Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jsem ztracená, nezvládám
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
2.5.13 12:47
Bože, holka, je mi tě líto. Nemůžeš se obrátit na nějaký azylový dům? Na nějakou organizaci, která pomáhá ženám v nouzi? Třeba by ti i pomohli hledat práci. Taková existence je opravdu nedůstojná. Pokud je tvůj „přítel“ schopen takto s tebou jednat, nevěřím, že je naděje na zlepšení vztahu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.5.13 12:49
Ahojky. Určitě být Tebou bych se zkusila obrátit na nějakou nadaci. Nebo zajít třeba za bezplatným právníkem Ti také hodně poradí, jak takové situace nejlépe řešit. Co se týče třeba i výživného atd. Nebo na sociálku určitě by Ti mohli pomoct. Za radu opravdu nic nedáš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.5.13 12:51
Taky je mi to moc lito. faktem ale je, ze nikdo z nas nevi, jak jednou dopadne 
at je lip!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.5.13 12:51
Jinak jestli si myslíš, že se to mezi Tebou a přítelem zlepší, tak to teda nevím…
Já sama jsem odešla s dvěma dětma od bývalého. Dlouhou dobu mi to trvalo. Dalo mi to hodně úsilí, ale teď se máme opravdu dobře.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.5.13 12:52
Tak tady asi bude každá rada drahá, ale přesně jak píše @Cuarentena zkus se obrátit na pomoc ženám v nouzi. Nevím z jakého jsi kraje, ale určitě je v každém kraji nějaká taková organizace…
http://www.zachranny-kruh.cz/…v_nouzi.html
http://www.centrumpravnipomoci.cz/…A1m+v+nouzi/
NADACE RŮŽE-POMOC ŽENÁM V NOUZI
Ulice: U Průhonu 1201/23
Město: PRAHA 7
PSČ: 17000
Kraj: Hlavní město Praha
Telefon: 266 711 266
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.5.13 12:54
Díky moc, za Vaše reakce a povzbuzení. Chtěla bych si hlavně dodělat školu, pak už to snad půjde snáz.
- Citovat
- Upravit
2.5.13 12:54
Nevěřím, že vztah mezi tebou a přítelem se zlepší… A navíc na co takové hovado, které umí jen nadávat a sedět u PC? To ti bude lépe samotné… 
ať je co nejdříve lépe. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.5.13 12:55
@Anonymní píše:
Díky moc, za Vaše reakce a povzbuzení. Chtěla bych si hlavně dodělat školu, pak už to snad půjde snáz.
A co jsi dělala a ve kterém ročníku jsi skončila? Třeba by šlo se vrátit tam, kde jsi skončila… a dodělat si jen ten zbytek…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.5.13 12:57
Ještě bych chtěla napsat, nikdo o tom neví, že se tak chová, venku a s kamarády se chová normálně. UŽ si připadám jako blázen. Kolikrát mám nálady, že se nemůžu přinutit nic ani dělat. jen bych ležela…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
2.5.13 12:58
@MiskaKosa píše:
A co jsi dělala a ve kterém ročníku jsi skončila? Třeba by šlo se vrátit tam, kde jsi skončila… a dodělat si jen ten zbytek…
Ve třetím. Ale pokračovat nemůžu, neměla jsem nikdy AJ a dálkově ho všude chtějí.
- Citovat
- Upravit
2.5.13 13:00
Je to smutné…obdivuji ženy, kterým se stane s otcem to co tobě a jsou ještě schopny mít relativně normální (alespoň co se sex. úrovně týče) vztahy,,, ale se současným partnerem asi šťastná nebudeš, jelikož ty nadávky co si napsala jsou nechutné a odporné. Na holčičku zkus mile a ona z toho třeba bude tak vykolejená, že poslechne…no a jinak bych taky radila najít nějakou bezplatnou právní pomoc, azylový dům pro matky s dětmi, cokoliv, ale hlavně rychle odejít…školu si doděláš až se postavíš na svoje vlastní nohy 
přeju Ti štěstí…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.5.13 13:06
Já to s ní právě nejdřív řeším po dobrém, ale jakmile neposlouchá a odmlouvá tak se neudržím a vyjedu. Nemám žádnou trpělivost. Nic si ze mě nedělá…
- Citovat
- Upravit
2.5.13 13:11
Bože děvče, je mi tě moc líto 
Nejdřív bych asi vyhledala psychologa, někomu se vypovídat, ujasnit si to a zvednout sebevědomí. Abys dokázala překonat chování partnera. Občas pomáhá odejít do jiné místnosti, když nebude mít obecenstvo, třeba ho to nadávání přestane bavit.
Vzhledem k prožitému traumatu by asi nebyla od věci léčba, zklidníš se, dítě taky, určitě reaguje zlobením na tvoji podrážděnost. A jakmile ti bude líp, určitě dokážeš vzít život do svých rukou. Aby ti jednou dítě nemuselo vyčítat zkažené dětství 
Moc držím pěsti a neboj, bude líp 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.5.13 13:13
Ahoj, v mnoha diskuzích jsem četla, že existuje pomoc od sociálky, že ti najdou byt a pokud jsi v nouzi, tak i platí nájem… víc o tom nevím, neznám nikoho, koho by se to týkalo…každopádně pryč od toho ***, postavit se na vlastní nohy a zlepšit vztah s dcerou 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj maminky, potřebuji se vypovídat. Mám pocit, že nežiju, ale přežívám…Je mi 25 let, mám 3 leté dítě a vůbec ho nezvládám, neposlouchá. Když jdu uspávat tak pořád vylejzá, má ze mě srandu. Pořád řvu, nepomáhá ani plácnutí přes zadek. Už nevím jak dál…Otec se zapojuje minimálně, dělá 4-směnný provoz takže je doma nepravidelně. Jedině vyndavá z vany a uspává, ale tak, že je na počítači
Dost se i hádáme kvůli prkotinám, nadává mi do mrd..,kurev, sviní…řekl mi, že se nediví, že o mě vlastní otec neměl zájem o takovýho šmejda, jsm troska. Připadám si ztracená, na vše sama. Vím, že platí jaký si to uděláš takový to máš. Ráda bych odešla, ale nemám kam. Mám 4000 rodičák plus bych měla nějaký 2000 alimenty a za rok už ani ten rodičák. Práci sháním i teď, ale nemůžu nic sehnat.Na severu je to bída. Mám jen mámu, k té nemůžeme, bydlí u strýce. Jinak nikoho. Bože, nevím jak uchopit svůj život, připadám si k ničemu. Zbytečný kus.Je mi to všechno líto, hlavně že na dceru řvu…Jsem hrozně vynervovaná, kolikrát se úplně klepu. Vždycky jsem si myslela a chtěla žít šťastný život, hlavně pro to, že dospívání bylo hrozné. Nevlastní otec mě v 15 zneužil. Ne úplně, ale orální sex. Nikomu jsem to nechtěla říct, ale asi rok po tom jsem se dost opila o Velikonoce a řekla jsem to kamarádům. Ti zavolali policii a druhý den se to řešilo. Výslech byl hrozný, policajt mi řekl, že ho zná a, že by to do něj nikdy neřekl. Bylo vidět, že mi nevěří. Potom se to řešilo na kriminálce, tu policajtku co mě vyslýchala doteď nenávidím, zpochybňovala vše co jsem řekla, i počasí v ten den. Otevřeně mi řekla, že mi nevěří. bylo to pro mě nejhorší období v životě. Proč bych si to vymýšlela? Proč bych vědomě působila takovou bolest? Srazilo mě to na kolena.Od té doby jsem se plácala i ve škole, kouřila trávu, nakonec jsem jí neudělala. Vím, že mě za to plno lidí odsoudí, ale zakouřím si ji občas i teď, večer, když dcera spí. Pomáhá mi zapomenout a trochu se odreagovat. Nečekám žádné kladné reakce, jen jsem to ze sebe asi potřebovala dostat…