Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tak ty se tomu taky řechtáš, řekneš ať to utře a sedíš a hledíš dokud to neteče do matrací za -náct.
jeden za 18, druhej bez dvou za 20.
Já být na místě přítele, asi by mě spíš naštvalo, že se mi něco takového stalo a ty ses jenom smála… nevím, stát se to manželovi, možná protočím oči, ale zvednu se a jdu mu pomoct dát to do kupy… nebyl naštvaný spíš na tebe?
@Petula306 píše:
Tak ty se tomu taky řechtáš, řekneš ať to utře a sedíš a hledíš dokud to neteče do matrací za -náct.jeden za 18, druhej bez dvou za 20.
Mám nohu v ortéze, takže než bych se zvedla a utřela to, dopadlo by to stejně. A vůbec, proč já bych měla za něj uklízet?
@Bamace píše:
Já být na místě přítele, asi by mě spíš naštvalo, že se mi něco takového stalo a ty ses jenom smála… nevím, stát se to manželovi, možná protočím oči, ale zvednu se a jdu mu pomoct dát to do kupy… nebyl naštvaný spíš na tebe?
Já jsem mu pak pomohla. Mně nevadilo to, že něco vylil. Mě naštvalo to, že viděl, že to všude možně teče a místo toho, aby se snažil vodu něčím zachytit, tak si sedl a dělal, že se nic nestalo. Kromě toho mám nohu v ortéze, takže mám trošku ztíženou manipulaci s nohou a vstávání, nicméně to nic nemění na tom, že nemusel házet vzteky do stěny.
Za jedna - proč mu říkáš vůl? Nazývá tě snad on krávou?
Za dva - tak si hodil no, den blbec
My jsme partneři, když se jednomu stane průšvih nebo nehoda, tak si pomůžeme a nevysmíváme se sobě navzájem. Ani se mu nedivím, mě jen tak něco nerozhodí, ale tebe bych poslala tam, kde slunce nesvítí.
Milá zlatá, včera už bylo pozdě. To budeš čekat, až příště majzne magnetem Tebe??
@Anonymní píše:
Mám nohu v ortéze, takže než bych se zvedla a utřela to, dopadlo by to stejně. A vůbec, proč já bych měla za něj uklízet?
Budeš za něj celý život uklízet, prát, vařit, žehlit, začni si zvykat uklízečko ![]()
Já bych tu tabuli svihla po tobě. Ty sedíš, tlemis se, a ještě mu nadavas? Na to nepotřebuju být cholerik abys mě vytočila.
Nemam cholerickeho partnera, ale taky by ho hodne nastvalo, kdybych mu rekla, ze je vul a mozna by taky necim hodil.
@Quertizop píše:
Budeš za něj celý život uklízet, prát, vařit, žehlit, začni si zvykat uklízečko
to určitě
souhlasím, ze to mel minimálně zacit uklízet, když to udělal on
Chapu, že české ženy jsou vycvičené od malička vsechno dělat za své děti (popisuje známá psycholozka), ale bohužel jsou zvyklé to praktikovat i na svych partnerech, jako by i oni byli prakticky nesvéprávní
Partner měl jít samozřejmě ihned pro hadr. Bohužel nedokáže zpracovávat svoje emoce, což se projevilo už tou NEpohotovou reakcí. Nasledné agesivni chování už to jen více zviditelnilo. Ja osobně bych s někým takovym nechtěla být a to z jednoho prostého důvodu. Ja bych jeho chování ještě ustala, ale nechtěla bych ho vidět u svých dětí, které by povahu mohly velmi pravděpodobně zdědit. Takových diskusí tu už bylo dost. Otec cholerik, deti po nem a nakonec střídavá péče…Děkuji ne…radeji nekoho, kdo mne v krizi podrží. Já na prvním rande teď už manželovi podpálila kuchyň, když jsem poprvé na plynu dělala krevety do salátu. Oheň metr a púl vysoko, černé zdi. Manžel nehnul brvou, okamžitě vypnul plyn, pánev hodil do dřezu a do minuty už měl štětku v ruce a maloval kuchyň
zatímco já pořád v šoku
. V tu chvíli jsem si řekla, že to je chlap pro mě a stojim si za tim i teď po skoro deseti letech.
Určitě ho nenaštvalo to, že jsem mu řekla, že je vůl
On ví, že to myslím ze srandy.
Ty jo, holky, tak z tohohle se musím vypsat. Jsem fakt v šoku.
S přítelem jsme spolu zhruba rok a takřka od začátku spolu bydlíme. To, že je výbušné povahy jsem věděla, ale já taky snadno vybouchnu a občas třískám dveřmi, anebo nadávám. To stejné byl dodnes on.
Ležela jsem v ložnici a dělala home office. Naproti postele mám stůl, na kterém jsem měla vázu s kytkou a postavenou magnetickou tabuli, kde mám napsané deadliny a byly tam i naše fotky s přítelem. Podotýkám, že v červenci jsme celou ložnici rekonstruovali! No a co se tedy stalo.
Přítel najednou, že jde pracovat ke stolu, ale asi zavadil a celá váza se mu vylila po stole a voda stékala dolů na zem. Tak jsem se začala smát a říkám v klidu, ať to utře, než to zateče všude možně. Jenže přítel si sedl vedle mě na matrace (čekáme totiž na novou postel, takže spíme na zemi na matracích) a dělal, že nic. Najednou vstal, naštvaný, že to teda utře. Jenže jak drcnul trošku do stolu, spadla mi i ta tabule a všechno se vymáchalo ve vodě - to jsem byla pořád poměrně klidná. Když už ale voda tekla do matrací, kdy jedna stála -náct tisíc, řekla jsem mu, že je vůl, že to měl utřít hned, když viděl, že to teče až k matracím. Ten se naštval a vší silou hodil magnetem, ten se odrazil od stěny, takže tam je teď mega díra - v šedé stěně. (Malování zdar
) Řekla jsem příteli, že ať se uklidní, že nemusí kvůli jeho cholerické povaze vše zničit a odešla do koupelny pro hadry.
Ale jsem v šoku. I když přítele miluji, tak tímhle mě dostal. V ten moment mi došlo, že nechci být s takovým cholerikem. Když už ho naštve tohle, co udělá příště? Řekla jsem mu, že s takovým cholerickým člověkem si nedovedu představit budoucnost, ale on samozřejmě hned vychladl, omluvil se, že ho ta stěna taky naštvala, ale co z toho…
Já jsem zrovna ve fázi, kdy váhám, jestli to hned z fleku ukončit anebo mu dát ještě šanci?