Jsem extrémně nesmělý, co s tím?

28
19.3.17 09:38

Jsem extrémně nesmělý, co s tím?

Ahoj,

mám obrovský problém s nesmělostí, studem, nedostatkem odvahy apod. Je mi 27, jsem vystudovaný učitel angličtiny a dějepisu a momentálně učím na SŠ. Práce s dětmi ve škole mě baví. Sám o sobě bych řekl, že jsem docela komunikativní typ. Když je nějaká oslava, nebo akce, tak bych řekl, že patřím k nejkomunikativnějším a nejaktivnějším členům.

Problém mám ale se ženami a teď myslím ženy jen jako moji případnou partnerku. V práci i v osobním životě mám spoustu kamarádek a nemám absolutní problém při komunikaci s nimi. Nedokážu ale ženu oslovit s cílem ji sbalit. Možná si říkáte, že je to částečně normální, jenže já jsem ve svých 27 neměl sex. Nejdále kam jsem se dostal, bylo líbání a to jen 2× a pokaždé jsem byl dost opilý a ani jsem neznal jména dívek, prostě jsme se na koncertu začali líbat.

O telefonní číslo jsem si za celý život řekl dvakrát a v obou případech jsem číslo dostal. Jednou jsem dívce asi po třech dnech přemlouvání sebe sama napsal, jestli se nechce sejít. Ona odepsala, že by mě moc ráda viděla a potkala se se mnou atd., na odpověď už jsem se ale nepřemluvil, přitom se mi strašně líbila, ale prostě jsem debil… V druhém případě jsem se ani nepřemluvil k žádné zprávě a to se mi taky hodně líbila, ale jsem debil… Upadl jsem do kolotoče asociací, jestli mi třeba dívky číslo nedaly, aby se mě zbavily, že bych je otravoval, že ta odpověď, že mě chce ráda vidět, byla jen ze slušnosti, že bych na ní stejně neměl, že ona může mít někoho daleko lepšího a hlava se mi zaplavila podobnými myšlenkami…

Přitom příležitostí k seznámení mám několik. V práci je třeba jedna kolegyně, která je asi půl roku sama a stále si se mnou povídá o všem možném, už asi měsíc se mě často jakože náhodou dotýká a cítím se velmi příjemně v její společnosti. Kdykoli to prostě jde, tak se snaží být co nejblíže u mě. Ale jsme zase u toho, co já s tím, líbí se mi, je super, ale ona asi nechce udělat první krok, čeká, že by ho měl udělat chlap, ale já na to prostě nemám “koule“. Říkám si třeba, že se snaží jen být příjemná, co když si to špatně vykládám a pak by to byla pěkně trapná situace… Dále většinou jednou za 2 týdny chodíme s kamarády a kamarádkami na nějakou akci – koncert, diskotéka, do klubu apod. Na akci mi nedělá problém navázat s dívkou oční kontakt a vzájemně se po sobě koukáme a usmíváme se na sebe, ale já prostě nejsem schopen udělat ten první krok a jít ji oslovit. Občas se stalo, že za mnou přišla dívka sama, dali jsme se do řeči, pozval jsem jí na drink, šli jsme si třeba i zatancovat a tím to prostě skončí. Mám asi nějaký blok a nevím proč, ale nedokážu si říct o číslo (pominuly 2 předchozí případy), nebo o kontakt (i když jsem dvakrát dokázal, tak se to stejně dál nedostalo).

Jen jednou se mi stalo, že dívka byla extrémně aktivní, sama mě požádala o číslo a sama mi začala psát. To se mi líbilo a bavilo mě to. Asi po dvou týdnech psaní (nevím, jak jsem to dokázal) jsem ji pozval na rande. Šli jsme na procházku po parku a pěkně jsme si popovídali. Asi za týden jsem ji pozval znovu, šli jsme do kina. Poté jsme šli ještě na večeři a to bylo vše. Druhý den mi napsala, že ještě nezažila kluka, který by jí po druhém rande nechtěl dát alespoň pusu, ať jdu do… Pomalu jsem si začínal budovat nějaké sebevědomí a tohle mi ho srazilo hluboko pod bod mrazu. Pro mě je to extrémně těžké, neumím v tom chodit, nikdy a nikde jsem nenabral žádné zkušenosti a teď prostě nevím jak hrát tuhle hru.

