Jsme s manželem na vše sami. Vy také?

Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
24.8.22 08:35
@brisco píše:
Pokud nemají funkční rodinu, tak mi to přijde naopak logické, že si udělali víc dětí a tu rodinu si tak vytvoří. Ano, teď si víc máknou, ale je to investice do budoucnosti. Děti nebudou malé věcně.
Naopak velký strašák pro mě byl, že budu mít jen jedno dítě s postižením. Z toho jsem byla nešťastná a dělala jsem psí kusy, abych otěhotněla znovu.

No vidíš a mně to stejně přijde jako nerozum. Kdybych se rozhodovala znovu, tak nemám dítě vůbec. Zdravé ani postižené.
Celkově mi přijde ok mít dvě děti, pokud funguje pomoc širší rodiny. Rodiče jsou předem finančně zabezpečení, s vlastním bydlením, zdravotně i psychicky v pohodě. Je to každého volba. Diskusi založilo dospělé dítě alkoholika. Děti alkoholiků jsou zvyklé neustále o někoho pečovat bez ohledu na sebe a pokračovat v tomto nastavení i v dospělosti. Patří to do terapie, i její současný stav.

  • Citovat
  • Upravit
8449
24.8.22 08:58
@Anonymní píše:
No vidíš a mně to stejně přijde jako nerozum. Kdybych se rozhodovala znovu, tak nemám dítě vůbec. Zdravé ani postižené.
Celkově mi přijde ok mít dvě děti, pokud funguje pomoc širší rodiny. Rodiče jsou předem finančně zabezpečení, s vlastním bydlením, zdravotně i psychicky v pohodě. Je to každého volba. Diskusi založilo dospělé dítě alkoholika. Děti alkoholiků jsou zvyklé neustále o někoho pečovat bez ohledu na sebe a pokračovat v tomto nastavení i v dospělosti. Patří to do terapie, i její současný stav.

Však vpohodě. Každý jsme jiný. Taky nám nikdo s detma nepomohl a taky jsem dospělé dítě alkoholika. Jinak bych si sem psát nedovolila. :oops: Na terapii jsem nikdy nebyla, vyřešila jsem si to sama. Teď jsem naprosto spokojená. Starší dcera svoje potíže částečně “rozchodila” (rozuměj EEG biofeedback, logopedie, Vojta, různá cvičení…) a mladší velmi šikovná, takových bych mohla mít klidně pět.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
3596
24.8.22 09:08

Já nevím zakladatelko jestli tvoje současné rozladění není dáno i tím, že si život s „fungující“ širší rodinou moc idealizujete.
Mít k dispozici občasné hlídání a pomoc od rodiny ti nedá větší pocit bezpečí a nijak extra ti neuleví, pokud nejsi vnitřně v klidu.
Naopak pokud jsi vyrovnaná, nerozhodí tě ani to, že nemáte pomoc.

My máme velkou rodinu a pomoc kdykoli, tedy z manželové strany, naší jsou v zahraničí. Ale stejně člověk musí dělat rozhodnutí sám a ve většině situací si poradit sám, tedy v rámci rodiny doma.

Hledejte jiné cesty jak si ulevit a děti veďte jiným směrem, než to dělali vaši rodiče, to může být váš projekt. Navažte kontakt se sestřenicemi a bratranci dětí, udělejte si přátele, choďte do nějakých klubů a spolků.
Místo sebelítosti zkuste být naopak hrdí, jak vše zvládáte a snažte se vidět spíš pozitiva.

Babce zajistěte pečovatelskou službu, 2× týdne 2 hodiny, to není nijak finančně likvidační, uklidí, pomůže. Zajistěte donášku jídla, nemít pomoc v rodině neznamená, že si ty služby nemůžete zajistit jinde. Taky zapojte děti, například desetileté dítě už zvládne odnést nákup, umýt nádobí, sebrat prádlo apod. Nebo něco úměrně jejich věku.
Děti se budou učit, že pomáhat a starat se je normální, to je přesně to, co chcete.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Janli
24.8.22 09:16

@Big boss já si taky myslím, že zakladatelka si idealizuje vztahy v normálních rodinách, protože ona normální rodinu nezažila a nemá tušení, jak to funguje. Ona má představu, že svýma problémama zahrne ostatní, udělají kolektivní psychoterapii, popláčou si na rameni a všechno se zázračně vyřeší. Jenže tak to nefunguje. Rodina není od toho, aby je člověk zahrnoval vším, co ho trápí. To dlouhodobě nesnese nikdo, protože každý má svoje a nepotřebuje, aby na něj ještě hrnuli problémy ostatní a čekali nekonečnou podporu.

  • Citovat
  • Upravit
3596
24.8.22 09:25
@Janli píše:
@Big boss já si taky myslím, že zakladatelka si idealizuje vztahy v normálních rodinách, protože ona normální rodinu nezažila a nemá tušení, jak to funguje. Ona má představu, že svýma problémama zahrne ostatní, udělají kolektivní psychoterapii, popláčou si na rameni a všechno se zázračně vyřeší. Jenže tak to nefunguje. Rodina není od toho, aby je člověk zahrnoval vším, co ho trápí. To dlouhodobě nesnese nikdo, protože každý má svoje a nepotřebuje, aby na něj ještě hrnuli problémy ostatní a čekali nekonečnou podporu.
@Janli píše:
@Big boss já si taky myslím, že zakladatelka si idealizuje vztahy v normálních rodinách, protože ona normální rodinu nezažila a nemá tušení, jak to funguje. Ona má představu, že svýma problémama zahrne ostatní, udělají kolektivní psychoterapii, popláčou si na rameni a všechno se zázračně vyřeší. Jenže tak to nefunguje. Rodina není od toho, aby je člověk zahrnoval vším, co ho trápí. To dlouhodobě nesnese nikdo, protože každý má svoje a nepotřebuje, aby na něj ještě hrnuli problémy ostatní a čekali nekonečnou podporu.

Ano ano, přesně tak, každý si řeší svoje a i když pomoc je, nelze svými problémy rodinu zatěžovat často s dlouho.
Navíc pokud se třeba jedná o nerudnou matku partnera, o péči o takového člověka se nikdo z rodiny prát nebude.
S hlídáním dětí je to podobné, i rodina má svůj život s nemůžou kdykoli. Navíc pokud mi hlídá sestřenice nebo švagrová děti, musím počítat, že budu hlídat i já ty její. Pokud mi rodina nosí nákupy a obědy, když jsem nemohoucí, musím počítat s tím, že až babi dostane virózu, strávím 2 odpoledne v týdnu u ní, budu uklízet, nosit nákupy a oběd. Prostě něco za něco a je to tak spravedlivé.
Pomoc rodiny není zadarmo a na druhou stranu, když pomoc není, nemusi se vracet, každému sedí něco jiného. Ovšem musí se vidět i ta druhá stránka, není to jen pomoc, ale i povinnost.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1486
24.8.22 11:06
@Jahudka82 píše:
Ono to ale není jen o tom to hlídání zaplatit a mít na to, ale hlavně najít někoho spolehlivého komu se ty děti nebudeš bát svěřit… :think:

Ano chce to hledat trvá to ale najdete

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
8558
24.8.22 16:29

Nerozumím Ti. Pro mě je normální, že SAMOZŘEJMĚ jsme s partnerem na všechno, co jsme chtěli, sami. Pokud někdo nezvládá barák, má se odstěhovat do 2+1 a ne otravovat ostatní lidi, aby jim s něčím pomáhali. Když jste s rodinou nevycházeli, ve smyslu Tvých představ o jejich pomoci, nemuseli jste snad mít ani 3 děti. Stačily dvě, ne?
Jiná věc je starání se o tchyni. Tam natvrdo řekněte manželovým příbuzným, ať se starají taky, případně najděte pečovatelku.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
8558
24.8.22 16:44
@Anonymní píše:
Nejsem citlivka. Jsem jen člověk, občas i já mě padne strach, deprese. Ale umím si to přiznat a říct to. Já nepotřebuji pomoc rodiny k dětem, my se o ně postaráme, užíváme, vychovame. Chybí mi rodinná podpora. Nečti mezi řádky.

Musíš se smířit s tím, že všichni všem prostě nepomáhají. Ostatně, komu jsi Ty schopna aktivně po práci pomáhat podle jeho představ? :nevim:
Když nefungujete jako široká rodina, zkuste si fungovat sami pro sebe, budete o to silnější.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
8558
24.8.22 16:48
@Anonymní píše:
Co se týká tchyně, hrozim se dne, kdy přijde to, co píšeš. A taky si myslím, že nakonec bude muset k nám..snad to ustojime.

Neboj, to třeba vůbec nepřijde. Teď máte krizovku, ale zase bude líp.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
8558
24.8.22 16:52
@Anonymní píše:
To je v pořádku
Já byla také samozivitelka, se dvěma dětmi ;) poté jsem si našla manžela a máme 1 společně dítě. Nesuď, dokud nevíš fakta.

Nikdo Tě tu nesoudí, napsala jen názor na počet děcek. Když jsi věděla, že by se pomoc hodila, ale že žádná není, o to víc ses měla rozmyslet, co dál.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
24.8.22 17:34
@Big boss píše:
Babce zajistěte pečovatelskou službu, 2× týdne 2 hodiny, to není nijak finančně likvidační, uklidí, pomůže. Zajistěte donášku jídla, nemít pomoc v rodině neznamená, že si ty služby nemůžete zajistit jinde. Taky zapojte děti, například desetileté dítě už zvládne odnést nákup, umýt nádobí, sebrat prádlo apod. Nebo něco úměrně jejich věku.
Děti se budou učit, že pomáhat a starat se je normální, to je přesně to, co chcete.

To zajišťují sociální služby už i v odlehlejších oblastech a na menších městech. Hledala jsem pro babičku na pár hodin v týdnu, aby si mamča odpočala (nakonec to zamítl mamči bratr, co se částečně také stará) - sociální pracovnice z 15km vzdáleného města, cena by byla 130Kč/hod, snad by se dokonce ani nemusela platit cesta..Obědy nabízí místní restaurace s dovážkou, se slevou pro seniory - něco málo dotuje městský úřad. Oběd hlavní jídlo a polévka vyjde na 80Kč. Staří lidé obecně málo jedí ( babička dává obvykle donesené jídlo kocourovi, proto potřebuje dohled, i co se týká pití, bohužel má diagnostikovanou demenci.), tak jim to obvykle stačí na oběd i na večeři. Obědy seniorům nabízí i místní školní jídelna. Na venkově se poměrně dost rozšiřují domy s částečnou pečovatelskou službou i pro seniory, co jsou do velké míry samostatní..Pokud je tchyně nepříjemná ani vám nepomáhá, tak byste neměli mít moc výčitky si pomoc zaplatit. Pokud je extrémně nepříjemná a je to horší než kdy dříve, může to být příznak demence nebo Alzheimera..Pak by měla nárok na příspěvek na péči a z toho by se také mohla platit ta pomoc sociálních služeb.
Co se týká podpory rodiny, vždycky je to něco za něco, jak tady už někdo zmiňoval..Zejména, pokud jsou už rodiče starší a nezvládají tolik co za mlada, tak se musí podstatně více pomáhat. A hele fakt se snaží ti do všeho kecat, i když jsou jinak sebevíce podporující (a kritičtí - to je ještě do velké míry celá ta generace obyčejných rodičů žijících v komunismu), musíš řešit jejich vzájemné rozmíšky po x desetiletích vztahu, protože si chtějí také postěžovat a ulevit si tak..

A do věcí ti kecají a kritizují, co se dá, i když tě v životě v ničem nepodpořili, nezastali se a nenaučili ani základní věci ( z pohodlnosti a lenosti) a ty se snažíš udržovat vztahy v rámci určitých možností..(partnerova zkušenost.)

To je pak vyšší dívčí z psychologie to vše ustát a proplout v rámci možností v pohodě.

Jste ale skvělí, že zvládate fungovat. Zkuste vyřešit babču „externisty“ a hned se vám odleví i psychologicky. A nezapoměňte se vzájemně s manželem a s dětmi pochválit. To dělá hrozně moc. Zní to jako fráze z příručky, ale my si někdy večer zrekapitulujeme den - co bylo na nic, co se povedlo a co udělat raději jinak, co nás nasr…, co nás potěšilo.

