Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Gladys píše:
jo, to oni vetsinou cucej jak suva z nudli, kdyz se clovek vymani ze sveho stereotypu a udela neco, co pocitaj, ze by nezvladla. Muzi maji casto tendence vytvaret pozice tyran-obet s tim, ze pocitaji, ze obet se bude chovat v zajetem vzorci a bude vlastne veznit sama sebe. Oni obet jen udrzuji v presvedceni, ze neni uniku, ze je moc oskliva, hloupa a neschopna, aby mohla zit zivot jinak nez bez nej. Je to zlata klec, ale nema zamcene dvere, staci je jen otevrit a zkratka jit. Ale kdyz jsou ty dvere zavrene, tak vypadaji, ze je nejde otevrit a mnoha tak ani nezkusi vzit za kliku
no někdy se ta pomyslně zlatá klec fakt nedá otevřít, člověk by i měl už odvahu a sílu jít, ale jak když nemá ani korunu, na krku tři děti z toho jedno postižené a žádný příjem? odejit ze dne na den nejde, než se vyřídí nějaká ta koruna chvilku to trvá (počítat nejmín tři měsíce) a nepomuže nikdo, pomoc typu vemem si zdravé nemocné dej do ustavu a až se srvnáš vrátíme zdravé a nemocné si vemeš zpátky to pro mě není rada a pomoc.
takže ono to odcházení není fakt žůžový, nebýt lidí co mě pomohli se střechou nad hlavou a tlačili na uřady aby vše bylo co nejdříve, byla bych ted na ulici bez dětí a asi blázen
a sejně to zdaleka nekončí…rozvod se táhne pul roku, mezitím když seká dluhy stejně je pulka má a další a další věci, není to sranda..hlavně že On je vysmátej a spokojenej, že jemu nikdo nic nemuže ![]()
@xxx007 Jen dodám, že bývalý nebyl nějak špatný, jen měl moc koníčků a mě na konci, ale prostě to neklapalo - totálně jsme se k sobě nehodily.
Tvoje situace je ještě horší, opravdu si to přeber a jdi - život je moc krátký na takové trápení.
@Gladys
Musíš dělat rychlou akci, aby bylo po všem, než vztek přejde. Taky jsem splachovací a vztek u mě neznamená brečení a ječení, spíš se zatnutými zuby mi v hlavě začně šrotovat, co mám udělat. Pro mě to nakopnutí je. I když od mého ex mě teda vyhnal strach, ne vztek
Asi každému pomůže něco jiného.
@xxx007 píše:
Přeji hezké nedělní dopoledne…
Docela se trápím něčím co vím jak vyřešit ale při sebevětším přesvědčení to nedokážu… Stalo se Vám někdy, že jste byli ve vztahu ve kterém jste se už jen trápily, veděli jste, že se člověk vedle Vás nezmění a bude to trvat tak dlouho dokud Vás úplně nerozloží… Ale nedokázali jste z toho ven… Připadám si, že jednám jak hloupá puberťačka ale nedokážu to svépomocí utnout… Jen by mě zajímalo jestli jste byli někdy v takovéto situaci a co pro Vás bylo tím posledním impulsem…
Já ne, ale několikrát jsem byla tím posledním impulsem
Tedy myslím tím to, že jsem tahala svý zoufalý kamarádky ze strašných vztahů - domácí násilí, psychické týrání a podobné hnusy.
Takže radím - najdi si pomoc zvenku - buď dobrou kamarádku, rodiče, příbuzné nebo psychologa…
Taky my to dlouho trvalo než jsem se rozhodla že bych to udelala. Pak my ale stačila jedna věta a bylo to jasné. Pronikl my pouze jeden kamarad Díky němu jsem to udelala stačilo jen máo. Pomohl a pomáhá my tím že je na mé straně. A vím že pokud budu potřebovat pomoc mam se na koho obrátit. Bojují o děti a za sebe na to myslím každý den.
@xxx007 píše:
Děkuji za Váš čas a rady… Já jen doufám, že nějaký impuls přijde brzy… Že se to vyřeší ať už jakkoliv… Protože takhle sešlapaná jsem nebyla nikdy…
Myslím si, že impuls by pro mne byl už ten, že jsem „sešlapaná“. Já si myslím, že by Ti pomohlo odejít a neohlížet se zpět, nekomunikovat, sejde z očí, sejzde z mysli. Jsi fin. nezávislá, závazky nemáte, tak bych šla svou cestou k psychický pohodě.
Mě příjde, že jsi citově závislá.
. Každopádně bych Ti přála, aby jsi byla ready a to vedle tohoto člověka nebudeš a už delší dobu nejseš. Tak z toho bych být Tebou vycházela. ![]()