Všude se říká, že muži jsou lovci a chtějí holku sbalit sami, co já bych dal za to, kdyby byly dívky aktivnější a fungovalo to opačně. Už mě to začíná štvát. Je mi 27, mám vlastní domeček, stálou práci, chodím pravidelně cvičit, takže se udržuju v kondici, snažím se dobře oblékat a dobře vypadat, ale neznám pravidla hry a nemám dostatečně velké sebevědomí a hlavně “tah na branku“. Už mě to všechno přestává bavit, prakticky všichni kamarádi někoho mají. Osvědčil jsem se jako takový strýček na hlídání. Mám rád děti a kamarádi mi je často svěřují na hlídání. Taky bych si chtěl najít drahou polovičku a milovat ji, založit rodinu a mít vlastní děti. Potom si někde přečtu výzkum, že 98% žen ve věku 25+ by si nic nezačalo s mužem bez žádné sexuální zkušenosti, jako je mi jasný, že to je jen výzkum, ale sebevědomí mi to rozhodně nezvedne a naděje nedodá.

Pokud jste někdo dočetl až sem, tak máte můj velký obdiv a chtěl bych vás požádat o radu. Nevíte, co s tím mám dělat a jak bych to mohl alespoň částečně vyřešit? Pomalu už přestávám vidět nějaký smysl v mém životě a občas se mi na mysl dostanou i ty nejhorší myšlenky. Hrozně rád bych chtěl najít smysl v životě a to si myslím, že by mohla být láska, vztah a děti. Taky začínám uvažovat o různých koučích nebo také o psychologovi. Byl bych rád, kdybyste mi zkusili poradit a pomoci vyřešit můj problém. Ještě doplním, že radu typu prostě to udělej a nestyď se, jsem slyšel asi milionkrát.

Moc děkuji za rady

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

14653
19.3.17 10:04
@nesmely píše:
Ahoj,

mám obrovský problém s nesmělostí, studem, nedostatkem odvahy apod. Je mi 27, jsem vystudovaný učitel angličtiny a dějepisu a momentálně učím na SŠ. Práce s dětmi ve škole mě baví. Sám o sobě bych řekl, že jsem docela komunikativní typ. Když je nějaká oslava, nebo akce, tak bych řekl, že patřím k nejkomunikativnějším a nejaktivnějším členům.

Problém mám ale se ženami a teď myslím ženy jen jako moji případnou partnerku. V práci i v osobním životě mám spoustu kamarádek a nemám absolutní problém při komunikaci s nimi. Nedokážu ale ženu oslovit s cílem ji sbalit. Možná si říkáte, že je to částečně normální, jenže já jsem ve svých 27 neměl sex. Nejdále kam jsem se dostal, bylo líbání a to jen 2× a pokaždé jsem byl dost opilý a ani jsem neznal jména dívek, prostě jsme se na koncertu začali líbat.

O telefonní číslo jsem si za celý život řekl dvakrát a v obou případech jsem číslo dostal. Jednou jsem dívce asi po třech dnech přemlouvání sebe sama napsal, jestli se nechce sejít. Ona odepsala, že by mě moc ráda viděla a potkala se se mnou atd., na odpověď už jsem se ale nepřemluvil, přitom se mi strašně líbila, ale prostě jsem debil… V druhém případě jsem se ani nepřemluvil k žádné zprávě a to se mi taky hodně líbila, ale jsem debil… Upadl jsem do kolotoče asociací, jestli mi třeba dívky číslo nedaly, aby se mě zbavily, že bych je otravoval, že ta odpověď, že mě chce ráda vidět, byla jen ze slušnosti, že bych na ní stejně neměl, že ona může mít někoho daleko lepšího a hlava se mi zaplavila podobnými myšlenkami…

Přitom příležitostí k seznámení mám několik. V práci je třeba jedna kolegyně, která je asi půl roku sama a stále si se mnou povídá o všem možném, už asi měsíc se mě často jakože náhodou dotýká a cítím se velmi příjemně v její společnosti. Kdykoli to prostě jde, tak se snaží být co nejblíže u mě. Ale jsme zase u toho, co já s tím, líbí se mi, je super, ale ona asi nechce udělat první krok, čeká, že by ho měl udělat chlap, ale já na to prostě nemám “koule“. Říkám si třeba, že se snaží jen být příjemná, co když si to špatně vykládám a pak by to byla pěkně trapná situace… Dále většinou jednou za 2 týdny chodíme s kamarády a kamarádkami na nějakou akci – koncert, diskotéka, do klubu apod. Na akci mi nedělá problém navázat s dívkou oční kontakt a vzájemně se po sobě koukáme a usmíváme se na sebe, ale já prostě nejsem schopen udělat ten první krok a jít ji oslovit. Občas se stalo, že za mnou přišla dívka sama, dali jsme se do řeči, pozval jsem jí na drink, šli jsme si třeba i zatancovat a tím to prostě skončí. Mám asi nějaký blok a nevím proč, ale nedokážu si říct o číslo (pominuly 2 předchozí případy), nebo o kontakt (i když jsem dvakrát dokázal, tak se to stejně dál nedostalo).

Jen jednou se mi stalo, že dívka byla extrémně aktivní, sama mě požádala o číslo a sama mi začala psát. To se mi líbilo a bavilo mě to. Asi po dvou týdnech psaní (nevím, jak jsem to dokázal) jsem ji pozval na rande. Šli jsme na procházku po parku a pěkně jsme si popovídali. Asi za týden jsem ji pozval znovu, šli jsme do kina. Poté jsme šli ještě na večeři a to bylo vše. Druhý den mi napsala, že ještě nezažila kluka, který by jí po druhém rande nechtěl dát alespoň pusu, ať jdu do… Pomalu jsem si začínal budovat nějaké sebevědomí a tohle mi ho srazilo hluboko pod bod mrazu. Pro mě je to extrémně těžké, neumím v tom chodit, nikdy a nikde jsem nenabral žádné zkušenosti a teď prostě nevím jak hrát tuhle hru.

Všude se říká, že muži jsou lovci a chtějí holku sbalit sami, co já bych dal za to, kdyby byly dívky aktivnější a fungovalo to opačně. Už mě to začíná štvát. Je mi 27, mám vlastní domeček, stálou práci, chodím pravidelně cvičit, takže se udržuju v kondici, snažím se dobře oblékat a dobře vypadat, ale neznám pravidla hry a nemám dostatečně velké sebevědomí a hlavně “tah na branku“. Už mě to všechno přestává bavit, prakticky všichni kamarádi někoho mají. Osvědčil jsem se jako takový strýček na hlídání. Mám rád děti a kamarádi mi je často svěřují na hlídání. Taky bych si chtěl najít drahou polovičku a milovat ji, založit rodinu a mít vlastní děti. Potom si někde přečtu výzkum, že 98% žen ve věku 25+ by si nic nezačalo s mužem bez žádné sexuální zkušenosti, jako je mi jasný, že to je jen výzkum, ale sebevědomí mi to rozhodně nezvedne a naděje nedodá.

Pokud jste někdo dočetl až sem, tak máte můj velký obdiv a chtěl bych vás požádat o radu. Nevíte, co s tím mám dělat a jak bych to mohl alespoň částečně vyřešit? Pomalu už přestávám vidět nějaký smysl v mém životě a občas se mi na mysl dostanou i ty nejhorší myšlenky. Hrozně rád bych chtěl najít smysl v životě a to si myslím, že by mohla být láska, vztah a děti. Taky začínám uvažovat o různých koučích nebo také o psychologovi. Byl bych rád, kdybyste mi zkusili poradit a pomoci vyřešit můj problém. Ještě doplním, že radu typu prostě to udělej a nestyď se, jsem slyšel asi milionkrát.

Moc děkuji za rady

Dočetla jsem až do konce. :)

Příspěvek upraven 26.03.19 v 12:07

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
12754
19.3.17 10:09

Odkud jsi? :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
14653
19.3.17 10:17
@Tamtama píše:
Odkud jsi? :mrgreen:
:mrgreen:
  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
33969
19.3.17 10:21

@nesmely písni do sz adresu pokecáme :mrgreen: mám to podobně jako @nostress nemám ráda ukecaný machry co všechno vědí a znají. Není nad charisma a hezký úsměv..to ostatní se dopiluje a srovná samo :kytka:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
13668
19.3.17 10:31
@Tamtama píše:
Odkud jsi? :mrgreen:
:mrgreen:
taky mi napiš, ráda pokecám :mrgreen:
  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
49984
19.3.17 10:38

@nostress

Vždy mi imponovali na první pohled nesmělí muži, kteří mají intelekt, charisma, nejsou namistrovaní borci, kteří si musí zvedat sebevědomí zářezy na pažbě, a nejsou k mání pro každou pipinu, která se na ně zaculí. Kdysi jsem jednoho takového poznala, a jsem s ním velmi šťastná až doteď.

A sbalila si ho sama, nebo se k nečemu rozhoupal?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
14653
19.3.17 10:43
@Venetia píše:
@nostress

Vždy mi imponovali na první pohled nesmělí muži, kteří mají intelekt, charisma, nejsou namistrovaní borci, kteří si musí zvedat sebevědomí zářezy na pažbě, a nejsou k mání pro každou pipinu, která se na ně zaculí. Kdysi jsem jednoho takového poznala, a jsem s ním velmi šťastná až doteď.

A sbalila si ho sama, nebo se k nečemu rozhoupal?

Rozhoupal se sám. :)

Příspěvek upraven 26.03.19 v 12:05

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
10855
19.3.17 10:50
@Tamtama píše:
Odkud jsi? :mrgreen:
:mrgreen: :palec:
  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
10855
19.3.17 10:56

@nesmely je to těžký. Já taky nejsem borec na seznamování :nevim: i když mám více přátel asi mezi ženami. Ale pokud můžu radit, nezacinej si s kolegyní. Ať si tady každý říká co chce. Ale já se řídím heslem: co je v domě není pro mě. Časem to nedělá dobrotu, být s partnerkou i v praci.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
10855
19.3.17 10:57

@Tamtama @Denisa76 @kaja00 ale no tak holky… :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
14653
19.3.17 11:02
@Lumius píše:
@nesmely je to těžký. Já taky nejsem borec na seznamování :nevim: i když mám více přátel asi mezi ženami. Ale pokud můžu radit, nezacinej si s kolegyní. Ať si tady každý říká co chce. Ale já se řídím heslem: co je v domě není pro mě. Časem to nedělá dobrotu, být s partnerkou i v praci.

Proč by sní byl i v práci, ona bude na mateřské, ne? ;) :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
10855
19.3.17 11:05
@nostress píše:
Proč by sní byl i v práci, ona bude na mateřské, ne? ;) :mrgreen:

Však víš, jak to myslím. ;).

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
33969
19.3.17 11:05
@Lumius píše:
@nesmely je to těžký. Já taky nejsem borec na seznamování :nevim: i když mám více přátel asi mezi ženami. Ale pokud můžu radit, nezacinej si s kolegyní. Ať si tady každý říká co chce. Ale já se řídím heslem: co je v domě není pro mě. Časem to nedělá dobrotu, být s partnerkou i v praci.

s tím nesouhlasím né vždy to tak je a nikdy nevíš proč ten druhý ti přišel do života ;)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
10855
19.3.17 11:07
@Denisa76 píše:
s tím nesouhlasím né vždy to tak je a nikdy nevíš proč ten druhý ti přišel do života ;)

To je pravda. Já to beru podle sebe. Já mám třeba práci, která je hodně psychicky vysilujici a nechtěl bych se o ní bavit ještě doma. Stačí že mi každou chvíli někdo volá.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama