cítí a chtěl by, aby z toho byl vztah…Mně je s ním fajn, ale přijde mi spíš, jako kamarád, nic jiného tam necitím…fyzicky se mi nijak nelíbí, šla jsem s ním poprvé ven vlastně jen tak, že se nám spolu dobře povídalo a tak…Když se vidíme, já si s ním ráda popovídám, zajdu na oběd a tak, ale ta jiskra nebo, jak to mám říct tam z mojí strany absolutně není, z jeho ano…Mám za sebou celkem náročný rok, rozchod, problémy v rodině a tak…celkově po tom všem cítím, že to nejsem ještě úplně já…a nějak nevím, co ted, jestli to s ním zkusit a ono to časem přijde se vším všudy? Nebo to odpískat a počkat, až řijde někdo jiný? Zase si říkám, že na vztahy z rozumu, abych s ním byla jen proto, že by to teoreticky mohlo jít, ale ta zamilovanost tam není mám ještě čas…
Na vztah z rozumu jseš velice mladá, čas tě nikam netlačí. Pokud tě nepritahuje fyzicky, nešla bych do toho.
@kaja00 píše: …prinejhorsim budete jen kamaradi. Hlavne k nemu bud uprimna …
Kamaradi z nich budou sotva.
S tou uprimnosti plne souhlasim ![]()
Holky, potřebuju nějaký nezaujatý názor. Je mi 23, poznala jsem kluka, byli jsme spolu několikrát venku, na kafi, na výletě atd. Několikrát mi řekl, co ke mně cítí a chtěl by, aby z toho byl vztah…Mně je s ním fajn, ale přijde mi spíš, jako kamarád, nic jiného tam necitím…fyzicky se mi nijak nelíbí, šla jsem s ním poprvé ven vlastně jen tak, že se nám spolu dobře povídalo a tak…Když se vidíme, já si s ním ráda popovídám, zajdu na oběd a tak, ale ta jiskra nebo, jak to mám říct tam z mojí strany absolutně není, z jeho ano…Mám za sebou celkem náročný rok, rozchod, problémy v rodině a tak…celkově po tom všem cítím, že to nejsem ještě úplně já…a nějak nevím, co ted, jestli to s ním zkusit a ono to časem přijde se vším všudy? Nebo to odpískat a počkat, až řijde někdo jiný? Zase si říkám, že na vztahy z rozumu, abych s ním byla jen proto, že by to teoreticky mohlo jít, ale ta zamilovanost tam není mám ještě čas…