Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jsme s manželem na vše sami. Vy také?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
23.8.22 23:50
@Anonymní píše:
To je v pořádku
Já byla také samozivitelka, se dvěma dětmipoté jsem si našla manžela a máme 1 společně dítě. Nesuď, dokud nevíš fakta.
Nesoudím nebuď citlivka i kdyby chlap neměl dítě do 3. Bych nešla bez pomoci rodiny
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.8.22 23:52
@Anonymní píše:
Ale já přeci netěším primárně hlídání. Ač by se hodilo 100%. Ale tu psychickou stránku, podporu, rodinu, pomoc. Jestli máme dvě, tři nebo 4 děti je jedno.
Jenže o to jde když můžeš zaplatit hlídání můžeš si odpočinout, jít na masaž nebo se jen vyspat v posteli sama..jít s manželem na večeři, jet si zalyžovat cokoli neměli by jste oba depky že jste na vše sami.. já to přesně tak dělám
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.8.22 23:54
@Al35 píše:
Nesoudím nebuď citlivka i kdyby chlap neměl dítě do 3. Bych nešla bez pomoci rodiny
Nejsem citlivka. Jsem jen člověk, občas i já mě padne strach, deprese. Ale umím si to přiznat a říct to. Já nepotřebuji pomoc rodiny k dětem, my se o ně postaráme, užíváme, vychovame. Chybí mi rodinná podpora. Nečti mezi řádky.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
23.8.22 23:56
@Al35 píše:
Jenže o to jde když můžeš zaplatit hlídání můžeš si odpočinout, jít na masaž nebo se jen vyspat v posteli sama..jít s manželem na večeři, jet si zalyžovat cokoli neměli by jste oba depky že jste na vše sami.. já to přesně tak dělám
Ale ja nikde neříkám, že si nemůžeme dovolit zaplatit hlídání. Když potřebuji vzájemně si hlídané s kamarádkou. Ja nevím, jestli se úplně chápeme, o čem mluvím.
- Citovat
- Upravit
23.8.22 23:56
@Anonymní píše:
Nejsem citlivka. Jsem jen člověk, občas i já mě padne strach, deprese. Ale umím si to přiznat a říct to. Já nepotřebuji pomoc rodiny k dětem, my se o ně postaráme, užíváme, vychovame. Chybí mi rodinná podpora. Nečti mezi řádky.
No já taky moc podpory nemám když potrebuji v něčem ujistit tak zajdu normálně k psychologovi dost dobře to utříbí myšlenky mate štěstí ze jste na vše dva
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Janli
24.8.22 00:18
@Anonymní píše:Že tohle nemáš ve své rodině, to je smůla, ale to se stává. Že tohle nemáš mezi svými přáteli, to už je tak trochu problém, který ty ale můžeš ovlivnit. Najdi si přátele, skutečný přátele, se kterýma to budeš sdílet. Ne “přátele” co fungujou jen pokud nejde do tuhýho.
Co ty vnímáš pod pojmem „skutečný čin?“. Já pod pojmem psychická pomoc, podpora? Nikdy ses nedostala do problémů, kde si chtěla slyšet pochopení od nejbližšího? Třeba vážná nemoc, finanční potíže apod.? Ano chybí mi někdo blízký, kdo by se mnou tyto starosti „nesl“.A nemyslím si, že chci moc. Spousra kamarádů má takový vztah s rodinou, kde si vzájemne pomůžou.
A co je skutečný čin? Nepotřebuju, aby mě nikdo litoval a vzdychal se mnou nebo nade mnou. Potřebuju kolem sebe lidi, co mi podají pomocnou ruku až se budu topit, ne ty, co mě budou litovat, ale ustoupí o krok dál, aby se nenamočili…
- Citovat
- Upravit
24.8.22 06:18
@Al35 píše:
Jenže o to jde když můžeš zaplatit hlídání můžeš si odpočinout, jít na masaž nebo se jen vyspat v posteli sama..jít s manželem na večeři, jet si zalyžovat cokoli neměli by jste oba depky že jste na vše sami.. já to přesně tak dělám
Ono to ale není jen o tom to hlídání zaplatit a mít na to, ale hlavně najít někoho spolehlivého komu se ty děti nebudeš bát svěřit… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.8.22 06:32
@Anonymní píše:
Nejsem citlivka. Jsem jen člověk, občas i já mě padne strach, deprese. Ale umím si to přiznat a říct to. Já nepotřebuji pomoc rodiny k dětem, my se o ně postaráme, užíváme, vychovame. Chybí mi rodinná podpora. Nečti mezi řádky.
Hele, já když mám problém, řeším ho spíš s kámoškama než že bych volala nějaké tetě, segre, babičce… Jo mám jednu fajn sestřenku s kterou jsem v kontaktu, ale ta má taky svýho dost a třeba s hlídáním to má složitější, jenže nebydlí zas tak blízko, abysme si hlídaly děti navzájem a navštěvovaly se pravidelně. Ségra má svůj život, k dětem vztah nemá, ani k mým - tam už jsem to vzdala. Max se sejdeme na nějakém posezení v hospodě s našima, ale to jen pokud tam moje děti nejsou a tudíž to zas tak často není. Babičky naštěstí obě fakt zlatý a hlídací ale řešíme spíš provozní věci kolem dětí, pošleme si fotky a tak, jinak se vše otočí proti mně, jakmile bych začala nebo rozebírat. Ale ta širší rodina zas až tak nefunguje a mně to teda až tak strašně nechybí abych se tím nějak trápila, že si nedám se švagrem pivo a nevolam si s bratrancem. Jestli byla teda ta rodinná podpora myšlena takto. Mně to stačí jak to je a jsem za hlídání vděčná tím spíš, že mám samozřejmě i známý, který hlídání fakt nemají. Jedny mají děti dokonce 4, masakr… Prosím anonym kvůli rodině a známým, díky.
- Citovat
- Upravit
24.8.22 06:39
No já nevím, ale pokud jste oba z rodin, jaké popisuješ, tak jste snad ani nic jiného nemohli čekat. Najděte si tedy kamarády.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.22 07:02
@Anonymní píše:
Nejsem citlivka. Jsem jen člověk, občas i já mě padne strach, deprese. Ale umím si to přiznat a říct to. Já nepotřebuji pomoc rodiny k dětem, my se o ně postaráme, užíváme, vychovame. Chybí mi rodinná podpora. Nečti mezi řádky.
A v jakém smyslu, co přesně si představuješ, že by mělo být jinak? Víc se scházet, volat si a moct přijít s čímkoli za kýmkoli z rodiny? To už opravdu funguje málokde bohužel, možná tak někde na (moravských) vesnicích, kde jsou ty příbuzenské vztahy víc propojené, nebo jak to popsat…když jsem měla málo peněz na rodicaku, mamka mi semtam něco podstrčila třeba, nebo jsme šly spolu koupit něco dětem, mohla jsem tam s nima přijet o víkendu na oběd, když byl manžel pryč, něco takového máš na mysli? Nebo že by to tak mělo být i se širší rodinou? Já bych zas třeba asi nestála o to, aby pak celá rodina rozebírala moje problémy a řešila moji práci nebo tak…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.8.22 07:47
@Anonymní píše:
Dobrý večer, předem chci poprosit o anonymní příspěvek. Je to pro mě momentálně hodně citlivé téma. Jsme s manželem na vše sami. Chci vám vysvětlit, co poslední dobou cítíme a zajímá mě, zdá to také tak někdo má a jak se se situaci vyrovnal. Doteď jsem tento pocit měla jen já, ale poslední dobou ho má i manžel a mě začíná nabíhat asi deprese… S manželem jsme 10 let, tři děti. Oba z početných rodin. Oba rodic alkoholik, ne funkční rodiny…oba nejmladší ze sourozenců, žádný vztah, nestykame se. Velmi, velmi vážně duvody. Poslední rok se staráme o matku manžela, od nákupu, po účty, starost o bydlení apod. Neustále telefonáty, kde co zařídit apod. Máme vlastní dům, děti. Ale máme jen sebe. Nikdo se nás nezeptal jestli potřebujeme pomocí, jestli mají děti vše, jestli nechceme pohlídat…nic. nikdy. Kamarády máme, ale každý má svých starostí dost. Bolí nás, že jsme na vše sami. Že nemáme rodiny, které by nás jen slovem podpořili. Bojím se, až jeden z nás nebude. Padá na mě velký splín, co bude. Vše je teď tak těžké, ač finančně, psychicky…Máte to někdo podobne? Jak to zvládáte bez podpory nejbližších?
Proč máte tři děti? Nemám žijící rodiče, sourozence jsem neměla a žádné další příbuzné nemám. Vdaná jsem déle, dítě máme jedno s psychiatrickým onemocněním, ale i kdyby bylo zdravé, tak bychom víc než jedno dítě neměli. Manžel nemá funkční rodinu, takže ano, jsme na tom podobně.
Péči o nemocné a stárnoucí rodiče už mám za sebou. A dítě s vážnou psychiatrickou diagnózou vydá za více zdravých dětí. Jako nerozum mi přijde ten počet, když jste oba věděli z jakých podmínek pocházíte. Po takovém dětství byste se každý měl věnovat více i sám sobě a dospělé děti alkoholiků patří rozhodně kvůli ošetření minulosti do terapie.
- Citovat
- Upravit
24.8.22 08:11
@Mallorka píše:
@martina.se páté? Pamatuji si tě v diskuzích před X lety s problémy s otěhotněním
Jo… To bylo 
páté počítám, páč muž má taky dítě takže dokupy, no nejmladšímu budou v říjnu 2 roky, že..a další už v plánu fakt nebylo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.22 08:12
@Anonymní píše:
A tak my s tím také počítali, ale možná ten poslední rok, několik úmrtí, matka, finance…hlidani bohužel neexistuje také. Asi to na nás dolehlo vše. Máme kamarády, všichni z funkčních rodin, oslavy, grilování, prarodiče vnuci na prázdninách, pomoc s bydlením…a my jsme prostě sami.
Chápu 
chtělo by to vypnout a ono to nejde.. někdo radil ten příspěvek na péči… Pro nás jediný relax jednou za rok festival, mladší jezdí s námi. Máme výhodu v tom, že nejstaršímu je 16 a už je dost samostatný
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.22 08:14
@lilith1 píše:
Jee tak to gratuluji, ze by konecne holcicka..
S tím vůbec nepočítám jinak díky.. uvidíme, jak to zvládnu, už jsem starý kus
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.22 08:23
@Anonymní píše:
Proč máte tři děti? Nemám žijící rodiče, sourozence jsem neměla a žádné další příbuzné nemám. Vdaná jsem déle, dítě máme jedno s psychiatrickým onemocněním, ale i kdyby bylo zdravé, tak bychom víc než jedno dítě neměli. Manžel nemá funkční rodinu, takže ano, jsme na tom podobně.
Péči o nemocné a stárnoucí rodiče už mám za sebou. A dítě s vážnou psychiatrickou diagnózou vydá za více zdravých dětí. Jako nerozum mi přijde ten počet, když jste oba věděli z jakých podmínek pocházíte. Po takovém dětství byste se každý měl věnovat více i sám sobě a dospělé děti alkoholiků patří rozhodně kvůli ošetření minulosti do terapie.
Pokud nemají funkční rodinu, tak mi to přijde naopak logické, že si udělali víc dětí a tu rodinu si tak vytvoří. Ano, teď si víc máknou, ale je to investice do budoucnosti. Děti nebudou malé věcně.
Naopak velký strašák pro mě byl, že budu mít jen jedno dítě s postižením. Z toho jsem byla nešťastná a dělala jsem psí kusy, abych otěhotněla znovu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