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
24.8.22 17:57

Jo a ještě k té podpoře rodiny - obvykle je jen z jedné strany, neznám skoro nikoho, kde by se to sešlo z obou stran. A moje máma je někdy i hodně naštvaná, že ona nás podporuje a tchyně s tchánem si jen tak sedí v křesle a koukají do blba, tchyně vymýšlí blbosti nebo sjíždí internet a nic nedělají, i když jsou na venkově, a času mají hafo (jsou úplně stejně staří jako mí rodiče.) To mám k lepšímu..A děti jim dát pohlídat nemůžeme, neb to s nimi neumí. Ale když fakt potřebujeme, tak občas zalejí balkon, když jsme na dovče, atd. Muž od nich jinak raději žádnou pomoc nechce, aby nenastal nějaký průšvih, neprovedli nějakou blbost..

  • Citovat
  • Upravit
138
25.8.22 14:59

Noo už jen ta představa, jak sedíte oba v depresi doma, ještě tak, u tý ženský by se to dalo pochopit, ale “ Doteď jsem tento pocit měla jen já, ale poslední dobou ho má i manžel “.. 8o co čekáte, ze nějaká širší rodina by fungovala jako váš podpůrný tým? To možná někde v Africe nebo Asii. Moje žena se přistěhovala přes 300 km za mnou, má tam jen mámu, moje rodiče jsme taky nemuseli nijak zatěžovat pomocí a všechno šlo :dance: a je to už spoustu let. A deti musejí ve Vás dvou vidět tu jistotu a sílu, ne ze fňukáte jak nikoho nemáte. A to jste dva a fůra dětí. Co by měli říkat dnes spokojené singlovky až jim bude 60 -70 :nevim:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
8302
25.8.22 19:41
@Anonymní píše:
Dobrý večer, předem chci poprosit o anonymní příspěvek. Je to pro mě momentálně hodně citlivé téma. Jsme s manželem na vše sami. Chci vám vysvětlit, co poslední dobou cítíme a zajímá mě, zdá to také tak někdo má a jak se se situaci vyrovnal. Doteď jsem tento pocit měla jen já, ale poslední dobou ho má i manžel a mě začíná nabíhat asi deprese… S manželem jsme 10 let, tři děti. Oba z početných rodin. Oba rodic alkoholik, ne funkční rodiny…oba nejmladší ze sourozenců, žádný vztah, nestykame se. Velmi, velmi vážně duvody. Poslední rok se staráme o matku manžela, od nákupu, po účty, starost o bydlení apod. Neustále telefonáty, kde co zařídit apod. Máme vlastní dům, děti. Ale máme jen sebe. Nikdo se nás nezeptal jestli potřebujeme pomocí, jestli mají děti vše, jestli nechceme pohlídat…nic. nikdy. Kamarády máme, ale každý má svých starostí dost. Bolí nás, že jsme na vše sami. Že nemáme rodiny, které by nás jen slovem podpořili. Bojím se, až jeden z nás nebude. Padá na mě velký splín, co bude. Vše je teď tak těžké, ač finančně, psychicky…Máte to někdo podobne? Jak to zvládáte bez podpory nejbližších?

To víš, že to tak má hodně rodin. No co no, život :nevim: Jako i kdybyste ty vztahy měly dobré, tak není dobré se na ně spoléhat. Spoléhat pouze na sebe. Myslím si, že každá ženská by si měla udělat jenom tolik dětí, o kolik by se dokázala postarat zcela sama v případě, že by taková situace nastala. Jako vdaná to je úplně jiný, ale musíš počítat s tím, že vdaná pořád nemusíš být. A jelikož my umíráme většinou až po chlapech, tak pokud je k tomu ještě ženská podstatně mladší, tak tím spíš.
Když tedy máte jen jeden druhého, tak to určitě není jenom. Je to hodně. Tak se vztahu věnujte, ať vám vydrží

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Aktuálně na Instagramu

Umožňuje to nová legislativa. Zjistěte podrobnosti.

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová