Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jsem bojácná a ve všem vidím problém
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
7.11.22 09:35
Zrovna tohle vidím jako zbytečnou komplikaci, takhle se mi to sejít, tak taky nikam nejdu. Akorát místo výčitek bych byla ráda, že jsem s dětmi v klidu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.11.22 09:35
Víš, čas od času se prostě přemoct.
Mám to dost podobně jako ty a vím, že když se často přemáhám, tak nakonec kloužu těmi zážitky docela lehce.
Jakmile se zase zaseknu, nebo déle zajezevcuju, tak už mám v hlavě zase tenhle guláš a musím to přelamovat.
Asi to třiď taky ve stylu - vím, že když se přemůžu, nebudu litovat. A tam běž.
A kde víš, že ti to za to fakt nestojí, tam se nelámej, zas se zbytečně člověk zbavuje lehkosti tím, že se vystavuje zbytečné zátěži k ničemu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.11.22 09:36
To je uzkostny chovani, taky to tak mam. Celej zivot. Doporucuju necouvat. Ne abys strhla vsechno najednou. Pomalicku po kousickach se zkus vystavovat tem situacim, ktery Te desej.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.11.22 09:36
Nemas povahu jako tvoje mama, ale odkoukala si vzorec chovani od sve mamy. Ja to tak taky mela, nez jsem poznala manzela, ktery je pravy opak a vytahl me z toho.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.11.22 09:45
No tak ale zase jsi popsala docela dost důvodů, co se sešly v jeden čas a v takovém případě bych třeba já ani žádný kroužek pro 2 letou neměla, pokud by nebylo hlídání pro půlroční. To zase není nic, za co by ses měla stydět a podávat výkony jak superžena.
A to si myslím, že jsem toho zvládala hodně, děti narozené po roce a chodila jsem s nimi plavat (ale s každou zvlášť) a dvojkočár jsem měla taky, to je dost opruz, ale se 2 najednou v tomto věku na kroužek ani náhodou. Max na hřiště nebo na rychlý nákup do velkého obchodu, ale i to jsem časem odbourala (ten nákup).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.11.22 09:51
@terien píše:
Zrovna tohle vidím jako zbytečnou komplikaci, takhle se mi to sejít, tak taky nikam nejdu. Akorát místo výčitek bych byla ráda, že jsem s dětmi v klidu.
To souhlasím, nejblbější na tom „příběhu“ je, že si to zakladatelka vyčítá. Neznám jedinou ženu, co by za takových okolností vyrazila.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.11.22 09:53
No upřímně, já to párkrát na cvičení s dvěma dětmi zkusila. Staršímu byly 2 roky, mladší novoš/kojenec. Staršího nebavilo dělat to co má, tak jsem za ním furt lítala, mimino v šátku, zpocená až na zadeli… 
Po měsíci jsem to vzdala. Pak jsem zkusila ještě tvoření pro děti (nepoučitelná 
), ukecala mě kamarádka s podobně starými dětmi. Já s kámoškou jsme patlaly batolecí tvořeníčka, zatímco chlapečci se snažili udělat z dílničky kůlnu na dříví a mimina sežrat všechno, co se jim dostalo do spárů . Proběhlo pár lekcí a já se smířila s tím, že moje děti ani já nejsme kroužkový typ, vzdala jsem to a taaaaaak se mi ulevilo Sice jsem asi dětem omezila rozvoj a proto z nich nebudou Piccasové ani druhé Čáslavské, ale za ty ušetřené nervy mi to stojí.
Nenuť se do něčeho, do čeho se ti nechce 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.11.22 10:21
@safina píše:
To souhlasím, nejblbější na tom „příběhu“ je, že si to zakladatelka vyčítá. Neznám jedinou ženu, co by za takových okolností vyrazila.
Tak se ti představuju, těší mě. Já bych šla. Takové okolnosti se mi scházejí celkem často, ale umím si je pořešit. A ne proto, ze bych byla nějaká super dokonalá, ale proto, že jsem měla úplně stejnou matku, jako je zakladatelka. A tak strašně mě tím žrala, ze i když mám z povahy tendenci dělat to samé, tak jsem se naučila se k věcem dokopávat a dokopávala jsem se k nim tak dlouho, až jsem zjistila, že se dokopavat nemusím, protože se ty situace pro mě staly naprosto normální a vůbec je neřeším.
Doručení balíku bych si nechala dát na jiný den, pokud by nebyl těžký, vzala by ho sousedka. Mimino bych dala do šátku, na fibrin podle potřeby nakojila, přebalila, případně nechala polozit (brávala jsem mimino na cvičení se staršími od konce šestinedělí, kromě nemoci jsme nikdy nevynechali). Někam nejít kvůli kakání nebo hraní by mě nikdy nenapadlo řešit, dvojkočár jsem neměla, takže jsem nikdy neřešila MHD, schody apod., přes den nevařím - mám nachystáno od večera a příčku si umím načasovat, aby doprala, když se mi to hodí. Co tam bylo dál z zádrhel?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.11.22 10:24
@Anonymní píše:
Potřebuju se vypovídat a možná trochu nakopnout, ať neřeším pořád hlouposti. Strašně mě to omezuje. Já jsem prostě v některých ohledech úplně neschopná. Třeba dneska - v Sokole je cvičení pro malé děti, mám dvouletou dceru, chci tam s ní jít. Říkala jsem si, že dneska bychom fakt mohly. A najednou vidím tisíc věcí, co mě od toho zrazují. A ano, jsme doma, nikam jsme nešly. Dcera spala dneska dlouhou vstávala před osmou. Mám půlroční druhé dítě, přemýšlím, co tam s ním. Jestli mi ho,, povolí " nechat ho tam lozit, že bude ječet, že je obě neuhlídám, bude to stát za prd. Jsem introvert, nerada v centru pozornosti. Do Sokola jsou vysoké schody, nevím, jak bych tam dostala dvojkočár. Přišla SMS od ppl, že zrovna budou doručovat dost těžký balík. Dcera si po snídani zalezla, že jde kakat. Pak si začala zaujatě hrát s panenkami a když jí člověk vyruší, bývá z toho scéna. Mladší ječela, že chce kojit a spát. Všechno dohromady mě demotivovalo někam jít
ještě je jedna hodina od deseti, tu stíháme, ale mladší zrovna usnula, pak nestihnu uvařit oběd, pere pračka… No já prostě pořád vidím samé problémy.
Máš 2 možnosti. Buď ti to nevadí a pak si řekni, že ti to za to úsilí nestojí a proste zůstaň doma a nedělej si násilí.
Nebo ti to vadí a v tom případě se budeš muset dokopat. A čím častěji se dokopeš, tím lépe budeš takové situace zvládat a zjistíš, ze časem k němu ani žádné zvýšené úsilí nebudeš potřebovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
mackA159
7.11.22 10:28
Nedivim se ti. Taky nikam radsi s detmi mezi lidi sama nechodim. 
- Citovat
- Upravit
7.11.22 10:29
No, tak možná máš takových příkladů víc, ale v tomto fakt nerozhodná a bojácná nejsi. Nenaplánovala bych si takovou akci pokud čekám balík, pokud jsem si předem neuvařila a vím, že přijdeme a budu potřebovat dát starší oběd a hlavně pokud tam malá ještě nebyla, asi se nezapojí tak abys jí tam nemusela asistovat. S miminem v náručí,…Myslím, že se tolik nestane, když to ještě odložíte.
Příspěvek upraven 07.11.22 v 10:30
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.11.22 10:29
Na cvičení kde mám spolupracovat s dvouletým dítětem a k tomu mít sebou ještě půlroční bych taky nešla. Sama s jedním nebo druhým jo, ale dvě zároveň to fakt ne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.11.22 10:36
Tak půjdete příště , ono ve finále možná zjistíš, že dvouletou to brát ani nebude s malým tam budeš spocena až na… A nebudete to stat ani zato. Já jsem to same, ve všem vidím taky hned kupu problému, syn to po mě zdědil, dcera je naštěstí pohodarka. Snad se i synek časem zlepší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.11.22 10:50
Tak se to prostě sešlo no. Tohle bych udělal stejně taky bych nešla. U nás je obecně spousta krásných míst kam by se dalo jít. nproblem je v tom, že ta místa nejsou přístupná pro kočáry/osoby na vozíku. Kopce, lesy, schody, bez parkování, kameny. Máme tu trasy které by se dali spočítat na jedné ruce. Hřiště v okolí jedno. Všechno prolezlé x. Kolikrát si říkám,,je herna, půjdem" No jo ale… Co tam budu sama dělat? Budu za trapku no tak radši nejdu.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Potřebuju se vypovídat a možná trochu nakopnout, ať neřeším pořád hlouposti. Strašně mě to omezuje. Já jsem prostě v některých ohledech úplně neschopná
. Třeba dneska - v Sokole je cvičení pro malé děti, mám dvouletou dceru, chci tam s ní jít. Říkala jsem si, že dneska bychom fakt mohly. A najednou vidím tisíc věcí, co mě od toho zrazují. A ano, jsme doma, nikam jsme nešly. Dcera spala dneska dlouhou vstávala před osmou. Mám půlroční druhé dítě, přemýšlím, co tam s ním. Jestli mi ho,, povolí " nechat ho tam lozit, že bude ječet, že je obě neuhlídám, bude to stát za prd. Jsem introvert, nerada v centru pozornosti. Do Sokola jsou vysoké schody, nevím, jak bych tam dostala dvojkočár. Přišla SMS od ppl, že zrovna budou doručovat dost těžký balík. Dcera si po snídani zalezla, že jde kakat. Pak si začala zaujatě hrát s panenkami a když jí člověk vyruší, bývá z toho scéna. Mladší ječela, že chce kojit a spát. Všechno dohromady mě demotivovalo někam jít 
. Výhoda - mám doma ten balík. Ale jinak tohle provází celý můj život, zaleknu se blbostí a připravím se o pěkné prožitky. Co s tím mám dělat? To mám po mamce tuhle povahu. 
ještě je jedna hodina od deseti, tu stíháme, ale mladší zrovna usnula, pak nestihnu uvařit oběd, pere pračka… No já prostě pořád vidím samé problémy.